Ti, co dunkují od sedmé třídy

Bylo to velmi neobvyklé prostředí, v němž tři nejlepší baviči ligy obdrželi ocenění za letošní Kooperativa Faktor, napříč basketbalovým světem zcela unikátní statistiku hodnotící diváckost hry všech basketbalistů v soutěži.

Naprostým králem se stal brněnský „jeřábník” Terrell Brown-Soares, jehož faktorový průměr rovných 10 bodů neměl v letošním ročníku Kooperativa NBL konkurenci. A kdo a kde mu předal šek na sto tisíc korun pro vítěze?

Děti ze Střední, základní a mateřské školy profesora Vejdovského v Olomouci - Hejčíně, kterým ve školní tělocvičně top trio oceněných několik desítek minut odpovídalo na zvídavé otázky. Ke slovu se tak dostali i druhý v pořadí Martin Svoboda z Písku (průměr 6,4), který obdržel 60 tisíc korun, a v nadstavbě mocně finišující Adrio Bailey z Olomoucka (6,0), který inkasoval 40 tisíc.

„Já jsem poprvé o Kooperativa Faktoru zaslechl asi po třech zápasech. Hned ve svém prvním jsem měl pět bloků a pak jsem sbíral do Faktoru spoustu bodů. Zjistil jsem o tom víc a přišlo mi to jako super způsob, jak hodnotit hru. Ještě nikdy jsem o něčem takovém neslyšel,” přiznává americký pivot a nový šampion Terrell Brown-Soares.


To Martin Svoboda o soutěži věděl už před vstupem píseckého nováčka do ligy. „Ze začátku jsem si nemyslel, že bych to celé mohl vyhrát, ale pak jsem každý zápas měl nějaké smeče a dostalo mě to až sem. Je to zajímavý způsob, jak přimět hráče, aby dělali víc věcí a hra tak byla diváčtější,” podotýká centr Jihočechů, který jako původně fotbalista a atlet z trojice laureátů začínal s basketbalem nejpozději.

Jako poslední z nejlepší trojice se o faktorových podrobnostech dozvěděl americký král All-Star dunkerů Adrio Bailey. „Až týden před koncem nadstavby jsem zjistil, že můžu být mezi třemi, tak jsem se hlavně v posledním zápase snažil víc. Je to inovativní soutěž a povzbuzuje hráče, aby využívali své schopnosti, když jsou za to i peníze. Pomáhá to zápasům, aby byly ještě atraktivnější.”

Všichni tři v zápase poprvé dokázali zasmečovat, když jim bylo mezi čtrnácti a patnácti lety, tedy v sedmé třídě. A do jednoho si tu situaci vybavují. „Jo, byla to sedmá třída, šel jsem do protiútoku a zarval míč do koše. Dodnes to mám na videu a byl jsem z toho tehdy moc nadšený,” vzpomíná Bailey.

„I já poprvé zadunkoval z rychlého protiútoku. Skoro jsem ke koši nedoskočil a nevěřil jsem si na to, pak to ale bylo neuvěřitelné,” přizvukuje Svoboda.

„A když se to povedlo mně, celé hlediště šílelo, protože na téhle úrovni se tehdy moc nesmečovalo,” usměje se Brown-Soares, který si za prize money koupí nové basketbalové boty. To Bailey bude utrácet za nový mobil a Svoboda za dovolenou u moře.

Všichni tři ocenění mají svůj vysněný kousek, který by chtěli jednou předvést v zápase. V případě Browna-Soarese i Svobody by to byl dunk z brejku s prohozením míče mezi nohama během letu a Bailey by chtěl zasmečovat windmillem přes obránce (zakroužení paží či pažemi před smečí během letu)

Při diskusi se školáky ale došlo i na úplně obyčejné dotazy, jako třeba kde si ligoví čahouni kupují postele. 208 čísel vysoký Brown přiznal, že potřebuje lůžko pro dva, ale stejně mu nohy pořád přečnívají. Bailey měřící 197 centimetrů se prý dokáže v poloze šikmo z rohu do rohu vejít i do běžné postele a dvoumetrový Svoboda spává v loži prodlouženém na 220 centimetrů.