Super, že jsem se dočkal! Mám ale ještě jeden cíl

Po prohraném šestém zápase semifinále s jen deseti minutami a jedinou odpoutanou střelou byla 39letá hlava opavského doyena posypána řádně hustým popelem. 

Rychle se však z tohoto příkrovu oklepal, v rozhodném sedmém duelu po nymburské palubovce běhal a skákal jako kamzík po jesenických vrších, v klíčové třetí čtvrtině domácí celek demoloval klíčovými trojkami a s bilancí 6/4 a celkem 14 body za 16 minut podal svému týmu kýženou pomocnou ruku na cestě do třetího opavského finále v řadě.

Druhý nejstarší muž Kooperativa NBL Luděk Jurečka tak podobně jako soupeř na druhé straně hřiště a nejstarší hráč ligy Petr Benda (41) opět potvrdil, že věk je jen číslo. „Přesně tak,” usmál se snajpr, který i přes blížící se čtvrtý křížek (o letošních Vánocích) má stále jednu velkou motivaci. A tou je zisk prvního ligového titulu. Proto prý i včerejší noční cesta do Opavy měla být doprovázena jen střídmou oslavou, neboť to hlavní vypukne až v pátek v první finálové bitvě v pevnosti Děčína.

Luďku, zdá se, že i na prahu čtyřicítky pro vás není problém takhle řádit i v největším žáru play-off...
Tak, já jsem věděl, že jsem v šestém utkání něco slušně řečeno po... Nedělal jsem prostě, co bych měl. Tak jsem si to vzal k srdci a věděl, že týmu musím hodně pomoct, protože v Nymburce to nebude lehké. A můžu říct, že jsem to ve třetí čtvrtině trochu zlomil a polil tým živou vodou, protože když já dám trojku , tak všichni z toho mají dvakrát větší radost než u někoho jiného. (usmívá se) A hlavně Nymburk to sráželo do kolen, protože jsem trefil těžké trojky z velké vzdálenosti. Jsem za to strašně rád a teď nám chybí ještě tři vítězství.

Co přesně jste v šestém utkání doma.... nezvládl?
Přešel jsem nějaké střely, nestřílel jsem, když jsem měl.

Kdy jste čtvrté výhře začal naplno věřit?
Ono to je strašně rychlé, ale jak jsme vedli o 17, tak už jsem si říkal, že pokud se velmi rychle domácí nedostanou pod tu psychologickou hranici deseti bodů, mohli bysme to urvat. Pak to ještě domácí dotáhli na osm, ale uklidnil nás „Šířův” (Šiřinův) koš z protiútoku, vzápětí byl faulovaný na trojce, což taky pomohlo, ale člověk si není nikdy jistý, dokud to nebylo o nějakých deset minutu a půl do konce. To už bysme fakt byli p...., nedotáhnout to.

Co v tuhle dějinnou chvíli vespolek prožíváte?
Zatím se to nedá popsat. Já od začátku předkola říkám, že nám chybělo 13 vítězství k pozvednutí poháru. Teď už jsou to jen tři, ale budou to asi tři nejtěžší. Pojedeme do Děčína, kde je horká půda a kde v play-off ještě nikdo nevyhrál. Doufám, že venku zase něco zlomíme, aspoň jedno vítězství tam urveme a na konci se budeme radovat my.

Už to naznačil kolega Farský - byla pro vás v posledních týdnech velkou inspirací jízda hokejistů nedalekého Třince, kteří do play-off šli z šestého místa, navíc také přes předkolo, a pak vyřídili třetího, prvního a čtvrtého až k titulu?
Přesně tak! Už jsem to chtěl říct, než jste dořekl otázku. Já říkal, že budeme basketbalový Třinec a teď nám zbývá poslední krok. Doufám, že to dotáhneme.

V čem bylo vaše kouzlo v rozhodné bitvě? Byl klíčem už úvod, kdy jste větší aktivitou a agresí pod vedením Jakuba Slavíka Nymburk znejistěli?
Ano. Museli jsme dobře začít, protože když se Nymburk hned chytne, vede a dává si to, co má, z rychlých protiútoků, to by se těžko dotahovalo. My jim ale nedali čuchnout, dostali jsme v první čtvrtině jen 12 bodů a za celý zápas jsme je nepustili do vedení. Tohle byl klíč - pořád jim tlačit na ty nervy, což se podařilo. My jsme přidávali, přidávali a oni byli pořád nervóznější, nedávali ty střely co u nás a to bylo zásadní.

Mnohdy až velmi snadnými akcemi jste se dostávali v první půli pod koš, na body odsud jste za prvních 20 minut vyhráli 24-10. Bylo to vážně tak snadné?
To jsem ani nevěděl. My tu hru ale měli vyrovnanou, když nás přebírali, využívali jsme mismatchů a hlavně jsme si zase pomohli útočnými doskoky, což je naše síla.

Svého šéfrežiséra Šiřinu jste v první půli uklidili do rohu a do akcí se zapojoval až v jejich průběhu. Osvědčilo se to?
Chtěli jsme hrát na dva rozehrávače, aby Kuba měl více sil do závěru, kdyby to bylo potřeba. A bylo, takže je super, že to vyšlo.

Opět s vámi doazilo kolem stovky fanoušků, což byla v takové bitvě vítaná podpora.
Oni jsou strašně cítit a ta podpora je úžasná. Teď to budou mít do Děčína trochu dál, ale zase to finále nehrajeme každý den a věřím, že si někteří udělají tu cestu a jednou nepůjdou do práce. A my jim napíšeme omluvenku (směje se).

Mimochodem, kde vám byl konec na jaře 2003, ve vašich 19 letech?
To byla moje první sezona v lize, v Novém Jičíně. Tehdy jsem maturoval a v Brně jsme vyhráli sérii o bronz. V poločase jsme prohrávali, ale Curtis Bobb a Fred Warrick to pak otáčeli.

V těch dnech také až do letoška naposledy vyhrál titul jiný tým než Nymbruk. Shodou okolností to byl váš současný klub. Kdyby vám po té maturitě někdo řekl, že potrvá 20 let, než Nymburk opět prohraje nějakou sérii a vy v 39 letech budete jedním z těch, kdo tuhle éru zlomí, co byste odpověděl?
Je super, že jsem se dočkal! Já mám před sebou ještě jeden cíl, stejně jako všichni, kdo jsme to ještě nezažili. Tu motivaci tak mám dál. Jistě je super postoupit do finále, ale když už v něm jsme, a ten Nymburk už tam není, tak pojďme to prorazit a dostat se až na vrchol.

V dlouhodobé části jste s Nymburkem čtyřikrát padli, teď jste ho během pár dnů čtyřikrát porazili, navíc dvakrát venku. V čem byl hlavní rozdíl?
To je prostě play-off. Jak se říká, je to jiná soutěž. My tři čtyři měsíce kromě Brna nevyhráli nikde venku, ale pak se to zlomilo hned prvním zápasem čtvrtfinále opět v Brně a my si řekli, že v Nymburce jsme dosud sice ještě nevyhráli, ale jednou to musí přijít. Ten druhý zápas nám vyšel, podobně jako sedmý. V play-off se dokážeme semknout, a i když sezona byla v dlouhodobé části zpackaná, teď to můžeme všechno překlopit a mít z toho dokonce sezonu snů.

Překreslili jste vyřazením Nymburka mapu NBL?
(směje se) Doufáme v to. Nymburk tuhle situaci nezná, je to pro něj nové, ale už to bylo potřeba. Dvacet let vládli a basketbalová veřejnost bude ráda za jiné složení finále. Můžou se těšit, že to po čase bude vyrovnaná bitva.

Bude vaší nevýhodou s Děčínem při formátu 1-1-1-1-1 fakt, že se začíná u něj?
Tak to prostě je, my vyhrajeme první zápas a pak už si to doma pohlídáme. Ne, my se prostě připravíme na první zápas a uvidíme, komu zbylo víc sil, kdo bude víc chtít a bude se o to víc rvát.

Co z herních kvalit bude klíčové?
Děčín jsou bojovníci, bude to tvrdé, možná to s nimi nebude nějak pěkný basket, ale uvidíme. My si hlavně musíme pohlídat obranný a útočný doskok. Pokud je přeskáčeme, tak máme velkou šanci s nimi uspět.