Trojkový král oslepený reflektory
S MICHALEM SVOBODOU A VIDEEM All-Star večer už zrodil nejednu hvězdu. I z kategorie těch nečekaných. Poslední neděle nebyla ve stánku SLUNETY výjimkou. Trojkovým šampionem Louda Auto 3-Point Shoot Outu se stal pro mnohé poměrně nenápadný pardubický křídelník Michal Svoboda. Ostatně, dvaadvacetiletý forward píše v této sezoně spíše skromnější průměr 6,6 bodu za 18 minut a v pořadí střelců Beksy mu patří až osmá pozice.
Jenže v jedné statistice vyniká nadmíru. Z trojkového oblouku si drží třetí nejvyšší úspěšnost z celé ligy (45,5 procenta). A právě tohle postavení potvrdil dvěma vyrovnanými výkony i v individuální All-Star soutěži. V semifinále jej předčil jen kolínský vousáč Michal Mareš (18 ku 17 bodům), ve finále, kam tito snajpři postoupili jako nejlepší duo, Medvědovi vše vrátil: 18 ku 15.
„Jo, jsem rád, že jsem potvrdil svou úspěšnost v téhle sezoně. Bylo to super, skvělá atmosféra, lidi dobře fandili a naštěstí mi tam padlo dost střel na to, abych vyhrál,” pochvaloval si těsně po soutěži, už s výhrou v podobě hodinek Lotus v ruce. „Jsou opravdu pěkné a asi si je nechám,” usmál se.
Ač před soutěží by za dobrý nástřel považoval aspoň 20 z 30 možných bodů (pátý míč na každém z pěti stanovišť má hodnotu 2 bodů), nezlobil se, že na vítězství mu stačilo jen 18.
„Dvacet bodů bývalo bylo reálných, ale tady si musím trochu postěžovat, že mé jinak oblíbené rohy byly tak ostře nasvícené reflektory - a na tom jsme se shodli se všemi kluky -, že odtud nebylo nic vidět. Mít o trochu lepší podmínky, tak by i ta dvacítka padla,” tvrdí střelec.
Přesto - i proti reflektorům z obou rohů ve finále sesbíral po 4 bodech, když pokaždé trefil i míč za dva body, který navíc minul jen na jediném stanovišti. A třeba z pravých 45 stupňů, což pro něj byla nejkritičtější pozice, poslal do obruče právě jen tento „money ball”. Osm bodů ze čtyř prémiových tref mu k trofeji výrazně pomohlo.
Soutěž trojkařů navíc stejně jako všechny ostatní probíhala v jinak potemnělé hale, kdy plochu nasvěcovaly především bodové reflektory. „To přítmí podle mě nebylo tak hrozné, na to se dalo zvyknout, ale z rohů vám reflektory svítily přímo do očí, takže nebylo vidět skoro nic. Ve finále jsem si na poslední pozici stoupnul aspoň o půl kroku doleva, abych viděl trochu víc, protože jinak se to nedalo,” přiznává.
Kromě světel už ostatní vlivové faktory jako hluk, tlak situace či limit 60 sekund dokázal z mysli eliminovat. „Jediné, co jsem vnímal, bylo fandění fanoušků, všechno ostatní jsem vytěsnil. A pokud jde o čas, zkoušel jsem si těch 25 střel projít v sobotu po tréninku, kdy jsem vystřílel dvakrát po době dvacet bodů, a to jsem si říkal, že jsem docela připravený. S časem jsem tam problém neměl, takže ten jsem moc neřešil a hlavně se soustředil, abych dával,” vysvětluje 190 vysoký křídelník, který neměl potíže ani s fyzickým fondem, když šel celé kolo v semifinále i finále v rozmezí pár minut.
Když ve finále dostřílel jako první, jen doufal, že mu 18 bodů na Michala Mareše bude stačit. „Vím, že je to super střelec, a ještě jak začal semifinále, kde dal z prvního rohu všech pět střel, tak to jsem si říkal, že jestli tak začne i podruhé, budu mít problém. Naštěstí se ale později zasekl,” ulevilo se Svobodovi, který byl po trojkách ve hře i v turnaji muže proti muži o 30.000 korun.
Tam už ale tak daleko nedošel. Ve čtvrtfinále sice díky dvěma dvojkovým trefám zpoza oblouku skolil ústeckého Jana Karlovského (5-3), v semifinále už ale nestačil na Kylea Mangase z USK Praha (2-5).
„Vítězstvím v trojkách jsem si splnil nějaké minimum, které jsem si určil sám pro sebe, a 1on1 už by bylo takovou třešničkou na dortu,” dodal pardubický šampion.
