To si nemohli myslet! Věřím v sobotu v Děčíně

Před zápasem měl pro svého dědu tradiční doporučení - vsadit jedničku, tedy na vítězství domácího Děčína. Jako jeden z lídrů týmu, na němž visel další osud Válečníků v sérii, ani nemohl jinak.

A uposlechl děda? „Jo, vsadil,” usmál se Matěj Svoboda nad vášní svého předka, jenž nejspíš v dané situaci děčínské skvadry neměl před třetí bitvou finále s Opavou mnoho následovníků.

„Dobře jim tak, těm, co na nás nevsadili,” zazubil se autor 33 bodů po až senzačním triumfu 89-67. „Přece si nemohli myslet, že to takhle necháme být. My jsme Válečníci a budeme bojovat až do konce,” zdůraznil ústřední tahoun seveřanů po odstoupení zraněných Anthonyho Waltona a Tomáše Pomikálka.  

Ještě než začal rozhovor o jeho velkém večeru, musel ale Svoboda přijmout srdečné poděkování od jednoho staršího fanouška. Na oplátku mu obratem slíbil návrat série do Děčína k rozhodnému pátému duelu v sobotu, což byl poměrně velký závazek.

„Nebude to lehký úkol, ale my se toho nebojíme. Po tom druhém zápase z nás možná i kvůli zraněním kluků spadl stres a tlak, věděli jsme, že už není co ztratit a bylo to buď - anebo. Chtěli jsme do toho dát všechno a zatím se za tuhle sérii vůbec nemusíme stydět,” pochvaloval si forward.

Matěji, nebyl to přesto duel odehraný proti všem očekáváním, když vám ze čtyř hlavních tahounů zbyli jen dva?
Přece si nikdo nemohl myslet, že to skončí 3-0. Kvůli tomu jsme netrénovali celý rok a neodmakali celé play-off, abysme ve finále dostali 3-0. Semkli jsme se, řekli si, že je jedno, kdo je na hřišti, hraje se pět na pět a těch pět borců, co tam zrovna bude, musí na hřišti nechat všechno, i za kluky, co se zranili. Řekli jsme si, že se budeme soustředit na obranu, to byl náš cíl, ubránit Opavu na co nejnižším počtu a 67 bodů je skvělá práce. Nikoho kromě „Šíři” (autora 21 bodů Šiřiny) jsme nepustili do většího střeleckého výkonu.

Říkáte hraje se pět na pět, velmi často to ale bylo vy nebo Ty Nichols proti pěti, spousta samostatných, akcí. Také ale spousta úspěšných.
Někdo tu zodpovědnost na sebe vzít musel. V minulém zápase to byl „Pomi” (Pomikálek), který nás vrátil zpátky, teď to logicky vyplynulo z naší sestavy a celoroční hry, že to budeme muset být my dva. Uchopili jsme to nejlíp, jak jsme mohli.

Zajímavé a až nečekané přesto bylo, že ač soupeř věděl, že hrát s míčem a na koš budete zejména vy dva, pořád jste se k zakončením dostávali, na poměry play-off místy i snadno.
No, nebylo to vůbec jednoduché se do obrany dostávat. My měli nůž na krku, hráli jsme o všechno a věděli, že tam musíme nechat maximum a odevzdat duši, což se povedlo. A když se hráč dostane do laufu, tak to zná každý, že už je to těžko branitelné. Cítíš se dobře, padá ti to, dostáváš se do průniků a je to o nabytém sebevědomí z toho zápasu.

Vy jste nicméně v úvodu několik střel minul, znervózní to, nebo vás to naopak nabudilo?
Celý rok se na tom snažím pracovat, že ať dám, nebo nedám, soustředím se jen na další střelu a nedávám hlavu dolů, protože to je to nejhorší, co člověk může udělat. A i když minu tři v řadě, věřím, že ta další tam padne.

O střídání v takovém zápase, kde vás bylo třeba prakticky neustále ve hře, jste si říkal sám?
To ne, trenér se to snažil dobře řídit a najít ty správné momenty, kdy mi dát na chvíli úlevu, nebo mě stáhl na poslední obranu, když jsem měl víc faulů. V tomhle je trenér dostatečně zkušený, aby věděl, jak ty síly i v tak úzké rotaci rozložit.

V čem nastal obrat v utkání poté, co vás Opava zasypala v první čtvrtině šesti trojkami a vedla až o osm bodů?
My pak dali nějaké jednoduché koše, chodili jsme si pro fauly, byli jsme hodně na šestkách, což nás možná drželo. To nám dávalo sebevědomí, protože když člověk střílí tolik šestek, cítí se dobře. A pak samozřejmě skvělí fanoušci, kteří nad námi za stavu 0-2 nezlomili hůl a přišli nás zase podpořit ve skvělém počtu.

Jak jste přijali zprávu o konci vašich dvou opor v této sérii?
Byla to nepříjemná zpráva. Celý pondělek jsme byli v napětí, jak to dopadne s vyšetřeními, ale čekali jsme, že to nebude jen tak, jsou to vážnější zranění, což se i potvrdilo. Bylo nám to líto, na druhou stranu nás to víc semklo a chtěli jsme to urvat i pro kluky.

Jaký bude čtvrtý zápas v Opavě?
Já plně věřím, že se sem v sobotu vrátíme. Ještě není konec, Opava teď bude nervózní a věřím, že pokud předvedeme podobnou obranu jako doma, máme velkou šanci to sem vrátit.

Může Opavu první porážka nahlodat?
Pořád vede 2-1 a dál jí stačí jedno vítězství. Je to zkušený tým, sednou si k tomu, vyříkají a budou se snažit z toho výprasku co nejvíc oklepat a určitě budou chtít doma hrát jinak.

Ve třetím utkání došlo ke zranění spoluhráče Macha, Filip Kroutil byl vyloučený, přesto tam od vás energie i bez tolika hráčů ani poté nechyběla...
Přesně tak. Nejde o to, kdo chybí, a co na hřišti dělá. Rozhoduje se na hřišti při hře pět proti pěti, my byli naprosto skvělí a já jsem na kluky hrdý.

Ještě k horké situaci, kdy Filip Kroutil v přerušené hře šel splácet předchozí zákrok do obličeje Petra Macháče a strčil do opavského Martina Gniadka, načež byl vyloučen. Věříte, že to bude dostatečný trest a v Opavě vám už opět pomůže?
Můžeme se za to modlit (nakonec šlo o dostatečný trest - pozn.), byla by to hrozná škoda i vzhledem k našim dvěma zraněním. Věřím, že posouzení bude shovívavé a nechají Filipa hrát. Bylo by na škodu toho finále, kdybysme byli ještě oslabenější. Samozřejmě chápu, že udělal blbost, protože tohle sem nepatří. Musíme i v takových situacích udržet nervy na uzdě.

V oné situaci se do toho málem zamíchali i členové obou laviček, kdy za vás byl už na půlce hřiště nehrající rozehrávač Walton, který byl následně vykázán do šatny. Z hlediště se v ty momenty ozvala hromová vlna nevole a pískotu, nebál jste se, že by se mohlo strhnout i něco většího?
Ty nervy tam pracovaly, už to byl několikátý zápas, jde o všechno, ale to je AJ (Walton). Já si z něj pak dělal srandu, že i když nehraje, tak se nějakým způsobem zapíše do zápasu. Nás jinak na lavičce drželi, ať neuděláme nějakou hloupost navíc. Byli jsme dvanáct v plusu a byla by škoda to ztratit.