Sobota snů, hvězdné interview a účesové provokace

S MVP LEDNA V NBL HOWARDEM SANT-ROOSEM Bylo to unikátní předání pomyslné „třípísmenné pochodně“. V hotelové lobby v Prostějově proti sobě zasedly dvě z největších hvězdy basketbalové ligy - Dominez Burnett a Howard Sant-Roos. Prvnímu právě končilo vlastnictví „trofeje“ pro MVP měsíce Kooperativa NBL, tomu druhému začínalo. A když při náhodném setkání slovo dalo slovo, pardubický křídelník Dominez Burnett vyzpovídal jako novinář nymburského soupeře a zároveň svého nástupce v roli řidiče luxusního vozu Hyundai Genesis.

S MVP LEDNA V NBL HOWARDEM SANT-ROOSEM Bylo to unikátní předání pomyslné „třípísmenné pochodně“. V hotelové lobby v Prostějově proti sobě zasedly dvě z největších hvězdy basketbalové ligy - Dominez Burnett a Howard Sant-Roos. Prvnímu právě končilo vlastnictví „trofeje“ pro MVP měsíce Kooperativa NBL, tomu druhému začínalo. A když při náhodném setkání slovo dalo slovo, pardubický křídelník Dominez Burnett vyzpovídal jako novinář nymburského soupeře a zároveň svého nástupce v roli řidiče luxusního vozu Hyundai Genesis.

V této sezoně nově instalovanému rozehrávači mistra Howardu Sant-Roosovi na hotelovém křesle právě začínala sobota snů. Bezmála čtyřlitrový šestiválec pro kubánského míčového eskamotéra zahájil sled dalších velkých událostí slavnostního dne, ke kterému dochází maximálně jednou za…

O pouhých osm hodin později už Sant-Roos zvedal nad hlavu trofej pro vítěze Českého poháru a k tomu byl vyhlášen MVP závěrečného turnaje s prémií v podobě parádních hodinek Lotus. Víc ten den dokázat nešlo.        



Howarde, zažít tohle všechno v jeden den bylo něco extra, že?
Byl to pro mě nejlepší únor, protože na třináctého připadají i moje narozeniny, takže to pro mě všechno bylo opravdu speciální. Prostě skvělý pocit – vzhledem k tomu, odkud jsem vzešel, dosáhnout těchto úspěchů a získat tohle všechno. Na to musím být pyšný.

Jste prvním hráčem Nymburka, který se za dvě sezony udělování tohoto ocenění k metě MVP měsíce propracoval. Je těžké vyniknout v týmu s tolika dobrými hráči?
Podle mě ano. Každý se snaží odvádět tu nejlepší práci a já samozřejmě taky. Tohle ocenění je pro mě veliká čest.

Které ze svých lednových statistik (průměry 18 bodů, užitečnost 26,3, 7,8 doskoku, 4,3 získaného faulu, 3,3 asistence, to vše za 28,5 minuty, celkové trestné hody 17/13, trojky 16/9 a dvojky 23/16) si nejvíc ceníte?
Sám se vidím jako hráč, jehož největší přínos pro tým je v obraně. Tím pádem mě nejvíc těší doskoky a zisky.

Jak se zatím cítíte na rozehře, kde fungujete až od této sezony? A jaké cítíte rezervy?
Baví mě to, i proto, že mám důvěru kouče a týmu. Na začátku to nebylo snadné a pořád jsou ještě chvíle, kdy hledám tu nejlepší cestu, ale když se někdy v zápase „ztratím“, můžu se spolehnout na ostatní. Kluci mi věří, když něco zahlásím, poslouchají a usnadňují mi to. Myslím, že jsem už zlepšil herní přehled a kontrolu. Když se na hřišti začne bláznit, musím mít pořád dobře nastavenou hlavu a být první, kdo řekne, co se má v danou chvíli dělat.

Co si z obou nových cen užijete víc – hodinky, nebo auto?
Vyzkouším oboje a pak dám vědět. Musím jen říct, že auto vypadá fakt dobře. (smích) Převzal jsem ho v Prostějově a do Nymburka mi ho doveze náš sportovní manažer. Naše vedení mu důvěřuje a já taky.

Navíc je to automat, je to výhoda?
To určitě. Nemusím se starat o nic jiného než o plyn a brzdu. (směje se)
 

Když jste jako kluk vyrůstal na Kubě, snil jste o vlastním autě?
Moje rodina na tom nebyla moc dobře a první, na co jsem myslel, bylo, že bych chtěl mít dost peněz, abych mohl koupit auto mámě a taky sobě. To, že teď budu moc řídit takovéhle auto, je požehnání.

Čím je specifický automobilismus na Kubě?
Jezdí u nás spousta starých amerických „klasik“ z 50. a 60. let minulého století. Mám tahle auta rád, protože je za nimi hodně historie.

Dovolíte Genesise řídit i svým spoluhráčům?
Rozhodně ne! (rozesměje se) To v nepřipadá v úvahu.

Řadu let jste strávil v Itálii, kde se hodně troubí. Nestresovalo vás to?
Ani ne. Oni jezdí tak rychle, že jen prosviští a ničeho si ani nevšimneš.

Býváte v Česku jako řidič pokutován?
Dostávám pokuty za špatné parkování, a to často. Hlavně se to stává v Praze. Netuším, kde se tam dá zaparkovat. Jsou tam různé zóny a v těch se opravdu nevyznám.   

Pojďme se vrátit i k finále poháru – Opava do něj dala maximum, čím vám ho nejvíc ztěžovala?
Hrají agresivně po celých 40 minut a to pro ně bylo klíčové. My se tomu museli přizpůsobit. Pro ně to bylo plus a udělali nám to těžké, přesto jsme to zvládli.



Opava jako v lize nejhorší tým na doskoku vás přeskákala na útočném doskoku. O totéž se snažily i Pardubice. Je to teď ta hlavní statistika a činnost, na kterou se vaši soupeři v Česku snaží při vzájemných zápasech soustředit?
O doskok se musíme starat co nejlíp, protože týmy to považují za naši možnou slabinu, ale když se lámal chleba, dokázali jsme si to pohlídat a svou práci si tam odvést (důrazně). Hlavně ve čtvrté a třetí čtvrtině. Mělo by to tak být od začátku, ale důležitá je výhra. A tu máme.

I přes 20bodové vítězství jste nasbírali 20 ztrát. V čem byl problém?
Finálové zápasy bývají napjatější, nejde udržet dokonalý mentální přístup po celý zápas, plus se přidala nějaká únava z náročného pátečního semifinále. To všechno se nasčítalo.

S Opavou jste toho odvedl hodně i vy – trefoval jste těžké trojky a musel bránit oba rozehrávače soupeře.
Můj džob je bránit kohokoli jako každý druhý v týmu. Bráním rozehrávače, protože umím být trochu agresivnější, ale to neznamená, že moje obrana je lepší než u ostatních. Tým mi ale věří a trenér mě na nejlepší rozehrávače soupeře nasazuje.

Už v úterý vás čeká ještě náročnější duel – odveta předkola play-off Ligy mistrů, kde doma proti Sassari potřebujete vyhrát o 23 bodů. Jak reálné toho bude dosáhnout?
Musíme zahrát náš nejlepší zápas! Cítím, že doma toho budeme schopní, protože na své palubovce máme vždy dobré zápasy a předvádíme hru, kterou se Nymburk chce prezentovat. Bude to výborný zápas.

Ještě z jiného soudku - na hlavě právě máte zase nějaký novější účes. Jak často je střídáte?
Prakticky každý týden se snažím přijít s něčím jiným, ale znervózňuje to našeho kouče. Pokaždé když přijdu s něčím novým, myslí si, že jsem se zbláznil. (směje se) A já pokaždé, když přijdu do kadeřnického salonu, říkám: „Prosím, udělejte mi něco, z čeho bude trenér vyřízený.“ A on pak přijde a ptá se: „Co to zase máš na hlavě za „komedii“?“ A já vím, že jsem udělal dobře. Jsem na své přeměny pyšný (směje se). Samozřejmě se s tím neschovám ani v Nymburce, kde se za mnou často otáčejí s kroucením hlavou.