Tohle nikdo nečekal. A Bohačík mistr talk show!

Rychlonohý guard čísla 1 po nadstavbě nic neskrývá. Dobře ví, co tým nedělal dobře ve čtvrtfinále s Olomouckem, a stejně tak nezastírá, že ani semifinále s rozlaufovanou Novou hutí, které startuje dnes v 15 hodin před kamerami ČT sport plus v Nymburce, nebude žádnou procházkou růžovou zahradou, zvlášť když Ostravané si nyní jdou za jedenáctiletým medailovým snem.

A nymburský pes obranář František Rylich je si toho dobře vědom. Promluví o tom v následujícím rozhovoru, v němž dojde i na nového mistra talk show Jaromíra Bohačíka.

Františku, místo očekávané série s Děčínem máte v semifinále proti všem očekáváním Novou huť. Jak velké překvapení to ve vaší kabině způsobilo?
Každý z toho byl aspoň trochu překvapený. Nebýt fanouškem Ostravy, tak nemyslím, že by někdo čekal výhru 4-2 nad Opavou. NH hrála pěkně a podle mě si zasloužila vyhrát. I když jde o překvapení, nebereme soupeře na lehkou váhu.

Je pro vás osobně víc loňská jízda Opavy ze sedmého místa přes předkolo a přes vás až k prvnímu titulu po 20 letech, čímž skončila nekonečná nymburská hegemonie, anebo letošní senzace Nové huti, která je až z čísla 9 ve svém prvním semifinále za 11 let, a to po vyřazení mistra, který byl po nadstavbě druhý?
Asi bych dal Opavu, už jen proto, že po těch letech nevyhrál Nymburk, navíc uspěla z tak nízké pozice, kdy předtím celou sezonu nehrála tak dobře. Tím neříkám, že Ostrava dosáhla malého úspěchu, ale Opavu bych viděl o něco výš.

Čím Nová huť s Opavou uspěla?
Nevím, jestli to tak skutečně bylo, ale přišlo mi, že víc chtěla. Jakmile se jim povedlo vyhrát ten jeden zápas v Opavě na 1-1, každý najednou viděl, že ta šance Opavu porazit tam je. Všichni, kdo kdy hráli v Ostravě, vědí, že je nepříjemné tam hrát. Když je Tatran nacpaný, lidi stojí všude a atmosféra je neskutečná, tak to NH hnalo celou dobu a každý individuálně byl na úplně jiné úrovni a domácí tým taky hrál hodně pěkně týmově. Nebylo to tak, že by to uhrál jeden dva hráči. Bylo tam víc hráčů, kteří si dokázali vzít velkou střelu nebo velký moment.

Jak se hraje na Tatranu vám a tušíte, že vaše bubínky budou trpět?
Mně se tam nikdy nehrálo dobře a neměl jsem to tam rád. Takže minimálně pro mě to dobré nebude, zvlášť když mi budou zaléhat uši, a celá hala bude zaplněná ostravskými fanoušky. Pro nás je to prostředí hodně velkou nevýhodou a pro soupeře naopak. Pro tohle se to play-off ale hraje, aby měly týmy svou výhodu doma a my se s tím musíme vyrovnat.

Dalo by se tlumit hluk špunty v uších, nebo by to bylo příliš velké riziko pro komunikaci se spoluhráči?
(usmívá se) To by, myslím, nešlo. Tím, že na hřišti spoluhráče není tolik slyšet, se špunty by to bylo, jako by člověk oslepl (směje se), a nedalo by se tak hrát.

Čím by vám Ostrava mohla v sérii zavařit?
Pokud nezastavíme jejich tři čtyři hlavní hráče, můžou se utrhnout a strhnout s sebou celý tým. Bude tak důležité je eliminovat. Pokud by si soupeř vytvořil nějaký náskok, měl by velkou šanci to tím laufem udržet. Ze čtvrtfinále už vědí, jak sehrát koncovky, kterých tam bylo hodně. A vědí, jaké to je hrát vyrovnané bitvy, v čemž může být jejich síla.

Opět máte před sérií dvoutýdenní pauzu, jak bude vypadat úvodní domácí utkání s rozjetou a v euforii hrající Ostravou, která nemá co ztratit?
Těžko předvídat. My se snažili připravit co nejlíp a víme, že NH je ve velkém laufu, věří si na nás. Samozřejmě my se to budeme snažit odehrát co nejlíp a uvidíme, jak to dopadne, a v jak moc velké formě Ostrava reálně je.

Vraťme se na skok i ke čtvrtfinálové sérii s Olomouckem. Jak jste si vyhodnotili její klady i zápory?
Kladné bylo vítězství 4-0, zbytečně se to neprotahovalo. Měli jsme tam před sérií větší pauzu, takže první dva zápasy jsme nehráli, co jsme chtěli, možná jsme si mysleli, že to půjde snadněji. Olomoucko ale po dvou výhrách v předkole nad USK bylo rozehrané, věřilo si a nehrálo vůbec špatně. S jejich úzkou rotací jsme ale měli při naší početnější lavičce a více zápasech za sebou výhodu. Celkově to byla dobrá čtyři utkání, i když některá byla lepší, a poučili jsme se do semifinále.

První zápas šel až do koncovky, a nebýt už po 25 minutách vyloučení McBrayera jako jedné ze tří klíčových opor soupeře, Bůh ví, co by se pak mohlo v závěru stát. Neměl jste tam trochu obavy, když to dlouho bylo vyrovnané?
Obavy asi ne, ale nebudu lhát, to vyloučení nám určitě pomohlo. McBrayer a Adamu si z nás občas dělali trochu srandu a bylo těžké je zastavit. Nevím, jak by to pokračovalo bez toho vyloučení, ale stalo se a dotáhli jsme to k výhře.

Kritizoval po tom zápase váš kouč, že na vás stačili tři hráči soupeře?
Nemyslím, že se to řešilo, pro nás bylo důležité vyhrát, a i když jsme věděli, že jsme nehráli dobrý zápas, tak trenér zmínil, že výhra o bod, nebo o 30 je stejně důležitá. Takže jsme nemysleli na to, že jsme měli vyhrát o dvacet a soustředili se na druhé utkání.

To pro vás začalo velmi dobře, získali jste rychle náskok, ale pak se útok zasekl a opět to spadlo do střeleckého trápení, které nebylo v poslední době výjimečné, navíc chyběl zraněný tahoun Gordon. Co nastalo za potíže tam?
Nám když to nepadá, je vždycky těžké se do zápasu dostat. Často se stává, že pak přestaneme hrát týmově, začne to být individuální a už to není hra, jakou bysme chtěli. A to byl ten hlavní problém, že jsme přestali hrát náš basket a bylo to pak ještě horší.

Jednoznačné zápasy venku už pak zřejmě vypadaly podle vašich představ, byť v Utkání 3 ještě chyběl na rozehře Gordon...
Tam už jsme cítili, že je to od nás jiné, hlavně tempem a týmovou hrou. Dělali jsme dobře víc věcí, především na doskoku a v obraně, ale ani v útoku jsme nehráli špatně. Ukázalo se, jak to mělo v teorii vypadat i doma.

Na závěr odbočme na popkulturní scénu a k pořadu Všechnopárty, kde v pátek večer zazářil váš spoluhráč Jaromír Bohačík. Sledoval jste ho v „duelu” s Karlem Šípem?
Jo, viděl jsem to a moc se mi to líbilo. Moc jsem se nasmál a užil si to.

Kolega je jedním z nemnoha českých sportovců, který už byl i u Jana Krause. Bylo hodně cenné, jak v situaci, kdy moderátor viditelně nebyl v basketbalovém oboru doma, Jaromír celý rozhovor prakticky udělal sám a byl tím hlavním bavičem, ač normálně na takového vypravěče nevypadá?
I já byl mile překvapený, protože Karel Šíp se na tolik věcí neptal, není na věci kolem basketu expert a „Boči” (Bohačík) dost často vedl rozhovor sám, mluvil a snažil se i přidávat různé věci. Kdyby jen odpovídal na dotazy, tak tam sedí dvě minuty a pak je ticho. Klobouk dolů, jak to pořešil.