Ten, co dunkuje proto, aby nemíjel dvojtakty

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU 2017/18  Přísně vzato, obě sestry Alexandera Madsena v této sezoně sourozence výrazně předčily. Vlastně víc už ani zvládnout nemohly. V neděli se staly šampionkami Finska ve volejbalu, tedy dominantní disciplíně této sportovní rodiny. Ač jim bratr aktuálně devátým místem pražského USK v české basketbalové lize nemůže konkurovat, na jiném poli se vytáhl maximálně – stal se nejatraktivněji hrajícím borcem soutěže, neboť ovládl statistiku Kooperativa Faktoru, měřící právě efektnost hry jednotlivých hráčů. Jeho sezonní průměr činil 6,6 faktorového bodu a finský letec s ním jasně porazil druhého Russella Woodse z Ostravy a třetího Ladislava Pecku z Ústí.

S VÍTĚZEM KOOPERATIVA FAKTORU 2017/18  Přísně vzato, obě sestry Alexandera Madsena v této sezoně sourozence výrazně předčily. Vlastně víc už ani zvládnout nemohly. V neděli se staly šampionkami Finska ve volejbalu, tedy dominantní disciplíně této sportovní rodiny. Ač jim bratr aktuálně devátým místem pražského USK v české basketbalové lize nemůže konkurovat, na jiném poli se vytáhl maximálně – stal se nejatraktivněji hrajícím borcem soutěže, neboť ovládl statistiku Kooperativa Faktoru, měřící právě efektnost hry jednotlivých hráčů. Jeho sezonní průměr činil 6,6 faktorového bodu a finský letec s ním jasně porazil druhého Russella Woodse z Ostravy a třetího Ladislava Pecku z Ústí.

„Už loni jsem říkal, že bych Faktor vyhrát chtěl a teď se mi to podařilo. Tím, že jsem od začátku sezony o této soutěži věděl, to bylo mnohem jednodušší,“ připomněl Madsen fakt, že během minulého ročníku se o nové statistice dozvěděl až v momentě, kdy se stal za jeden z měsíců nejlepším v celé lize.

A být celkově první, druhý, nebo dokonce čtvrtý, to už dělá v Kooperativa Faktoru dost velký rozdíl. Vítěz za dlouhodobou část sezony bere 50 tisíc korun, druhý v celkovém pořadí 30 tisíc a třetí 20 tisíc korun. Další pořadí už je pak bez odměn.

Alex potřeboval větší obnos i z jednoho dobrého důvodu. „Mamince bude v květnu šedesát, tak část použiju i na nějaký pěkný dárek,“ zmíní dalšího vrcholového sportovce mezi svými nejbližšími.
 

„Jsme rodina samých volejbalistů, všichni ostatní kromě mě hráli nebo hrají nejvyšší soutěž dospělých. Dřív to byli oba rodiče a moje 18letá sestra v neděli vyhrála domácí titul s Hämeenlinnou, navíc v týmu s ní je i starší sestra, která byla bohužel zraněná,“ popisuje úspěchy rodinného klanu, z nějž se po sportovní stránce vydělil po osmi letech pod vysokou sítí.            

„V jeden moment už jsem si musel vybrat. V našem městě už tehdy nebyl žádný volejbalový tým, všichni spoluhráči odtud odcházeli a basket mě nabíjel adrenalinem a tím, co všechno jsem se mohl naučit. Celkově to byla větší výzva,“ přiznává Madsen, jehož vysoké náskoky na smeče k volejbalové minulosti docela silně odkazují. Jen teď jeho pravačka musí ve vzduchu zpracovávat trochu větší a těžší míč a protivníci nejsou až za sítí, ale potkávají ho už během letu ke koši.

Mimochodem, když už jsme u pořádného výskoku, bez něhož se v Kooperativa Faktoru tak nějak neobejdete, je tu třeba zdůraznit, že loni i letos se faktorovými vítězi stali bílí muži, kteří umějí sakra dobře skákat.  

„Nevím, jak to bylo loni s Ryanem Cantym, ale já se hodně věnoval atletickým schopnostem a práci na svém těle. Navíc tuhle sezonu mě spoluhráči skvěle nacházeli, každý už líp věděl, čeho jsem schopen i v obraně, že můžu přijít na blok z druhých pozic a přikrýt jim záda,“ podotýká Fin.

I on měl jako kluk v oblibě legendární basketbalový biják z roku 1992 „Bílí muži neumějí skákat“ s Wesleym Snipesem a Woodym Harrelsonem.

„Jasně, byla to sranda. Líbil se mi ten moment, kdy se hlavní hrdina pochlubil, že už konečně dokáže zadunkovat,“ směje se 208 vysoký Fin, který je o tři roky mladší než snímek režiséra Rona Sheltona. „Viděl jsem ten film několikrát, poprvé ale až po tom, co jsem sám poprvé zasmečoval. Mým prvním basketbalovým filmem s „dunkováním“ byl Space Jam a ten se mi taky moc líbil.“

Přiložené video dokazuje, že na slušný filmový sestřih by už vydaly i akce letošního faktorového krále. „Z celé sezony bych asi nevybral jednu nejlepší akci, ale celý zápas s Jindřichovým Hradcem,“ musí vybrat duel s neuvěřitelnými 24 faktorovými body. „Měl jsem tam pět dunků a tři bloky. Nohy mi skákaly, všechno přicházelo samo a kluci mě dobře hledali. Před tím zápasem jsem byl odhodlaný, že do koše „zarvu“ každý balon, protože zápas předtím jsem zapařil spoustu dvojtaktů, takže jsem to chtěl řešit takhle,“ směje se.

A přizná se k tomu, že když v utkání žádný dunk nezaznamená, je i trochu zklamaný. „Člověk začne přemýšlet – do pytle, tamhle to šlo zarvat, nebo támhle jsem měl jít na blok. Při hře samé na to tak nemyslím, ale zpětně si to někdy říkám.“

Říkal si to v české lize o to víc, když každou nevyužitou šancí na smeč vlastně přicházel o peníze? „Ne, to zase ne,“ směje se. „Jistě, je to pěkný bonus k mé běžné práci. Smeč a bloky jsou ale i akce, které dodávají energii týmu a fanouškům, a to je věc, co ve standardních statistikách není vidět.“

Ovšem v těch faktorových ano. A když už Alex mluví o nabuzení fanoušků, rád by do hodnocených akcí nově přidal i získaný průraz soupeře. „Není to sice tak efektní jako třeba smeč, ale pro mě je to další herní prvek, který nakopne tým nebo publikum, zvlášť v závěru zápasů. V takových chvílích je to velká věc, protože záleží na každém útoku i obraně.“

Basketbal je ovšem především týmovou hrou, a tak i Alexe Madsena mrzí, že to letos s USK nedotáhl do play-off. Vyměnil by však svou faktorovu trofej za alespoň sedmé místo, aby se jeho Sovy v takovém případě ve čtvrtfinále vyhnuly suverénnímu Nymburku?

„Za aspoň sedmé nejspíš jo,“ odpoví po chvíli váhání. „A za osmé? Tam si nejsem jistý, ale za play-off bych tu trofej asi obětoval. Navíc to bych pořád mohl být ve Faktoru druhý, nebo třetí, ne? Tak s tím bych mohl žít,“ rozchechtá se.       



Tým USK po letním odchodu pěti důležitých hráčů i kouče Aliloviče omladil a o něco i oslabil a musel si zvykat na nové pořádky pod řeckým trenérem Chougazem, který navíc v prosinci ze zdravotních důvodů na lavičce chyběl. „Samozřejmě to byla velká výzva. Stavěl se tu nový tým, měli jsme i dost zranění a vedle nového trenéra přišli i američtí hráči, se kterými to je přece jen jiné, než když máte v týmu jen Evropany.“

„Jiní Američané?“ V letošní sezoně to platitlo bezezbytku. Alex Madsen totiž sdílel šatnu s rodákem z Aljašky Devonem Bookertem, s nímž mohl porovnávat zkušenosti ze života za polárním kruhem.

„Jo, tak tohle sedí. My dva jsme tu byli jediní, kdo se neobával zimy. Když všichni nadávali, jaká je venku hrozná „kláda“, tak Devon celou zimu chodil na tréninky jen v kraťasech a mikině. Myslím, že on byl na velké mrazy ještě zvyklejší než já, protože i já z něj byl někdy vyvalený,“ směje se Fin.   

„Sám jsem v kraťasech venku nechodil, nechtěl jsem být nemocný. Musím ale říct, že v únoru, kdy bylo za celou zimu nejvíc pod nulou, jsem tu žádné velké chladno necítil. Když jsem odjel na sraz nároďáku do Helsinek, bylo tam minus 25, takže jsem se do toho vašeho takzvaného mrazu moc rád vrátil. Bylo tu totiž docela teplo.“

Ale zpět na palubovky. Fin oproti minulé sezoně zatím v lize v průměru doručuje o půl bodu méně, zase je ale lepší o víc než jeden doskok a vyšší čísla měl i na bloku. „Druhá sezona byla od začátku náročná, trápila mě menší zranění, kvalifikační okna s národním týmem taky trochu nabourala celý program, navíc někdy jsme hráli i třikrát za týden. Z osobního pohledu jsem trochu zklamaný, statisticky jsem mohl dát týmu ještě víc a pomoct nám do play-off. I tak jsem si ale z téhle sezony něco vzal.“      
Až mu v závěru dubna skončí fáze play-out v NBL, přesune se nejspíš do Helsinek, kde jej bude individuálně připravovat první Fina v NBA, nyní 41letý Hanno Möttölä. Původní profesí rovněž power forward teď spolupracuje s národním týmem a zdokonalení mladšího kolegy dostal jako úkol od kouče Dettmanna. „Doufám, že tam bude i Lauri a budeme se spolu moct utkávat ve hře jeden na jednoho. Právě Lauri je v nároďáku můj největší konkurent v Kooperativa Faktoru, při hře se snaží zadunkovat vše, co jde,“ dodává Madsen na adresu loňské sedmičky draftu NBA, která zažila osobně skvělou sezonu v Chicagu, byť bez dortu na konci v podobě play-off.

Právě vycházející finská super hvězda Markkanen, rovněž operující na pozici 4, by ovšem mohla potenciálně Madsena připravit o místo na soupisce pro duel světové kvalifikace s Čechy 29. června v Pardubicích.

„Uvidíme, kdo nakonec přijede. Jestli bude Lauri Markkanen, Sasu Salin z Malagy i Petteri Koponen z Barcelony. Hodně bude záležet na hráčích samotných, jak dlouhou budou mít sezonu, což se týká hlavně Petteriho. Bylo by jistě super mít je tu všechny. Lauri už má teď volno a sám řekl, že reprezentovat chce, kdykoli to půjde. I když bychom ho měli, já bych ale i tak doufal, že bych se v Pardubicích mohl objevit,“ těší se Madsen na duel s Čechy. 

Během únorového kvalifikačního okna rezonovala v mediálním prostoru i velká kritika kouče Finů Henrika Dettmana, který obvinil vedení Barcelony včetně kouče Pešiče z toho, že přímo ovlivňují dění v české skupině, když na jednu stranu Katalánci pustili Bulharsku lídra Vezenkova a Finům nikoli zkušeného guarda a rovněž vůdce týmu Koponena.

„Vím, že Peteri byl tehdy hodně zklamaný, že nemohl přijet, ale pořád jde hlavně o spor Euroligy a FIBA a já nemám dost informací, abych k tomu řekl víc. Chystali jsme se tehdy s tím, že Peteri nebo Sasu Salin by mohli přijet i v den zápasu, ale nakonec to nevyšlo ani s jedním. Tak je to ale skoro u každého týmu, Islanďané zase do poslední chvílle nevěděli, jestli jim přijede pivot Hlinason, a nakonec proti nám nenastoupil,“ vrací se do minulosti bývalý volejbalista.