Tak nějak mě to nikdy nenapadlo

Je až k nevíře, co dokázal obcestovat a zvládnout za necelý jeden rok.

Sečteno a třikrát podtrženo - postoupit do NBL, vyhrát univerziádu v Číně, dojít do čtvrtfinále světového šampionátu 3x3 v Polsku, zažít první ostré minuty v dospělé reprezentaci v aréně Olympiacosu v Řecku, natočit za sezonu dechberocích osm triple doublů coby zelenáč v nejvyšší soutěži, jako rozehrávač ovládnout s průměrem skoro 12 míčů doskok v NBL a s průměrem 8,5 i pořadí asistentů, a k tomu se stát Hráčem s největším zlepšením a členem nejlepší pětky NBL - to vše jako číselně třetí nejužitečnější muž soutěže!

Až se člověku nechce věřit, že by to všechno stihl. Šéfrežisér píseckého nováčka Vojtěch Sýkora ale na tenhle výstavní seznam úspěchů nemusí reagovat napůl omluvnou replikou Igora Hnízda z Obecné školy „Chtěl jsem, aby měli příklad”. On totiž tohle všechno i za souběžných studií práv doopravdy stihl. A stal se naprostým zjevením a top senzací letošní sezony. Teď o ní bude tenhle budoucí advokát z okresu na jihu ve vší skromnosti vyprávět.

Vojto, čeho z toho přebohatého vějíře osobních i týmových úspěchů z posledního roku si nejvíc vážíte?
Samozřejmě to pro mě byl neskutečný rok. Pořád bych ale volil postup s Pískem do NBL. Jak v klubu hraju odmalička, tak to pro mě znamenalo strašně moc. A nejen pro mě - i pro celý klub a město. I ostatních úspěchů si stražně vážím, ale ten postup bude pořád největší.

Člověk by si dopředu těžko představil, že se může tohle všechno podařit v tak krátkém čase. Stíháte to ještě vůbec, navíc při studiích v hlavním městě, vnímat?
Je to určitě náročné, jak člověk pendluje mezi Pískem a Prahou, a basket není to jediné, na co se musí soustředit, a čemu musí obětovat čas. Práva jsou nicméně specifická v tom, že přes rok se toho po nás moc nechce. Nějaké práce se udělat musí, nebo nastudovat určité materiály, ale nepíšeme žádné testy. Až ty dva měsíce zkouškového jsou dost náročné, že chodím spát pozdě, vstávám brzo a mám večer trénink nebo zápas. Z pohledu regenerace je to tedy těžší, ale očividně se to zvládat dá. A i když si to všehno užívám, tak spíš nějak sám pro sebe. Nepotřebuju to chodit někam slavit. Jsem ale za celý rok strašně rád.

Máte sice nějaký ten zápas NBL odehraný v minulé sezoně, ale jinak jste byl v lize stále nováčkem a hned sbíráte ceny a dokonce jste se dostal do nej pětky soutěže. Šlo by na něco takového vůbec pomýšlet loni v létě, byť trenér Čech s vámi a kolegou Martinem Svobodou měl velké plány?
V tohle by nikdo asi ani nedoufal, ale jak říkáte, „Čechy” (trenér Čech) ve mě a Martina vložil veškerou důvěru už před iks lety, a když jsme šli do mužů, tak jsme si řekli, že se pokusíme ten klub dostat na basketbalovou mapu minimálně tady v Česku. A to se povedlo. Takže i když se tohle všechno nečekalo, tak tou důvěrou od trenéra jsme tomu šli dost naproti.

Vašich osm triple doublů v nejvyšší soutěži, což dává průměr jednoho za čtyři zápasy, je v evropském basketbale nevídanou věcí. Jak bláznivě to zní vám osobně?
Já bych to tak ani nenazýval. Tím, jak rychle hrajeme, máme víc útoků, soupeř taky, a tím, že jsem měl vždcky cit na doskok, mi to nikdy nedělalo problém, a to samé s asistencemi. Díky tomu, že mám vedle sebe jednoho z nejhůř branitelných nebo jednoho z nejdominantnějších hráčů ligy Martina Svobodu, plus mám kolem spoluhráče zaměřené na střelbu trojek, tak můj úkol je jen jim připravit ty pozice, a to mi k těm číslům pomáhá. Asistence pak podle mě nejsou tolik o tom, že bych byl nějak extra kvalitní hráč, ale o tom, jak máme postavený tým. A jak jsem už říkal, mně největší problém dělají body. Nejsem skórer, střelba není mou nejsilnější stránkou a musím na ní do dalších let zapracovat, abych byl lepším lídrem týmu.

Z hluboké paměti si ani nejde vybavit, že by někdo v Evropě vysázel tolik triple doublů za sezonu, navíc prakticky jako ligový zelenáč. Vás by někdo srovnatelný napadl?
Mě napadá můj životní basketbalový vzor Luka Dončič, který měl na hřišti extrémní přehled a i díky fyzičnosti své postavy na rozehrávače umí sbírat i ty doskoky. Jinak si ale myslím, že to obdoby úplně nemá.

A když máte jako rozehrávač se 190 centimetry skoro 12 doskoků na zápas, nevšiml si vás už třeba někdo v zahraničí?
Já mám ještě dva roky smlouvu s Pískem a jsem tam naprosto spokojený, takže nějaké nabídky vůbec neberu v potaz. Snažím se žít přítomností, v Písku mám vše, co potřebuuju, a doufám, že tam ještě neco dokážeme.

Věříte, že ty dva roky dodržíte, pokud takhle budete pokračovat?
Jsem o tom docela přesvědčený.

Půjde tahle sezona zreplikovat i v dalším ligovém ročníku?
Já mám pro něj jen jeden osobní cíl a to je dostat Písek jako kapitán do play-off. Jestli jsem doteď nějak nehleděl na svoje statistiky, tak příští sezonu, kdy už budeme o ten rok zkušenější, se na ně budu ohlížet ještě míň. Je tak dost možné, že moje čísla půjdou dolů, ale můj cíl je především posunout o něco výš Písek.

A bude to realizovatelné s letošní sestavou, nebo jste naznali, že těch opěrnějších a zkušenějších hráčů byste potřebovali o něco víc, zejména když vás postihla některá významnější zranění?
Tohle je spíš otázka na „Čechyho” (kouč Sršňů je zároveň sportovním ředitelem). Pokud jde o můj osobní pocit, tak pár hráčů do rotace by nám neuškodilo, hlavně kvůli tomu, že jsme měli letos dost zraněných a moc zápasů jsme neodehráli kompletní. A bylo dost znát, že jsme to odehráli v sedmi osmi lidech, což se v dlouhodobějším horizontu projeví. NBL je o hodně náročnější, než byla první liga. Nějací hráči tak asi přijdou, ale určitě se budeme chtít prezentovat tím, čím letos, takže si nemyslím, že nás posílí zahraniční hráč, a když už někdo přijde, bude to mladý Čech, který bude chtít dostat šanci a i se trochu zviditelnit. Někdo, kdo zapadne do našeho stylu a bude chtít bojovat za ten klub, i když možná finančně nepůjde úplně nahoru.

Navážeme-li ještě na váš dvouletý závazek na jihu, mometálně tedy ignorujete i případný zájem z ligy, nebo ještě žádné námluvy ani neproběhly?
Já myslím, že všichni vědí, jak to v Písku mám, takže ani nějaký větší zájem z klubů NBL není, a o to to mám jednodušší (usměje se).

Nechtěl jste si ani protáhnout aktuální sezonu v dresu jiného klubu, jako to udělá kolega Martin Svoboda v Brně?
Samozřejmě bych chtěl, nikdo nechce končit sezonu takhle brzy, ale vzhledem ke škole by to nebylo právě reálné. Možnost u dvou klubů byla, ale musel jsem se rozhodnout, že to odmítnu. A budu se teď věnovat škole a možná i trochu odpočinku, protože za poslední rok toho bylo dost a už jsem to na sobě poslední dobou pociťoval.

Skoro by bylo divné, kdyby s téměř 34 minutami na zápas tenhle faktor druhý nejvytíženější hráč ligy nezmínil.
Nebyl to primární faktor, ale ten odpočinek bude příjemný vedlejší bonus. Tím pendlováním mezi Prahou a Pískem na regeneraci nebyl čas, ani spánku nebylo tolik, kolik bych potřeboval, a asi je dobře, že si teď odopčinu a naberu síly.

Po skvělé první polovině sezony, kdy to vypadalo skoro na jistou skupinu A1, to nakonec nedopadlo ani předkolem play-off. Jak velké zklamání pak zavládlo z 11. místa?
Kdyby nám někdo nabídl před sezonou, že budeme v klidu jedenáctí a udržíme se, tak to všichni bereme všema deseti, na druhou stranu když to bylo takový kousek, nejdřív A1, a pak předkolo, tak o mít o pár zranění míň, nebo zvládnout líp pár těsných zápasů, tak jsme tam mohli být a i bysme tam patřili. To zklamání tam tedy bylo. Do dalších sezon nám to ale i ukázalo, že tenhle tým má nějaký potenciál a může lecčeho dosáhnout. To si z toho chceme vzít a naopak nechceme být zklamaní.  

Zažít první reprezentační start v aréně euroligového Olympiacosu, jen tři čtvrtě roku po tom, co jste brázdil převážně prvoligové palubovky Litoměřic, Svitav, Chomutova nebo Zlína, jak velký byl pro vás tenhle skok?
Skok i zážitek to byl obrovskej. Na zápasy z haly Olympiacosu koukám několik let v televizi a tak nějak mě u toho nikdy nenapadlo, že bych tam mohl někdy reálně vyběhnout. To pro mě byl neskutečnej zážitek a doufám a pevně věřím, že když na sobě budu pracovat, tak jsem v podobné hale nehrál naposledy. Takže na jednu stranu jsem byl strašně šťastnej a na druhou mi to dalo obrovskou motivaci do další práce, a proto bych se nerad nějak uspokojil.

Po této i dalších zkušenostech z reprezentací všeho druhu včetně té v 3x3, máte už pocit, že byste zvládl i nějakou zahraniční soutěž, nebo je to ještě příliš smělá úvaha?
Na to je ještě hodně brzo. Odehrál jsem tu pořádně jednu sezonu a ty lepší evropské soutěže jsou pořád o třídu nebo dvě jinde, o čemž jsem se přesvědčil i v rámci dospělého nároďáku. Ukázaly mi to už naše tréninky, nebo pak i ty mezinárodní zápasy, když jsem je sledoval z lavičky. Snažím se zůstat nohama na zemi a je víc než na místě, abych se ještě obehrával v české lize.

Snížila letošní sezona vaši anonymitu na pražské pránické fakultě?
Dalo by se říct. Hlavně v okolí mých kamarádů se basket skrze mě začal sledovat víc, a jak přibývaly rozhovory, tak se omezila i ta anonymita. Nezmizela ale úplně - na právech je 2500 lidí, a když člověk chce, tak se tam ztratí úplně v pohodě.

Mimochodem, neprojevil o vás zájem tým pražské UK z Univerzitní basketbalové ligy?  
Zaprvé tam hraje můj brácha, takže jsme se o tom bavili, vím o té soutěži a vedoucí týmu se mě ptal, jestli by pro mě bylo reálné někdy nastoupit, ale během sezony toho je tolik, že to člověka ani nenapadne, a já to musel odmítnout ještě dířv, než proběhly nějaké nominace.
    
A jaké akce vás čekají v létě?
Na konci června má proběhnout reprezentační kemp pro mladší hráče, a pokud dostanu pozvánku, tak se pravděpodobně zúčastním. A v červenci budu pracovat individuálně, abych se zlepšil a odstranil nedostatky, kterých mám pořád strašně moc. Po dlouhých letech tak léto bude věnované hlavně individuální přípravě. A 3x3? Pokud se něčeho zúčastním, bude to letos v hodně omezené formě.