Trenér Číž, řeči o finále a to, co je nejvíc

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU Jedenáctí, devátí, jedenáctí, znovu jedenáctí, devátí, osmí, sedmí, pátí a – druzí. Tak šla po sobě umístění svitavských Turů po skončení dlouhodobé části v devíti jejich dosavadních sezonách v Kooperativa NBL. Obhájci konečného čtvrtého místa z loňska tak letos dosáhli jasně nejlepší pozice před play-off, a to i po výrazném letním omlazení kádru. Udržení senzační druhé příčky sice v posledních dvou kolech nadstavby viselo na vlásku, ale závěrečným triumfem v Ústí DEKSTONE obavy zaplašil, už i díky nové posile na rozehře Adamu Čížovi. O tom, jak se i na týmové večeři nový playmaker zabudovával do týmu, o tom, proč si jej vybral, o kritické zdravotní situaci některých Turů, o tom, co pro klub znamená historické druhé místo a co tenhle úspěch ještě překonává, o řečech o finále i o jednom sportovním super klišé bude nyní hovořit hlavní strůjce svitavské jízdy, kouč Lubomír Růžička

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU Jedenáctí, devátí, jedenáctí, znovu jedenáctí, devátí, osmí, sedmí, pátí a – druzí. Tak šla po sobě umístění svitavských Turů po skončení dlouhodobé části v devíti jejich dosavadních sezonách v Kooperativa NBL. Obhájci konečného čtvrtého místa z loňska tak letos dosáhli jasně nejlepší pozice před play-off, a to i po výrazném letním omlazení kádru. Udržení senzační druhé příčky sice v posledních dvou kolech nadstavby viselo na vlásku, ale závěrečným triumfem v Ústí DEKSTONE obavy zaplašil, už i díky nové posile na rozehře Adamu Čížovi. O tom, jak se i na týmové večeři nový playmaker zabudovával do týmu, o tom, proč si jej vybral, o kritické zdravotní situaci některých Turů, o tom, co pro klub znamená historické druhé místo a co tenhle úspěch ještě překonává, o řečech o finále i o jednom sportovním super klišé bude nyní hovořit hlavní strůjce svitavské jízdy, kouč Lubomír Růžička.

Trenére, jak velkým úspěchem pro váš klub druhé místo je?
Jednoznačně jde o největší úspěch za devět sezon fungování v Kooperativa NBL, co se týká dlouhodobé části. Zároveň je to závazek pro play-off, protože teď všichni vzhlížíme k tomu druhému místu a byla by velká škoda, pokud bychom třeba ve čtvrtfinále ztratili některý z domácích zápasů. Jejich výhoda je ale velmi ošemetná, loni jsme si to sami vyzkoušeli, když jsme hned na začátku čtvrtfinále dvakrát zvítězili v Děčíně a soupeři tuhle výhodu sebrali. Teď je ten tlak trochu větší na nás, abychom nezaváhali hned v prvních dvou duelech doma. Musíme být připravení.



Často opakujete, že z hlediska výše rozpočtu pro vás nehraje zásadní roli, jestli skončíte pátí, třetí nebo druzí, protože víc financí by se díky lepšímu umístění klubu ve vaší situaci zřejmě získat nepodařilo. Bude to platit i po letošku?
Z hlediska titulárního partnera, města, nebo kraje, což jsou tři základní pilíře našeho financování, tak tam tu práci vidí a máme se o co opřít. Pokud jde o potenciální nové sponzory, je to dnes velmi těžké a podle mého subjektivního pocitu je to dané tím, že naše společnost je o lokálním patriotismu. Když někdo bude chtít podporovat svůj klub, ve svém městě, tak ho prostě podporovat bude, ale pokud má jiné zájmy nebo koníčky, tam se k basketu těžko dostane. Zatím nemyslím, že by druhé místo před play-off přineslo extrémní vylepšení situace v rámci sponzoringu. Ještě bych ale dodal jedno – za ty roky v lize basket ve Svitavách už přesáhl až do společenské úrovně, což znamená, že když jdu na večeři do restaurace a potkám se tam náhodně se starostou, tak on ví, jaké máme výsledky, zajímá se o to a lidé na radnici to mezi sebou řeší. Jinde zase potkám bývalého senátora za Svitavsko a on i další chodí na naše zápasy, vnímají nás a člověk pak dostává extra motivaci do práce, protože se stáváme součástí společenského života, lidi se naučili na basket chodit, za což jsme strašně rádi, a máme z toho větší radost než z druhého místa před play-off. Je vidět, že ta práce má smysl.

Jak jste se v posledních kolech při rostoucí marodce, kdy vám chyběl zejména nejužitečnější hráč týmu O´Brien, obával o udržená pracně vydřeného druhého místa?
Nebudu zastírat, že se nervozita a myšlenky na možnost ztráty druhé pozice vloudily, zejména po prohře v Brně, kde jsme 37 minut vedli a pak ztratili koncovku na základě špatných rozhodnutí, nedaných otevřených střel i šestek nebo i kvůli velkému výkonu domácího Robyho. Na druhé straně jsem hrozně rád za prostředí, kde teď pracuju, protože když mě ve čtvrtek napadlo, že při úzkosti kádru, kdy hrajeme nějaký šestý týden bez Seana O´Briena, čtvrtý týden bez Edy Kotáska, do toho se přidalo zranění Pavla Slezáka a už měsíc nastupoval s bolavou achilovkou Šimon Puršl, který hrál na padesát procent a víceméně na morál, využijeme té možnosti dodatečného posílení před play-off (za poplatek 20 tisíc korun, protože už je po termínu přestupů – pozn.), kterou si odsouhlasily ligové kluby, spustil se hned v sobotu po domácí porážce s Opavou kolotoč telefonátů a rozhodli jsme se pro angažování Adama Číže. Když se právě on objevil v pondělí na tréninku, už jsem věřil, že to zvládneme. Zaprvé se nám rozšířila rotace a zadruhé jsme přivedli kvalitního guarda.

V této fázi sezony se informace o zdravotní situaci hráčů většinou tají, můžete tedy alespoň rámcově nastínit, jak to vypadá s výhledem pro vaše zraněné?
Já nemám co tajit. Sean O´Brien je po operaci postranního menisku a teď individuálně trénuje. Zatím běhá, bez pohybu do stran, a uvidíme, jestli to do čtvrtfinále stihne. Tím, že začínáme až 21. dubna, je to dalších 48 hodin navíc pro jeho rekonvalescenci. Musím tu říct, že doktor Macháček odvedl výbornou práci, protože čtrnáct dní po operaci jsem dlouho neviděl, že by hráč byl už takhle mobilní a mohl běhat. My ale nechceme nic uspěchat. U Šimona Puršla by to chtělo několikatýdenní pauzu, protože má zánět šlachy upnuté k achilovce a to vyžaduje léčbu a klid. My jsme to v situaci, kdy jsme bojovali o druhé místo, trochu přepínali a chtěli jsme, aby hrál. On sám chtěl pomoct, ale s Opavou už ta bolest byla příliš velká a musel po chvíli odstoupit. Každým dnem se to lepší, ale pokud bychom to uspíšili, ta bolest by se vrátila a opět by nemohl hrát. A Eda Kotásek má velké problémy se zády a možná ho to vyřadí do konce sezony. I proto jsme sáhli k příchodu Adama Číže.

Jak vůbec padla volba právě na Číže a přišel opravdu jen do konce sezony?
Ano, to určitě platí. Jinak o příchod Adama jsem měl zájem já. Po odstoupení Edy jsme měli stále na rozehře Romana Marka a Marka Welsche, ale nebylo jasné, jak bude Pavel Slezák s jeho svalovým zraněním fit v play-off v režimu dvou zápasů ve dvou dnech, protože se to může vrátit. A tak je tu Adam, jehož hra je dlouhodobě založená na velmi poctivé obraně a v útoku na napichování obrany soupeře. Oslovil jsem jeho agenta a také trenéra Kolína Pavla Beneše, s nímž nás pojí přátelství, kluby se pak spojily a vyřešily to. Za to jsem moc rád, protože přišel hráč, který má rád basket, a je to vítězný typ, hladový po úspěchu.

Čím to, že se mu povedlo tak rychle adaptovat a v Ústí přispět hned 11 body a 4 asistencemi za 26 minut s plusovým pobytem ve hře?
Já Adama znám ještě z působení v širší reprezentaci, kdy nám v roce 2014 vypomáhal při dočasné neúčasti Tomáše Satoranského. Už tam jsem viděl, že jde o basketbalově vysoce inteligentního kluka. On sám třeba bude do budoucna chtít působit jako trenér a to je pro kouče vždy záruka, že nad basketem přemýšlí. My máme spoustu útočných systémů i obranných zásad, on to do sebe dostal a třeba po pondělním tréninku šel s kluky ještě na večeři, kde si s nimi kreslil naše systémy. A v Ústí mi přišlo, že až na jednu ztrátu kvůli horší komunikaci nebyl ve hře s ním nějaký zádrhel. Naopak nám přinesl extra energii, kdy v obraně mohl nahánět guardy Ústí a Roman Marko si mohl „odpočinout“ při bránění pozice 2. A v útoku to mohl Roman dirigovat a Adam napichoval obranu nájezdy a vytvářel dobré střelecké pozice pro ostatní.

Když se Olomoucko posílilo o Petra Bohačíka nebo vy o Číže takto na poslední chvíli, znamená to, že se úspěch v lize stává prestižnějším, nebo je to jen tou možností, že se i v této pozdní fázi sezony posílit dá?
Tady chci předeslat, že angažmá Adama nebylo motivované dosahováním větších úspěchů v play-off, ale především doplněním kádru sužovaného zraněními. Pokud mám na tréninku sedm lidí, a neudělal bych maximum pro to, abych do zápasu nastoupil aspoň s osmi aktivními hráči, když jsem navíc ještě ve středu ráno nevěděl, jestli nastoupí Pavel Slezák, a jestli Marek Welsch stihne přijet po maturitních písemkách, tak bych byl špatný trenér. Na druhé straně my bychom nikdy neangažovali další hráče, pokud by celá soupiska byla zdravá, protože v klubu pracujeme koncepčně.

Podle předpokladů, pokud splní úlohu favorita, byste ve čtvrtfinále měli narazit na sedmé Ústí. V dalších dvojicích se poperou Olomoucko s Pardubicemi a Děčín s Opavou. Jak za této konstelace i vaší zdravotní situace vidíte šanci na vylepšení loňského 4. místa?
V první řadě je potěšující i zavazující začínat čtvrtfinále doma. O dalších sériích se ale teď nechci bavit. Respektuju sílu Ústí i dalších možných soupeřů pro čtvrtfinále a nechci se vůbec dívat někam na finále, o kterém tu už lidí mluví. Vyznávám cestu postupných kroků a nechci se bavit ani o medailích. Jsem v tomhle konzervativní. Je to pak i méně zavazující, zbytečně se nepředbíhá událostem a to je praktičtější. Jistě je to takové klišé říkat, že jdeme zápas od zápasu, ale tak to prostě je. Nám třeba uškodil ten náskok dvou až tří výher na druhém místě, protože už jsem si mysleli, že to máme hotové. A pak přišla série pěti porážek, které byly někdy i „zbytečné“, ať doma s Děčínem, nebo v Brně. Chyběl ten poslední krok a my se od něj sami oddalovali. Musíme se teď hlavně mentálně a zdravotně připravit na čtvrtfinále a pak věřím, že má tým na to být v této sérii úspěšný.