Ti bookmakeři mě fakt... nahecovali

S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Na „benchi” by teď metrák zřejmě nezvedl, přesto jej lze právem považovat za aktuálního Robocopa NBL číslo 1. Těsně před startem sezony mu autonehoda notně pocuchala tělesnou schránku, a to hned na několika místech. Po šesti týdnech už byl ale i po zlomenině v zápěstí své střelecké pravačky zpět, když rovnou 21 minut pomáhal tlačit Válečníky k vítězství v severním derby.

Po víkendu má ale jeho tým i on sám ještě jeden lepší zápis - dobytí Folimanky rozdílem 18 bodů! A Tomáš Pomikálek se pod něj podepsal 15 body za 28 minut. Co o takovém vánočním milníku, ale i o svém zranění nebo o naivních bookmakerech řekl?

Tomáši, nemrzí vás, že zrovna přichází vánoční pauza?
(rozesměje se a chvílí váhá) Ne, nemrzí. Samozřejmě jsme teď rozjetí, ale ty Vánoce mají všichni a záleží, jak k tomu kdo přistoupí. My určitě zodpovědně (usmívá se). Jasně že nějaké volno máme, ale po zápase na USK se určitě nesejdeme až před utkáním s GBA. Je potřeba trochu uvolnit hlavu, ale o to víc se budeme těšit na pokračování.

Schovávali jste si svůj výkon sezony až pod stromeček, anebo měl svou zákonitou logiku?
To se těžko říká. Byl to ale zápas, kdy se to sešlo všem. My už nějakou dobu víme, že pro nás je každý zápas fakt důležitý. Bohužel nám chybí výhra nad Hradcem, ale od výhry v Brně jsme věděli, že jestli ještě chceme přemýšlet o skupině A1, už musíme zapnout. A vypadá to, že zatím to docela funguje a snad to tak bude i dál.

Jak velká mission impossible ale nyní A1 je při vědomí, že hrajete ještě v Nymburce, v Kolíně a v Ústí a doma máte Opavu a GBA? Navíc na osmé Sokoly ztrácíte dvě výhry při horších vzájemných zápasech.
Neříkám, že to je jednoduché, ale není to ani ztracené. Po Brnu jsme teď byli schopní vyhrát i na USK, navíc skoro dvacetibodovým rozdílem. Když jsme tam jeli, nikdo nám nevěřil. Někdo mi dokonce říkal, jaké jsou na nás vysoké kurzy, a já na to: „Hele, já bych si na nás vsadil”. (směje se) Normálně to vůbec nesleduju, ale když jsem slyšel ty kurzy, tak si říkám, co to je, a ještě mě to nahecovalo, protože jim (sázkovým kancelářím) chci dokázat, jak jsou v tomhle naivní. Je to basket, je to kulatý a stát se může cokoli. Jasně že ale chápu, že ti bookmakeři musejí vycházet hlavně z dosavadních výsledků.

Kolik na vaši výhru vůbec byl kurz?
Slyšel jsem, že asi pět a na USK asi 1,16.

To bývá standardně na Nymburk, pokud se na jeho výhru vůbec kurz vypisuje.
No právě, to jsem říkal taky - Hele, to jako jedeme kam? Vždyť jedeme na USK, ne na Partizan Bělehrad. Docela mě to pobavilo, ale i vyhecovalo a jsem rád, jak jsme k tomu přistoupili. Navíc je příjemnější jít na Vánoce po takové výhře a dobře odvedené práci.

USK nevypadal většinu zápasu ve své kůži, zaskočili jste ho?
To neumím posoudit, ale asi nečekali, že na ně takhle vlítneme. Nám se podařil už začátek, kde se domácí ještě drželi, pak jsme jim odskočili, ve třetí čtvrtině nás ještě dotáhli, ale nakonec to vyšlo hezky. Možná jim pak došly síly, které museli dát do toho dotahování.

Jak se podařilo prakticky vymazat klíčového skórera USK Kyzlinka?
Vystřídalo se na něm víc hráčů, jedním byl třeba Fíla Kroutil, který na něm odvedl dobrou práci. Na všechny tři hlavní hráče USK jsme se připravovali speciálně, včetně řešení clon pro ně, a očividně to dopadlo dobře. Celkově mi ale spíš přišlo, že jsme to znechutili většině hráčů soupeře a bylo to na nich pak i vidět. Ještě ve třetí čtvrtině něco trefili, ale my pak měli kontra sérii, něco jsme ubránili a pak bylo znát, že už byli v koncovce odevzdaní.

Zaujalo, jak poměrně snadno jste se dostávali do zakončení, kdy 58 bodů zpod koše už je opravdu pořádný ranec.
Snadné to nebylo, ale byl to poslední zápas před pauzou a my si řekli, že do něj musím dát všechno, i kvůli udržení šance na A1. Nám se navíc z trojek zatím nedařilo právě excelentně a taky jsme věděli, že jestli má USK někde slabé místo, je to pod košem. Tak jsme to tam hrnuli. 

Do veden o 21 jste se dostali prakticky bez bodů vašeho lídra Ondřeje Šišky, ale po dotažení domácích na čtyři to byl právě on, kdo šťastnou a klíčovou trojkou o desku odrazil nápor soupeře.
On měl zase hodně asistencí. Bylo znát, že domácí si na něj dávali pozor, někdy ho víc zdvojovali, aby musel pouštět míč. Vědí, že má silné nájezdy do koše a chtějí ho od nich odříznout. Zase ale měli větší volnost ostatní hráči. A ta trojka? Ta byla perfektní. Když celý útok odbráníte a čtyři vteřiny před koncem někdo trefí takhle těžkou trojku přes obránce, to si už řeknete - hele, dneska to asi nemá vyjít.

Jako tým jste v tomhle zápase už počtvrté v řadě buď vedli, nebo prohrávali o nejméně dvacet bodů. Nějak se v tom vyžíváte, že?
Já už to říkal, že máme buď zápasy, kde do poločasu prohráváme o dvacet a až pak začneme dotahovat, protože najednou nějak ožijeme, anebo vedeme a najednou to pro změnu ztratíme. Je to prostě buď - anebo. Když to ale bude mít dobrý konec, klidně ať to pokračuje dál. Mně je to jedno. (smích)

Vy jste po návratu ze zlomeniny ruky po autonehodě už zase velmi slušným sběratelem bodů, když v pěti z posledních šesti zápasů jste jich nastřílel nejméně 13. Střelecká pravačka tedy drží?
Já do toho šel možná o něco dřív (než měl) a nebylo to ještě tak rozhýbané, jak jsem si představoval. Nechci si ale stěžovat, ulehčovat to soupeřům a říkat, že když přes to místo dostanu, tak to bolí. Ta ruka už funguje, stejně jako koleno a kotníky. Vypadá to, že to je tam, kde to být má. 

Už ve třech utkáních jste dal nejméně dvě trojky, což po zlomeninách v zápěstí není vůbec špatné.
Občas tak, občas tak... Představoval bych si to i lepší, ale rozhodně si nechci stěžovat. Aktuálně už tam při střelbě není žádný limit. Nejtěžší při návratu nebylo rozhýbávat prsty, ale hlavně to zápěstí, které bylo zatuhlé. Při tom srůstání to byl zvláštní pocit. Když zvedám něco těžkého, nebo mám něco pevně stisknout, tak to v dlani stále cítím, ale při střelbě, kdy míč není tak těžký, to člověk ani nevnímá. Není na to čas.

Na „benchi” pod činkou vám tedy teď není právě hej.
Od té doby, co se to stalo, jsem snad ani jednou „bench” nedělal. Nebo s žádnými velkými vahami. Tohle mě ještě omezuje. Nějaké kliky a podobně už ale zvládám.

Co přesně se vám vlastně při zranění stalo?
Měl jsem pohmožděný kotník, roztržená obě kolena a v zápěstí zlomenou kost palce a ukazováčku.

To je docela dost poničených součástek naráz.
Ne, to si zase nemyslím.

Měl jste v té situaci štěstí v neštěstí, že po takovém karambolu hrajete ještě poměrně brzy?
Po téhle stránce to tak bude. Po čtyřech týdnech jsem sundal sádru a po šesti už jsem hrál. Ale zase bych to nechtěl zveličovat, když to tak vezmu, bylo to celkem normální zranění.