Trychtýř k Mattimu i hlášená show Kouřila

S LUĎKEM JUREČKOU A VIDEEM Nemusí pršet, jen když kape, mohl si po sobotním ligovém šlágru s klidem říct doyen opavské sestavy Luděk Jurečka. Ten opět v pravou chvíli ukázal svou důležitost pro tým, byť i jeho mysl už při závěrečném sovím dohánění byla zakalena temnými obavami a vzpomínkami na minulá selhání. 

Když však hostům bylo nejhůř, pomohl na konci důležitou trojkou odrazit nápor soupeře a navázal tak na svou „čyřicetivteřinovku slávy”, jak sám nazval svou personální osmibodovou šňůru z klíčového úniku Slezanů ve třetí čtvrtině.

„Je to sice jedno vítězství z mnoha, ale na Folimance bylo o to cennější, že domácí byli třetí a my teď máme před nimi náskok dvou výher, což je super,” pochvaloval si střelecky disponovaný 37letý forward po výsledku 65-74 ve prospěch jeho Opavy.

Luďku, i podruhé jste „mikrovlnky” z USK udrželi hluboko pod jejich průměrem v útoku, tentokrát dokonce o 27 bodů, když dva hlavní střelci Mangas a Kyzlink nestihli ani deset. Jak velká věc to pro vás je?
My jsme věděli, že domácí nesmíme nechat hrát tu jejich rychlou hru a že se musíme snažit jejich přechod zastavovat, aby nám nedávali lehké body, což se nám velmi dařilo. Tlačili jsme je k těžkým střelám, které nedávali s tou úspěšností, jakou by chtěli. A měli tam dvě hluchá místa, kdy ve třetí čtvrtině sedm a půl minuty nedali ani bod, a pak ještě posledních tři a půl minuty ve čtvrté. Za mě tedy naprosto super. Na USK se dávají body těžko, což jsme ukázali i my 74 body, za což patří kredit i obraně domácích. Trochu to už byl play-off zápas s méně body, obrany byly soustředěnější a já jsem za tohle vítězství strašně rád. 

Po pravdě, vůbec to nevypadalo, že se utkaly dva 90bodové útoky.
Přesně tak. Člověk si myslí, že padne 170 bodů a budou to střelecké dostihy. Jenže když pak uvážíte, že už o něco fakt jde, že to byl souboj druhého se třetím, to se už nehraje zbrkle, že by se zakončovalo za sedm vteřin. Hra se zklidní a je to spíš taková euroligová hra  i obrana a vypadalo to jinak, než by všichni čekali.

I Sovy už opakovaně vyhlašovaly, že se na obranu budou muset zaměřit. Bylo to znát?
Bylo to znát hlavně v tom, že my jsme sedm minut ve čtvrté čtvrtině taky skoro nic nedali. Tak to ale je, jen útokem se dá vyhrávat jen část sezony, pak už se musí i přepnout, protože útok nemusí vyjít každé kolo a je potřeba naučit tým i bránit a udržet soupeře pod 70 body. Aby když je výpadek v ofenzivě, dalo se na obranu spolehnout.

Vy jste většinu klíčové třetí čtvrtiny (8-26) strávili v zóně. Co v ní bylo stěžejní proti perimetrovým domácím úderníkům?
Nahoře se to musí hodně oběhat, pohlídat si ty hlavní střelce a případné nájezdy směřovat na „Mattiho” (Markussona), který, myslím, budí velký respekt, což párkrát bylo vidět, kdy domácí museli házet šílené oblouky, aby se vyhnuli bloku. I tak jich ale „Matti” měl šest. Když proti vám stojí chlap jako hra, ta střela je pak prostě jiná než proti dvoumetrovým obráncům. Tohle tak bylo dobré, že jsme domácí nutili k těžkým střelám a mohli vyrážet i do protiútoků.

Vy tedy vytváříte v obraně jakýsi trychtýř, kterým navádíte útoky soupeře ke svému věžáku.
No, takhle se to řekne lehce, ale snažíme se o to (směje se), aby on nemusel opouštět „bednu” a všechny nájezdy šly na něj. A on pak posbírá i doskoky. 

Dařilo se vám podobně i v osobce?
Myslím, že jo. Průběžně jsme to ale střídali, podle toho, které sestavě co líp sedělo. A to trenéři volili dobře.

Je dané věkem, které pětky brání v zóně, a které v osobce?
(smích) No, asi taky. Jsme spolu už pár let a v té zóně si umíme něco říct, víme, kde má kdo být, a asi ne každý na tohle je. A my starší, zkušenější, hráváme tu zónu víc.

Jak složité je proti USK zamezování jeho nekonečnému festivalu nájezdů?
Je potřeba vědět, kdo není vyložený střelec, a od koho se tak dá vypomoct, a pak nutit útočníky najíždět do toho „Mattiho”.

Pro vás osobně se to při rychlostním stylu Pražanů dá těch 20 minut oběhat bez větších potíží?
No, musím to hrát chytře a úsporně. Když vím, že útočný doskok bych neměl šanci získat, tak si radši udělám dva kroky k půlce, abych měl náskok, kdyby se někdo rozběhl šílenou rychlostí, a mohl jsem ho nějak stíhat. Nebo použiju faul na zastavení útoku. Nejsem ten agresivní typ jako „Švandys” (Švandrlík), který chodí na útočné doskoky, a má ještě dost sil, aby se včas vrátil pod balon do obrany. Pořád to ale ještě jakž takž zvládám.

Ve třetí části se vám povedla neuvěřitelná šňůra 21 k nule. Čím se povedla v útoku?
Já se jí taky divil, protože mi nepřišlo, že to bylo tolik. Začal to už „Šířa” (Šiřina), který dal dva rychlé nájezdy, domácí si vzali timout, pan trenér je trochu seřval a nevím, jestli to mělo pozitivní vliv. My se ale hlavně snažili využít naší vyšší sestavy, a když přišlo zdvojení pivotů, dobře jsme rotovali a sbíhali ke koši. A dávali jsme lehké body. Najednou to bylo skoro o dvacet, ale pak nám ten čas utíkal pomalu, a skoro jsme se začali strachovat o výsledek.

Jak se tak zkušenému týmu mohl stát najednou takový kolaps, kdy jste ztráceli jako o závod, jako by nevěděli, co zahrát, a ještě jste USK pouštěli do snadných nájezdů?
Tak to je, basket se odehrává ve vlnách a ty jsou někdy kratší a jindy delší. My udělali pár hloupých ztrát, USK zahrál dva tři rychlé protiútoky a zase si začal věřit. Když to bylo o deset, a ještě zbývalo šest sedm minut, člověk ví, že se basket odehrává strašně rychle, přestali jsme dávat střely, co do té doby padaly, znervózněli jsme, pak si člověk vzpomene na pár dalších utkání, co jsme tam hráli, a co třeba nedopadly.... Nakonec nás z těch problémů ale „Švandys” těžkou trojkou dostal na plus pět, já přidal další a to nás uklidnilo. Tam byl důležitý psychologický moment, kdy domácí Macháč nedal dva trestné hody na remízu. Kdyby dal, mohl to být další impuls pro USK. Ale nedal a my to nakonec ukopali.

Při nule bodů vašeho lídra Jakuba Šiřiny exceloval už do půle 15 body jeho kolega z rozehry Radovan Kouřil. Už od něj podobné exploze i čekáte, když jsou potřeba, nebo to stále je něco výjimečného?
Bodově to trochu výjimečné bylo, ale on sám před zápasem říkal, že se mu na Folimance daří, tak jsem rád, že to potvrdil. V tomhle je naše síla, že když třeba teď „Šířa” měl v poločase nulu, je schopen ho někdo zastoupit a nestojí to na dvou hráčích. Pak se „Šířa” chytne, trojku přidá „Švandys”, nebo mám čtyřicetivteřinovku slávy já. Vystoupit tak může kdokoli a jsme nebezpeční jako celý tým.

Opět jste se o kousek přiblížili druhé příčce, zatím tedy po základní části. Je aktuální bilance se třemi porážkami nad plán, nebo spíš podle očekávání?
Upřímně, trochu nad plán to je. I když těžko soudit. My měli dvě blbé prohry po dvou výjezdech v evropském poháru, porazili jsme i Nymburk a sahali po miniaturní senzaci, když jsme byli blízko i na jeho palubovce. Za mě je super mít jen tři prohry, ale ještě nás čekají těžké zápasy venku. A pořád nám ještě nějaký krůček chybí, abychom mohli sahat i po prvním místu po dlouhodobé části.

Byť vaše evropská mise nedopadla nic moc, asi jí nelitujete, když pak i díky těmto zápasům dokážete porazit i Nymburk.
Ne, ne, každý zápas v Evropě je přínosný, setkáváme se s daleko lepšími soupeři, než máme v lize, a aspoň vidíme, jaký je to rozdíl. A to jsou ještě nějaká patra nad tím, jako Euroliga a podobně. Hlavně naši mladí vidí, že ten top basket je ještě někde jinde, a pokud chtějí hrát někde v zahraničí, musí na sobě makat. A s tím porážením Nymburka to taky platí - člověk si v Evropě zvykne na tvrdší hru, a když ten zápas s ním nechají tvrdší i rozhodčí, můžeme se s ním rvát. A pokud se sejde pár faktorů, a nejen to, že soupeři chyběli někteří hráči, tak můžeme oslavit i vítězství.