Stačil tucet let a v lize je opět Zídek!

ZA OPONOU USK S MICHALEM ŠOBEM Po 12 letech se do oběhu nejvyšší soutěže mužů vrací příjmení Zídek. A jde o přímého pokračovatele slavného rodu. Po dědovi Jiřím starším a tátovi Jiřím mladším  bude teď na ligová prkna vybíhat i zástupce třetí generace Zídků – 17letý forward Jan, nová tvář v sestavě pražského USK.

ZA OPONOU USK S MICHALEM ŠOBEM Po 12 letech se do oběhu nejvyšší soutěže mužů vrací příjmení Zídek. A jde o přímého pokračovatele slavného rodu. Po dědovi Jiřím starším a tátovi Jiřím mladším  bude teď na ligová prkna vybíhat i zástupce třetí generace Zídků – 17letý forward Jan, nová tvář v sestavě pražského USK (na týmové fotografii v modrém dresu s číslem 5).

Jan se dosud zahříval zejména v mládežnických soutěžích, kde rozhodně není hráčem do počtu. V uplynulé sezoně extraligy U19 za USK jako o dva roky mladší chrlil 13,4 bodu za 26 minut s trojkami 36 procent (193/70), na loňském B-divizním ME U18 stíhal 6 bodů za 14 minut a v minulé sezoně už nakoukával i do první ligy mužů s průměry 8,7 bodu za 19 minut.

„Honzovou prioritní soutěží bude i dál především extraliga U19, kde by se měl naučit být jasným lídrem. Současně už ale bude pendlovat do týmu NBL,“ podotýká na adresu nejstaršího potomka Jiřího Zídka mladšího Michal Šob, manažer týmu USK.

Jan Zídek se při svých 204 číslech zatím pohybuje na pozicích 3 i 4, v zápasech NBL se s ním nicméně počítá na pozici „střílejícího small forwarda“, jak jej tituluje Šob. Proč střílejícího, na to se můžete podívat na videu z letošního turnaje juniorské Euroligy, kde rodák z Prahy zpoza oblouku nevídaným způsobem ničil Malagu.
 

„Během letní přípravy, kterou s týmem absolvoval celou, dostal Honza tím, že se Alex Madsen vrátil z reprezentace zraněný, hodně šancí a ty využil celkem smysluplně. Byl jedním z milých překvapení a prosazoval se i bodově. Na nového trenéra udělal velký dojem a počítá s ním do širší rotace. Chceme, aby Honza dostával čím dál víc prostoru a mohou být utkání, kdy to bude i 10 až 15 minut. Bude jistě záležet i na něm,“ přidává soví manažer.

Podle něj je Jan aktuálně útlejší verzí svého táty. „Není to typ podkošového hráče, který byl obvyklý před deseti patnácti lety, a kterým byl otec Jirka. To znamená výška, váha, svaly a operace kolem koše. Honza je spíš prototypem modernějšího power forwarda nebo křídla, je vytáhlejší a nemá tolik svalové hmoty, což se ale v jeho věku ani nečeká. Uvidíme za pět deset let, třeba na tom postavou bude podobně jako táta. I herní náturou je Honza jinde – je to spíš typ hráče střílejícího z větší vzdálenosti, a to velmi úspěšně,“ chválí Šob, který tuší, že mladík ještě pár čísel povyroste a do budoucna jej vidí na pozici power forwarda.

„Po tátovi zdědil velmi dobrou ruku, a co vím, tak s ním na střelbě hodně pracují. Honza zdědil i zarputilost, píli a to, že nic nevypustí. Všechno bere velmi svědomitě, věci plní do puntíku, ať jde o povinnosti sportovní nebo studijní.“
 

Nástup třetí generace Zídků ale není tou jedinou novinkou USK na úsvitu letošní sezony. Do týmu se vrátil finský forward Madsen, u nějž se spíš počítalo s přesunem do zahraničí.  

„Alex byl v Americe na Letní lize, naneštěstí si ale hned třetí den poranil kotník, což ho na 14 dní vyřadilo z procesu, a svůj plán v zámoří musel téměř zrušit. To pro něj bylo zklamáním, protože nějaké ambice prosadit se určitě měl. Pak absolvoval univerziádu, kde si ale obnovil zranění, a ještě dva týdny zpátky s ním laboroval, takže s námi odehrál až poslední dvě přípravy. Byla velká šance, že odejde do zahraničí, což bychom mu přáli, ale nakonec jednání, kdy ve hře byla i španělská ACB, nedopadla a na letošní sezonu tak ještě zůstává v USK,“ vysvětluje Šob.  

V nové sestavě Pražanů působí doslova jako zjevení posila z americké NCAA QJ Peterson (na týmové fotografii s číslem 44). Ten podle některých údajů měří jen 180 čísel (oficiálně 183), přesto funguje na křídelní pozici 2. A jak se zdá – úspěšně. Například v nedávné přípravě v Oberwartu nasypal soupeři 48 bodů při trojkách 14/10!

„Na rozehře budeme mít mladíky Tůmu s Ondřejem Sehnalem a Peterson by jim měl jen určitým způsobem asistovat. Do základu ale chodí standardně na pozici 2. Jeho výška je jistým limitem, ale on to dohání velkými fyzickými dispozicemi, výskokem a rychlostí. Zatím se adaptuje jako nováček v Evropě na jiný herní styl a pravidla a v zápasech se mu dařilo střídavě. Uvidíme, nakolik bude schopen zápasy jako v Oberwartu opakovat konstantně, přece jen příprava je něco jiného než samotná soutěž. Nicméně body by přinášet měl a myslíme si, že to bude i zajímavý tahák pro fanoušky. Po tom, co nám už ukázal, bych ho rád viděl i v soutěži smečařů při All-Star Game, už jen pro tu jeho výšku,“ usmívá se zasvěceně Šob.



Kádrem USK se v létě prohnal ohromný průvan, když z něj zmizeli Bohačík, Feštr, Šafarčík, Primorac a Grunt.

„Tušili jsme, že k něčemu takovému při řadě končících hráčských smluv může dojít. Naše úspěšná sezona k tomu trochu směřovala, vyprodukovali jsme po nějakém období hráče schopné předvádět stabilní výkony a hrát v základních pětkách různých týmů. Vzhledem k tomu, že trh s českými hráči je velmi malý a klubů, které vychovávají české hráče vlastní líhně, je strašně málo, bylo jasné, že po nich bude velká sháňka. Nás těší, že jsme schopní produkovat hráče, o které je velký zájem, a i když jich odešlo tolik, nebylo to pro nás takové překvapení.“

Podle sovího manažera má klub pořád dost slušnou zásobu dalších mladíků, kteří se chtějí zlepšovat, a vybojovat si místo v kádru pro NBL.  

„Opět jsme omladili. A i když si každý rok říkáme, že věkovým průměrem už níž jít nejde, evidentně dál prolamujeme bariéry. Bereme to ale jako výzvu, už v přípravě hráli Tůma, Sehnal, Petružela, Farský nebo Žikla. Všichni si příležitost zaslouží a vzali ji za správný konec. Navíc je lepší mít mladý a hladový tým, který se chce zlepšovat a jít si za jedním cílem, než hráče typu „žoldáků“, kteří budou v klubu jen kvůli penězům.“         

Po tříleté slovinské škole se nyní pod pražským Nuselským mostem přeorientovávají na školu řeckou. A nejen podle hráčů je to změna jako hrom.
  
„Ta změna se netýká ani tak našeho celkového přístupu. Pan Chougaz je ale přece jen jiným typem trenéra, než byl pan Alilovič, který měl tréninky založené na velkém drilu a disciplíně. Pan Chougaz je víc pozitivním typem kouče, ovšem i on umí s mladými pracovat a to pro nás bylo klíčové. Potvrdil to i v rakouském Oberwartu, kde začínal s týmem nulových ambicí a získal s ním titul.“

Rozdíl je mezi oběma zahraničními kouči i v jiných aspektech. „Pan Alilovič byl obranným typem trenéra, takovým defenzivním psem, kdežto pan Chougaz zastává otevřenější hru, kde hráči nejsou tolik vázáni jednotlivými pravidly, a hra je volnější. Až čas ukáže, jaký bude jeho přesný rukopis. I on má některá jasná pravidla v obraně i útoku, ale už není tak striktně dané, co se kdy kde má udělat, a kdo má kudy běžet. Záležet tak bude i na kreativitě hráčů,“ dovozuje Michal Šob.