Ty staré koleje mi už pár let chybějí

S RADOVANEM KOUŘILEM PO OBNOVENÉ HANÁCKÉ PREMIÉŘE Po třech letech se vrátil do „stejné řeky“, ale její „barva“ se mezitím řádně proměnila. Ač hala je stejná, hraje v ní už jiný klub a z tehdejších spoluhráčů na svém místě našel jen tři – Lukáše Palyzu, Marka Sehnala a Michala Norwu. On sám se mezi svými dvěma angažmá na Hané změnil hodně. Po odchodu z později padlých prostějovských Orlů se stal v Opavě vicemistrem země, jedním z tahounů nyní už jediné celočeské družiny NBL a v poslední sezoně již dokonce v lecčem předčil jedničku týmu Jakuba Šiřinu – už jako čtvrtý asistent ligy, navíc jen pár setinek za druhou pozicí. Jako by si rozpomněl na své slavné roky v dresu se lvíčkem na prsou. Ten naposledy ve velkých zápasech oblékal v létě 2015, když lvi U20 dosáhli na fantastické šesté místo na A-divizním mistrovství Evropy. V dospělých ale někdejší člen evropských All-Star a svého času i nejmladší Čech ve španělské ACB ještě žádné podobné zážitky nevlastní. A přiznává, že mu chybějí. V letošní sezoně to už nový rozehrávač Olomoucka Radovan Kouřil chce začít napravovat...

S RADOVANEM KOUŘILEM PO OBNOVENÉ HANÁCKÉ PREMIÉŘE Po třech letech se vrátil do „stejné řeky“, ale její „barva“ se mezitím řádně proměnila. Ač hala je stejná, hraje v ní už jiný klub a z tehdejších spoluhráčů na svém místě našel jen tři – Lukáše Palyzu, Marka Sehnala a Michala Norwu. On sám se mezi svými dvěma angažmá na Hané změnil hodně. Po odchodu z později padlých prostějovských Orlů se stal v Opavě vicemistrem země, jedním z tahounů nyní už jediné celočeské družiny NBL a v poslední sezoně již dokonce v lecčem předčil jedničku týmu Jakuba Šiřinu – už jako čtvrtý asistent ligy, navíc jen pár setinek za druhou pozicí. Jako by si rozpomněl na své slavné roky v dresu se lvíčkem na prsou. Ten naposledy ve velkých zápasech oblékal v létě 2015, když lvi U20 dosáhli na fantastické šesté místo na A-divizním mistrovství Evropy. V dospělých ale někdejší člen evropských All-Star a svého času i nejmladší Čech ve španělské ACB ještě žádné podobné zážitky nevlastní. A přiznává, že mu chybějí. V letošní sezoně to už nový rozehrávač Olomoucka Radovan Kouřil chce začít napravovat...

Radku, ve světle prvního ligového kola se snadnou domácí pokládkou Hradce se zdá, že vaše obnovená aklimatizace na Hané zatím probíhá na jedničku.
Dalo by se říct. Hradec ale nebyl jedním z nejkvalitnějších soupeřů, na které v této sezoně narazíme. Podle sobotního zápasu tak ještě soudit nemůžeme. Uvidíme, jak to půjde dál, ale jsem rád, že to první utkání se povedlo.

Dá se říct, že tři poslední roky v Opavě jste pracoval právě na tom, abyste se dostal do aktuální situace, kdy jste prvním rozehrávačem medailového týmu, polepšil si finančně a tak dále?
O tohle posouvání určitě jde celou dobu a v Opavě pro to byla ideální situace. Pro mě už bylo i načase stát se jedničkou v nějakém jiném týmu. Pokud bych zůstal v Opavě, byl bych tam i dál se „Šířou“ (reprezentantem Jakubem Šiřinou) a upřímně si musíme říct, že on tam bude jedničkou pořád...



Nicméně v poslední sezoně jste při stejných minutách v asistencích i ztrátách už skončil i lépe než reprezentační kolega a v asistencích jste byl jen setiny od 2. místa v lize, byť je nutné dodat, že Jakuba Šiřinu velkou část sezony srážely zdravotní problémy.
V druhé polovině sezony, kdy měl „Šířa“ ty problémy, jsem se do toho víc dostal a začal si hodně věřit. Věděl jsem, že herního prostoru budu mít mnohem víc. Mnohem víc jsem měl v ruce i míč, mohl s ním hrát a to se na statistikách podepsalo. A jak funguje ta psychika, a člověk si víc věří, hraje se úplně jinak.

V roce 2018 jste s Opavou zažil stříbro, které zatím Olomoucku chybí. I letos váš bývalý tým zřejmě bude mířit vysoko, z čeho se tedy pozná, že jdete za lepším?
Tohle se těžko říká. Opava je určitě kvalitní tým, a ať se mnou, nebo beze mě, bude se snažit bojovat o medaile. I Olomoucko ale míří na ty nejvyšší příčky a minimálně se bude snažit zopakovat letošní bronz. Pro mě tedy ty ambice zůstávají stejné, ať bych zůstal v Opavě, nebo teď v Olomoucku. Vybrat si před sezonou jeden, nebo druhý tým, ani jedna volba by nebyla špatná. Hrál bych hrozně rád za oba, ale musel jsem si vybrat.

Jde tedy hlavně o ten osobní posun, o pozici jedničky na rozehře?
Je to tak. Tohle hrálo hlavní roli.

Podle nového spoluhráče Lukáše Palyzy jste už připraven vést takto ambiciózní celek z role čísla 1. Podepíšete to?
Já bych to podepsal. Hlavně díky pro mě osobně zásadní minulé sezoně, kdy jsem to při zdravotních problémech „Šíři“ měl dost na povel i v Opavě, i díky spoustě zápasů v Lize mistrů, což mi dalo taky hodně zkušeností, bych souhlasil, že nastal čas stát se tou jedničkou.

Co jste se u jednoho z nejlepších tuzemských dirigentů Petra Czudka za tři roky působení ve Slezsku naučil nejvíc?
Petr Czudek mi do hry moc nemluvil, jen mi říkal, že mám absolutní volnost dělat, co chci. A hlavně mě nabádal, ať nad tím moc nepřemýšlím a okamžitě volím první možnost, kterou vidím, a o které si myslím, že je nejlepší.



Tohle bylo vážně to jediné a hlavní?
Ano. Moc pokyny mě nesvazoval. Měl jsem vážně volnou ruku a hra byla víceméně v mé režii.

Říkáte brát první možnost, co vidíte, ale když o vás právě kouč Czudek někdy mluvil, oceňoval vaši hlavu, ve které prý máte „počítač“ a vidíte před sebou naráz spousty možností, které v mžiku stíháte vyhodnocovat.
Obvykle se snažím předvídat krok dopředu, jak budou reagovat obránci na naši akci, snažím se to nějak číst dopředu a podle toho reagovat, když si promítám, co se může stát.

Teď už pát týdnů můžete spolupracovat s ligovým MVP Javontem Douglasem, jak vám to ve hře funguje?
Hraje se s ním opravdu výborně, protože je na obou koncích hřiště neskutečně aktivní a takovou energii, jakou šíří, jsem ještě u nikoho nezažil. Pro mě je to zase jiný způsob hry, protože on doskočí každý balon v obraně a je schopný to okamžitě potáhnout dopředu. Ode mě se tak nečeká, že povedu s míčem každý útok, můžu si v klidu vyběhnout a počkat, až on něco v protiútoku vytvoří. Já bych tak mohl mít i víc otevřených střel a to tvoření bude mít v režii do jisté míry i někdo jiný.

Vy dva spolu jste se body nebo asistencemi podíleli na 25 z prvních 30 bodů týmu v sobotním utkání a otočili jste z 2-8 na 30-13, což už v úvodu prakticky rozhodlo zápas. To jste se tak rozhodli sami?
No, prostě to tak vyšlo. Mně se líbí, že on i já vidíme největší sílu naší hry v rychlém protiútoku, a je jedno, kdo z nás to do něj potáhne. Oba to, myslím, řešíme dost slušně a další výhodou je Lukáš Palyza, který je neskutečně nebezpečný v jakékoli pozici, hodně se na něj soustředí obrana a my tak máme víc prostoru to využívat.

Už se taky začínáte zaučovat i na tu výšku, kam Douglasovi budete muset nahazovat pasy na alley-oopy?
V přípravě už jsme něco zkoušeli, ale pro mě je to trochu nezvyk, protože už jsem dlouho takové pasy neházel. On mi ale řekl – „hele, někam to hoď a já pro to skočím“. Takže mi to takhle zjednodušil.



Kolega Kvapil jako hlavní skokan Opavy tohle v minulých sezonách nevyžadoval?
S Mírou jsme pár akcí taky měli, ale tam šlo spíš o to, že on se naučil hodně dobře sbíhat po clonách a pak už smečoval sám. Alley-oopy to tedy nebyly.

Vy jste teď s Hradcem měl výborné trojky 5/3, ovšem v minulé sezoně jste byl z oblouku na 27 procentech, rok předtím dokonce jen na dvaceti a do hranice třiceti jste zatím celou dospělou kariéru. Nevěnoval jste se právě trojkám v létě víc? Anebo i šestkám, kterých jste v minulé sezoně házel skoro 100 a měl úspěšnost jen kolem 60 procent?
Pravda je, že úspěšnost střelby jsem v posledních dvou letech měl dost katastrofální. Věděl jsem to a zápasil s tím. V průběhu rozehrané sezony se s tím těžko dá něco dělat, ale teď přes léto jsem na tom pracoval s osobním trenérem Kamilem Vašťákem, což je už od školky můj kamarád a spolužák, který se už vydal na trenérskou dráhu. Zavřeli jsme se do haly, denně na tři hodiny, a jeli jen střelbu. Dělal jsem hodně na střelbě po pohybech, na které jsem už zvyklý. A taky hodně střílíme na trénincích v klubu. Zase je to o hlavě, aby si člověk na tu střelu víc věřil. A doufám, že to půjde nahoru.

Utrousil při vašem příchodu do Olomoucka něco k vaší střelbě i trenér Benáček?
Kvůli střelbě ne, ale i on mi říkal, že budu mít volnou ruku při tvoření hry a ať toho využívám. A prý pokud si při zakončení nebudu věřit sám, proč by mi měl věřit někdo jiný. To byla jeho úvodní slova.

Váš ještě v květnu spoluhráč Jakub Šiřina v září vstoupil do české podkošové historie. Vy sám jste se před osmi lety stal v kadetech vicemistrem Evropy, z mládeže vám nechybí ani účasti na světových šampionátech. Nemáte už „v plánu“ pokus o návrat na reprezentační orbit, když v nejbližších dvou letech bude v evropské kvalifikaci větší prostor k testování?
Tohle samozřejmě plánovat nejde. Udělám ale přes sezonu maximum, abych se dostal do hledáčku vedení reprezentace, a pokud bych byl vybrán, byl bych určitě rád.

Po tom, co jste v mládežnických nároďácích býval i členem All-Star velkých tunajů, jak moc vám jako dospělému národní dres chybí?
Tak, chybí mi. Odmalička jsem byl zvyklý v létě hrát. Teď už to pár let není, tak aspoň že jsem si to užil v té mládeži. Do budoucna by mi ale jistě nevadilo vrátit se do těch starých kolejí…