Story snímku s Kobem i Yao a čtyři trpaslíci

INTERVIEW S GENERÁLNÍM MANAŽEREM LVŮ MICHALEM ŠOBEM PLUS VIDEA Gigantická Čína, již obývá astronomický počet miliardy a čtyř set milionů lidí, je novou zemí neomezených možností. Aspoň takovou ji zatím potkal generální manažer české mužské reprezentace Michal Šob, který zemi, v níž lvy na začátku září čeká první světový šampionát v éře samostatnosti, mohl poznávat na testovacím vzorku dvanáctimilionové metropole Šen-čen, ležící na jihovýchodním pobřeží. Během minulého víkendu byl svědkem například nebývalé „Black Mamba Manie“, obklopující na každém kroku Kobeho Bryanta, autora losu, jenž lvy poslal do skupiny přímo vstříc svým krajanům. A i když se to nezdálo reálné, Šobovi se dokonce podařilo ulovit společnou fotku s dvojnásobným olympijským šampionem a třetím skórerem historie NBA. I o této story bude vedoucí týmu pražského USK hovořit v následujícím interview, v němž se dostane i na komickou security jednotku čínského obra Yao Minga, plné dolehnutí českého úspěchu, Poláky šťastné jako blechy, pompéznost i nedokonalost čínského prostředí, komplikace s japonským aklimatizačním turnajem i oblekem pro velikána Ronena Ginzburga a také na napěchovanou šanghajskou arénu pro 18 tisíc diváků při duelu s hvězdnou elitou planety, který si lvi, za všechno, co dosud dokázali, podle svého šéfa zaslouží.

INTERVIEW S GENERÁLNÍM MANAŽEREM LVŮ MICHALEM ŠOBEM PLUS VIDEA Gigantická Čína, již obývá astronomický počet miliardy a čtyř set milionů lidí, je novou zemí neomezených možností. Aspoň takovou ji zatím potkal generální manažer české mužské reprezentace Michal Šob, který zemi, v níž lvy na začátku září čeká první světový šampionát v éře samostatnosti, mohl poznávat na testovacím vzorku dvanáctimilionové metropole Šen-čen, ležící na jihovýchodním pobřeží. Během minulého víkendu byl svědkem například nebývalé „Black Mamba Manie“, obklopující na každém kroku Kobeho Bryanta, autora losu, jenž lvy poslal do skupiny přímo vstříc svým krajanům. A i když se to nezdálo reálné, Šobovi se dokonce podařilo ulovit společnou fotku s dvojnásobným olympijským šampionem a třetím skórerem historie NBA. I o této story bude vedoucí týmu pražského USK hovořit v následujícím interview, v němž se dostane i na komickou security jednotku čínského obra Yao Minga, plné dolehnutí českého úspěchu, Poláky šťastné jako blechy, pompéznost i nedokonalost čínského prostředí, komplikace s japonským aklimatizačním turnajem i oblekem pro velikána Ronena Ginzburga a také na napěchovanou šanghajskou arénu pro 18 tisíc diváků při duelu s hvězdnou elitou planety, který si lvi, za všechno, co dosud dokázali, podle svého šéfa zaslouží.
 

Michale, jaká to byla v Šen-čenu, který jste v rámci losu MS navštívil s koučem Ginzburgem a generálním sekretářem ČBF Michalem Konečným, zkušenost?
Celý los a dění kolem bylo neuvěřitelné. Čína ukázala, že chce být špičkou mezi všemi zeměmi a předvedla, jaký má ekonomický i lidský potenciál, protože všechno je tam velké a pompézní. Na jednu stranu nikdo pořádně neumí anglicky, a to včetně obsluhy v hotelu, na druhou to, co předvedli kolem losovacího ceremoniálu, včetně světelné show ve městě, se naprosto vymyká možnostem zemí v Evropě, ekonomickým i organizačním. Udělalo to obrovský dojem.

Kolik lidí sledovalo ceremonii losu?
Halu naplnilo 8000 lidí a byla vyprodaná skoro po strop. Neznám moc míst na planetě, kde by si tolik lidí koupilo lístek za 3500 korun, aby se koukalo jen na to, jak někdo losuje míčky, byť losující byl Kobe Bryant, jejž na scéně doplnil i slavný čínský centr Yao Ming. Musím ale říct, že to byl neuvěřitelný zážitek, když Kobe vyjel na pódium. Z toho lidem běhal mráz po zádech, protože ho všichni znali, a dostalo se mu „brutálních“ ovací. Další věc je, že osobně jsem si do té doby plně neuvědomoval, co se tam bude dít, a na jakou akci jsme se vlastně dostali. Člověk z toho postupu měl jistě radost, ale naplno to na vás dolehne, až když tam sedíte při tom losu. Najednou pustili video s týmy z našeho „koše“, kde před osmi tisíci lidí na záběrech smečují naši hráči, a až tam mi došlo, jak velké mety český basketbal dosáhl. A přiznám se i ke chvilce dojetí, protože to byl moment, kdy jsem byl asi nejvíc v životě hrdý na Českou republiku a hráče, kteří to dokázali.

 

Jak jste prožívali kritické minuty losu?
Všichni jsme se modlili, abychom to měli daleko jednodušší a šli do skupiny s Francií nebo Španělskem a v tu chvíli jsme už nedostali druhý evropský tým, který by byl většinou silnější. Vše dopadlo naopak, dostali jsme nejen silný tým z prvního koše, ale navíc ani z Evropy, s USA se navíc do skupiny automaticky svezlo Turecko. Z téhle skupiny jsme byli hodně zklamaní a aspoň jsme se modlili, aby k nám z mnoha různých důvodů nepadlo z nejslabšího koše (jako nejsilnější protivník) Japonsko, které je v poslední dekádě na ohromném vzestupu a určitě to není snadný soupeř, navíc jsme už měli těsně před startem šampionátu předjednaný turnaj právě v Japonsku, abychom si zvykli na časový posun v Asii. Tenhle plán nám ale nalosování Japonska dost narušilo. Já tak byl naštvaný, že budeme muset vše začít rozjednávat znovu a celou přípravu přeházet.

Turnaj v Japonsku na konci srpna tedy padá?
Je tam ještě několik možností. Pokud bychom tam jeli, nemohli bychom hrát s Japonskem, což by znamenalo, že by nám Japonci museli zařídit ještě jednoho soupeře... Hned po losu i kvůli dojednávání příprav začalo v sále velké tržiště, kde se vyměňovaly ve velkém vizitky a slibovaly turnaje, což se týkalo i nás. A všem týmům, které jsme původně kvůli turnaji v Japonsku odmítali, jsme se museli jít omluvit a pokusit se získat možnou další pozvánku. Uvidíme, co přinesou nejbližší hektické dny.

 

Jak nakonec berete to, že český tým narazí ve skupině na největší favority z USA?
Všeobecně jsou asi všichni nadšení, protože to bude zážitek. Naše skupina E ale zároveň bude patřit mezi ty nejtěžší. Velká náhoda naopak je, že domácí Čína má tu nejlepší. (smích) To ale jen žertuju. Je třeba říct, že my jsme dosud měli na los poměrně štěstí, ale to neznamená, že jsme teď nemohli dopadnout lépe. Na druhou stranu to pro nás není zcela nehratelné a Turecko i Japonsko přes jejich kvalitu jsme schopní dostat pod sebe, pokud se na ně dobře připravíme. Teď jsme z losu trochu zaskočení, ale zároveň i nadšení kvůli americkému Dream Teamu. Je to takový mix pocitů.

Když se horečka kolem duelu s USA spojí s tím, že před pár dny byla oznámena česká kandidatura na pořádání skupiny EuroBasketu 2021, tak z pohledu atraktivity a zájmu o podkošové dění by se silnější kombinace už vymýšlela jen těžko, ne?
Když jsem po losu poprvé otevřel Facebook, nikdo nemluvil o ničem jiném než o nadšení ze zápasu s USA. A když na to koukám touhle optikou, myslím si, že hráči si za to, co dokázali, zaslouží ten zápas proti nejlepším. Bude to životní zážitek a to i pro fanoušky. Nemyslím, že v tomhle konkrétním případě budou řešit skore, a spíš budou sledovat všechny ty hvězdy a zápas si užívat.

 

Jak jste spokojen s dějištěm skupiny E v Šanghaji, kde vás čeká 18tisícová aréna?
Je určitě výhodou, že Šanghaj je jednou z těch více „poevropštěných“ čínských metropolí. Zkušenosti v dějišti losu v Šen-čenu nám ukázaly, že organizačně to nebude nic jednoduchého. Nikdo moc nemluví anglicky a s tím není snadné se ve městech zorientovat. Třeba když nás autobus vezl na los, řidič vůbec nevěděl, kam má jet, navíc nemluvil anglicky a dovezl nás k fotbalovému stadionu. A vysvětlete mu pak, že to je špatné místo a že nám za 15 minut začíná akce.

Očekáváte, že aréna bude stále plná?
Myslím, že bez ohledu na počet vstupenek, které si zakoupí fanoušci těch čtyř týmů ve skupině, to organizátoři ve všech městech doplní místními a bude vyprodáno na všechny zápasy. Těch lidí je tam tolik, že to nejjednodušší bude dostat jich do hal tolik, aby bylo plno. A i z toho důvodu to bude zážitek. Ne mnoho našich hráčů hrálo před 18 tisíci diváků, i když v Lille na ME 2015 byla ta hala taky ohromná, ale tohle bude zážitek zážitků. A byť jsem s USA ve skupině nechtěl hrát, tak v takové aréně takový zápas bude pro hráče něco. A slovy Jardy Bohačíka – kdo by řekl, že kluk z Markvartovic jednou nastoupí na mistrovství světa proti USA?

 

Zpět k váznoucí logistice – nevědoucí řidič autobusu totiž nebyl jediným problémovým bodem, že?
Smůla se nám lepila na paty po celý pobyt, protože trenéru Ginzburgovi nepřiletěla zavazadla, kde měl oblek na všechny akce. A protože kufr nedorazil ani později, museli jsme vyrazit do obchoďáku, kde ale vedle nulové znalosti angličtiny prodavačů nastal problém, že vše měli jen pro lidi do výšky 180 centimetrů.

Co jste v Šen-čenu stihli kromě vlastní losovací ceremonie?
Program ze strany FIBA byl dopředu daný. Přiletěli jsme brzy ráno v pátek, čekalo nás představení nového míče Molten pro šampionát, který má úplně jinou strukturu a povrch než ty, se kterými se hraje česká liga nebo poslední EuroBasket. Pro hráče je to dobrá zpráva, textura míče je víc kožená, dá se líp uchopit a bude se s ním líp hrát i střílet, protože bude daleko líp sedět v ruce. A před samotným losem jsme absolvovali spoustu pracovních schůzek, zaprvé se zástupci různých týmů kvůli jednání o přípravných utkáních a za druhé s lidmi z FIBA. Například jsme mluvili s člověkem, starajícím se o pohodlí hráčů, kterému jsme mohli předat spoustu námětů a našich požadavků, a zároveň jsme se toho dost dozvěděli. A na neděli byl naplánován celodenní workshop FIBA ke spoustě technických témat.



Potkali jste se i s někým z americké výpravy?
Ano, ale jen letmo. Američané nejsou příliš družní. Přijedou, udělají si svůj domácí úkol a zase odjedou. Pro ně je víceméně formalitou, koho mají ve skupině. (směje se) Jejich příprava začíná až základní skupinou. Spíš se děly jiné věci, a to když nás zástupci ostatních evropských zemí soucitně plácali po zádech. My jsme při losu seděli vedle Poláků, které když nalosovali do skupiny s Čínou, Venezuelou a Pobřežím slonoviny, tak jsem jim v rámci sousedské spolupráce gratuloval a říkal, že vyhráli jackpot, přičemž oni se radovali, jako by už byli mistři světa. A když jsme chvíli na to byli rozčarovaní my, tak to byl takový silný moment. Pokud se to dá do kontextu toho, jak rychle jsme postupovali my a jak složitě Poláci nebo Rusové, kteří si to vybojovali až v poslední čtvrtině posledního zápasu s Finskem a pak dostali takovou schůdnou skupinu, nepřijde to člověku úplně fér, ale tak to prostě dopadlo.

Vy jste získal i cenný individuální úlovek, a to fotografii s autorem losu Kobem Bryantem. Jak se to povedlo?
Po prezentaci míče pro šampionát následovala oficiální večeře se všemi špičkami FIBA i domácími organizátory. A nakonec tam dorazili i Kobe a Yao Ming, načež se strhla mela, když se k nim všichni drápali, a ochranka musela prostor kolem nich neprodyšně uzavřít. Já jsem ale pořád monitoroval situaci, protože jsme měli interní „hecovačku“ s Jardou Bohačíkem, který mi před odletem napsal, že doufá, že pošlu selfíčko s Kobem. Zprvu to vypadalo neprůchodně, ale protože jsme u stolu seděli se zástupci Německa a Španělska, a šéf Španělské federace Jorge Garbajosa už si mě pamatuje, zneužil jsem ho a požádal ho, že potřebuju, aby došel za Kobem, kterého zná, a vyfotili jsme se. Nejdřív jsme se oba smáli, ale on s ním za chvíli mluvil, tak jsem sebral odvahu a došel za nimi, že se s nimi musím vyfotit. (směje se)



Naopak Yao Ming prý striktně odmítá každého, takže i když jste ho potkali v hotelovém lobby, šance nejspíš nebyla...
Ten funguje v poněkud speciálním režimu. Vždycky je vtipné, že kdekoli jde, je obklopen čtyřmi bodyguardy, kteří jsou asi „o dva metry“ menší. (smích) Takže ho chrání chlapíci, kteří mají hlavu u jeho opasku, a pak ho nasoukají do auta, které ani nevypadá, že by se do něj mohl vejít. I když jsou z něj lidi paf, tak Kobe přitahoval pozornost víc, což je ale nejspíš logické, protože se tu vyskytuje jen občas.

 

Co další zajímavé momenty?
Třeba když jsme přijížděli k hale na los, kolem toho červeného koberce stály stovky lidí. A vypadalo to, že tam hrají Lakers, protože všichni na sobě měli dres s Kobeho osmičkou, nebo čtyřiadvacítkou a všichni čekali až několik hodin jen na to, aby ho aspoň zahlídli. A když pak Kobe v aréně vystoupil na „stage“, všech osm tisíc diváků začalo brutálně ječet, což jsem ještě nezažil. I když už na sobě neměl a nikdy mít nebude hráčský dres, ti lidi z něj pořád šílí. Ještě musím přidat, že když jsme jeli autobusem na páteční večerní laser show ve městě, vedle nás chvíli jela kolona právě s Kobem, kterou následovalo možná i přes padesátku aut, která troubila, blikala a lidi lezli a mávali z okýnek. Když takového hráče sledujete v televizi, tak víte, že je vítěz NBA, MVP a tak dále, ale ta velikost té hvězdy na vás dolehne, až když kolem vidíte takový mumraj naživo. I lidi z FIBA říkali, že kdekoli se v Číně Kobe objevil, byla to pro ně organizační noční můra, protože se všude strhne obrovská mela a je třeba řešit jeho bezpečnost. A ještě jedna zajímavost – tím, že všechno nebylo organizačně plně zvládané, tak když nás po welcome drinku v patře arény vedl nepříliš znalý průvodce dolů pod pódium, kde byli usazení zástupci týmů, omylem nás zavedl i do „backstage“, kde najednou celé to procesí všech možných bývalých hráčů a šéfů FIBA procházelo kolem míst, kde se chystali Kobe s Yaem a zpěvákem Derulem.