Trestné schody i pohovor se Schrödrem

S MARTINEM PETERKOU Úplně na konci rozhovoru měl z paměti vylovit jednu ”pikošku” ze své první zahraniční sezony kariéry. A reprezentační power forward Martin Peterka nezaváhal...

”Před Vánocemi jsme po porážce doma s Crailsheimem museli za trest běhat asi třicetkrát schody v hale, což bylo skoro tak vysoko, jako je to od palubovky k vršku hlavní tribuny na pražské Královce. My jsme prohráli o třicet, ale hráli jsme naplno, takže potom ty schody byly šílené. A bylo to navíc v den, kdy mi přijel na návštěvu brácha, který na mě musel po zápase dlouho čekat, a já se mu ze šatny pořád neozýval. Přitom to byl zápas, který jsme chtěli vyhrát. Naštěstí se něco takového stalo jen jednou,” ulevil si podkošový pilíř lvů po zážitku z bundesligového Braunschweigu, s nímž na jaře marně finišoval za účastní v play-off. Přesto má za sebou velmi zajímavou sezonu ve velmi zajímavém klubu. Teď nejen o tom bude vyprávět. 

Martine, v německé BBL jste zapisoval 8 bodů za 18 minut, k tomu šest základních sestav, trojky 45 procent i velké výkony s euroligovými soupeři. A na devátém místě vám nakonec o jedinou výhru s bilancí 16-18 uniklo play-off - můžete být po své první zahraniční sezoně nespokojen?
No, můžu, protože jsme nedosáhli na play-off, což je, myslím, škoda. Je sice pravda, že před sezonou by se play-off nečekalo. Spíš něco kolem desátého až dvanáctého místa, čemuž by odpovídaly i finanční možnosti klubu. Poslední dva tři měsíce jsme ale začali hrát, co bychom si představovali, poráželi jsme i účastníky Euroligy Albu Berlín nebo Bayern a měli jsme sedm výher z osmi posledních zápasů. Je škoda, že jsme takhle nezačali hrát už dřív, protože v první půlce sezony jsme prohráli strašně hloupě několik zápasů, třeba z vedení ve třetí čtvrtině o 16 bodů. Chyběla nám tam větší zkušenost, nehráli jsme dost chytře a prohráli jsme o bod. A tak to dopadlo ve třech nebo čtyřech utkáních a nám přitom na play-off chyběla jedna výhra. A to moc mrzelo. 

A osobní pohled?
Já jsem až někdy po druhém kvalifikačním okně od půlky února začal hrát na své pozici 4, protože do té doby jsem fungoval na ”pětce”. Na čtyřku jsem se posunul, až když se zranil jeden hráč na této pozici, a přišel jeden nový hráč na pozici centra. A já tam konečně hrál to, co jsem celou dobou chtěl. A začalo se mi dařit. Dokud jsem hrál na pětce, občas jsem si nevěděl rady a bylo to pro mě těžší. 

Co se od zahraniční posily v bundeslize čeká - aspoň 10 bodů na utkání?
Určitě se čeká, že ten hráč bude něčím výjimečný. Ať je to deset nebo patnáct bodů, nebo role lídra, ale hlavně aby byl dobrý. Nejde, aby hrál dvě minuty s jedním bodem. Ten tlak byl určitě větší, než když jsem hrál ligu v Česku. 

K vám osobně byly nějaké výhrady, byť jste musel dlouho hrát mimo pozici?
Co jsem mluvil s trenérem nebo generálním manažerem, tak se mnou byli spokojení. Pomohlo tomu, že se nám ke konci sezony dařilo, takže jsme se rozcházeli v dobrém. 

Rozcházeli navždy, nebo je ve hře váš návrat?
Měl jsem smlouvu na rok, ale ta šance je. Před odjezdem mi v klubu řekli, že se mnou určitě budou chtít jednat a mají zájem na mém pokračování.


Jak se lišila vaše původní očekávání o fungování v Braunschweigu od reality?

Od bundesligy jsem čekal, jak bude rychlá a silová, a v tomhle byla očekávání ještě překonána. Zvlášť jak jsem na začátku musel hrát na pětce, bránil jsem ty největší a nejsilnější hráče, hned na úvod soutěže to bylo proti Mahalbašičovi (bývalému hráči Nymburka a rakouskému reprezentantovi), kterého bylo strašně těžké ubránit. A chvíli mi trvalo si zvyknout na tu silovost bundesligy. Časem jsem se ale přizpůsobil a zvládal to. 

Proti komu jste na pivotu stál ještě?
Jalen Reynolds nebo Paul Zipser z Bayernu, pro kterého měli postavené speciální akce, v Albě Berlín byl na čtyřce Luke Sikma a byla tam i další známá jména. Mimochodem, v zápasech jsem potkal i bývalé spoluhráče z Nymburka, rozehrávače Bookera a Rogiče, což bylo fajn. 

Změnila se vaše sestava během sezony hodně?
Ano. Po začátku k nám přišel Bryon Allen, bývalý silový guard Nymburka, ale vydržel jen měsíc a půl. Pak vzali litevského rozehrávače Veličku a chorvatského centra Turudiče, který hrozně pomohl i mně. Hráli jsme dost spolu, dobře si ve hře rozuměli a i mimo hřiště jsme spolu dost kamarádili. Právě po příchodu posledních dvou hráčů jsme si už jako tým sedli. Možná to tak trvalo i proto, že jsme byli hodně mladý tým, kdy já byl v šestadvaceti druhý nejstarší. 

Jakými těžkostmi si tým prošel ještě?
Dvakrát jsme museli do karantény kvůli covidu a po návratu se nám moc nedařilo. A brzy po startu sezony nám to nešlo vůbec. Byly tam tedy i krize, ale od února se to všechno otočilo. 

Euroligové celky v bundeslize podle všeho nedostávají nic zadarmo. Čím to, že se proti nim nadstandardně dařilo i vám osobně?
Možná to je zvýšenou motivací pro nás ostatní. Tak to bral i náš trenér. V Německu tohle je dané i historicky, nevyhrává tam ligu stále jeden tým. Nebo že by měl někdo celou sezonu bez prohry, to vůbec nehrozí. Proti euroligovým týmům jdou všichni s tím, že budou chtít hrát vyrovnaně. Nám se podařilo porazit Berlín i Bayern, tou dobou už jsme hráli dobře, většinu zápasu jsme díky týmovému projevu i vedli a přehrávali je. Tuším, že Alba už měla tou dobou Euroligu dohranou, ale Bayern se dostal do play-off a možná se na to víc soustředil. 


Čemu jste se musel nejvíc přizpůsobovat?
Silovost už jsem zmínil, taky se tam vyznává jiný trend pískání. Nechávaly se i tvrdší kontakty a pískaly se až ty zjevné zákroky. Tak by to mělo být, hře to prospívalo. S rozhodčími to tedy bylo v pohodě. Nechci se teď dotknout těch našich, ale přišlo mi, že v Německu byla s rozhodčími i lepší komunikace. Já tedy v Česku se sudími tolik nemluvil, to v bundeslize jsem komunikoval o něco víc. Všichni umějí anglicky, takže to není problém.   

Bundesliga měla před lety za cíl stát se do roku 2020 nejlepší ligou Evropy. Jak byste aktuálně zhodnotil její hlavní atributy?
Můžu to vzít přes svůj klub, který je, řekněme, zhruba na stejné úrovni jako Nymburk. Přímo rozpočtově bych si to srovnávat nedovolil, protože ty částky neznám, ale třeba hala v Braunschweigu je prostě nádherná. V Německu chodí hodně lidí a fandí a tohle mě tak jediné mrzí, že jsem ty haly nezažil s fanoušky. A pokud bych se tam vrátil, hodně bych se na to těšil. Už jen to, jak nám teď po zápasech fanoušci psali, třeba na Facebooku nebo Instagramu, měli jsme i hovory s fanclubem na Zoomu a byla tak škoda se s fanoušky nevidět i osobně. Jinak jsme měli k dispozici i menší tréninkovou halu, chodili jsme do obrovské posilovny, kam jsme mohli bezplatně v rámci spolupráce s klubem. Po zápasech venku jsme dostávali teplé jídlo do autobusu a nemuseli jsme tak nikde stavět cestou. Ke všem soupeřům se jezdilo busem, ovšem pokud to nebylo vyloženě blízko, což se týkalo tak tří týmů, vždy se cestovalo den předem. Ten komfort je tam opravdu na vysoké úrovni. Z celé ligy možná jen dvě haly byly menší a ne tak hezké, ale jinak vše bylo pro několik tisíc lidí a ty haly jsou parádní. Ať je to berlínská aréna, nebo ludwigsburská, bamberská nebo hamburská. 

Odpovídá kvalitě soutěže i mediální pokrytí?
Třeba novinářů chodilo na zápasy hodně a i na sociálních sítích kluby sleduje spousta lidí (například Bayern má na Facebooku 284.000, Alba Berlín 72.000, Braunschweig je na 15 tisících). Taky mají Magenta Sport, což je placená služba, která vysílá všechny ligové zápasy nebo i Euroligu a některé další sporty (bez smlouvy s příslušnou mobilní společností stojí jednotlivý měsíc 17 eur a při roční smlouvě 10 eur za měsíc, mimo to 60 ligových zápasů z celé sezony odvysílala bezplatně dostupná TV stanice Sport1 - pozn.).

Jak jste v Německu bydlel a nakolik vám vytížení umožnilo společný pobyt s přítelkyní?
Přítelkyně se mnou byla měsíc na začátku angažmá, pak ale musela do školy a později přijela, až když měla volno, a dovolila to covidová pravidla. Já bydlel asi pět minut autem od hlavní i tréninkové haly, kam jsem občas šel i pěšky. Nezdá se to, ale Braunschweig je docela velký a rozlehlý, má asi 250 tisíc obyvatel.

Celá sezona se odehrála bez fanoušků, čímž kluby podle odhadů přišly v souhrnu o 25 milionů eur (650 milionů korun, vstupné představuje čtvrtinu všech příjmů klubů - pozn.). Jak výrazně covidová pandemie zasáhla ligu mimo to (každý klub si mohl požádat o finanční pomoc až ve výši 800.000 eur, navíc pro minulou sezonu nebylo nutné dodržet minimální rozpočet 3 miliony eur, přičemž ve srovnání se sezonou 2019/20 musely být rozpočty všech 18 klubů sníženy v souhrnu o 30-40 milionů eur (na souhrnných 100 milionů za celou ligu), čímž se soutěž finančně vrátila o zhruba šest až osm let zpátky - pozn.)?
Samozřejmě hodně týmů bylo v karanténě, my jednou na dva týdny, což nám odložilo asi čtyři nebo pět zápasů. Přivezli nám sice i nějaké posilovací náčiní až domů, ale to normální trénink nenahradí. A podruhé jsme byli mimo jen šest dní, když se potvrdilo, že jeden člen týmu byl negativní. A tehdy jsme odsouvali dva zápasy. Celou sezonu jsme ale mohli vykonávat své povolání, to jiné obory to zasáhlo daleko víc. A pokud jde o mě, až dosud se mi dařilo se covidu vyhýbat. 

Velkou věcí vašeho klubu je fakt, že jeho většinovým majitelem je rozehrávač LA Lakers a německý reprezentant Dennis Schröder, který je jen o rok starší než vy. Jak funguje jeho dozor nad týmem?
Tím, že NBA začínala loni později, byl až do listopadu osobně přítomen a to do dění zasahoval docela dost. Chodil na tréninky, jednou s námi dokonce i sám trénoval. To se nám snažil radit, občas na nás i zakřičel. Nebojí se něco říct, když myslí, že by měl. Před sezonou měl taky s každým rozhovor o tom, co od něj čeká. A jednou celý tým pozval na večeři. Později byl asi na dálku v kontaktu s generálním manažerem nebo trenérem. A naši týmoví kapitáni říkali, že si s nimi taky psal. Řekl bych, že on je tím, kdo vybírá trenéry, byť jistě má své lidi, kteří mu pomáhají s chodem klubu a hledáním hráčů nebo trenérů. 

Váš trenér Strobl čerstvě odešel do Giessenu, který měl původně sestupovat, ale nakonec se v soutěži udržel.
Měly sestupovat poslední dva týmy, Vechta a Giessen, ale Giessen pak dostal divokou kartu (musel však za ni uhradit lize 700.000 eur, tedy  18 milionů korun, splatných ve dvou částkách do dvou let) a udržel se. A v Braunschweigu se teď hledá nový kouč. V průběhu minulé sezony se sice mluvilo o tom, že už během ligy převezme tým tehdejší asistent, ale to se nakonec nestalo. Občas to vypadalo, že mu to vadilo, ale musel se s tím vypořádat a realizační tým vydržel až do konce sezony.

Autor: Redakce NBL
Reklama
100 let