Speciální situace. Vše ale jednou končí

S LUKÁŠEM PALYZOU Bylo to pro něj hodně hektické reprezentační okno. Víc než na hřišti však v zákulisí. Do litevského Vilniusu odlétal k zápasům s Belgičany a Dány jako lídr posledního Olomoucka a vracel se - už coby nová posila vedoucího Nymburka, za nějž již dnes nastoupil proti ústecké SLUNETĚ. Na Hané se Lukáš Palyza ani pořádně nestihl rozloučit, protože hned po návratu z Litvy zamířil do Polabí – ke svému druhému nymburskému angažmá, jež od toho prvního dělí šest a půl roku.

„Managementu Olomoucka ale děkuju, že mi umožnil tuhle nabídku využít, protože jsem měl dlouhodobou smlouvu až do roku 2022,“ posílá na dálku svou vděčnost 31letý snajpr.

Lukáši, jak se váš nenadálý přestup zrodil?
Vím, že je to speciální situace, takhle uprostřed sezony. Každý ale ví, že hráč, který je tak ambiciózní jako já, a chce se pohybovat ve vrchních patrech tabulky, nebyl úplně spokojený s tím, že aktuálně viděl klub, který se minulé dvě sezony pohyboval v nejlepší čtyřce, na předposlední, nebo poslední příčce. A když nabídka z Nymburka přišla, po sportovní stránce i vzhledem k budoucnosti byla samozřejmě zajímavá.

A jak se vám odcházelo z Hané?
Olomoucku bych chtěl strašně moc poděkovat za uplynulé dva a půl roku. Hráli jsme dobrý basket a hlavně v sezoně 2018/19 jsme měli respekt soupeřů. Vše ale jednou končí a bohužel koronavirus sportovní scénu zasáhl tak, že úplně přeházel některé pořádky. Teď se ve mně mísí smutek z konce jednoho angažmá s přestupem do Nymburka, který má každý hráč hodně nahoře. Doufám, že to bude úspěšná spolupráce.

O kolik jiná vaše druhá nymburská štace bude?
Poprvé jsem do Nymburka přišel v jednadvaceti z Ostravy a tehdy jsem s nejvyšší evropskou úrovní neměl žádné zkušenosti. Teď přicházím v nejlepších letech, zažil jsem německou bundesligu, měl jsem velmi úspěšnou sezonu ve velmi kvalitní polské lize a taky už mám zkušenosti z nároďáku i z jiných českých medailových klubů, kde jsem měl velkou roli a možnost se dál zlepšovat. Doufám, že to bude znát a teď se to zhodnotí ve větší roli a kvalitnějších výkonech, než byly ty tehdejší. Těžko se ale srovnává. I když současný trenér Oren Amiel s tehdejším koučem „Nenem“ Ginzburgem mají podobný styl hry, jsou tam rozdíly, které budu muset nejdřív navnímat.

V prvním angažmá jste zažil i VTB ligu a EuroCup, teď to bude Liga mistrů. Byla pro vás lákadlem?
Ano. VTB liga byla specifická soutěž, tvrdá a náročná na cestování. A EuroCup tehdy měl špičkovou kvalitu a dosahoval úrovně druhé půlky Euroligy. Šest až osm celků by tenkrát díky kvalitě kádru i rozpočtu mohlo bez problémů hrát Euroligu. Liga mistrů je teď ale velmi ambiciózní a je vidět, že chce promluvit do toho pořadí v souboji s Euroligou a EuroCupem. Je velmi dobře propagovaná, má velkou kvalitu a sám jsem na ni zvědav. Po té době to bude nová výzva.

V kvalifikačním okně jste s národním týmem čerstvě nabrali porážky s Belgií a Dánskem. Jaká ta utkání byla?
Extrémně fyzicky náročná a tvrdá. A po pravdě musím říct, že rozdíl mezi naší ligou a mezinárodní úrovní je markantní. Díky Bohu, že tu máme klub jako Nymburk, který je schopen hráčům nabídnout vysokou herní kvalitu a konfrontaci s evropským basketbalem. Tohle, myslím, potvrdí každý kluk, který jde z naší ligy do nároďáku, že všechno je najednou třikrát rychlejší a tvrdší a chybičky, co se u nás prominou, nebo nejsou tak vidět, jsou najednou hrubky na evropské scéně.