Ten „dunk“ mi dala sežrat i přítelkyně!

S ROSTISLAVEM DRAGOUNEM Skauting izraelského vicemistra z Holonu hovořil jasně. Kariérně šestadvacetiprocentní trojkař Rostislav Dragoun, který se v české lize jen několikrát propracoval na nejvýš tři trefy v jednom zápase - a to už musel mít velký den -, neměl být ve čtvrtém kole Ligy mistrů velkou hrozbou. Vlastně spíš žádnou. Jenže i v basketbale platí legendární věta fotbalového kouče Tomáše Pospíchala a 22letý opavský guard se na ni v úterý v noci spolehl naprosto a beze zbytku. Při své kariérní show nasypal Holonu pět trojek ze šesti pokusů a s 18 body byl jednoznačným top skórerem Slezanů. Ač z toho nakonec nebyla výhra jeho týmu, bude z této osobité performance žít ještě minimálně několik týdnů. Teď už prostě ví, že to dokáže. Jenže i přes fenomenální střelecký výkon si v tomhle zápase vysloužil daleko větší pozornost něčím úplně jiným. To když nasadil k na pohled furiantsky vypadajícímu náskoku na dunk, který skončil „zle nedobře“. Anebo to dunk neměl být? Více už hlavní aktér onoho okamžiku, na němž pak nenechala nitku suchou ani jeho přítelkyně.

S ROSTISLAVEM DRAGOUNEM Skauting izraelského vicemistra z Holonu hovořil jasně. Kariérně šestadvacetiprocentní trojkař Rostislav Dragoun, který se v české lize jen několikrát propracoval na nejvýš tři trefy v jednom zápase - a to už musel mít velký den -, neměl být ve čtvrtém kole Ligy mistrů velkou hrozbou. Vlastně spíš žádnou. Jenže i v basketbale platí legendární věta fotbalového kouče Tomáše Pospíchala a 22letý opavský guard se na ni v úterý v noci spolehl naprosto a beze zbytku. Při své kariérní show nasypal Holonu pět trojek ze šesti pokusů a s 18 body byl jednoznačným top skórerem Slezanů. Ač z toho nakonec nebyla výhra jeho týmu, bude z této osobité performance žít ještě minimálně několik týdnů. Teď už prostě ví, že to dokáže. Jenže i přes fenomenální střelecký výkon si v tomhle zápase vysloužil daleko větší pozornost něčím úplně jiným. To když nasadil k na pohled furiantsky vypadajícímu náskoku na dunk, který skončil „zle nedobře“. Anebo to dunk neměl být? Více už hlavní aktér onoho okamžiku, na němž pak nenechala nitku suchou ani jeho přítelkyně.

Rosťo, z osobního pohledu to byl kariérní zážitek, sázet to tam takhe vicemistrovi Izraele, navíc na jeho hřišti?
Rozhodně ano. Tohle bych určitě nečekal a tím, že to bylo v Lize mistrů, je to ještě větší úspěch.



Znamenalo to pro vás třeba ještě víc, než možnost hrát Finále NBL?
Tak to zase ne. Finále pořád řadím nejvýš, přece jen se do něj člověk nedostane každý rok a pro mě to byl sen od doby, co jsem poprvé vstoupil na basketbalové palubovky.

Měl jste nějaké tušení už ráno před utkáním, že byste mohl mít dobrý mač?
To určitě ne, přišlo mi to jako každý druhý zápas. Připisuju to hodně tomu, že jsem měl štěstí, když se mi podařilo trefit tolik trojek, a ještě s takovou úspěšností. Já takhle dopředu nikdy nic nepoznám, mám to před každým utkáním stejné.

Nasměrovala vás k té kanonádě hned první úspěšná trojka, nebo jste se chytil i něčím jiným?
Já se vždycky snažím chytit obranou, a pokud na mě vyjdou volné střely, nepřemýšlím nad tím a pálím. A když padly první dvě, dostal jsem se jakž takž do pohody, a už jsem si věřil víc.   

Vypadalo, že jste si pak věřil opravdu hodně, když jste z trojky najel do postavené obrany a pokusil se o smeč, kterou vám pivot domácích snadno „smázl“. To byla euforie až taková?
Hodně lidí si myslí, že jsem šel na dunk, ale ono to vyplynulo z té situace. Na trojce jsem obešel jednoho hráče, ale zároveň jsem si myslel, že se pískal faul a už se nehraje. Šel jsem jen tak do koše, jenže to bylo pořád ve hře a pak z toho vzniklo celé to „haló“.   

Zdá se, že už jste k tomuto okamžiku sklidil hodně ohlasů.
Jo jo, pár lidí se mi k tomu ozvalo. I přítelkyně mi to dala „sežrat“. Něco v tom smyslu, jestli jsem se nezbláznil. (směje se)
 

Z těch prvních 34 minut, kdy jste domám stále hrozili z minimálního odstupu, budete do dalších zápasů čerpat hodně?
Myslím, že jo. Byla to velká zkušenost hrát proti takovému týmu a tak dlouho s ním držet krok. To je velký úspěch. Každý zápas v této soutěži nám dává hodně zkušeností.

Už si při čtvrtém utkání líp zvykáte na vyšší evropskou rychlost, důraz, fyzičnost a podobně?
Podle mě ano. Nevím, čím to je, ale možná nám ten tvrdší, fyzičtější basket sedí víc než česká liga. Rozhodčí to pouštějí, hra je plynulejší. A dokážeme i s takovými soupeři jako Holon hrát vyrovnaně.

Jen podkošovému pilíři Martinu Gniadkovi fauly přibývají všude, bez ohledu na soutěž.
No, ten na to má docela smůlu. (usměje se) Asi je to moc vidět, nebo nevím, čím to může být.  

Trenér Holonu přiznal, že jste jeho týmu zásadně rozhodili herní koncept. Jak se vám to podařilo?
Možná je zaskočila naše zóna, ale jinak mi extra rozhození nepřišli.

Pro vás bylo těžkou ranou, že do utkání nemohl naskočit forward Bujnoch, který má teď výbornou formu a který hodně chyběl na doskoku a v obraně pod košem. Co se mu vlastně stalo?
Při sobotnám zápase s Olomouckem mu oteklo koleno, takže do Izarele to jel zkusit a do poslední chvíle se nevědělo, jestli bude hrát. Nakonec bohužel otok nezmizel, a Vašek proto nenastoupil. Určitě by nám pomohl, a i když nás nechci nějak přeceňovat, je možné, že s ním bychom dokázali urvat i vítězství, což by byla prvotřídní senzace.



Jakou jste v Holonu zažili atmosféru?
I když se na první pohled nezdálo, že v hledišti pro pět a půl tisíce lidí je hodně fanoušků, tak jejich fanouškovský kotel byl neuvěřitelný! Měli v něm asi dvě stě lidí a ti dokázali hlukem naplnit celý ten prostor. I tohle byl zážitek a nás to dokázalo vyhecovat.

S vaší plnou halou pro tři tisíce lidí by to tak byla vyrovnaná bitva?
No, asi bych to, co předvedli, přirovnal k tomu, když je u nás plno. V Holonu k tomu měli i nějaké bubny a trumpety, ale hlavně šlo o to, jak do toho vkládaili své hlasivky.      
Jaké zajímavosti blesková návštěva Izraele přinesla?
Maximálně tak změnu teploty. Přijeli jsme z deseti stupňů v Česku do třiceti v Izraeli, ale třeba v klimatizované hale jsme to nijak nepoznali. A pak byla náročnější cesta zpátky, kdy jsme se vraceli v pět ráno a z hotelu jsme odjížděli ve tři, takže jsme prakticky 24 hodin nespali. Na hotel jsme se po zápase vrátili v půl dvanácté, o půlnoci byla večeře a ve tři už se vyráželo na letiště.

Zatím ten program s Ligou mistrů zvládáte?
Řekl bych, že jo, ale slyšel jsem, že teď se to začne stupňovat. Zatím nám to ale i přes všechno cestování nedělalo velké problémy.