SMS i v poločase? Jo, už se stalo
S ADAMEM CHOLEVOU Jelikož ligu sledoval tátovi přes rameno už odmala, i jako nejmladší trenér NBL, v pouhých šestadvaceti letech, může teď celkem zodpovědně říct, že jej první týdny v nové roli ničím nepřekvapily. A v rodině se navíc obrátily role. Nyní už je to ten starší, Zbyněk Choleva, středoškolský kantor a v minulosti kouč medailistů z Nového Jičína a Prostějova, kdo českou nejvyšší soutěž sleduje přes rameno svého syna.
Stále je ale tím zkušenějším, který pro případ potřeby čeká jako ”přítel na telefonu” a sem tam pošle i nějakou tu podpůrnou esemesku v poločase, tak jako hned při prvním synově ligovém vítězství v Děčíně. Tuhle originální výsadu nemá každý kouč a letos nový kormidelník Nové huti Adam Choleva je za ni hodně rád. I když teď otci trochu narušuje dříve volnější víkendy...
Trenére, s 13 odehranými zápasy máte ze všech nejblíž ke konci základní části, jak u vás narůstá nervozita z pohledu šance na dobytí skupiny A1?
Zatím tam stres, ani nervozita není. Jistě, zápasy, kdy jsme si v Brně nebo v Ústí mohli sáhnout na další vítězství, tam byly, ale nevyšly nám koncovky. Taky jsme ale měli utkání, kde jsme z toho vypadli hned na začátku - s Kolínem nebo s Pardubicemi. S Beksou jsme to sice ještě dokázali otočit, ale jak to bývá, v takových situacích obvykle na konci dojde šťáva a ten druhý tým to nějak zvládne uhrát. Hlavně ty první dva zápasy nás z hlediska tabulky mrzí. Na druhé straně jsme rádi za vítězství v Děčíně i teď doma proti stejnému soupeři, takže vesměs je to zatím dobré.
Postup do horní osmičky tedy moc neřešíte?
Tak, budeme dělat všechno pro to, abychom se tam dostali, ale abychom se tím sami dostávali pod tlak, to zase ne.
Je to pro vás nyní reálný cíl, nebo úkol, který by zřejmě musel obnášet to, že byste z pozic pro A1 ve zbývajících zápasech vystrčili buď Hradec, nebo Ústí?
Míč je kulatý a stát se v těch zápasech může cokoli, ale za mě to reálný cíl je. Poku budeme hrát to, co chceme, s koncentrací, máme kádr na to se do A1 probojovat. Nesmíme ale dělat kiksy, které nás stály utkání s Kolínem, Opavou nebo Pardubicemi.
Jak často jste v těch prvních 13 zápasech využíval přítele na telefonu alias konzultací s tátou?
Denně (usměje se). Máme skvělý vztah, v kontaktu jsme stále a řešíme to. On se na ty zápasy snaží dívat, byť přiznal, že je nervóznější, než když sám trénoval. Prý to moc nezvládá se na to dívat (smích), takže jen tak po očku. Ale sleduje to, a když potřebuju poradit, nebo se ujistit o nějakém nápadu, tak samozřejmě volám.
Aktivuje tedy portál TVCOM mnohem častěji než v minulých sezonách?
Právě naopak! (smích) Mnohem míň. Sleduje to ze statistik. (opět smích) Ne, samozřejmě se kouká, jen osobně byl zatím pouze jednou. Má taky svoje koníčky, takže aby se omezoval tím, že zrovna má zápas syn, to zase ne. (směje se)
K čemu má nejvíc poznámek?
Asi k obraně a základním principům v ní. On za ty roky v lize měl tohle v oku a dost často mi dokáže vytknout věci, na které bychom se jako tým měli zaměřit.
Přijímáte jeho postřehy i v poločasech zápasů? Nebo je váš mobil při utkáních vypnutý?
Noooo, párkrát se to už stalo. (směje se) Hnedka v prvním (vítězném) zápase v Děčíně. Spíš šlo ale o ujištění v tom, co hrajeme, než že by viděl nějakou díru, kterou by bylo třeba zalátat. Tohle se ale stalo tak jednou dvakrát.
Je něco, co si za těch prvních 13 zápasů kariéry vyčítáte osobněji?
To bych zrovna nechtěl ventilovat, ale řekněme, že při zápase v Brně (skončil těsnou porážkou) jsme jako trenérský tým mohli udělat některá jinačí rozhodnutí.
I ve světle posledních sezon - je 5 výher ze 13 zápasů dobrých, je to jakž takž, nebo byste čekal víc?
Očekával bych víc. Zápas doma s Pardubicemi nám ukázal, že se s nimi dalo hrát, a asi nervozitou z prvního domácího utkání to nedopadlo. Je taky pravda, že se nám nepodařila příprava, abychom v ní hráli těžší zápasy a doma s diváky jsme tak napoprvé byli nervózní a start nám utekl. Ale stále je to OK, nejde chtít všechno najednou. Musíme se dívat na nejbližší zápas a tím se posouvat. A ne si říkat, jestli máme lepší, neb horší tým než loni, to ať posuzují jiní.
Letní posily zatím plní, co mají?
Z mého pohledu jsem se všemi spokojen. Issac Vann je tu první rok a po prvních dvou rozkoukávacích zápasech ukázal, co umí, i to bral na sebe, když třeba v Brně chyběl Manny Ubilla, a muselo to stát víc na něm. Hrál tam z pozice 1 a ukázal, že je komplexní hráč. I náhrada za Vaška Bujnocha Aleks Radukič ukazuje, že má i jiné silné stránky, než jsme u hráče za Vaška hledali.
Co veterán na rozehře Ubilla, který po prvních lepších zápasech byl v posledních kolech číselně téměř neviditelný, aby minulou sobotu doma zničil Děčín 31 body, 10 asistencemi a výkonem sezony celé ligy s ratingem 44?
No, tohle bychom taky rádi věděli, čím je. (uměje se) Ne, je to zkušený hráč, ale pořád má nějakou bolístku z úvodu sezony a trochu se šetří. Taky jsme spolu řešili pár věcí, co vylepšit, a ukázalo se, že když chce, má den, nebo potřebujeme vyhrát, tak ty parůžky vystrčí a dokáže to vzít celé na sebe. Nebylo to ale jen o něm. S Děčínem předvedl skvělý výkon a na konci to podržel, ale celý tým hrál s chutí a to byl základ vítězství.
Celkově s doskokem. Pokud jde o obranu, tak basket se celkově posunul, takže skore 70-65 už moc nebudou a trend směřuje víc ke stovkovým zápasům. Přesto nad naší obranou ten varovný prstíček zdvižený je. Svůj podíl měly dva zápasy s Nymburkem s inkasovanými stovkami, na druhou stranu pokaždé nedostáváme 90 a víc, byť nad osmdesáti body to už bude v této době standard. Zatímco ale v obraně víme, kde se ještě můžeme zlepšit, tak ten doskok nás opravdu trápí. Myslím, že máme mužstvo, které může získávat o deset míčů na zápas víc a bojujeme s tím nejvíc.
I přes letošní zlepšení na domácí zápasy chodí kolem tří set fanoušků a s 650 diváky se vychýlilo jen derby s Opavou. Jak i při všech nutných covidových potvrzeních zaplnit Tatran víc?
Na tohle se těžko odpovídá, protože covid v tom pořád hraje velkou roli. Teď se to zase stupňuje a já se obávám, že to v této sezoně bude spíš horší než lepší. Lidi si to uvědomují a nechtějí se té možnosti nákazy vystavovat a radši zápasy sledují z domova. Takový je můj názor. Každopádně je to ale letos rozdíl oproti minulé sezoně bez diváků. Když chodí ty tři stovky, já navíc myslím, že to je i víc, tak to není špatné a je to znát. Klukům i nám trenérům se ty zápasy hrají líp a má to úplně jinou šťávu!
