Tajemný muž mnoha rolí s ambicí na OH

S ROBERTEM LANDOU Skončil už na ligové úrovni definitivně, nebo ještě ne? Poněkud tajemně odpovídá na tohle téma děčínský power forward Robert Landa, který byl i pro tuto sezonu zapsán na soupisku Válečníků. Svůj poslední zápas však 38letý veterán odehrál už téměř před rokem, 13. listopadu v derby proti Ústí. Od té doby jej ale nepřekonatelné potíže s achilovkami, jež si vynutily i operační zákrok, z basketbalových kurtů na delší čas vyautovaly. 

A nyní se už několik týdnů věnuje i svému novému pracovnímu zařazení, kdy se stal svazovým šéftrenérem kategorie starších dorostenek, kde je protějškem Jiřího Welsche, jenž stejnou pozici zastává u kluků. Pro NBL.basketball teď mimojiné i „dlouhohrající“ asistent u reprezentace kadetek osvětlí svou situaci a život o něco víc.

Roberte, když jste si k funkci šéftrenéra děčínské mládeže přidal i stejnou pozici u dívčích kategorií staršího dorostu na České federaci, znamená to, že vaše ligové dny jsou již sečteny?
Mně by se končilo lépe v situaci, kdy bych viděl, že v Děčíně je sestava pivotů poskládaná, že jsou tam dva zkušení Češi, jeden super cizinec a dva mladí kluci. Jenže tím, že to tak není, je pro mě docela těžké říct, že končím a už nikdy hrát nebudu. Ono to tak dopadne, momentálně ani nemám hráčskou smlouvu. Ale hrát ještě něco chci, jen nevím kde a s kým to bude.

Jak moc vás limitují zdravotní potíže a do jaké míry řídí vaše aktuální kroky?
Měl jsem velké problémy s achilovkami, takže jsem rád, že teď chodím bez bolestí. A zlepšuje se to.

Pokud byste se ještě v nějaké omezené formě do týmu zapojil, musel byste ale při vašem vytížení u mládeže v klubu a nově i u CZ Basketball hrát zřejmě jen s minimem tréninků, nebo téměř bez nich.
(usmívá se) Nějaká taková šílenost, vzhledem k tomu, jak to teď vypadá, by se stát mohla. Že by byla taková nouze. Končících a vracejících se sportovců už bylo hodně - vychoval mě děda Šlégr a právě hokejista Jirka Šlégr (jde však jen o shodu příjmení s rodinou naganského šampiona – pozn.) je takového vracení příkladem. Město Děčín se momentálně nestaví k profi sportu právě čelem, ale snad se to změní. Jistě ale jít do něčeho takového bez tréninku by nebylo chytré, to by akorát hrozilo další zranění. Vím, jak dopadl při výpomoci pro finále Alpe Adria Cupu „Kouba“ (bývalý hráč Děčína Jakub Houška, který už v lize skončil). To mi trochu srovnalo hlavu. Rozdíl v zátěži mezi nejvyšší soutěží a třeba první ligou je ohromný.

Naposledy jste nastoupil skoro před rokem. Už tehdy vás potíže s achilovkami hodně sužovaly?
Už rok a půl před tím jsme měl potíže s oběma, kdy mě to sice neomezovalo v rozsahu pohybů, a hrát a trénovat jsem mohl, ale postupně se zvětšovala bolest. Až do té míry, že ten poslední zatím odehraný zápas s Ústím už to nešlo. Druhý den jsem nemohl vstát, ani se rozejít. Bolelo to jak „sviňa“. Nakonec jsem se rozhodl pro operaci a odstranění srůstů. Zánětlivá reakce mého těla, kdy jsem ty záněty přecházel, vedla k tomu, že mi achilovky samovolným zpevňováním tkání doslova přirostly ke kotníkům. A když to doktor otevřel, zjistil, že to bylo přirostlé od kůže ke kůži. A tu bolest působilo právě to, že tam nebyla žádná volnost té šlachy, která se nehýbala. Při operaci jsem byl při vědomí, a když mi to doktor stříhal, slyšel jsem zvuky jako při porcování chrupavky kuřete. (směje se) Standardním nožem na tkáně to nejdřív vůbec nešlo, tak na mě doktor musel vzít nůžky a prostříhat to skrz naskrz. Vše ale oddělil a teď už je to dobré. Dokonce jsem si dal jeden trénink s pivoty z dorostu a bylo příjemné zase něco dělat.

Srdce by tedy dál chtělo, ale rozum velí zůstat opatrný.
Ještě s ortézou a berlemi jsem na křtu knihy přítele Veselky potkal Jirku Zídka (kariéru končil s nemalými problémy s koleny), který mi řekl, že tu poslední sezonu v lize už hrát neměl. Já se od toho loňského listopadu, kdy jsem nastoupil naposledy, připravoval na play-off, kdy jsme nejdřív netušili, že sezona skončí předčasně. Tím jsem to chtěl v lize uzavřít. Nedopadlo to, ale byl jsem nastavený na to zakončit kariéru na hřišti.

Vraťme se k vašemu novému angažmá u dívčích repre složek při CZ Basketball. Peklo se to dlouho, nebo k tomu došlo náhle?
Tu nabídku jsem dostal vlastně už podruhé a teď se to trefilo do období, kdy moje hráčská kariéra byla na konci. O tuhle práci jsem stál a doufám, že ji budu dělat dobře. Ženský basket je v Česku top týmový sport a věřím, že bude opět brzy olympijský. A já se na tom teď mohu podílet. Je toho pro mě spoustu nového. Složité je, že úkoly se během sezony liší a jeden rok tak budu potřebovat na to se zapracovat. Nejdu ale do tmy, protože už deset sezon dělám s Richardem Fouskem „repre“ kadetek. Znám souvislosti, znám trenéry a hráčky, znám kluby, jak fungují, ale bude tam hodně administrativy, hodně propojování klubů s federací a jejich podpory. Já se na to ale těším.

Navazujete na roční fungování Františka Róna v této funkci, co všechno budete mít v gesci?
Budu mít na starosti především dívky v kategoriích 17 až 19 let, věnovat se budu sportovním centrům mládeže a s kolegou Petrem Tremlem sportovním střediskům pro talentovanou mládež. Pokud jde o klubové soutěže, tam to bude celoroční práce a k tomu se přidají i dívčí reprezentace, kde bych měl navíc vést kategorii U15 a dál budu asistentem u U16. Jako přínos vidím právě to, že budu propojovat kategorie U15 s U16 a navíc i s U14, kterou má na starosti Milena Moulisová.

S mládežnickými evropskými šampionáty se pro příští léto stále počítá?
Ano, v plánu jsou standardně ME U16, U18 a U20. A navíc dívky U19 budou mít i mistrovství světa, kam se kvalifikovaly díky rankingu, protože letos se evropské šampionáty nekonaly. My jsme naplánovali i podzimní přípravy, které se ale nyní budou muset redukovat nebo zorganizovat v limitovanější variantě, kterou by nám aktuální opatření dovolila. Krajní variantou je zrušení, bohužel právě k tomu směřujeme. Už teď je jasné, že byl zrušen tradiční vánoční Turnaj olympijských nadějí a další mezinárodní akce jsou na vodě, protože hráčky tam musí jet po nějaké přípravě, přičemž teď nemohou ani pořádně trénovat.

Vám k vyznání se v nové funkci pomůže i členství ve sportovní komisi Města Děčína, v níž jste za několik let působení pomohl například ke vzniku infowebu decinsportuje.cz nebo k letos poprvé zfunkčněnému katalogu sportů ve městě, kde si děti z prvních tříd mohou vybrat ze 60 různých sportovních subjektů.
Původně se mi do práce na městě úplně nechtělo, ale zpětně to hodnotím jako velice přínosné. Principy fungování poradního orgánu, který vydává i různá doporučení, mi daly další zkušenosti. Jsem tam v dobré společnosti, kus práce jsme společně udělali a mě tyhle věci baví.