U pokladny stál: Dalibor Fait

SERIÁL NBL Bůh ví, co si teď bez něj v týmu počnou. Možná mu budou muset volat do kanceláře na ústecké univerzitě, když bude třeba něco rozsoudit. A kdy že? Při občasných sporech týkajících se zásadní oblasti života téměř každého sportovního profitýmu. A tou je sazebník všemožných poplatků, včetně těch nejbizarnějších. Právě nový tajemník Fakulty strojního inženýrství Pavel Houška byl v sazebníkových otázkách klíčovým elementem - jako vykladač práva, finanční dráb i samosoudce. Jenže velezkušený pivot s nebývalou autoritou po letošní sezoně ukončil kariéru a nástupce v jeho nezastupitelné roli se v kabině severních Pand nebude hledat snadno. Jak se tedy sporné situace kolem sazebníku budou řešit?

SERIÁL NBL Bůh ví, co si teď bez něj v týmu počnou. Možná mu budou muset volat do kanceláře na ústecké univerzitě, když bude třeba něco rozsoudit. A kdy že? Při občasných sporech týkajících se zásadní oblasti života téměř každého sportovního profitýmu. A tou je sazebník všemožných poplatků, včetně těch nejbizarnějších. Právě nový tajemník Fakulty strojního inženýrství Pavel Houška byl v sazebníkových otázkách klíčovým elementem - jako vykladač práva, finanční dráb i samosoudce. Jenže velezkušený pivot s nebývalou autoritou po letošní sezoně ukončil kariéru a nástupce v jeho nezastupitelné roli se v kabině severních Pand nebude hledat snadno. Jak se tedy sporné situace kolem sazebníku budou řešit?

„Myslím, ze teď budeme hlasovat. Kdo je pro trest a zapsání poplatku, zvedne ruku. Jinou variantu nevidím,“ přispěchal s rozsudkovou inovací Dalibor Fait. Ten má za sebou první (zkrácenou) sezonu ve funkci pokladníka ústecké SLUNETY, na jehož práci si nyní detailně posvítíme.



Šestadvacetiletý rodák z Písku zaujal pozici vymahače zlaťáků a strážce týmové kasy loni v létě, vůbec poprvé v kariéře, jako nástupce odcházejícího křídelníka Filipa Šmída. „Ani nevím, jak to na mě padlo. Naštěstí mi pomáhá i mladší spoluhráč Honza Maděra. Já zapisuju prohřešky a koruny vybíráme spolu,“ informuje.

Na celkem 24 položkách sazebníku se tým shodl před zahájením sezony. 22 jich má finanční charakter, dvě jsou v naturáliích. Sladkým dortem se platí za dosažení stého bodu v utkání a za ocenění MVP měsíce.

Vůbec nejvíc musejí ústečtí hráči platit za svůj příchod do týmu, oceněný 300 korunami. Dvě stovky s bonusem občerstvení pro mužstvo se platí za narozeniny i technickou chybu v zápase a stokorunou je ohodnoceno zazvonění mobilu v kabině před zápasem.

Naopak nejmenším poplatkem je desetikoruna za každý bod v prvním zápase nově příchozích hráčů. Ještě zajímavější jsou ale dvacetikorunové položky, z nichž první se vybírá od každého hráče, který na konci předzápasového tréninku nepromění ani jeden z pěti pokusů z půlky hřiště.

„Na tomhle naše pokladna vydělává nejvíc. Za jeden předzápasový trénink to bývá 150 až 250 korun,“ pochvaluje si pokladník Dalibor.



Dvackou se musí přispět i za provinění s tajemným označením „Prase“. Tím se stane každý, kdo je usvědčený ze zapáchání výstroje při tréninku. Mnozí by možná řekli, na co si to ty „slečinky“ hrají, vždyť při sportu je normální se zpotit a nevonět. Jenže je zpocení a „zpocení“, což potvrzuje i nekompromisní pokladník.

„Je velice nepříjemné, když na tréninku máte bránit někoho, komu oblečení smrdí,“ vysvětluje Fait, podle nějž je tato položka i zdrojem některých naschválů. „Sem tam někdo zkouší hlásit, že někomu smrdí oblečení, ale nebývá to pravda.“

Třetí dvacetikorunovou položkou je zanedbání povinnosti zelenáčů. A ta je také zdrojem nejednoho sporu. „Týká se to uklízení věcí po tréninku, což je úkolem právě mladých. A když zůstanou v hale dva tři míče, řeší se, kdo tam byl zrovna nejmladší,“ podotýká Fait.

Jenže zpětně se někdy složitě určuje, kdo z omladiny na tréninku byl, či nebyl, neboť někteří z hráčů jsou studenty a z určitého počtu tréninků se omlouvají. A to je další z oříšků pro ústeckého pokladníka a prý vůbec hlavní předmět platebních rozporů.



„Když kluci do naší skupiny nenapíšou, že nepřijdou a dají to vědět jen trenérovi, tak to je z našeho pohledu průšvih. My jen omluvu trenérovi nechtěli uznávat, jenže kluci se pak zdráhali platit, protože se už jednou omluvili. Nakonec jsme to aspoň snížili z padesáti korun na třicet,“ popisuje Fait svou nesnadnou práci.

Jednou z nejklasičtějších položek je samozřejmě pozdní příchod. Na ten mají v Ústí jednotnou taxu 50 korun, bez ohledu na velikost zpoždění. „Třeba na tréninku máme být v hale 15 minut předem. A kdo tam není, platí.“

Po stránce ústrojové kázně musí být Pandy v předepsaném klubovém úboru na utkáních a na klubových akcích. Na tréninku se to neřeší. „Stalo se třeba, že jsme jednou odjížděli na Alpe Adria Cup do Chorvatska všichni v týmovém oblečení, ale jeden hráč ho neměl. A to byl Pavel Houška. Jenže si prosadil, že platit nebude - aspoň si to tedy myslím -, protože se prý neřeklo, že má být týmové oblečení,“ vzpomíná Fait.

I z právě řečeného je znát, jaké slovo měl v Ústí letos končící veterán. A pokud někdo rozporoval nebo chtěl změnit částku u svého jména na listinách vylepených v týmové šatně, či se mu na konci měsíce nechtělo platit, zasáhl Houška jako indiánský náčelník a donutil hříšníka k okamžité platbě.



„Tohle se řešilo opravdu jednoduše – všichni jsme se v takovém případě podívali na Pavla a ten většinou určil, jak to bude. A i když s tím někdy i většina nesouhlasila, on byl kapitán s největším slovem a tak se mu ustoupilo a došlo k dohodě. Třeba když jednou někdo rozporoval docela vysokou částku, tak se to nakonec vyřešilo 50procentním snížením,“ uznává důležitost respektovaného hráče Fait, který i díky Houškově přítomnosti neměl potíže s vymáháním pohledávek či notorickými neplatiči.

„Došlo jen na pár připomenutí, ale velký problém jsem neměl s nikým. Jakmile se totiž k něčemu schylovalo, opět se do toho pustil Pavel a už to „hořelo“. Nikdo tak neměl víc než týden prodlení. V tomhle byl Pavel přísný a platit se muselo.“

V některých týmech oblíbenou položkou bývá i vyhýbání se vstřelení stého bodu v utkání. V Ústí sice mají dosažení stovky, ale vyhýbání se jí už ne. Možná i proto, že „vyhýbání“ se mnohdy nesnadno dokazuje. „Já tuhle položku zažil dřív v Jindřichově Hradci. A i v Ústí jsme jednou řešili, že by to tam být mělo, když jsme v zápase snad čtyři minuty nedokázali dát stý bod a říkali si, že to je vyhýbání,“ chechtá se Fait.

Ze seznamu položek pojmenováním naprosto vyčnívá jedna specialita – takzvaný „double shit“, což by se ve slušném jazyce dalo přeložit jako „dvojitý bobek“. A jde o skutečně mistrovský zápasový výkon, kdy je nula bodů ve střelecké kolonce ještě opepřena vyfaulováním. Jeden by čekal, že tohle se může stávat leda tak úplným nováčkům a maximálně jednou za…

Jenže chyba lávky! A ústecký financministr tak nechodí dlouho kolem horké kaše. „Tuhle sezonu se to stalo snad jen mně,….. jednou,“ sype si popel na hlavu za domácí zápas s Olomouckem z úvodu ligy.



Ústecký bank se během sezony drží stále pokupě, ale v maximální možné výši se jejího konce většinou nedožije. „Utrácení totiž záleží na tom, jestli se domluví nějaká týmová akce. Tuhle sezonu jsme měli první už o Vánocích, kdy se předem určilo, kolik bychom mohli utratit za jídlo a tekutiny, přičemž u jídla se může vybírat ze čtyř až pěti možností. A takové akce jsme měli celkem tři.“

Za jeden ligový ročník se podle Faita v týmu vybere mezi 20 až 30 tisíci. Mohlo by to být i víc, ale „mediálním magnetům“ v týmu by se to určitě nelíbilo.

„My totiž strašně přepálili začátek sezony, kdy jsme za každý rozhovor a fotku v novinách dávali po 50 korunách. Když pak na snímku bylo zachyceno šest hráčů, každý to měl za padesát, plus citace v textu byla za dalších padesát. Ještě horší to bylo po televizních zápasech, kde je spousta rozhovorů. Dostávali jsme se tak na dost vysoké částky a udržet to celou sezonu, mohli jsme na konci celý tým odletět někam na dovolenou. To je samozřejmě nadsázka, ale museli jsme to prostě zkrouhnout,“ vzpomíná Fait.

V médiích byli nejvíc vidět stále titíž, Pecka, Šotnar, Svejcar či Houška, tedy ty největší opory. „Pavel Houška pak platil několik stovek měsíčně, tak tomu se to samozřejmě moc nelíbilo. Naopak mladí toho měli málo a nebylo to fér. Takže jsme zavedli mediální paušál 250 na osobu, který se každému zapíše na začátku měsíce.“

Ke cti pandí kabiny slouží to, že poplatkům se nevzpírali ani zahraniční borci, což nebývá všude pravidlem. „I já už zažil, že se cizinci do pokutovníku nezahrnovali, protože platit nechtěli, ale tady s tím ani jeden problém neměl. Vysvětlilo se jim, jak to funguje, přišli a hned po výplatě vše uhradili,“ pochvaluje si ústecký výběrčí.