Tohle v Americe nemáme. Tam jedeš pořád dál

S MVP MĚSÍCE ZACHEM HANKINSEM Nejvyšší muž letošní sestavy nymburských basketbalových mistrů už za půl roku v Evropě poznal pěkných pár „nástrah velkoměsta“ či zásadních rozdílností žití na starém kontinentu. V tomto konkrétním případě v Česku. Nástrahou číslo jedna se pro něj stala - naftová auta. Pro Evropany naprosto běžná a peněženku šetřící věc, pro Američana, který poprvé na delší dobu opustil hranice své země, neznámá novinka. Prostě proto, že v USA naftové motory u osobních aut nemají žádnou tradici.

S MVP MĚSÍCE ZACHEM HANKINSEM Nejvyšší muž letošní sestavy nymburských basketbalových mistrů už za půl roku v Evropě poznal pěkných pár „nástrah velkoměsta“ či zásadních rozdílností žití na starém kontinentu. V tomto konkrétním případě v Česku. Nástrahou číslo jedna se pro něj stala - naftová auta. Pro Evropany naprosto běžná a peněženku šetřící věc, pro Američana, který poprvé na delší dobu opustil hranice své země, neznámá novinka. Prostě proto, že v USA naftové motory u osobních aut nemají žádnou tradici.

„Hned druhý den tady jsem do dieselu natankoval natural. Dieselové auto jsem totiž nikdy neměl, tak jsem o tom rozdílu nevěděl a nikdo mi o tom dopředu neřekl,“ vzpomíná na vteřiny před katastrofou z loňského léta Zach Hankins.

„Naštěstí jsem si na poslední chvíli všiml na víčku nádrže, že jde o „nafťák“ a nenastartoval jsem, takže jsem auto nezlikvidoval,“ ulevilo se tehdy i teď možná nejvyššímu obyvateli současného Nymburska.
 

V této oblasti ještě o štok výš ovšem vyhnal své motoristické schopnosti Hankinsův krajan a spoluhráč Deishuan Booker. Toho jednou na cestách zastavilo píchlé kolo. Tehdy 22letý americký rozehrávač a nováček v Evropě však nezaváhal, postavil vůz na hever a kolo vyměnil. V klubu pak byli nemálo překvapení, když se ozvali zástupci servisu, že k nim dorazil hráč, který už jen potřeboval získat regulérní pneumatiku. „Je skvělý, že to „Book“ zvládl. Moc lidí v Americe by to už dnes nedokázalo. Většinou si někoho zavolají, aby to udělal za ně,“ chválí kolegu vášnivý řidič Zach.

„Auty jezdím rád. Někdy je fajn se po dlouhém dni jen tak projet, poslouchat u toho hudbu a na nic moc nemyslet. Doma v Americe mám nejradši „pickupy“, které ale po Česku moc nejezdí. Po pravdě mi tu chybí. Teď tu šoféruju menší hyundai, ale i ten je v pohodě,“ říká pivot, který ovšem už před více než týdnem přesedlal na vyšší kubaturu. Jako MVP měsíce ledna v Kooperativa NBL pilotuje černého elegána Hyundai Genesis.

A musí tak být ještě opatrnější s nohou na pedálu. „Až na výjimky radši dodržuju rychlostní limity a podobně, protože nechci být zastaven policisty. Pak bych měl problémy s dorozuměním a tomu se chci vyhnout. A taky nerad vyhazuju peníze za pokuty,“ přiznává obr, který za volantem s českými muži zákona dosud žádnou zkušenost nemá. „Vlastně mě u vás překvapilo, že tu nevídám taková kvanta policajtů jako ve Státech. Mě ještě nestavěli, ale od spoluhráčů už jsem slyšel různé historky,“ usmívá se.

A přidá i jeden zásadní řidičský rozdíl mezi USA a Českem. „Tady musíte zastavit na každém přechodu, když tam někdo stojí. To v Americe nemáme, tam prostě jedeš pořád dál a chodci musí dát přednost tobě.“



Druhou nástrahou života v české kotlině se pro Zacha stal zcela neznámý jazyk. Chtěl ho ovládnout lépe, ale zatím spíš „prohrává“. „Nejsem tak daleko, jak jsem původně chtěl. Pořád se ale snažím pochytávat různá slova a ptám se spoluhráčů, co některé výrazy znamenají, a jak postupovat v konverzaci.“

Svou oblíbenou českou frázi kvůli nepublikovatelnosti neprozradí, ale s běžnými pozdravy i tradičním oslovením „ty vole“ už se kamarádí dávno. „Můžu tě oslovit různými způsoby,“ rozchechtá se jeden z nejhlasitějších příslušníků nymburské kabiny. „Většinou se ale snažím být slušný.“

Rozdílností číslo tři je pro Zacha oblast fandění při sportovních zápasech. „I tady v Česku záleží, kde zrovna hrajete, ale obecně jde říct, že fanoušci ve Státech neskandují, nemají bubny a často nejsou moc hluční. Aplausem nějakou akci oslaví, až když se něco povede. Když je ale potřebuješ, tak je neslyšíš. To oni čekají na tebe. V Evropě včetně Česka ti fanoušci dávají energii, když ji potřebuješ, a to je vždycky fajn,“ pochvaluje si sám velký sportovní fanda, který už v nymburské hale zažil i velkou akci ve smíšených bojových uměních (MMA) a s americkými kolegy by rád navštívil i nějaký lepší fotbalový zápas. „Překvapilo mě, jak populární tu bojové sporty jsou. Sám jsem v USA na žádné podobné akci ještě nebyl,“ dodává Zach, který je už zhruba dva týdny i novým fanouškem české kachny. Té s knedlíky a se zelím.

V těchto dnech se už ovšem musí soustředit – při nabitém nymburském programu – především na basketbal. Minulý měsíc mu to šlo víc než dobře. Mistrovi pomohl k bilanci 5-0 ve svém poměrně omezeném čase ohromnými čísly, když v průměru zapisoval 13 bodů, 7 doskoků (z toho 4,2 v útoku), 2,8 získaného faulu a 1,6 bloku, přičemž za svých 17 minut měl ani ne půl ztráty na utkání, a z 41 dvojkových pokusů minul pouze jedenáct. Jeho užitečnost činila 21 ratingových bodů na utkání. 

„Zvládat hodně věcí za málo minut byl vždycky můj styl – spousta energie, běhání do protiútoků, skórování kolem koše, bloky, doskoky. Kontrolu hry ale ve velké míře nechávám na spoluhráčích a věřím jim, že mě dokážou využít tam, kde jsem efektivní,“ popisuje svůj přístup.

Už za pár dní vstoupí se svým týmem do play-off Ligy mistrů, kde bude Nymburk jako nejlepší celek základní části útočit na postup do Final-4. To by bylo historickým úspěchem klubu. „K tomu je ale ještě dlouhá cesta. My se hlavně soustředíme na to, abychom byli úspěšní i dál a neuspokojili se s tím, čeho už jsme dosáhli. To se ti totiž může snadno stát,“ zůstává Zach Hankins i jako velký letec a smečař nohama pevně na zemi.