Ta zodpovědnost je pak daleko větší

JINÉ NAKOUKÁNÍ DO LIGY S BANKOVNÍM PORADCEM PETREM DOKOUPILEM Ještě během letošní sezony se dal kontaktovat i během dne. To už ale neplatí. Budoucí bankovní poradce pro podnikatele Petr Dokoupil je teď každý den až téměř do večera zaneprázdněn školeními a hovořit tak mohl, až když měl „padla“. Nyní již bývalý shooting guard Kolína namísto druhé sezony svého angažmá u Labe pověsil basketbalové boty v Kooperativa NBL na hřebík. I když v nižších soutěžích se ještě někdy nejspíš objeví, v té nejvyšší už ne. Jednu zásadní životní kapitolu právě uzavřel. Dvojnásobný ligový vicemistr s Prostějovem, ex-kapitán mládežnických reprezentací a magistr aplikované matematiky právě nyní otevírá novou a i o ní bude v detailech mluvit. Stejně jako o lize, do které tentokrát nahlédne z jednoho neobvyklého úhlu.   

JINÉ NAKOUKÁNÍ DO LIGY S BANKOVNÍM PORADCEM PETREM DOKOUPILEM Ještě během letošní sezony se dal kontaktovat i během dne. To už ale neplatí. Budoucí bankovní poradce pro podnikatele Petr Dokoupil je teď každý den až téměř do večera zaneprázdněn školeními a hovořit tak mohl, až když měl „padla“. Nyní již bývalý shooting guard Kolína namísto druhé sezony svého angažmá u Labe pověsil basketbalové boty v Kooperativa NBL na hřebík. I když v nižších soutěžích se ještě někdy nejspíš objeví, v té nejvyšší už ne. Jednu zásadní životní kapitolu právě uzavřel. Dvojnásobný ligový vicemistr s Prostějovem, ex-kapitán mládežnických reprezentací a magistr aplikované matematiky právě nyní otevírá novou a i o ní bude v detailech mluvit. Stejně jako o lize, do které tentokrát nahlédne z jednoho neobvyklého úhlu.   

Petře, ve 30 letech jste se rozhodl ukončit vrcholovou kariéru, po 11 letech s aspoň stovkou odehraných minut za sezonu. Přišlo to ze dne na den, nebo jste to zvažoval delší dobu?
Nejsem typ člověka, který by se rozhodl ukončit kariéru ze dne na den. Dlouho jsem si to probíral sám, pak i se ženou. V hlavě jsem to měl už po svém konci v Prostějově, kdy to tam krachlo. Basket mě nějak i přestal bavit, ztrácel jsem do něj zápal. Pak jsem ale dostal nabídku z Kolína a ještě jsem si řekl, že to zkusím, protože bych nechtěl končit na posledním místě s krachem klubu. Do Kolína jsem šel na dva roky, ale vyvinulo se to, jak se to vyvinulo, a já se po roce rozhodl to ukončit. Nejsem takový, že bych šel ještě jinam - buď jsem to tam chtěl dohrát celé dva roky, anebo už jít „do civilu“.

Důvody odchodu od Medvědů by šlo rozklíčovat?
Svou roli hrály finanční věci, určitě jsem očekával i větší minutáž, kterou jsem nedostával – ať už to bylo proto, že moje výkony nebyly dobré, nebo jsme si nesedli s trenérem, to přesně nevím. A říkal jsem si i to, že se už nemám kam posunout, že stagnuju, tak se budu radši posouvat dál v tom životě po basketbalu, který by mě do pár let čekal stejně.



Musel jste se během těch jedenácti nebo dvanácti let, kdy vaše jméno figurovalo na ligových soupiskách, i uskromnit, nebo něco obětovat – i vzhledem k vystudované škole -, abyste se mohl v nejvýkonnějším věku věnovat milovanému sportu?
I tohle byla jedna z věcí, která se ve mně bila. Většina hráčů vysokoškolské vzdělání nemá a basket chtějí hrát, co nejdéle to půjde, protože nevědí, co by po basketu mohli dělat. Mně se při basketu školu podařilo vystudovat a říkal jsem si, že by byla škoda to nevyužít. Nemyslím, že jsem hloupý, a věřil jsem, že bych se někde uchytil, ale čím později bych začal, tím hůř by se mi zapracovávalo. A tohle se ve mně mlelo. Zase jsem ale basket měl rád a nechtěl jsem ho opustit moc brzo. Až teď se to překlopilo pro odchod. Určitě ale toho, že jsem hrál až do třiceti, nelituju. Basket mi toho dal hodně.

Jak si teď hráč v lize v průměru stojí vůči průměrnému republikovému platu?
Určitě jsem teď musel jít s platem dolů. Jistě záleží hráč od hráče, jakou měl smlouvu, ale já bych těžko hledal zaměstnavatele, který by dal někomu bez praxe v oboru, kdo se iks let honil za oranžovým míčem, hned takový nástupní plat, jaký jsem měl v lize. Pokud jde o NBL, tak když nebudeme počítat Nymburk, pak jsou ještě silné Pardubice, které mají taky velký rozpočet, a v ostatních klubech už jsou platy, myslím, srovnatelné. A ještě nevím, jak na tom bude v příštích letech Olomoucko, které hlásí velký návrat na výsluní.     

Vy jste vysokou školu vystudoval při hraní v lize. Chtěli to po vás hodně i rodiče, nebo hlavně vy sám?
Rodiče to chtěli určitě, ale kdybych sám nechtěl, nedělám to. Jistě mi ale ze strany rodičů bylo doporučeno, že by to bylo dobré. Teď jsem magistrem aplikované matematiky v ekonomii.

Aktuálně se školíte v Praze na pozici bankovního poradce pro podnikatele. Kde pak nastoupíte na pobočku?
Budu v Kroměříži, třicet minut od Prostějova, kde bydlím. To je ale pro začátek, dál uvidím, kam mě vítr zavane.



Chodil jste po sezoně na hodně pracovních pohovorů?
Nejdřív jsem rozesílal životopisy a na pár pohovorech jsem pak byl, dokonce i v jedné výrobní firmě v Brně. Tam mě taky vzali a už jsem měl před podpisem smlouvy, ale pak se ozvali i z banky, že by měli zájem a já se rozhodl pro finanční sektor. Řekl bych, že teď je vhodná doba pro ty, kdo to zvažují, nechat se zaměstnat. Lidí je na pracovním trhu nedostatek.   

Udržoval jste se během ligových sezon v kontaktu s vystudovaným oborem?
Moc ne, spíš mě to baví. Celý život mě bavily investice a možná proto jsem si zvolil pro další životní etapu finanční sektor.      

V týmech, kterými jste prošel, kolik hráčů se jakkoli chystalo na život po kariéře?
Když jsem začínal v Prostějově, tam hrálo hodně zahraničních hráčů, kteří to spíš neřešili. Pak v Opavě bylo i hodně mladých, kteří různě studovali, a některým se školu podařilo i dokončit. A v Kolíně kromě těch úplně nejmladších, tuším, nestudoval nikdo. Jinak kromě studia si myslím, že žádná příprava na budoucno nebyla. Hráč na to nemyslí, během sezony se soustředí na basket a možná na to někdy nejsou psychické, ani fyzické síly. Snad jen přes léto, kdy jsou dva měsíce volna, někdo zajde na nějakou praxi, moc jsem se s tím ale nesetkal… Jistě když přijdou do týmu dvacetiletí kluci, ti budoucnost neřeší. Až postupem času, jak jsem stárnul, a krátila se mi sportovní kariéra, jsem to začal řešit víc a totéž i moji vrstevníci kolem. Poslední roky jsme se o tom bavili čím dál častěji, zejména když se v klubech objevily nějaké finanční problémy.

Jak často figuroval v představách kolegů o budoucnosti basketbal?
Po pravdě řečeno často ne, protože co máte na výběr? Manažerské posty se nepouštějí a vy tak můžete být někde trenérem. Pokud ale k trénování třeba dětí hráč nemá vztah, je to pak těžké.

Vyčníval v Opavě hodně Viktor Cvek, který dokončil práva, a loni se naplno pustil i do pracovní praxe?
Jistě, on jako jeden z mála studia na vysoké dokončil a navíc takovýhle obor. Zrovna Viktora jsem minulý víkend potkal na svatbě Martina Gniadka. Bavili jsme se spolu a se životem je teď spokojený.      

V Kolíně šel zase příkladem Ladislav Horák, který si před časem založil dokonce taxislužbu.
(rozesměje se) Jo, ten jako jediný makal i při hraní basketu. Snad můžu říct, že pro něj to bylo to hlavní, sám to o sobě i prohlašoval. Rozjel si byznys, je v tom dobrý a myslím, že po těch dvou letech mu to šlape.



Kolik byste ve třech týmech, kterými jste prošel, napočítal hráčů, kteří při lize i studovali vysokou?
V Prostějově to byli Marek Sehnal a Martin Novák, v Opavě Vašek Bujnoch, Mirek Kvapil, Martin Gniadek, který dálkově už i dostudoval, samozřejmě Viktor Cvek a vystudováno má i Luděk Jurečka. A v Kolíně je bakalářem Adam Číž.

Vy jste v lize začal mít jakousi roli od roku 2009 v Prostějově, ale výrazněji jste prorazil až od sezony 2011/12 po přechodu do Opavy, abyste pak zažil sedm plodných let. Můžete si teď říct, že jste dosáhl toho, čeho dosáhnout šlo, nebo vidíte zpětně rezervy, případně rozhodnutí, která jste mohl udělat jinak?
Myslím, že na české poměry jsem dosáhl docela dost. Hrál jsem ligu přes deset let. Mým snem ale bylo zkusit to v zahraničí, což nevyšlo. Takže v tomhle by rezerva byla. Později jsem ale věděl, že už to nepřijde a cítil jsem, že už se nebylo kam zlepšovat. Celkově můžu být spokojený, podařilo se mi stát se obávaným střelcem a každý o mně věděl, že jsem byl trojkař. Když si mě takhle budou pamatovat, tak mi to bude stačit. (směje se)… Určitě dobré rozhodnutí bylo odejít do Opavy, protože pod Petrem Czudkem jsem makal a neskutečně vyrostl, za což mu patří velký dík. Tam jsem si basket užíval a byl na svém vrcholu. Nevím, jestli to rozhodnutí vrátit se do Prostějova, když jsem ještě mohl hrát v Opavě, nebylo…, já se ale neohlížím zpátky, dívám se dopředu. Každé rozhodnutí něco člověku dá a já nemám čeho litovat. A určitě si můžu říct, že to zato všechno stálo. Snem každého sportovce je se svým sportem živit a to se mi docela dlouho dařilo.  

Co vám dala basketbalová kariéra nejvíc?
Hodně po stránce spolupráce s lidmi v kolektivu, člověk se musí naučit vycházet s těmi, co má rád, i s těmi, co rád nemá. Taky mi to dalo sebedůvěru a mohl jsem poznat i plno lidí, jak českých spoluhráčů, tak těch zahraničních, za což jsem byl rád.  

Jeden tuzemský ředitel personální agentury nedávno zmínil, že u sportovců by se při hledání civilní práce měly vyzdvihovat přednosti jako vysoká výkonnost, disciplína, schopnost se zvednout po neúspěchu nebo silné volní vlastnosti. Podepsal byste to?
Jo, tady tím jsem se při pohovorech taky oháněl (směje se), že jsme schopní absorbovat prohru a rychle se otřepat. To jsou ale trochu i fráze. Dokud si to člověk nevyzkouší na vlastní kůži, tak neví. Je něco jiného prohrát zápas, když vím, že za tři dny přijde další, než když v bance člověk založí účet nějakému „Talibáncovi“, což by neměl, a za to ho můžou i vyhodit, protože ho dostatečně neprověřil kvůli riziku praní peněz a podobně. Ta zodpovědnost je pak daleko větší. Nicméně je fakt, že sport nám dal hodně schopností, které pak můžeme využít i v tom civilním zaměstnání. Otázka je, jak to ten dotyčný do něj dokáže převést a zužitkovat.