Tajný trojkař o frustraci i dějinné šanci
S JIŘÍM ŠOULOU Čas běží, a tak i když se to nezdá, pětadvacetiletý hradecký guard Jiří Šoula (na snímku vpravo) se na ligové úrovni pohybuje už téměř dekádu. A letos možná zaútočí i na svůj kariérní střelecký top průměr (9,5 bodu) z ročníku 2015/16. Jeden z hrdinů postříbřeného kadetského ME 2011 má však momentálně docela jiné starosti.
Jeho tým v posledních dvou kolech nevyužil nabídek na výhru, když v Děčíně nevídaně prohospodařil 25bodový náskok z úvodu druhé půle, a s USK na domácí půdě pro změnu nevytěžil absenci sovího lídra Ondřeje Sehnala. Namísto aktuální bilance 5-8 to Sokoli nyní mohli mít už 7-6 a sdílet šestou pozici s Ústím. A Šoula navíc dobře ví, že jeho tým byl blizoučko úspěchům i doma s Děčínem, v Ústí a v Kolíně, kdy padl o 4, 1 a 2 body. „Tohle všechno mrzí, ale není to tak strašné. Cíle máme stanovené za celou sezonu a ne za půlku základní části,“ podotýká člen těsně devátého celku tabulky.
Jirko, po posledních dvou porážkách v Děčíně a s USK jste ale naštvaní být museli, ne?
Každý je jiný, ale já třeba naštvaný jsem. Není to ovšem jen po těch posledních dvou zápasech. Uteklo nám to i v těch dalších třech utkáních. Z posledních dvou kol mě víc mrzí Děčín, protože to se nestává, aby se takový náskok ztratil. Mně se tohle přihodilo, tuším, podruhé v životě. Poprvé to bylo s poděbradskými žáky U14 ve Zlíně, kdy jsme šli s plus 22 body do poslední čtvrtiny. To bylo ještě horší. A USK prostě zahrál líp. Z celkového pohledu si ale nemyslím, že bychom měli být teď naštvaní. Jsme na celkem dobrém umístění na to, kde se Hradec minulé sezony pohyboval, a na to, že byl považován za outsidera. S tím bychom měli být aspoň trochu spokojení. V rámci nastavených cílů to zatím jde.
Nejde se ale nevrátit do Děčína, s nímž jste podruhé prohráli vyhratelný zápas, a tentokrát z normálně už neztratitelného vedení. Jak se takový kolaps tak zkušeným hráčům přihodí? A byla mezi vámi v závěru už obrovská frustrace, když jste po zápase mluvil o tom, že si spoluhráči málem vjeli do vlasů ještě na hřišti?
Náš výkon byl jako dvě strany jedné mince. Jednu měl dobrou a jednu špatnou. Ve druhé půlce přišly naše zkraty a všechno možné. Jistě, zkušení hráči by měli udržet chladnou hlavu a nemělo by se stávat, co se stalo. To nejde akceptovat. Asi nás ponořilo i pár špatných písknutí, ale když se vede o tolik, nemělo by se schylovat k tomu, aby v zápase nějaké výroky mohly sehrát roli. Měli jsme to v klidu dohrát o deset patnáct bodů. Druhý poločas jsme začali hrát i jinak, než do té doby, což bych viděl jako zlomovější.
Nedalo se nevšimnout, že závěr do svých rukou vzal zakončeními ze všech pozic téměř sám rozehrávač Stamenkovič, který obvykle mívá spíš nůše asistencí.
V první půli jsme pod jeho vedením hráli naši hru, jakou jsme měli, ale po změně stran to bylo úplně jiné. Těch příčin ale byla spousta, určitě nechci říct, že vše způsobila jiná hra jednoho hráče. To bych byl blázen, kdybych to tvrdil. Byla to chyba nás všech.
S USK jste pro změnu nevyužili zásadního oslabení soupeře o Ondřeje Sehnala, když za něj velkolepě zaskočil svým kariérním výkonem Samoura, který takhle výrazně „uletí“ spíš výjimečně.
Tam jsme spíš špatně bránili. Na začátku jsme hráli, jak jsme chtěli, a bylo to znát i na skore. Pak jsme ale museli i trochu prostřídat, a po návratu první vlny už se do toho nepovedlo naskočit stejně a dotáhnout ten rozjetý vlak do konce. Navíc všichni vědí, že USK nic nevzdává a hraje stejně celých 40 minut až do konce, když hráči věří jejich systému. Pak se USK dostal do vedení a my to v závěru takovými „záhadnými“ trojkami už jen trochu stáhli.
Už čtyřikrát za pět zápasů jste inkasovali nejméně 91 bodů, taky vás trápí moře ztrát, což by se u tak zkušené osy týmu, jakou máte, možná nečekalo.
Jasně, nemělo by se to stávat, ale teď se naskočilo do fáze, kdy se hodně hraje, a mně se zdá, že čím jsme jako tým unavenější, tak dochází k víc chybám. A co si budeme povídat, když se do toho nedá ta energie, tak obrana nefunguje. A ztráty jsou taky o únavě - člověk při ní dělá chyby, které by běžně neudělal. Já bych za tím tedy viděl tohle.
Nicméně asi stále platí, že byste letos rádi přepsali historii a podívali se do play-off, nebo o něj minimálně mocně zabojovali?
Letos je největší šance se tam dostat a navíc ulovit lepší pozici, než jít ve čtvrtfinále na Nymburk. A teď můžu dodat i než jít na Opavu, která taky předvádí výborné výkony a hodně špatně se proti ní hraje. Pokud by se šlo z šestého místa, což je stále reálně dosažitelné, tak by se to play-off splnilo a možná by se dalo překvapit i nějakou vyhranou sérií.
Vy jste za posledních devět utkání navršil pět dvojciferných střeleckých zápisů, nicméně vaše bodové výstupy jsou poněkud nevyrovnané – čím je to způsobené?
Každý zápas je to jiné, protože my nehrajeme stále stejně. Teď jsem nastupoval v základu, předtím ne, kdy to bylo třeba o patnáct minut míň než v prodlužovaném utkání s Děčínem. A to je docela faktor. Když jsem na hřišti déle, projeví se to trochu víc, a naopak. My nemáme žádnou pevnou střídací šablonu jako v NBA, kolikrát chodím z druhé vlny, teď proti USK jsem šel z první, což se dozvídám stejně jako ostatní den dopředu. Nemáme ale stále stejnou základní pětku, která by nastupovala celou sezonu. Je to podle potřeb trenéra a naší konkrétní taktiky, s čímž ale nemám problém. Navíc trenéru Peterkovi nejde o to, aby tu hráči dávali dvacet bodů. Je mnohem radši, když hrajeme týmový basket.
Když jste na konci základní hrací doby v Děčíně vzal na sebe za remízového stavu střelu z driblinku, navíc z hranice trojkového oblouku, leckdo se možná podivil. Vy ale máte letos skvostnou trojkovou bilanci 24/14.
Ta střela byla za dva body, já většinou trojky moc nestřílím. Nikdo mě nikdy jako střelce trojek nevyužíval. Nevím, jestli to je shoda okolností, ale tady se na to (aby i Šoula trojky sázel) hraje a já jsem potvrdil, co se chtělo. A je to i tím, že se ty pozice zvládnou vytvořit. Já jsem ještě nebyl v týmu, kde by byl rozehrávač takto schopný vytvářet pozice ostatním. Třeba v Jindřichově Hradci jsme si pozice vytvářeli většinou sami, nebo nějak vyplynuly ze hry, kde jsem i já kolikrát fungoval jako rozehrávač. Já ale nejsem typ hráče, který si to vezme po driblinku z pick-and-rollu někde za obloukem. Radši střílím za dva, což o mně všichni vědí. Za tu trojkovou bilanci jsem určitě rád, nic nového jsem se ale kvůli tomu neučil.
Když je řeč i o vašem kouči Peterkovi, tuším, že vás si vybral do Hradce právě on, protože vás nevede poprvé.
Vedl mě už v mládeži, pak nám dělal v Pardubicích asistenta u ligového áčka a už před minulou sezonou se jednalo o tom, že bych šel do Hradce hostovat z GBA Jindřichův Hradec, protože mě pan Peterka chtěl. Bohužel mi to z GBA nakonec nedovolili, přičemž stejně to dopadlo i předtím při jednání o zápůjčce do Kolína (rovněž před sezonou 2019/20). Letos už ale patřím Hradci Králové.
