Sotva dýchal, sotva stál, ale na Hnízda si nehrál

SE STANISLAVEM ZUZÁKEM O UNIKÁTNÍ CHVÍLI Nestává se v sezoně mnohokrát, aby kouč vítězného týmu vyhlásil „Hráčem utkání“ zástupce z tábora poraženého soupeře. Jde o výraz gentlemanství a uznání výjimečného výkonu protivníka, který se zrodil za nevšedních okolností. Jeden takový má za sebou 37letý jindřichohradecký veterán Stanislav Zuzák, který v Děčíně po týdnu bez tréninků - a stále ještě i pod vlivem antibiotik - vystřihl jedno ze svých nejbáječnějších ligových představení. Za poločas 18 bodů, po 33 minutách ve hře celkem 27 a k tomu i 9 doskoků. Hrající asistent bankéřů se navíc takto nebývale rozohnil v celotýmově velmi těžkém období. Teď o svém neobyčejném čtvrtku i převratném klubovém dění bude hovořit z poněkud osobnějšího pohledu…  

SE STANISLAVEM ZUZÁKEM O UNIKÁTNÍ CHVÍLI Nestává se v sezoně mnohokrát, aby kouč vítězného týmu vyhlásil „Hráčem utkání“ zástupce z tábora poraženého soupeře. Jde o výraz gentlemanství a uznání výjimečného výkonu protivníka, který se zrodil za nevšedních okolností. Jeden takový má za sebou 37letý jindřichohradecký veterán Stanislav Zuzák, který v Děčíně po týdnu bez tréninků - a stále ještě i pod vlivem antibiotik - vystřihl jedno ze svých nejbáječnějších ligových představení. Za poločas 18 bodů, po 33 minutách ve hře celkem 27 a k tomu i 9 doskoků. Hrající asistent bankéřů se navíc takto nebývale rozohnil v celotýmově velmi těžkém období. Teď o svém neobyčejném čtvrtku i převratném klubovém dění bude hovořit z poněkud osobnějšího pohledu…  

Stando, v jakém stavu jste zápas vůbec odehrál?
Naštěstí v už docela dobrém. Přes týden jsem skoro netrénoval, v pondělí mi nasadili antibiotika, protože jsem se trápil s nachlazením, které přerostlo v zánět nosních dutin, takže mě kromě hlavy bolela i levá půlka obličeje. Ta antibiotika ale začala zabírat. Nejdřív jsem je dostal přímo do žíly, pak to byly prášky a ve čtvrtek už se to dávalo dohromady. Byl jsem ve stavu, kdy se dalo hrát, i když jsem stihl jen dvě půlky předzápasových tréninků.

Jak se vám po zánětu dutin v Děčíně dýchalo?
Musím říct, že druhý poločas jsem toho měl plný zuby. Bylo to hrozně náročné, ale při naší podkošové sestavě, v jaké jsme, nebylo moc jiných možností. Na hřišti jsem být musel a tím, že se mi dařilo, jsem tam strávil skoro 33 minut. Teď ale doufám, že nás už brzo jeden dlouhý hráč doplní.


   
Neměl jste už ke konci mžitky před očima?
Na omdlení to ještě nebylo, ale sotva jsem tam lezl. Měl jsem toho fakt dost, ale musel jsem. Naštěstí už jsem se necítil špatně po těle. A to, že člověk nemůže běhat, sotva dýchá a všechno ho bolí, to se už musí nějak „kousnout“.  

Použijeme-li slova Igora Hnízda z filmu Obecná škola, chtěl jste, aby i mladší hráči v týmu „měli příklad“?
O tom to není, já v sobě prostě nějak mám, že když to jen trochu jde, chci týmu pomoct. Ono je to ale dvojjaké. Na jednu stranu chce člověk týmu pomoct, ma druhou vím, že pokud by mi bylo o něco hůř, tak už bych i hazardoval se svým zdravím. Nemyslím tu konkrétní chvíli, ale i do budoucna, protože hrát s antibiotiky není zrovna ideální.

Co se pak muselo stát, abyste v tomhle stavu, bez tréninku, vysázel už do půle 18 bodů, celkem 27 a v jedné krátké sekvenci trefil i tři trojky?
Zkombinovalo se toho víc. Když je člověku celý týden špatně a pak se mu konečně uleví, cítí se dobře. Já od sebe ani neměl velká očekávání. Byl jsem v klidu a možná to byla i trochu „faleška“, že mi tam na začátku spadlo skoro všechno a dostal jsem se tím do euforie. Naopak, pokud bych hrál hrozně a všechno míjel, psychicky by mě to všechno dostalo mnohem dřív a mnohem dřív bych se i cítil vyřízený.

Při sedmičlenné rotaci jste asi tušili, že to 40 minut – zvlášť proti Děčínu – nevydržíte.
Děčín má oproti nám mnohem širší rotaci hráčů, kteří mohou hrát na určité úrovni. Navíc já nebyl v týmu jediným hráčem se zdravotními problémy. A jak je nás teď míň pod košem, musí tam hrát i Lukáš Stegbauer, který pak zase chybí na perimetru. Je to náročné, musíme se taky sehrávat se dvěma novými hráči, což nějakou dobu potrvá.

Za aktuální bilance 0-9 a po čerstvém kádrovém zemětřesení, je to zatím nejtěžší období, které osobně za čtyři roky u Vajgaru prožíváte?
Je to určitě nejtěžší začátek do sezony. Já bych to ale ještě neviděl úplně černě. Pořád máme před sebou spoustu zápasů a já doufám, že nám ta obměna kádru může jedině pomoct. Máme teď nějaký čas na sehrání, jelikož nás čekají zápasy proti top týmům ligy – Nymburku, Pardubicím, Opavě. Nechci tím říct, že se nebudeme snažit o vítězství, ale ty pro nás důležité zápasy přijdou až potom a do té doby bychom měli tým zkonsolidovat.    
 


Jako asistent už na vše musíte nahlížet i trenérskou optikou – můžete tak asi lépe vyhodnotit, zda jste se se zahraničním kvartetem čerstvě rozloučili hlavně kvůli práci v obraně, v útoku, nebo kvůli celkovému přístupu.
Bylo to od každého něco. Osobně si myslím, že ve většině případů se to týkalo práce na obou stranách hřiště. Naši perimetroví hráči měli spoustu střel, bohužel s úspěšností, jakou měli, což samozřejmě tým nepodrží. Teď mám na mysli našeho bývalého rozehrávače (Lawhorna). A když vám tihle hráči, které potřebujete na hřišti, kteří by měli tvořit, být bodoví a být lídry, tohle neplní a ještě se přidá třeba to, že dobře nebrání, moc možností, co s nimi provést jiného, vám nezbývá.

Co si teď slibujete od nového amerického guarda z druhé finské ligy DeAndreho Upchurche, který se alespoň bodově na úvod v Děčíně předvedl slušně, a co od srbského mazáka na rozehře Ediho Sinadinoviče?
Od Ediho čekám to, co předváděl v Děčíně – je to zkušený borec, ví, jak rozehru obstarat, a dopřeje nám kolektivnější hru, než jsme měli s americkým rozehrávačem. A u DeAndreho je vidět, že střelu má dobrou a měl by to být vynikající střelec. Doufám, že bodově nám pomůže.

Aby toho nebylo málo, v posledních dnech jste vypadli i z Českého poháru po porážce od prvoligového Písku, kde vás rozstřílel 45 body bývalý Lion Petr Šlechta. Měli jste zápas i v sedmi zvládnout, nebo v daném rozpoložení (z cizinců už hrál jen Tawiah) šlo o takřka nevyhnutelný výsledek?
Podle mě k vyřazení samozřejmě dojít nemělo. K samotnému zápasu se mi ale těžko vyjadřuje, protože jsem ho neviděl. Ležel jsem doma nemocný, stejně jako Lukáš Stegbauer (a dlouhodobě zraněný rozehrávač Dlugoš). Tým jel do Písku v sestavě s mladými kluky, kteří nejsou zvyklí hrát tolik minut, ale i tak jsme podle mého prohrát neměli.

Než jste ho v Děčíně svou kanonádou sesadil, držel pozici top skórera týmu 22letý guard Šoula. Nebylo to až s podivem? Neměl by to být někdo ze zahraničních borců?
To je přesně ta věc, o které už jsem mluvil. My tu máme poměrně mladý tým a od amerických hráčů se čeká, že nám budou zajišťovat nějakou bodovou produkci. Jak vidno, tohle se bohužel nedělo a byl v tom obrovský problém.