Střela, která rozhodla celou sérii. A moje škatulka?

Ač jeho tým v sérii rozhodně nebyl favoritem, rozehrávač Brna Viktor Půlpán i s odstupem přiznává, že čtvrtfinálové vyřazení 0-4 z rukou Válečníků bylo po solidním průběhu sezony a pátém místě po nadstavbě velkým zklamáním.

„Kdyby nám někdo loni v létě řekl, že ve čtvrtfinále budeme a budeme v některých utkáních takový kousek od výhry, bral bych to všemi deseti. Ale vzhledem k tomu, jak vypadaly hlavně první a druhý zápas v Děčíně, kde jsme klidně mohli oba urvat, to zklamání bylo hodně velké,” říká na úvod rozhovoru pro ligový web jeden z nejzkušenějších Brňanů.

Viktore, byl výsledek série 0-4 z pohledu toho, že na sebe narazily čtvrtý a pátým tým po nadstavbě, až hodně nečekaný?
Nevím, jestli úplně nečekaný, ale určitě nás to hodně mrzelo. Minimálně jeden, nebo dva zápasy jsme urvat mohli. Bylo to o jednom utkání. Kdyby se nám venku podařilo aspoň jedno vyhrát, tak by série mohla vypadat úplně jinak, ale bohužel. Na to, jak některé zápasy byly vyrovnané, to pro nás bylo až kruté vypadnout 0-4.

Potvrdil hned první zápas s těsným a nízkým skore, že jste byli třetím nejlépe bránícím týmem ligy?
Ty zápasy byly hodně o obranách z pohledu obou týmů, takže to jsme potvrdili. První šel do koncovky a druhý do ještě větší. Tam to nevyhrál Děčín, ale prohráli jsme si to my sami.

80 sekund před koncem jste vedli o šest bodů a soupeři už od první půle chyběl vyloučený lídr Walton. Co jste tam viděl jako hlavní problém?
Určitě hrály velkou roli zkušenosti, Děčín měl o dost zkušenější hráče, všichni už měli odehraných spousta sezon i play-off. Ale znovu říkám, že jsme si to prohráli sami. Byly v té koncovce chyby, kdy jsme jim nechali dát lehkou trojku z rohu a dotáhnout se. Ta střela (děčínského guarda Kroutila) rozhodla celou sérii.

Přesto jste i za stavu 0-2 šli doma do třetího utkání za slibné situace, kdy soupeři chyběli potrestaní Walton s Kroutilem. Ale i když bylo jasné, že Matěj Svoboda a Jordan Ogundiran budou muset soupeře táhnout, tak jste si od nich nechali dát 47 bodů. Byla to velká chyba?
Takhle bych to neřekl. Ten zápas se Matesovi extrémně povedl, dal 30 bodů, ale nebyly to úplně jednoduché střely, co trefoval. Potvrdil tam své kvality, jaký hráč to je, a že dokáže mužstvo vést i on. Děčín ukázal, že to není tým jen o jednom dvou hráčích. Tohle už je pak i o zkušenostech a my jich bohužel tolik neměli.

Byl v nich ten hlavní rozdíl v sérii, když třeba na zápasy v NBL měla děčínská soupiska, ač jen o rok starší než vaše (průměr 24 ku 23 letům), v průměru o 50 utkání na hráče víc?
Byl to hlavní faktor. A taky ta základní osa Děčína hrála už delší dobu spolu. U nás přišli noví cizinci, „Šíša” (rozehrávač Šiška) a ještě jsme nebyli sehraní tolik jako Děčín, což byly dva hlavní aspekty, které rozhodly.

Na druhé straně vaši mladí kolegové se prosazovali i v zápasech, kde se tolik nedařilo, a kde nebyly příliš vidět opory jako vy, Šiška nebo pivot Brown. Bylo to znamení, že svou platnost už prokazují?
Ti kluci z nějakého důvodu v týmu jsou a dostávají tak prostor, ale jako mladí potřebují někde i ty zkušenosti posbírat. A v tomhle play-off dokázali, že když budou makat a budou chtít, můžou být i dost platní. A teď budou o další rok zkušenější.

Měli přece jen i víc prostoru, když Děčín seděl hlavně na vás, opěrných?
To taky pomohlo, ale ti kluci nejen v play-off, ale i během sezony šli výkonnostně nahoru a teď ještě potřebují posbírat víc zkušeností a bude to ještě lepší, což týmu o další stupeň pomůže.

Poměrně překvapivé se zdálo být, že Děčín na vás jako netypického distančního střelce až po obou domácích zápasech změnil obranu v tom smyslu, že v Brně už vám víc nechával střely z dálky a hlavně vás nepouštěl do nájezdů, které jste naopak měl v prvních dvou utkáních.
Tohle mě nějak nepřekvapilo. Tušil jsem, že budou hrát obranu jako v celé sezoně, i když jsem čekal, že ode mě budou odstupovat trochu víc. Spíš mě překvapilo, že něco měnili do zápasů v Brně, když doma dvakrát vyhráli. Na druhé straně to bylo vyrovnané, tak radši chtěli něco změnit. Bylo to o jedné dvou střelách, které kdybych v těch domácích zápasech proměnil, tak by se to zase změnilo. Bohužel jsem netrefil, i když jsem se střelbou na konci sezony už dobře pracoval a nebyl tím hráčem, kterého můžou nechával extra volného. Pár střel mi ale blbě vypadlo, bývalo by to mohlo dopadnout úplně jinak. I když mě Děčín nechával volného, já si do těch střel věřil, i kluci a trenér mě podporovali, ale bohužel. Nebylo to ale jen o mně, v play-off nebyl nikdo, kdo by se z dálky víc trefoval, snad kromě jednoho zápasu Šimona Svobody. Děčín prostě vsadil na tuhle kartu, že nás nechá střílel z dálky a klaplo mu to. A když se sečetla tahle bídná střelba a ty dva těsně nezvládnuté zápasy v Děčíně, tak nás to pak doma dorazilo.

Další téma je pro vás tradiční - jako standardně zhruba 25procentní trojkař a 50procentní šestkař ženete se stále za tím, abyste z kolonky nestřelce jednou přece vystoupil?
Z téhle škatulky asi nikdy nevyskočím a těžko se jí budu zbavovat, ale jak jsem řekl - ke konci sezony jsem trojky zvedl, měl je přes 30 procent, snažím se na tom dál pracovat, ale v play-off jsem to úplně nepotvrdil. Nepřestávám na tom ovšem pracovat, progres tam vidím a těším se na příští sezonu, až to budu moct ukázat na hřišti.

V sezoně jste měl 189 dvojek a už 103 trojkových pokusů, je už jen tenhle počet pozitivním signálem?
Dřív určitě bylo jednou z věcí, že jsem ty střely přecházel. Teď už si je beru a věřím si do nich. Od doby, co nad tím tolik nepřemýšlím, i ta procenta šla nahoru. To nízké procento bylo ještě na začátku sezony, kdy jsem moc přemýšlel, a pak ty střely vypadaly, jak vypadaly. Od té doby jsem byl ale mnohem sebevědomější a ty střely si už rozhodně brát budu. A doufám, že je budu i dál proměňovat jako na konci sezony, byť s výjimkou play-off.

Trenér Vaněk sázel na vaši pevnou obranu celou sezonu, ale na druhé straně hře přece jen scházela údernost v útoku. Bude to velkým úkolem pro tohle léto, přidat větší palebnou sílu?
Myslím, že to zase bude založené na obraně a útok si musí trochu víc sednout. Není to jen o jednotlivcích, ale i tom si sednout jako tým, aby dokázal hrát spolu a nacházet ty pozice. Věřím, že to zvládneme, obranu udržíme na stejné úrovni a v útoku se posuneme.

Kdybyste srovnal loňský tým ve stylu „Los Galacticos” a letošní hodně mladou a hodně českou sestavu, jak by to hodnocení vyznělo?
Bylo to úplně jiné. Ta cesta hrát s mladými kluky mi vyhovovala víc. Nejsem zastáncem týmů, kde je víc cizinců, a jsem rád, když můžu vidět tyhle mladé kluky, jak dostávají prostor, a je na nich vidět progres. Těším se proto na další sezonu, protože jsem viděl, jak ti kluci hned po skončení té minulé makali. Trénovali jsme spolu a všichni se těšíme na novou sezonu, kdy budeme moct to poslední play-off konečně hodit za hlavu.  

Vy máte v Brně ještě jednu smluvní sezonu, ale co mladší bratr Marek, který v uplynulém ročníku zasáhl do devíti zápasů na celkových 35 minut. Jaká je jeho budoucnost v týmu?
Tohle přesně nevím. Myslím, že s námi bude, ale další je na trenérovi a vedení. Letos toho prostoru moc nedostal a moc toho ani nemohl ukázat, hrál víceméně první ligu, takže zápasů neměl nějak moc. Věřím ale, že s námi bude a nějakou příležitost dostane. Má smůlu v tom, že je na stejné pozici jako já a Péťa Křivánek, takže se do zápasů moc nedostává.

Chystáte se v létě spolu a snažíte se ho vést, nebo Marek nemusí staršího bratra poslouchat nonstop?
(usměje se) Mára je v létě s reprezentací U20 a i loni byl na nějakých „repre”, takže spolu moc času netrávíme. Jsme pak spolu v sezoně, takže v létě jedeme spíš separátně, aby nám z toho „nehráblo” (směje se).

A jak vás osobně zaskočil odchod asistenta Jana Pavlíka k euroligovým ženám USK Praha?
O tomhle jsem dopředu nevěděl vůbec. Pro Honzu to je skvělá šance. Věřím, že je typem člověka, který se dokáže přizpůsobit nové situaci, i když ten skok je obrovský. Myslím, že to zvládne, a ať už jeho role bude jakákoli, tak mu to přeju a doufám, že tam bude úspěšný.

Jaký jako trenér vlastně je?
I tréninky v Brně hodně vedl hlavní trenér Márty” (Vaněk), Honzu tak spíš zažili kluci v první lize. Já s ním měl dobrý vztah. Kdykoli měl nějakou připomínku, dokázali jsme to probrat. Kolikrát mi i poradil a já ho bral jako přínos. I když předtím tolik netrénoval, hráčských zkušeností má spoustu a pro mladé kluky i pro mě to byla super volba ho tu mít.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Kooperativa