Snajprem až v masce! Dědův step back? Neviděl jsem. A gambleři z Bristolu?
Na pátého nejlepšího skórera domácí ligové historie sice stále ztrácí skoro devět a půl tisíce bodů, ale v 21 letech má dost času tohle manko trochu stáhnout.
Aby se tak na svého legendárního dědu mohl v žebříčku střelců dívat z trochu menšího odstupu. Tak či tak po posledních dvou ligových zápasech může být Jan Bobrovský na svého vnuka náležitě pyšný.
Dvoumetrový brněnský playmaker Petr Křivánek se totiž i v Zorrově masce, kterou už pár zápasů nosí kvůli zlomenému nosu po loktóze z estonské Keily, nebývale rozohnil a stal se z něj obávaný snajpr, který se nebojí ani „step backů” z trojek ala Mr. Dončič.
Petře, to se vám teď v té masce střílejí trojky tak dobře?
Orientace v prostoru je s tím trochu horší, muset někdy hledat míč a tak, ale při střelbě jsem to nepociťoval. Buď máte nastříleno, nebo ne, a ta maska na to podle mě nemá tolik vliv.
V Opavě jste si v sobotu vzal i trojku z driblinku po „step backu”, trénujete to hodně?
Tuhle sezonu děláme s kluky takové zábavné drily navíc, které mi pomáhají, že si dovolím i takové střely po driblinku, z odskoku. Jinak to ale průběžně trénuju celou dobu, co hraju. Všichni mi říkali, že střelu po driblinku bych měl mít jako silnou stránku, tak se o to snažím. A jsem rád, že mi tam takové trojky po driblinku padnou.
Kdo je vaší hlavní střeleckou inspirací pro takovou střelbu, pan Curry, nebo jiný čarostřelec?
(směje se) Tak jsem nad tím nepřemýšlel. Když se podíváme, jak se hraje basket na elitní úrovni, učím se prostě od hráčů, co tohle zvládnou, což jsou na té vyšší úrovni tak nějak všichni.
Mimochodem, měl jste co zdědit? Jakou střelu po driblinku měl váš děda jako jeden z top skórerů zdejších dějin?
Těžko říct. V té době se takhle nestřílelo, ale kdybych se ho zeptal, tak by řekl, že tu nejlepší. (směje se) Já jsem neviděl žádné větší sekvence z jeho hry, takže přesně nevím, jaký to byl střelec, ale určitě uměl vystřelit i najet. Mně vždycky říkal, že uměl buď najít spoluhráče, nebo dal koš sám. Za celý život se ke mně dostalo jen krátké video ze zápasu Zbrojovky s Realem Madrid, to je jediné, co jsem s ním kdy viděl.
Právě vašeho dědu by jistě potěšilo, že za poslední dva zápasy s Olomouckem a Opavou jste dal stejných 7 trojek (s bilancí 10/7), jako za předchozích 11 utkání. Napil jste se kouzelné Hopsinkové šťávy Gumídků?
(směje se) Tohle jsem ani netušil. Těžko říct, čím to je, chtěl bych ty trojky mít samozřejmě konstantnější, vyrovnanější, aby každý zápas padla aspoň nějaká. Musím na tom pořád pracovat a třeba se to jednou ustálí víc. Prostě se to teď dvakrát víc utrhlo. Některé týdny toho odstřílím na tréninku víc, jindy pracuju na něčem jiném, ale nic zásadního jsem v přípravě neměnil. Tohle je hlavně o té hlavě, musí tam být sebevědomí.
Navíc jako byste se ta dvě poslední utkání trumfovali s kolegou z rozehry Viktorem Půlpánem, který proměnil celkem 4 trojky (s bilancí 6/4), přičemž za předchozích 12 utkáních měl jen pět zásahů.
Vy jste to už po 12 minutách posledního utkání v Opavě měli spolu z oblouku 6/5, to určitě soupeř neměl ve svém skauting reportu, že?
No, domácí na nás párkrát v obraně zkoušeli „push and under”, chodit pod clonou, a takový prostor se snažím ke střele využít. Nemyslíám, že by měli přímo taktiku nás nechat střílet, ale mohlo je to zaskočit a ve druhé půlce už k nám přistupovali blíž. A to je skvělé, když takhle musí jít blíž k „Půlpmyu” nebo ke mně, že se nám hra víc otevře a můžeme pak líp hledat i spoluhráče.
Jste dvě výhry za třetím Ústím a poslední utkání vám hodně pomáhá nová úderná posila, pivot Jordan Brown. Zvedl vaši podkošovou prezenci, zejména při aktuální absenci centra Kejvala?
Určitě to posila je, lidsky i basketbalově. Přišel sem po nevím, jestli nevydařeném angažmá v chorvatské lize, ale v každém případě na něm šlo vidět, že je hladový a chce hrát pro tým. Bylo to znát od prvních tréninků a byla jen otázka, kdy se to přetaví i do zápasů. Je extrémně tvrdý, a když se s míčem dostane pod koš, tak už ho nechcete bránit. Pomáhá nám v obraně i na doskoku a je super ho tu mít.
Tvrdostí jste se jako tým určitě vyrovnali domácímu týmu i v Opavě a byl to vedle vaší trojkové palby další důvod vaší výhry. Co dalšího jste viděl v pozadí velké loupeže?
Zvlášť proti týmům jako Opava nebo Děčín se hlavně u nich musíte té trvdosti a agresivitě vyrovnat. Fanoušci je ženou dopředu a vy je musíte vychýlit z jejich hry. To je klíčové. Neudělali jsme krok zpět, nenechali si vnutit hru soupeře, ale dokázali jsme hrát agresivní rychlý basket s dobrou obranou. Jim potom nepadaly střely a my naopak své volné pozice proměňovali.
I přes výše řečené jste aktuálně na necelých 82 bodech v útoku, což je po 78 z minulé sezony nárůst, ale asi stále máte prostor ke zlepšení.
Řešili jsme to dost, že tam někdy moc držíme míč a chybí potřebný pohyb, postupně se to tak snažíme zjednodušovat, hrát rychleji a přímočařeji a přidat víc protiútoků. V poslední době tam to zlepšení vidět je, ale pořád jsme tým, co si hodně zakládá hlavně na obraně.
Jakým kontrastem vůči třeba poslednímu suverénnímu výkonu z Opavy jsou pak vaše výkony v Severoevropské lize, kde jste odehráli tři těsné zápasy, dva prohráli, pokaždé jste inkasovali nejméně 91 bodů a čerstvě jste s dosud nevítězným anglickým Bristolem padli doma po 27 ztrátách a dost nepovedené koncovce?
Tak ten Bristol sice do té doby nevyhrál, ale byl to kvalitní tým z britské ligy, která je na dobré úrovni, a všechny zápasy v ENBL soupeř odehrál vyrovnaně. Bohužel my jsme tam měli velké výpadky, ztráceli jsme míče a tu koncovku jsme bohužel pokazili. Byla to chyba, ale důležité je, jak jsme na takovou blbou prohru zareagovali a že jsme dokázali vyhrát v Opavě. A pokud jde o ten počet ztrát, oni hráli takovou atypickou obranu, kde dobře vyplňovali prostory a dost u toho „gamblili” (riskovali), že nám skákali do přihrávek. S tak nepříjemnou obranou jsme se možná ještě v sezoně nesetkali. A párkrát na nás vytáhli i zónový presink, který jsme měli problémy vůbec překonat.
