Takový tlak jsem s Ústím nezažil ani z poloviny!

S TUŘÍM LÍDREM ROMANEM MARKEM Byl hlavní štvanou zvěří první semifinálové bitvy. Stála proti němu velká, odhodlaná a svalnatá přesila spousty Válečníků. A i když divoký první poločas, kde se jeho Tuři museli doma vykopat z osmibodového minusu, sám ustál na 8 bodech a 4 asistencích bez jediné ztráty, byl po zápase Roman Marko nucen přiznat:

S TUŘÍM LÍDREM ROMANEM MARKEM Byl hlavní štvanou zvěří první semifinálové bitvy. Stála proti němu velká, odhodlaná a svalnatá přesila spousty Válečníků. A i když divoký první poločas, kde se jeho Tuři museli doma vykopat z osmibodového minusu, sám ustál na 8 bodech a 4 asistencích bez jediné ztráty, byl po zápase Roman Marko nucen přiznat:

„S tím zdvojováním ve clonách se vyrovnávalo těžko, protože Ústí na mě ve čtvrtfinále takový tlak nevyvinulo možná ani z poloviny. Teď na mě naopak od první minuty „jezdil“ Šimon Ježek, který je silný a dobrý na nohou. Na začátku jsme tou obranou byli zaskočení. Opravdu na nás tlačili, bránili každou přihrávku od míče, což proti Ústí, které na nás takový tlak nevyvíjelo, byla docela změna. My jsme ale tušili, že na tohle soupeř bude spoléhat, už v sérii s Opavou uplatňovali nějaké presinky, na které jsme se připravovali, a vyjma jedné situace, kdy jsme do toho nepřešli včas půlku, tam snad větší problém nevznikl. I když jsme ale dali 86 bodů, tak Děčín bránil tvrdě a dobře a my to i dál budeme mít těžké. Samozřejmě se snaží zbrzdit náš postupný útok, abychom pak neměli tolik času na útočné polovině. Věřím nicméně, že se s tím i dál budeme schopní poprat.“



Děčín při svitavských clonách chodil bránícím pivotem do tak zvaného vysokého předskoku, kdy Markovi zahradil cestu, v podstatě ho zdvojil a donutil míč poslat jinam. Jenže i když například svitavský power forward Aiken zůstával několikrát osamělý pod košem, playmaker mu míč nedokázal prostrčit a k zahrání svého typického pick-and-rollu se v první půli nedostal prakticky vůbec.

„Když je v tom zdvojení i pivot soupeře, posílá se to pak i na volné hráče složitě, protože je to přes hodně rukou. Nějak jsme to ale nakonec zvládli,“ odfoukl si 32letý rozehrávač, který vítězný zápas končil na 11 bodech, 6 asistencích a 6 získaných faulech za 32 minut.

Jistý byl především na trestné linii, kde proměnil 7 z 8 pokusů, a spolu s kolegou O´Brienem nezaváhal hlavně v hektické koncovce, kde museli nahrazovat předchozí čtyři minely v řadě mladších kolegů, které napomohly Děčínu ke sražení manka ze 14 bodů na 3.

„Prostě to tak na nás vyšlo. Děčín už neměl co ztratit, jednou to vyšlo na mě, jednou na někoho jiného. Kluci se tam možná trochu zalekli vítězství, když neproměnili ty čtyři šestky v řadě. Díky Bohu jsme ale získali vítězství a teď už je to jedno.“
 

Marko přiznal, že k závěrečné nervozitě přispělo i to, že fauly ve druhé půli přicházely jako by ve vlnách, které chvíli tížily jeden a chvíli zase druhý tým. A hráči se těžko orientovali v tom, co faulem bude a nebude, kdy na jedné straně byly přecházeny některé ostřejší zákroky při zakončení, a naopak bezvýznamné lehčí dotyky byly trestány. „Asi to ale bylo pro oba týmy stejné,“ dodal smířlivě rozehrávač.

I on se při závěrečném monstr tlaku hostů jednou nechal ulovit na vlastní polovině a pod tlakem limitu na přejití poloviny hřiště se míče zbavil dlouhým odhodem dopředu, jejž ukořistil soupeř. A Válečník Ježek vzápětí snižoval už na 82-79, kdy zbývalo ještě dlouhých 40 sekund hry.

„Startovali tam po mně ve dvou, já chtěl najít někoho volného, ale bohužel jsem nikoho neviděl, jen v dálce na druhé straně, tak jsem se rozhodl to tam hodit, ale vznikla z toho školácká ztráta,“ kál se Marko.

Podle něj týmu už v poločase pomohlo zklidnění a vědomí, že: „….na to, jak blbě jsme hráli, bylo manko pouhých dvou bodů skvělý výsledek. To byla dobrá zpráva a my věděli že se do druhé půlky musíme zlepšit.“