Specialisté na mistra sobotu neřeší. Jsou poučení!
S KAMILEM ŠVRDLÍKEM V pěti z posledních šesti sezon utrpěl mistrovský Nymburk vždy jen jednu porážku v dlouhodobé části, přičemž ročníkem 2013/14 profičel dokonce bez zaváhání. Děčín, Prostějov a poslední tři roky už je to jen jediný pokořitel – pardubická Beksa (letos má ještě jednu šanci na změnu statistik Olomoucko). Po triumfech 83-78 a 81-77 následovalo velké vítězství 73-69 z minulé soboty. Vítězství, které sice nemělo význam z pohledu posunu v tabulce, zato jeho psychologický účinek by pro Východočechy – zejména díky senzačnímu obratu z minus 19 bodů - mohl být těsně před startem play-off nemalý. Konečně v probíhající sezoně dotáhli k dobrému konci zápas s mistrem, kterého by letos ve městě perníku chtěli ještě jednou přivítat. A to by znamenalo jediné – roky vzývanou účast ve finále Kooperativa NBL. Myšlenky na něj těžko plaší i power forward Kamil Švrdlík, který byl jedním z aktivních mužů u všech tří posledních pokoření polabských šampionů oranžového míče. Nyní bude hovořit o pozadí těchto duelů, měnících se „strašácích“ Pardubic, trojkové bídě Nymburka na Dašické, americkém vítězném elementu i o „poučení z krizového vývoje“.
S KAMILEM ŠVRDLÍKEM V pěti z posledních šesti sezon utrpěl mistrovský Nymburk vždy jen jednu porážku v dlouhodobé části, přičemž ročníkem 2013/14 profičel dokonce bez zaváhání. Děčín, Prostějov a poslední tři roky už je to jen jediný pokořitel – pardubická Beksa (letos má ještě jednu šanci na změnu statistik Olomoucko). Po triumfech 83-78 a 81-77 následovalo velké vítězství 73-69 z minulé soboty. Vítězství, které sice nemělo význam z pohledu posunu v tabulce, zato jeho psychologický účinek by pro Východočechy – zejména díky senzačnímu obratu z minus 19 bodů - mohl být těsně před startem play-off nemalý. Konečně v probíhající sezoně dotáhli k dobrému konci zápas s mistrem, kterého by letos ve městě perníku chtěli ještě jednou přivítat. A to by znamenalo jediné – roky vzývanou účast ve finále Kooperativa NBL. Myšlenky na něj těžko plaší i power forward Kamil Švrdlík, který byl jedním z aktivních mužů u všech tří posledních pokoření polabských šampionů oranžového míče. Nyní bude hovořit o pozadí těchto duelů, měnících se „strašácích“ Pardubic, trojkové bídě Nymburka na Dašické, americkém vítězném elementu i o „poučení z krizového vývoje“.
Kamile, poslední tři sezony jste pouze vy přivodili Nymburku jeho vždy jedinou porážu v dlouhodobé části a vždy se tak stalo na Dašické. V čem je její kouzlo?
Někteří hráči říkají, že se jim tam hraje špatně. Já pamatuju, že když jsem před třemi lety přišel do Pardubic, tak to taky nebylo ideální, ale už jsme si tam zvykli. My jsme nicméně už několikrát v této sezoně hráli s Nymburkem vyrovnaně, v základní části jsme na jeho hřišti prohráli jen o bod. A právě proto se někdy může stát, že ho i porazíme. Ani bych tak za tím nehledal tu domácí halu.
Nicméně právě v ní se vám to povedlo tři sezony v řadě…
Tak, doma se každý tým cítí líp. A když to nevyšlo základní části v Nymburce, kde jsem měl v posledních vteřinách střelu na výhru, vyšlo to teď doma. Jistě, před našimi fanoušky hráváme ty zápasy ještě vyrovnanější.
Vy jste u všech tří posledních výher byl v aktivní roli. Měly něco společného?
Myslím, že ani jednou to nebyla nějaká přestřelka, hrálo se na nízké skore. Spíš to tak byly obranné zápasy, kde jsme měli větší šanci uspět. Tenhle poslední se ale lišil průběhem. Při minulých dvou vítězstvích jsme většinou mírně vedli, nebo to bylo vyrovnané. Tady jsme se ovšem dostali do 19bodové jámy, do které jsme spadnout nechtěli. A možná jsme ani nečekali, že bychom se z ní dokázali vykopat až k vítězství.
Dostat se z minus 19 proti Nymburku, to je jev z kategorie nevídaných. Proč zrovna vám ten husarský kousek vyšel?
Už v pohárovém utkání jsme se dokázali dostat blízko z velkého manka. Věděli jsme, že nějaký takový comeback můžeme zvládnout, ale v minulosti to vždy bylo jen na dva tři body, možná na remízu, aby pak Nymburk proměnil dvě tři těžké střely, vrátil se do vedení a to si pohlídal. Takovou třetí čtvrtinu jako v sobotu jsem dlouho neviděl, abychom Nymburk udrželi asi sedm minut na dvou bodech. Tam jsme to stáhli a dostali se do vedení. Pak začali stahovat oni nás, ale ani ve čtvrté čtvrině střelecky nezářili a tam se to všechno zrodilo.
Nezářil mistr i kvůli absenci tří důležitých hráčů - Bendy, Beriši a Pumprly?
To nevím. Věděli jsme, že zase dostanou větší prostor Jarda Bohačík nebo Ray, kteří jsou víc ofenzivní a vždycky nám dělali víc starostí než Pavel Pumprla. Nemyslím tedy, že by to někdo z těch chybějících strhnul, i když ve finále poháru nám Petr Benda dal čtyři trojky. (usměje se)
Právě nízký počet trojek mistra byl společným jmenovatelem všech jeho porážek. Jednou jich dal pět, jednou tři a nyní opět 5 ze 30 pokusů. Potřebovali jste tuhle jeho míjivost hodně?
Samozřejmě proti jakémukoli dobrému týmu se musí něco obětovat, nejde zastavit všechno. A my si říkali, že nám dávají strašně moc bodů, dva týdny zpátky jsme v Nymburce dostali 96 a hodně z toho bylo ze „šestky“, z nájezdů a podobně. Díky zastavení těchto střel jsme jim zase otevřely nějaké trojky, ale zatímco v pohárovém finále i díky Bendovi trefovali, tady se trápili. A čím víc jsme to mohli zavírat a čím víc museli chodit do plných a vyhazovat ven, asi tím víc nad tím už přemýšleli. Tohle nám tedy pomohlo.
Na trojky soupeře jste se tedy od začátku příliš nezaměřovali.
Jasně, že víme, koho si na oblouku musíme hlídat. Že Martin Peterka si po clonách odskakuje na trojku, na to se chystáme, nebo že Vojtovi Hrubanovi se proti nám dařilo, ale důležitější bylo nenechat ty jednoduché koše z nájezdů, seběhů a podávání si míče pod košem. Tohle se nám dařilo zastavovat až v té třetí čtvrtině a způsobilo to i ten obrat. Do té doby jsme navazovali spíš na ten předchozí zápas venku (s porážkou o 38).
V první z posledních tří výher se důležitými 12 body prosadil současný kormidelník Levell Sanders, o vítězství dál řádili Burnett s Autreym, teď v sobotu byl králem Spearson, následován Kentem. Jak důležitý je onen americký element a touha zámořských hráčů ukázat se právě v nejsledovanějším duelu?
Brandon Spearman v té třetí čtvrtině chytil lauf a trefil řadu útoků po sobě, čímž jsme strašně rychle stáhnuli nymburské vedení. Bral si i těžké střely, ale asi si v tu chvíli věřil a proměňoval. To bylo důležité, že jsme vedle obrany našli i střelce, protože při rozdílu asi o jedenáct nikdo nebyl schopný se pořádně trefit. Jak se ale zača trefovat Brandon, šli jsme dopředu a zápas se tu lámal. To, že by se chtěl ukázat, jsem ale nevnímal. Poslední zápsy nedával tolik bodů a možná ho teď nakopl ten průběh, navíc byla plná hala a začala žít.
Bylo dopředu jasné, že tentokrát bude klíčová a nakonec vítězná akce v závěru vypsaná pro něj?
Měl to zakončovat, jistě mohlo přijít nějaké zdvojení, ale primárně to měl vzít on. Dařilo se mu, takže se to nabízelo.
Ve všech třech posledních výhrách jste udrželi i vyrovnaný nebo mírně lepší doskok. Jak velký díl úspěchu to dělá?
Minimalizace ztrát a nedovolení útočných doskaků Nymburku, to je základ k vyrovnanému zápasu. V první půlce se nám to moc nedařilo, ale pak už jo. Soupeř se netrefoval z dálky a neměl druhé šance, což nám pomohlo stahovat náskok. Často se stává, že i když se Nymburku nedaří, z druhých třetích střel ty koše dává, to jsme ale v druhé půlce omezili.
Vy jste také dvakrát z těch tří vítězných zápasů házeli velkou nůši šestek. V sobotu jste jich ale ze 30 hned 11 zahodili, o což se „důrazně staral“ sedmkrát neúspěšný kolega Nečas. Neměl jste už obavy?
Já o tom v tu chvíli přemýšlel, když házel asi osmou šestku, že už jsme bývali mohli vést, ale byl to spíš obranný zápas, kde ty šestky v uvozovkách zase tolik nevadily, byť nějak to znát bylo.
Ačkoli dlouhodobé ligové hegemony porážíte v dlouhodobé části poslední tři roky jen vy, finále s nimi pak hrával Děčín. Věříte, že už přišel na takový souboj a výkon čas i v play-off?
Jistě bychom byli rádi. Víme, že tahle výhra nic neřešila a nikdo na ni už nebude myslet. Už jsme si několikrát vyzkoušeli, že jsme tyhle výhry potom v play-off nepotvrdili a věřím, že jsme se ze všech těchto zkušeností už poučili a že budeme Nymburk moct vyzvat i ve finále.
Než by k němu ale mohlo dojít, čeká vás ve čtvrtfinále Ústí a při jeho zvládnutí nejspíš Opava, anebo by to při překvapení z dílny Olomoucka (proti Opavě) mohl být stejně jako loni i Děčín, pokud by uspěl v sérii s Tury. Kdyby se naplnily papírové předpoklady a v cestě do finále by ARMEX nestál, byli byste spíš rádi, nebo je vám to jedno?
Myslím, že by nám to mělo být jedno. Opava i Děčín ukázaly, že s námi dokážou hrát. Když jsem do Pardubic přišel, panovaly tu spíš obavy z Opavy, která Beksu ve dvou sériích porazila. Že by ale teď měl být „strašákem“ Děčín, to si nemyslím. K postupu do finále bychom museli porazit Děčín i Opavu (třetí variantou by mohly být i Svitavy), ale první přijde na řadu samozřejmě ve čtvrtfinále Ústí.
Foto: M.Kříček
