Špičkový zelenáč, mistr psychoher a hulení z 1 on1

S POSTUPUJÍCÍMI Z 1. KOLA 1 ON 1 CHALLENGE Hned ve svém prvním základním kole naznačil nový podnik Kooperativa NBL svůj efekt. Ukázal, z jakého těsta jednotliví hráči jsou, co umějí, i co jim schází. Odhalil jejich nejsilnější stránky či slabiny v obraně a dal jim solidní výuční list. A některé hráče také poprvé výrazněji představil širšímu publiku. Kdo kromě fanoušků na severu Čech do čtvrtka blíž znal podkošové mladíky Jakuba Skaličku z Děčína nebo Jana Karlovského z Ústí, kteří dohromady mají v lize odehráno zhruba dvě stě minut? Kdo tušil, že i na této úrovni lze trojku posadit do obruče ze stoje a s obráncem v obličeji, nebo že při dvojtaktech jde dělat parádičky, jako chycení se volnou rukou za temeno hlavy? Třeba tak, jak to vysoustružil špičkový basketbalista Karlovský. Ano, špičkový. Tenhle termín vám ale musí blíže osvětlit Karlovského spoluhráč Ladislav Pecka.

S POSTUPUJÍCÍMI Z 1. KOLA 1 ON 1 CHALLENGE Hned ve svém prvním základním kole naznačil nový podnik Kooperativa NBL svůj efekt. Ukázal, z jakého těsta jednotliví hráči jsou, co umějí, i co jim schází. Odhalil jejich nejsilnější stránky či slabiny v obraně a dal jim solidní výuční list. A některé hráče také poprvé výrazněji představil širšímu publiku. Kdo kromě fanoušků na severu Čech do čtvrtka blíž znal podkošové mladíky Jakuba Skaličku z Děčína nebo Jana Karlovského z Ústí, kteří dohromady mají v lize odehráno zhruba dvě stě minut? Kdo tušil, že i na této úrovni lze trojku posadit do obruče ze stoje a s obráncem v obličeji, nebo že při dvojtaktech jde dělat parádičky, jako chycení se volnou rukou za temeno hlavy? Třeba tak, jak to vysoustružil špičkový basketbalista Karlovský. Ano, špičkový. Tenhle termín vám ale musí blíže osvětlit Karlovského spoluhráč Ladislav Pecka.

„Honza hraje „špičkový“ basketbal, což znamená, že se při střelbě odlepí od země asi takhle a občas mu to i vyjde,“ směje se ústecký forward a mezi palcem a ukazováčkem své ruky má při gestikulaci asi centimetrovou mezírku.

Karlovský (na vrchním snímku) i díky frajerskému vytahování ramínek u dresu po velkých trefách či dalším kouskům patřil ke dvěma jednoznačně nejefektnějším artistům prvního kola 1 on 1 Challenge. Tím druhým byl na pražské Folimance domácí Ondřej Sehnal, který si dovolil o míle víc než v běžných zápasech, a stálo to za to. Jeho smrtící a především časté zásahy po odskoku vzad rovnou z driblinku, což je jedna z nejtěžších střel, patřily k top ozdobám čtvrteční basketbalové párty.



„Tyhle „stepbacky“ trénuju celou sezonu a říkal jsem si, že teď to musím využít. Tenhle turnaj je na takové věci jak dělaný,“ pochvaloval si dirigent USK.

I on se ale má ve 22 letech čemu učit. Například děčínský třicátník Šimon Ježek mu ukázal, že v basketbale jsou zásadní i jiné herní složky. Například psychická odolnost. A její nabourávání. Za stavu 4-4 v souboji právě se Sehnalem děčínský guard před trestným hodem soupeře, který by v případě proměnění znamenal Ježkovo vyřazení ze soutěže, oslovil protivníka prostou otázkou: „A šestky dáváš?“

Sehnal minul, Ježek vzápětí zápas vyhrál a zachránil tak svůj postup do českého finálového kola. „Komunikace k basketu patří, mezi spoluhráči i mezi soupeři. Není to nic hulvátského, jde jen o klasické řeči, kdy se člověk snaží ostatní rozhodit z klidu. V téhle soutěži se hodí každý koš a právě v tomhle duelu s Ondrou mi to, myslím, hodně pomohlo,“ mnul si ruce Šimon Ježek.

„Já to tu čekal, proti Šimonovi nebo Láďovi Peckovi. Známe se už delší dobu a basket je v tomhle super,“ reagoval Ondřej Sehnal.



Postupující trio z prvního kola Sehnal, Pecka, Ježek má po prvních 15 zápasech soutěže jasno, v čem se v prvním díle poučilo.

„Je třeba ukončit zápas co nejrychleji, aby zbylo dost sil na ty další. Ve třetím čtvrtém je to na fyzičce znát,“ přiznal po kondiční stránce nejspíš nejpřipravenější hráč 1. kola Sehnal.

„Je nutné se fyzicky připravit, bohužel,“ trpce se usmál Pecka. „Bylo to, jak jsem čekal. Fyzička prostě nebyla, přesto myslím, že jsem se toho zhostil dost slušně, snad i trochu zkušeně a pošetřil jsem síly. Naštěstí mi padlo i pár trojek, tím jsem se chytil a už jsem to nějak dotáhl. Hrál jsem spontánně, dávám na svou zkušenost a vyhranost. Já hraju pořád svoji hru, a když najedu na pravou, stejně udělám otočku a pořád chodím doleva - prostě jsem levák,“ dodala ústecká opora, kterou nemálo naštvala jediná prohra dne, již Pecka utrpěl se Sehnalem.



„Ty jeho „stepbacky“ byly „nechutné“ a ještě mi to támhle uklouzlo, takže bych chtěl reklamovat čistotu palubovky,“ poukázal s nadsázkou na situaci, kdy jej soupeř driblinkem řádně „vymíchal“, aby se vzápětí trefil zpoza oblouku. „Naštěstí jsem se zatejpoval, jinak kdo ví, jak by to tam dopadlo,“ zazubí se ústecký podkošový pilíř.

Pražan Sehnal vzápětí staršímu kolegovi vysvětlil, proč nad ním vlastně vyhrál. „I když Láďa to vidí jinak, tahle soutěž je spíš pro malé hráče, kdy můžeme ukázat svou rychlost v prvním kroku. Myslím, že my, rozehrávači, budeme dominovat,“ hodil rukavici dalším pivotům.



Zajímavostí prvního kola bylo, že z něj postoupili dva leváci (Pecka a Ježek) a jen jeden pravák. „Jo, levačka mi fungovala,“ usmál se Šimon Ježek. „Naopak nefungovala pravačka a střelba zpoza oblouku, což se taky dalo čekat, i když párkrát jsem to dlouhými střelami taky podržel,“ shrnul děčínský kapitán, který popsal svůj postupový recept následovně.

„Snažil jsem se udržovat vysokou intenzitu hry a tlak na míč a soupeře, i pomocí komunikace. A s každým kolem jsem se cítil líp a líp. S tím souvisí i moje rada pro další soutěžící – dobře se rozcvičte! Shodli jsme se tu s kluky, že obzvlášť první dva zápasy jsme dost „hulili“,“ přiznal Ježek značné zadýchání organismu po dvou měsících bez zápasů.




Foto: ČBF/David Šváb