Ten, který ví hodně o losu kvalifikace ME

S LOSOVATELEM KVALIFIKACE EUROBASKETU 2021 Small forward polabských mistrů i současné veleúspěšné reprezentační družiny Vojtěch Hruban už ve svém nejen basketbalovém bytí vyzkoušel mnohé nevšednosti. Nasadil život v triatlonu proti času i s nekonečnými kilometry kraulování v Labi, až do devětadvaceti hrál na vrcholové úrovni, aniž pořádně viděl na délku hřiště, uměl zabavit fanoušky v televizní Všechnopárty a nedávno jej poslali, ať dokonce vylosuje kvalifikaci EuroBasketu 2021, který bude pořádat i Česko. O tom, zda „uspěl“, jak se mu jím nalosovaná „česká“ skupina zamlouvá, a co se mu jeví jako problém, se dozvíte právě teď.

S LOSOVATELEM KVALIFIKACE EUROBASKETU 2021 Small forward polabských mistrů i současné veleúspěšné reprezentační družiny Vojtěch Hruban už ve svém nejen basketbalovém bytí vyzkoušel mnohé nevšednosti. Nasadil život v triatlonu proti času i s nekonečnými kilometry kraulování v Labi, až do devětadvaceti hrál na vrcholové úrovni, aniž pořádně viděl na délku hřiště, uměl zabavit fanoušky v televizní Všechnopárty a nedávno jej poslali, ať dokonce vylosuje kvalifikaci EuroBasketu 2021, který bude pořádat i Česko. O tom, zda „uspěl“, jak se mu jím nalosovaná „česká“ skupina zamlouvá, a co se mu jeví jako problém, se dozvíte právě teď.

„Jeden den mi zavolal reprezentační manažer Michal Šob, že mezinárodní federace FIBA potřebuje na losování kvalifikace nějakého hráče a že má být z jedné z pořádajících zemí, aby tam nebyl žádný střet zájmů a podobně. Měl jsem zrovna čas, tak už mě jen odvezli do Mnichova, tam jsem otevřel pár balonků a bylo hotovo,“ popisuje Hruban v rychlíku svou bavorskou misi ze závěru července.

„Bylo určitě zajímavé potkat se tam s řadou důležitých lidí a dobrá zkušenost je poslouchat. Nesjelo se tam nějak velké množství basketbalových funkcionářů, především to byli zástupci pořadatelských zemí, tedy třeba generální sekretář Německé federace, která je dalším pořadatelem ME, nebo zástupci dalšího pořadatele z Gruzie a se všemi jsem si mohl promluvit. Zjistil jsem, co kolik stojí, jak se co řeší. A překvapilo mě, jak rychle se přípravy na ME rozbíhají. Vlastně už druhý den po udělení pořadatelství se už zařizují haly a tak dále, což se týkalo především Německa,“ popisuje svou zážitkovou turistiku křídelník.
 

V záznamu z losu začíná Hrubanova akce v čase 26:00

Od klíčového funkcionáře Německé federace třeba vyslechl i takřka dechberoucí historku z ME 2015, které západní sousedé rovněž spolupořádali. Měli už pro turnaj nachystaných spoustu sponzorských vozů od nejmenované automobilky. Tento „deal“ ale nakonec z určitých důvodů nemohl být uskutečněn a tak německý činovník musel vybrat nějakých sto tisíc eur a šel všechny vozy najmout do běžné autopůjčovny.

Ovšem nyní už zpět k losovacímu aktu v podání Vojtěcha Hrubana, jehož úkol nebyl závratně těžký. „Řekli mi, co mám udělat, komu dát otevřený balonek, jak ukázat papírek s danou zemí, a kam ho pak odložit. Vzali nás na scénu asi půl hodiny dopředu, řekli nám, jak budeme losovat, a pak už jsme šli na to. Nebylo moc co pokazit, takže ani nebylo třeba to zvlášť nacvičovat. Snad kromě jednoho kluzkého míčku, který mi spadl, všechno proběhlo v pořádku,“ usmál se reprezentant.

Ten podle scénáře vylosoval první čtyři nasazené „koše“ a věděl tudíž dopředu, že bude mít v rukou i osud svého týmu (nasazeného ve 4. koši), ač lvi se kvalifikace zúčastní jen nesoutěžně. A u zbývajících čtyř košů Hruban pro změnu losoval celkům pořadová čísla ve skupinách.

 

„Kluci z týmu ani nevěděli, že v Mnichově budu, ale měl jsem nám vylosovat co nejatraktivnější skupinu, aby bylo na co koukat,“ cukají mu koutky.

Nakonec do skupiny C vedle národního týmu „vybral“ Litvu, dolosovány druhým losovatelem, bývalým reprezentatem Gruzie Vladimirem Boisou, byly ještě Belgie a dosud neznámý celek z předkvalifikace (půjde o jeden tým z trojice Albánie, Bělorusko, Dánsko).

Pokud by týmy pořadatelských zemí kvalifikaci nehrály, nejspíš by pak v kvalifikačních oknech sehrály přípravné zápasy mezi sebou. To by přineslo zajímavé střety s Italy, Němci a Gruzínci. Čemu by dal Hruban přednost, pokud by si mohl vybrat?



„Myslím, že kvalitativně by to vyšlo podobně, nicméně ta skupina s pořadateli by přece jen byla o něco silnější. Na druhou stranu divácký zájem by asi byl menší. Teď ale nechci předbíhat. Vím, že v Mnichově se celkem řešil ten systém, jak se budou ty zápasy pořadatelů započítávat, a někteří přítomní v Mnichově si na tenhle formát stěžovali. Přece jen míra regulérnosti je hodně na vážkách,“ naráží Hruban zejména na to, že pořadatelské národní týmy mohou v různých oknech sestavit různě silné sestavy, navíc nebudou primárně motivovány nutností vítězit.

Podle Hrubana je jedním z důvodů (zjištěných v Mnichově) zapojení pořadatelských zemí to, aby při osmi skupinách na ME nepostupovalo příliš mnoho celků ze třetích míst a v kvalifikaci tak bylo větší napětí. Navíc by v některých skupinách zřejmě nebyly ani čtyři týmy.

„Teď už to je, jak to je, ale nás jako pořadatele to nemusí trápit,“ je Hruban smířený s nastaveným systémem.

Při otázce, jak vůbec vnímá povinnost pořadatelských zemí zúčastnit se kvalifikace, se nejdřív nahlas pousmál. Až pak odkryl svůj pohled: „Bude se hodně řešit, kdo vlastně tu kvalifikaci bude hrát. Předpokládám, že kluby kluků ze zahraničí je rozhodně nebudou rády pouštět. To na jednu stranu chápu, když vlastně o nic nejde, a je tam možnost se zranit, navíc ty týmy o ně přijdou v tréninkovém procesu. O tomhle tak bude ještě velká diskuse, což směřuje k tomu, že vlastně nechápu, proč v těch skupinách jako pořadatelé jsme. A to v Mnichově nechápal nikdo.“

Dosud neznámou novinkou je to, že reprezentace pořadatelských zemí by měly být aspoň částečně motivovány k získávání výher v kvalifikaci sběrem bodů do světového rankingu národních týmů. Jenže i tady má Vojtěch Hruban své pochybnosti. „Jistě že pro nás to důležité je, ale ty kluby to moc zajímat nebude. A pokud hráčům řeknou, ať nejezdí, bylo by těžké jít za takové situace proti nim. Klub je ten, který nás živí především, ač si to spousta lidí nemyslí. I reprezentace je určitým způsobem honorovaná, ale živí nás hlavně práce v klubech. A pokud klub řekne NE, ta síla jít proti němu zvlášť ve chvíli, kdy se vlastně o moc nehraje, protože ten ranking nikdo příliš nevidí, velká není.“