Ty vole, takže co, my jsme jako vyhráli?!

S MATĚJEM SVOBODOU Někdy se to celkem hodí, když se dva hráči znají delší dobu. Tak jako včera, kdy to Válečníkům vyhrálo zápas na Hané. Za jiných okolností mohla celá akce skončit úplně jinak. Když však do konce zbývalo dvě a půl vteřiny, Děčín při nově vzniklé situaci potřeboval, aby z autu vhazující Eduard Kotásek věděl, co by nejvíc bodlo pod košem operujícímu novému spoluhráči Matěji Svobodovi. Novému spoluhráči na severu Čech.

Už ve Svitavách ale měli čas se načíst podrobněji. A včera to zužitkovali k vítězné akci z poslední vteřiny, která byla směsicí improvizace, shody šťastných okolností i znalostí a umu obou aktérů. 

Matěji, šlo o první buzzer beater, alias vítězný koš s klaksonem utkání, vaší kariéry?
Řekl bych, že je to poprvé v životě. Zažil jsem už různé buzzer beatry, ale nikdy jsem nebyl jeho autorem. Je to tedy premiérový zážitek. Možná jen jednou v dorostu jsem střílel šestky na vítězství, ale koš ze hry jsem dal takhle poprvé.

Takže jaký to byl pocit, když se míč po tom nekonečném točení na obruči svalil do koše?
Musím přiznat, že jsem byl v tu chvíli úplně v šoku. Já to tam hodil a viděl jsem, jak se to točí na té obroučce, chvilku to vypadalo, že to vypadne, pak zase, že to tam spadne. Nakonec to tam naštěstí spadlo, ale já v tu chvíli úplně zamrzl a říkal si: ”Ty vole, takže co to je, my jsme jako vyhráli?!” Pár sekund mi trvalo, než jsem dokázal zpracovat, že jsme opravdu zvítězili. (směje se) 

Ten míč se na obruči točil celou věčnost, že?
Jo, bylo to dost napínavé. Po zápase si kluci dělali srandu, že jsem to tak vystřelil schválně, aby už Olomoucku nezbyl žádný čas na odpověď. (smích)


Vyšla akce s odcloněním mezi vámi a Ondřejem Šiškou, jak měla, že na vás vyšel menší rozehrávač Carpenter?
To byla spíš shoda okolností, byť tohle byla jedna z možností té akce, že Ondra mi postaví clonu a já bych to měl dostat v rohu. Nebylo ale v plánu hrát přehoz ke koši. To vyplynulo ze situace, kdy domácí tu clonu přebrali a Carpenter zůstal stát přede mnou. Já věděl, že za sebou nikoho nemám, protože oba pivoti stáli nahoře a i Ondra Šišky vyběhl na trojku, tak jsem si zkusil Carpentera podržet, s Edou Kotáskem jsme na sebe hodili pohled a on hned pochopil, že to má přehodit. A poslal mi super přihrávku, byla to od něj super reakce. Byla to tak celkem improvizace, protože domácí nám překazili ten úvodní úmysl. Nakonec to ale vyšlo líp, než jsme sami plánovali.

Mohl Carpenter v danou chvíli proti vám zareagovat líp?
Jim to vyšlo blbě, že neměli pokrytou slabou stranu. A já se při své výšce vždycky snažím hrát v dolním postavení proti menším guardům. Eda to ví, známe se (ještě ze Svitav) a v těchto situacích mě hledá. A zrovna tady to vyšlo. 

Čím to, že po sérii tří porážek jste se takto zvedli a venku vedli v závěru třetí čtvrtiny až o 13 bodů?
Byla to otázka času, kdy se zvedneme a začneme hrát líp. Start do ligy nebyl ideální, protože posledních čtrnáct dní před prvním kolem s Ostravou jsme prakticky nic neodtrénovali. Všichni jsme byli postupně nemocní a na první trénink s hraním pět na pět jsme se sešli dva dny před tím zápasem. Neměli jsme tak právě natrénováno, do toho přišlo zranění ”Pomiho” (Pomikálka), což byla taky velká rána. I tak jsme nad Ostravou mohli vyhrát, ale nepovedlo se. Další dva zápasy byly těžké, v Pardubicích bychom ani v plné síly asi nebyli favority a s Nymburkem víme, jak to je. Už v tom zápase jsme si ale řekli, že se budeme soustředit jen na sebe, dáme do toho maximální energii a budeme hrát svou hru, což se s Nymburkem chvílemi i dařilo, a i přes porážku to pro nás byl odrazový můstek. Ověřili jsme si, že na to máme, něco umíme a dost nám to pomohlo i do zápasu v Olomouci. Jeli jsme tam i přes bilanci 0-3 pozitivně naladění a věřili jsme, že uspějeme.

Jak zásadní je nyní absence Tomáše Pomikálka a jak vážné to s ním vůbec bylo, když ke zlomeninám ruky došlo při dopravní nehodě?
Tak my jsme dostali tu informaci až zpětně a to už jsme věděli i podrobnosti. Byli jsme rádi, že to nebylo nic vážnějšího, protože každá nehoda může vždycky dopadnout mnohem hůř. ”Pomi” z toho nakonec vyvázl v uvozovkách ”jen” se zlomenou rukou a odřenými koleny. Byli jsme tak rádi, že se nestalo nic horšího, na druhou stranu jsme věděli, že nám bude chybět. Je to velká osobnost nejen našeho týmu, ale podle mě i celé ligy a strašně moc týmu dává na hřišti i mimo. On teď dělá vše pro to, aby byl zpátky co nejdřív. Nejde to odhadnout, ale když vše půjde dobře, za měsíc by mohl být zpátky.

Hned na druhý pokus za něj velmi slušně zaskočil váš nový power forward Gregg. Jak byl na Hané kromě deseti nastřílených bodů důležitý?
Byl jedním z našich klíčových hráčů. On k nám neměl ideální nástup, protože po jednom tréninku hned vyběhl proti Nymburku, což asi nejde úplně počítat, protože si nemyslím, že by se našel někdo, kdo by tuhle situaci zvládl perfektně. V Olomouci už ale věděl, co od něj potřebujeme, a zvládl to na výbornou. Odvedl kus dobré práce v obraně, byl cítit na doskoku, hrál aktivně k koši. Věřím, že nám pomůže i dál.

Vy jste v zápase přežili ohromné množství 39 trestných hodů domácích, zejména od jejich nových dlouhánů Wigginse a Vučkoviče. Bylo jasné, že se vás Hanáci budou snažit zničit hrou pod koš?
Olomoucko má teď pod košem největší sílu. Wiggins je kvalitní silový hráč, který to pod košem umí, je tvrdý, umí si udělat prostor a dojít si pro faul. My se na něm natrápili, pískali nám hodně faulů na něj, jestli byly, nebo ne, to komentovat nebudu, prostě tak bylo rozhodnuto. Jistě ti dva se zastavovali těžko, nevím, jestli to byla taktika vyloženě proti nám, protože i my máme silné dlouhé. Spíš to je obecný rys hry Olomoucka, protože dole mají dva své nejlepší hráče.

I vy jste se ale dost hrnuli pod koš, při 85 bodech jste jich odsud dali 52, k tomu 13 ze šestek.
Nám v zápase vůbec nešla střelba trojek a museli jsme jít víc do koše. A taky jsme viděli, kolik šestek střílí domácí, tak nám bylo jasné, že si pro ně musíme chodit stejně. A šlo nám to dobře, když jsme víc najížděli, vycházelo to. 

Jeden z předních Válečníků Ondřej Šiška po vlažnějším vstupu do sezony včera zazářil 30 body. Jak jste ho viděl vy?
Ondra byl náš motor, který nás hnal k vítězství. Už před zápasem, při rozcvičce, z něj sršela energie a byl klíčem k úspěchu. Hrál fakt famózně a celý zápas nás vedl za vítězstvím. Věřím, že mu to takhle půjde už v každém zápase. 

A nejde pominout ani vašich 22 bodů, což je v úvodních čtyřech kolech prakticky váš standard, a to včetně duelu s Nymburkem. Už jste skoro třetím střelcem ligy, jde to zatím nad vaše očekávání?
Těžko říct. Do Děčína jsem přišel v téhle roli, že si budu muset brát střely, že budu skórovat, což se ode mě čeká. Doufám, že svou roli plním správně a že spolu s Ondrou a dalšími dovedeme tým k dalším vítězstvím. Nechci tedy říct, že jsem překvapený. Střely mám, skóruju a nedívám se, jestli jsem první, nebo desátý střelec. To není podstatné. Chci pomoct týmu, co nejvíc to jde, což v mém případě je cestou skórování.

A vedle bodů máte mimo jiné i průměr sedmi doskoků a 1,5 zisku.
Jo, včera jsem tam měl i nějaké zisky a možná jsem konečně začal i trochu bránit. (usměje se) Myslím, že obecně je teď moje role mnohem větší, než byla dosud, přestože ve Svitavách už jsem hrával hodně minut. Pořád tam ale byly osobnosti jako Roman Marko, Pavel Slezák nebo američtí hráči. Teď už jsem se dostal do pozice, kdy jsem jedním z těch lídrů, a kromě Ondry, ”Pomiho” a Damonteho jsou tu už samí mladší kluci a už je tak na mně, abych je společně s Ondrou vedl tou správnou cestou.

Dá se tedy říct, že po delším čase se zdravotně, formou i důležitostí blížíte stu procent?
Dá se říct, že se cítím dobře a musím to zaklepat, aby hlavně zdraví i forma vydržely. A když přidáme další vítězství, bude to úplně perfektní. 

Autor: Redakce NBL
Reklama
Česko - Bosna a Hercegovina