Soupeři to cítí. A vědí, jak to využít

S MICHALEM ŠOTNAREM Na ústeckých Pandách leží nyní tlak, který by se slovy známého Večerníčku dal skoro krájet. Jenže i takové situace profesionální sport přináší. A tak i Severočeši musí najít cestu z pekla sami. Nikdo jiný to za ně neudělá. Problém však je, že aktuálně netuší, jak na to. 

Po navršení už pěti porážek v řadě se ono pověstné stéblo chytá tonoucím jen velmi těžko. Zvlášť když se tým topí už od Vánoc. A co se s ním vlastně stalo, když v úvodu sezony měly být jeho aspirace mnohem vyšší?

„Na to je těžká odpověď. Osobně si myslím, že se to všechno nestalo až v tom období od Vánoc. Naše výkony nebyly dobré celou sezonu. Tým máme asi na jiné umístění, ale těžko se to popisuje. Ten problém ale určitě trvá delší dobu,“ říká na úvod trochu neurčitě rozehrávač Michal Šotnar.

Michale, není ve hře i nějaký problém „chemického“ rázu?
Takový, myslím, žádný není. Se spoluhráči jsme v pohodě, párkrát jsme se sešli i sami, bez vedení, a řekli si, co chceme a co ne, a vždycky jsme se při tom hovoru dostali na stejnou loď. V zápasech to pak ale neprodáváme. Je to pro nás těžké a nevíme, co s tím. Všichni cítíme, že na nás je už velký tlak, který na nás vedení vkládá, a i ti soupeři na nás cítí, že pod tlakem jsme. Přizpůsobují tomu i svou obranu a spoléhají na to, že my pod tím tlakem budeme muset hrát.

Videa vám neodhalila také nic?
U nás už se zkoušelo všecko. Proběhly mítinky, pohovory, včetně osobních, zatím ale nic nezabralo. Musíme se zvednout týmově a každý si musí hrábnout na dno. Teď už je to jenom o hlavách.

Na začátku sezony se přitom zdálo, že byste mohli mít možná dosud nejsilnější tým, který by mohl dojít vůbec nejdál v celých ústeckých dějinách. Nemohla pohodu narušit třeba i covidová nákaza?
Kvůli covidu to určitě nebylo, to není příčina současných potíží. Naše výsledky nejsou stabilní celou sezonu, pořád se hledáme a ještě jsme se nenašli. Přitom v šatně žádný problém nemáme, i tréninky vypadají poslední dobou líp a opravdu makáme, ale nejsme schopní to převést do zápasů. I do posledního utkání s Olomouckem jsme dali hodně energie, ale dostali jsme pár těžkých trojek a prostě se sesypali. Ten tým teď není natolik silný, aby v takovou chvíli zabral a zvítězil.

Zaměříme-li se na začátek vaší současné série porážek, odstartovala domácím průšvihem s oslabeným USK, kdy váš tým byl naopak komplet. Co vás srazilo tam?
My jsme těsně předtím doma porazili Pardubice a pak jsme vyhráli těžké utkání v Ostravě a měli to potvrdit doma právě s USK. Z naší strany to ale bylo zbytečně nervózní, moc jsme se soustředili na soupeře a měli jsme víc hrát svou hru. Na druhou stranu USK přijel sebevědomý, hrál dobře a bylo jedno, že na rozehře místo Ondry Sehnala byli Mára Vyroubal s Parickem Samourou, nebo další mladý Bátovský. Všichni hráli úplně stejně a zaslouženě vyhráli.

Než se vaše sestava začala drolit, pořád ještě kompletní jste vyrazili do Hradce, kde to ale také nedopadlo.
Tam už to bylo finále toho našeho kolapsu. Těžko se o tom mluví. Já už tam hrál s nějakými bolestmi, Spencer Svejcar to samé a nějak se to na nás taky podepsalo. Zase se na to ale nechci vymlouvat, jako tým jsme nebyli na zápas připravení.

A teď naposledy, kdy už chyběl jen Svejcar, jste poslednímu Olomoucku, které má hodně úzký kádr, dali doma pouhých 70 bodů. Měl nějaký vliv aktuální zdravotní stav?
Já už se zdravotně cítil v pohodě, samozřejmě ale Spencer ještě musí svůj kotník doléčit a ještě nějakou dobu to potrvá. Jeho body nám určitě chybějí. Jak je tým dole, nikdo to na sebe nechce moc vzít, já se po dvou zápasech absence taky necítil herně úplně dobře, a i když jsem se snažil bojovat, nestačilo to.

V rámci chřadnoucího útoku vám nyní chybějí trojky a celkově i doskok, o kterém se říká, že je především otázkou vůle. Jak teď vidíte tyto dvě herní součásti?
Pokud jde o trojky, jsou teď spojené i s tím tlakem, který na nás je. A soupeři nás brání tak, že nás nechávají střílet, protože vědí, že jsme trochu nervóznější. A přesně s tímhle záměrem přijelo Olomoucko. Ucpalo celou „bednu“, kam se prakticky nedalo najet, a my jsme z dálky nedávali. A ty doskoky? Trenér to do nás cpe od začátku sezony, abychom na něj chodili v obraně i v útoku, ale v zápasech to tak není. A jistě nám to chybí.

I po pěti neúspěších stále sdílíte spodní hranu nejlepší osmičky. Co do ní povede pro nadstavbu?
Doufám, že horní skupina je stále dosažitelná. Teď máme zápas na hřišti Olomoucka, který bezpodmínečně musíme vyhrát. Pak máme doma derby s Děčínem, to taky musíme zvládnout a pak bychom měli uspět i v Brně, kde to ale bude o dost těžší než oba ty předchozí zápasy. Brno sice taky mělo malou krizi, ale teď vyhrálo v Ostravě a dostane se asi do pohody. A na závěr základní části nás čeká Nymburk, na který v tuhle chvíli nemáme ani doma….

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Hynudai