To, co s Dinem, jsem nikdy nezažil

S TOMÁŠEM VYORALEM A VIDEEM On i celý tým, jemuž šéfuje, vyčaroval naprosto dokonalý leden. Pět zápasů v NBL - pět výher. Postupně se před Beksou sklonily USK, GBA, Opava, Kolín i Ústí. A reprezentační dirigent Tomáš Vyoral, který do konce roku shromáždil jen tři dvacítky, v této sekvenci nešel pod 21 bodů a jeho průměr užitečnosti činil skvostných 30 ratingových bodů.

To jej rázem katapultovalo až do samé špičky nejlepších mužů NBL, již vedle něj tvoří Torin Dorn, Mattias Markusson, Adam Číž a Lamb Autrey. A právě tento kvintet má nyní nejblíž i k trofeji MVP, jež členovi pravidelné smečky lvů zatím stále uniká.

„Kdybych řekl, že mě to nezajímá, kecal bych. Vždycky jsem ale říkal a říkat budu, že první cíl je úspěch na týmové úrovni a až pak i nějaký můj. Snažím se hrát co nejlíp a pak to bude na volitelích,” pravil smířeně playmaker, jenž si od letního příchodu kouče Dina Repeši musel zvykat na dosud v kariéře nepoznané novinky. A to už i v rámci reprezentace zažil na elitní úrovni ledacos. I o tom poví víc v následujícím interview.

Tomáši, zdá se, že váš chorvatský trenér vyladil formu týmu na klíčovou fázi sezony v pravý čas.
Doufám v to. Teď už půjde o všechno, o to vybojovat si co nejlepší pozici pro play-off, vrcholí i Český pohár, jsme v play-off Alpe Adria Cupu a já doufám, že si naše hra už postupně sedá a to nejlepší předvedeme v play-off NBL.

Čím to, že po střídavých výkonech přišlo právě v lednu pět výher v lize a další dvě v Alpe Adria Cupu?
Zaprvé jsme potřebovali doplnit soupisku, což se povedlo příchodem „Tonyho” Vrankoviče, který nám hodně pomůže hlavně na doskoku. Dosud jsme zápasy kolikrát dohrávali v hodně malé sestavě a to se nedá. A zadruhé se v létě událo hodně změn, kdy přišel nový trenér i spousta nových hráčů, kteří mají velkou roli. A to není jednoduché poskládat za měsíc nebo dva.  

Hledal se pořádný pivot už delší dobu, nebo se nejdřív zkoušelo, jestli to půjde i bez něj?
K nám, hráčům, se toho moc nedostalo, ale trošku vím, že se to nějakou dobu zkoušelo i bez něj. Každý ale, myslím, viděl, že to tak nejde. 

Zřejmě pomohly kontakty trenéra Repeši, když angažoval rovnou syna prezidenta Chorvatské federace Stojana Vrankoviče.
To bylo určitě díky Dinovi. Věděl, že „Tony” nebyl spokojený ve svém předchozím týmu a dohodlo se to celkem rychle. Všichni jsou rádi, že tu s námi je. Hned v prvním utkání ve Welsu dal 19 bodů a v NBL i přes pár bodově hlušších zápasů byl vždycky znát na doskoku. Tou černou prací, kterou potřebujeme, a která nám nejvíc chyběla.

V posledních zápasech jste sbírali 40 nebo víc doskoků, a to se hned hraje jinak...
Jistě. Jak už jsem řekl, v řadě zápasů předtím jsme už od třetí čtvrtiny byli v sestavách, kde David Pekárek jako křídlo hrál pomalu centra, a to se nedá. Jsme teď daleko vyšší, David je na svém křídle a doskoků budeme mít daleko víc. 

Taky jste teď měli poměrně málo ztrát.
No, ty poslední zápasy nás zase tolik neprověřily. Sice Ústí se občas snaží o vytaženou obranu, ale vyloženě nepresuje hráče s balonem. Ani Kolín nemá nejlepší obranu, takž zpětnou vazbu dostaneme spíš až o nejbližším víkendu v Nymburce. 

Posledních pět utkání jste bránili s průměrem 75 bodů, co se na vaší polovině hřiště zlepšilo?
Stejně jako útok si i obrana postupně sedá, zvykali jsme si na pro někoho nová řešení. A celková hra, i podle zpětné vazby od fanoušků, se teď líbí. Za mě to ale ještě není top strop, rezervu tam pořád máme, byť oproti začátku sezony je ten posun velký. 

Velkou pardubickou novinkou oproti posledním letům je palba trojek, kde jste o tři procenta lepší než loni, a hlavně dáváte deset kusů na zápas.
Hráče na to teď máme, David nebo Petr Šafarčík jsou výborní střelci, taky Dantez Walton. My pokud se z dálky netrefujeme, hraje se nám hrozně těžce, a byť se útok po příchodu „Tonyho snažíme víc vyvažovat i častější hrou pod koš, ta střelba je stále prioritní. A pokud padá, je velice těžké nás zastavit.

K tomu jste teď notně pomáhal i vy, při posledních pěti výhrách jste dal pokaždé nejméně 21 bodů, přitom do té doby jste zapsal v sezoně dvacítky jen tři. Co se změnilo?
Oproti předchozím sezonám je nás tu víc, kdo chtějí dávat body, a je hrozně těžké mít pravidelně dvacítky. S balonem chce hrát každý. (usměje se) Teď byl ale dočasně mimo David Pekárek, takže jsme to museli brát víc na sebe my ostatní. A mně to teď padá, snažím se nedělat těžké věci, střílím, když jsem volný. A že jsem ty body dřív tolik nedával, nijak neřeším. Prostě mi to jde a jsem za to rád. 

Občas se ale zdálo, že právě vaše body chyběly k výhrám.
To je možné, kolikrát jsem toho při porážkách nedal moc. Je to ale těžké, když se člověk snaží hrát víc pro mužstvo, a pak to týmu třeba nejde, vám taky ne a snažíte se to strhnout. Bylo to ale hodně tím, že je tu spousta nových hráčů a trenér po nás chtěl nové věci. Teď už ale vím líp, co po mně Dino chce, kdy si v jakém signálu můžu zahrát víc pro sebe.

Co pro vás bylo nové konkrétněji?
Typy těch signálů, takové jsem nikdy nehrál. Většinou se to v různých týmech hodně opakuje, některé se dost často hrají vlastně ve všech klubech, tohle jsem ale nikde nezažil. Ty systémy mají jinou stavbu, něco je jen pro střelce, kdy člověk v útoku na začátku odhodí balon, a pak ho už neuvidí. Hodně věcí tam je i pro mě jako rozehrávače. Taky v zápase záleží, komu to zrovna jde, a pro koho se tedy hraje víc. Časem si v tom nicméně každý našel to své a teď nám to konečně začalo šlapat, včetně mě. 

Vy jste najednou už jen kousek za druhou Opavou a třetím Brnem, tedy za pozicemi, z nichž se pak v play-off vyhýbá v semifinále Nymburku. Bude to nyní váš hlavní terč?
Už jsme si s kluky říkali, že teď se nemůžeme ohlížet pod sebe, ale jen nahoru. Hlavní bude uhájit čtvrtou pozici, což teď máme rozjeté dobře, ale musíme v těch výkonech pokračovat. A pak nebude nereálný ani ten posun výš. Bude to ještě hodně zajímavé. 

Naposledy jste v sobotu doma celkem v klidu složili Ústí, co v utkání bylo to hlavní?
První čtvrtina se odehrála v přátelském duchu, kdy obrany moc neexistovaly. Ve druhé čtvrtině jsme na soupeře trochu přitlačili a hned jsme v poločase vedli o osm. Pak jsme to ještě navýšili, od druhé čtvrtiny jsme dobře bránili, Ústí k ničemu moc nepustili a to byl hlavní důvod úspěchu. A na konci jsme i navýšili vedení nad dvacet bodů, což pak může hrát roli i ve vzájemném skore.

Válčíte i na evropské půdě, kde jste vysokým domácím vítězstvím nad Lublaní dobře rozjeli i čtvrtfinálovou sérii a tím i cestu za obhajobou trofeje. Jak to s ní vidíte, a kdy vůbec dojde na čtvrtfinálovou odvetu ve Slovinsku?
O té ještě nemám žádné informace. A obhajoba? Chceme ji dotáhnout. Cesta za ní ale bude docela těžká, pokud postoupí dál i Levice, nebo další kvalitní týmy. Přes Iliriji Lublaň už bychom po té domácí výhře, věřím, měli přejít.