Ten, který vystoupil ze stínu, už plánuje rekord

PLAY-OFF S ŠIMONEM JEŽKEM Zcela nečekaného hrdinu našli v pátém postupovém duelu semifinálové série děčínští Válečníci. Když se kromě tradičního vůdce Tomáše Vyorala nikdo další nepřidal, povstal ke kariérnímu výkonu – ve své teprve druhé ligové sezoně – levoruký guard, od něhož se při dosavadním průměru 3 bodů za 12 minut žádné větší kousky nečekaly. Narazíte-li však na svůj den „D“, můžete být už v poločase nejlepším střelce týmu se 7 body i v horku semifinálové vřavy, můžete mít na starosti hlavního skórera soupeře, můžete vysázet 12 bodů a být druhým střelcem týmu při jeho 69 bodech. A můžete se stát i MVP utkání. To všechno ve středu v Pardubicích postíhal 190 čísel vysoký křídelník Šimon Ježek, který se tak výrazným způsobem podepsal pod třetí děčínský postup do finále v řadě.    

„Na hrdinu bych to neviděl, všechno se to prostě sešlo. Hrdiny jsou všichni z Děčína, i fanoušci. V tomhle zápase to byl krásný kolektivní výkon. A že se to konečně sešlo i s nějakou mojí střeleckou produkcí, to je jenom dobře,“ podotkl na adresu nejlepšího střeleckého výkonu i nejvyšší užitečnosti (13) své dvojletky v lize, jíž dosáhl za 26 minut. I to byl jeho dosud nejdelší herní čas v Kooperativa NBL.

Svůj výkon Ježek bez váhání nadsadil nad loňský finálový duel z děčínského zimáku, kde také dostal příležitost se zviditelnit ve větším než malém množství.

„Teď uvidíme, co přijde v letošním finále. Snad se mě to i všech ostatních bude držet dál. Nymburk určitě potrápíme. Jestli se zase zopakuje zimní stadion s několika tisíci fanoušků, bude znova neskutečná atmosféra a tím bych chtěl na zápas i všechny pozvat. Myslím, že šanci určitě máme,“ nebál se velkých slov v postupové euforii.
 

Co chvíli mu rozhovor narušoval někdo ze spoluhráčů, při poslední odpovědi mu dokonce přiletěla „přátelská“ facka. Člověk by čekal trochu větší úctu od spoluhráčů, které pár desítek minut zpátky tak podržel. A leckdy to na sebe bral i za ně, když se jim nechtělo do zakočení.  

„My jsme se navzájem doplňovali. Kluci mě tam párkrát udělali a na mě pak vyšla nějaká střela. Povedla se a tak by to mělo vypadat. Tohle už jsou zápasy, kdy jde o všechno, a není čas na tohle myslet. Když přijde střela, beru ji. U nás to ale každý den vyjde někomu jinému,“ odmítá 27letý „zelenáč“ větší zásluhy.

V utkání měl za úkol, tak jako ostatně většinou, především defenzivní práci. „Já jsem klasický obránce, spíš než střelec, což potvrzují i statistiky. Na starosti jsem měl především Burnetta a aspoň ke konci se mi to docela dařilo.“

Podle Ježka víc než jeho body bylo důležité, že moc košů nedaly Pardubice. „V sérii střílely kolem 60 bodů a přitom v sezoně neměly problém dávat i něco kolem stovky. Naše pevná obrana tak podle mě rozhodla.“

Jeho tým si navíc v posledních dvou utkáních hodně pomáhal trojkami, z nichž byl výrazně lepší než soupeř. „My jsme dobří střelci, jen jsme se potřebovali probudit. A těžké trojky Ondry Šišky a Tomáše Vyorala na konci pátého zápasu rozhodly,“ pochvaluje si guard.

A doplnil i jeden svůj poznatek k množství útočných doskoků v předchozích utkáních. „Víc jsme jich měli proto, že jsme nedávali tolik trojek. Pořád je ale lepší vystřelit, než to někde ztratit a dát soupeři šanci na protiútok.“

V pátém duelu se Beksa při vlastních nefungujících trojkách neustále tlačila do koše, což opticky hrálo do ruky stažené obraně Děčína. „My jsme ale nevěděli, že tak soupeř bude hrát. Spíš jsme počítali s tím, že domácí spustí lavinu trojek, ta ale nepřišla. Pardubice byly pod velkým tlakem a za stavu 1-3 už to bylo těžké,“ podotkl Ježek.

Překvapivost vítězství 4-1 v sérii pak oglosoval takto: „V semifinále jsme si otočili role. My jsme ještě v nadstavbě nebyli tak kompaktní, trochu jsme se hledali a byla to taková horská dráha. Po nadstavbě jsme ale dali hlavy dohromady a pečlivou obranou….“ (tady byl rozhovor přerušen jedním ze spoluhráčů a nit už nebylo možné navázat)

Nicméně ještě předtím přišlo na přetřes téma finálové show na děčínském zimním stadionu. Šimon Ježek v její uskutečnění už třetí rok v řadě pevně doufá. Finálová série navíc právě na severu Čech začne, neboť podle letos ustaveného formátu se bude hrát jen jednou v hale každého z finalistů, a rozhodovat tak může i celkové skore. Čas děčínského utkání nadejde ve středu 17. května od 18 hodin.

„Bude to rozhodně velké, a jestli všechno vyjde, překonáme i divácký rekord ligy,“ plánuje rodící se opora Válečníků.