Tchán za milion, co ruší i rozhodčí. A trenéry

Takového tchána, který všestranně podporuje svého zetě a nic pro něj není nepřekonatelnou překážkou, by si přál snad každý chlap. A ostravský kouč Adam Choleva, tehdy šestadvacetiletý, na startu svého angažmá v roli head coache v NBL nemohl mít po ruce lepšího parťáka z širší rodiny.

Stačilo se jednou zmínit, že by to na Tatranu potřebovalo v hledišti trochu rozproudit, a koučův tchán Libor se jal konat. Svou fanouškovskou činnost časem dotáhl až k takové virtuozitě, že je dnes v ostravském publiku i díky speciální audio helmě naprosto nepřehlédnutelnou a hlavně nepřeslechnutelnou figurou. Je totiž možná jediný v lize, kdo k fandění potřebuje i - ano, autobaterii. Víc už o něm nyní poví sám zeť.  

Trenére, než jste se díky rodinné vazbě před dvanácti lety setkali, byl váš tchán sportovně činný?
V míčových sportech minimálně. Spíš sledoval ty individuální. Je to zarytý lyžař, ale že by chodil a fandil při sportu, to ne. Má i spoustu jiných aktivit jako cestování nebo cyklistiku.

A kdy začal být tedy aktivnější jako fanoušek Nové huti?
Když jsem se stal hlavním trenérem. Po covidu to na Tatranu úplně nefungovalo, neměli jsme ani fanklub, podpora z hlediště chyběla. A nějak z hecu, když jsem se o tom zmínil doma, tak on, protože je pro každou srandu, prohodil, že něco vymyslí. A pak přišel na zápas s klaksonem a vlastním megafonem a hned to vypadalo jinak. To bylo někdy před třemi roky.

Od té doby jede se stejnou výbavou?
Postupně se to snažil vylepšovat. Nejdřív mu to přišlo málo hlasité, pak že tomu nebylo rozumět, tak se to pořád snažil zkvalitňovat. Na začátku přes jeho megafon šla hrát i nějaká hudba, ani nevím, kde to sehnal. A k tomu si koupil hlasitý kamiónový klakson. Časem to musel trochu pozměnit, protože se řešilo, že se ten zvuk mísí se signály časomíry, což mi tedy nepřišlo, ale musel to nějak alternovat. Nový klakson je sice menší, ale zase výkonnější. Musí to být napojené na autobaterii, kterou před každým domácím zápasem musím vytáhnout a připravit mu ji na místo. (směje se)

A megafon připevněný na helmě měl od začátku?
Toho jsem si všiml až v letošní sezoně. Přes to zase řídí skandování jako „Seberem!” a podobně. Já ale všechny detaily té výbavy ani neznám, protože se věnuju hlavně vedení zápasu (smích).  
 
Vše si váš tchán pořídil na své náklady?
Ano, a hlavně ho to hrozně chytlo, ačkoli nebyl fanouškem profesionálního sportu. Nějak ho to začalo naplňovat. A i když je dost vytížený tím cestováním a vlastními aktivitami, tak mu musím poděkovat, že když hrajeme doma, tak si vždycky najde čas. V týdnu je to pro něj v pohodě a i o víkendu vynechal letos snad jednou. Devadesát procent domácích zápasů tedy stíhá.

I kolem tchána se začali nabalovat další, když už nyní je vidět v hledišti i několik bubnů?
To zase ne. Snažil se i klub, proběhly nějaké nábory, aby začal fungovat fanklub. A tchán se k tomu přidal. Původně měl místo jinde, ale teď sedává za fanklubem, což je proti lavičce hostů.

Co vše při zápasech produkuje?
Hraje třeba nějakou ostravskou klasiku od Nohavici, samozřejmě povzbuzuje do obrany a po našich koších pouští oslavné znělky.

Snaží se i rušit šestky soupeře?
Toho si po pravdě ani nevšímám, jen zpětně to registruju na videu. Co všechno křičí, ale ani nevím. (směje se) Nejdřív se mě i vyptával, co by měl vyvolávat, tak jsem mu pouštěl pár klipů z Partizanu nebo Crvene Zvezdy Bělehrad, ale to je přece jenom trochu jiné fanouškovství. Nejsme tak daleko, aby skládal hymny Grobari (skupina skalních fans Partizanu).

A jak je to s hláškami na kouče soupeře, třeba anglicky na zahraniční trenéry nebo jako při zápasech s Nymburkem na kouče Tabelliniho dokonce v italštině, aby se zdržoval ve své vymezené zóně?
Něco italsky tam proběhlo, protože ten jazyk trochu ovládá. I to s tou zónou tam párkrát bylo, a jestli tomu bylo rozumět, tak jen dobře. Zvlášť když třeba při šestkách ztichne hala, tak je to i dost slyšet.

Už byl tchán někdy napomínán i rozhodčími?
To ne. Za mě jen nepochopitelně řeší, že když po koši pustí nějakou sirénu, že je to hrozně vyruší ze hry. To mi přijde nesmyslné, když to neruší ani hráče. Za to byl napomínán už několikrát, že se to podobá zvukům časomíry, takže vyměnil už asi čtvery klaksony.   

Jak byl jako takovýhle kreativní top fanoušek přijat týmem?
Myslím, že to do teď nikdo ani neví. (smích) Zná ho jen vedení klubu, ale v šatně, myslím, nikdo.

Už jste na příbuzného dostal i nějaký ohlas od soupeřů?
Zatím ne, ale i kdyby byl a klidně i negativní, tak já to jen kvituju a doufám, že takových lidí bude víc. Samozřejmě to musí vždy zůstat v duchu fair play a nějaké srandy, jak to je od tchána i míněno. Ke sportu podpora týmu a vytváření rámusu při zápasech patří a je to fajn.

Na venkovní duely zatím tchán nejezdí?
Ne, to ne.

V každém případě to musí být váš oblíbený tchán, viďte?
Bodejť by ne, když nás tak podporuje. K tomu ještě táta (bývalý ligový kouč Zbyněk Choleva) sedí na druhé straně hlediště a snaží se podpořit i druhou část tribuny. Takže fungují oba. A jsme vděční i ostatním, hlavně našim bubeníkům, což jsou rodiče některých mládežníků, nebo je tam i někdejší bubeník z Nového Jičína, který jezdí na každý zápas na Tatranu.