Trapas? O to víc se o tom mluví
S JIŘÍM JELÍNKEM A VIDEEM Kdo ho zná déle, nejspíš už dopředu tušil, co bude následovat. To, co se ale nakonec stalo, překonalo všechna očekávání. A reakce autora? ”No, vyloženě pyšný na to nejsem, ale když půjdu příště sám do koše, udělám to znova a třeba už to vyjde,” odmítá se zkušený kolínský power forward Jiří Jelínek začít bát, že by mu to ve čtyřiatřiceti přestalo smečovat. A co že se to v sobotním domácím duelu s posledním Olomouckem přihodilo?
Nejhřmotnější z Medvědů na obranné polovině hbitým ”tušé” vypíchl míč protivníkovi a řítil se z poloviny hřiště sám na koš. Dopředu věděl, co se chystá udělat, protože už to stejným způsobem provedl mnohokrát. A to i v lize.
Jenže tentokrát to jaksi nedopadlo a Jelínkova parádička skončila totálním výbuchem smíchu spoluhráčů, diváků i soupeřů. Když totiž pokusil své tradiční číslo, smeč pravačkou s levou rukou za hlavou, míč se mu zarazil o obruč, neboť tělo se nevzneslo do očekávané výšky.
”Když jsem šel sám, myslel jsem si, že na to ještě mám. Nějak jsem ale během toho sprintu zapomněl, že už jsem starej a pomalej,” říká vážným hlasem, přesto v dobrém rozmaru, Jelínek.
Že by ale po trapasu před šesti sty diváků svého kousku litoval, na to zapomeňte. ”Určitě ne. Tohle se mi stalo poprvé,” mávne jen rukou.
Jiří Jelínek není z těch, kdo by se v utkáních stresoval jen kvůli tomu, že tým potřebuje vyhrát, mimo jiné i kvůli nablížení zatím nejisté účasti v nadstavbové skupině A1.
”Pokud půjdu sám příště, nebudu váhat a zkusím to znovu. Ale jestli to zase nedám, už začnu přemýšlet, a když se to stane potřetí, dám to příště donáškou, ale samozřejmě i s tou rukou za hlavou,” zdvihá prst.
Dokud to ale půjde, hodlá dodržet tradici. ”Zatím jsem od začátku kariéry každou sezonu zasmečoval. Tahle tak může být první, kdy to nevyjde. Zatím mám jen pokus o dunk.”
Ač zápas z kolínského vedení o 19 (v závěru prvního poločasu) dospěl nakonec až do prodloužení, Jelínek si ani pak nevyslechl žádné výčitky. ”V té situaci jsme vedli o jedenáct a pak jsme to natáhli až na 19, ostatní to tedy pobavilo a možná i motivovalo. Nebyl to zlomový moment, když jsme pak vedli ještě výrazněji. My toho navíc zpod koše minuli víc, jen já ale s noblesou,” vyzdvihne uměleckou formu svého kiksu.
Minutý dunk podle něj navíc v zápase hrál svou roli i na druhé straně. ”Olomoucko pak možná motivovalo, když jeho hráč Kněževič taky jednu smeč nedal. Od té doby soupeř začal stahovat náš náskok. Třeba to tak má něco do sebe, když neproměníš smeč,” naladí pro změnu na filozofickou notu.
Zároveň nemá jasný názor na to, zda jeho tým za vedení o 19 soupeře podcenil. ”Nevím, oni neměli co ztratit už při příjezdu a za stavu o 19 byli už úplně v pohodě. Asi se to dá nazvat podceněním, protože jsme pak něco zbytečně překombinovávali a oni se ke konci zbláznili a trefili trojky včetně té poslední těžké od Feštra na prodloužení. Jde se na to prostě koukat různě,” říká medvědí veterán, kterého za ”kiks utkání” samozřejmě vysmáli všichni spoluhráči.
”Smáli se dlouho, takže jsem jim všem prodloužil život. Však já zase něco vymyslím,” slibuje.
Když má z paměti vylovit, kdy se mu smeč s levačkou za hlavou naposledy podařilo dotáhnout, vzpomene na jednu přípravu v Hradci Králové ještě v dresu Svitav. Tam se to ale bez odezvy neobešlo.
”Byl jsem za to zprdnut, že bych takhle neměl zesměšňovat soupeře,” říká naoko zkroušeně. Sám má ale docela jiný náhled, hrou chce bavit - sebe i fanoušky. ”Diváky to pobavilo určitě, myslím, že kolínská hala se dlouho tak nezasmála,” zazubí se.
”Myslel jsem, že náš pivot CJ Aiken skáče opravdu vysoko a můj vyšší pas na alley-oop zachytí. No, nějak jsme se nepochopili a já mu to dal asi o dva metry výš...”
