U pokladny stál: Tomáš Pomikálek

STRÁŽCE VÁLEČNICKÉ KASY VLASTNÍMI SLOVY „Pokladníkem v Děčíně jsem už spoustu let. V téhle funkci jsem začal už při svém prvním působení v klubu, kdy jsem ji „zdědil“ po Mírovi Soukupovi a možná i po Márovi Balíkovi. Nevím, čím jsem si to zasloužil, nebo jestli v lidech vyvolávám takovou důvěru, na začátku to ale možná klasicky hodili na toho nejmladšího. A pak už se to se mnou vezlo i dál. V Nymburce jsem převzal kasu po „Šutysovi“, tedy Radku Nečasovi, a dělal jsem to snad dva ze svých tří roků v týmu. A po návratu do Děčína jsem pokladnu dostal brzy na starosti zase, tentokrát, tuším, po Lukáši Bažantovi.

STRÁŽCE VÁLEČNICKÉ KASY VLASTNÍMI SLOVY „Pokladníkem v Děčíně jsem už spoustu let. V téhle funkci jsem začal už při svém prvním působení v klubu, kdy jsem ji „zdědil“ po Mírovi Soukupovi a možná i po Márovi Balíkovi. Nevím, čím jsem si to zasloužil, nebo jestli v lidech vyvolávám takovou důvěru, na začátku to ale možná klasicky hodili na toho nejmladšího. A pak už se to se mnou vezlo i dál. V Nymburce jsem převzal kasu po „Šutysovi“, tedy Radku Nečasovi, a dělal jsem to snad dva ze svých tří roků v týmu. A po návratu do Děčína jsem pokladnu dostal brzy na starosti zase, tentokrát, tuším, po Lukáši Bažantovi.

„Množství starostí většinou záleží na tom, jak striktně jsou nastavená pravidla. A ta naše v Děčíně jsou striktní dost. Jedním z těch hlavních je zákaz vynášení informací z týmu a právě hovor o našich poplatcích by se tak dal klasifikovat. Já tak nesmím říkat úplně všechno. Už proto, že poplatek je facka od každého spoluhráče. (směje se) Já ale za tohle vyprávění ty facky od kluků případně přežiju. (smířeně)

„S ohledem ne nevynášení informací jsou u nás pod přísným drobnohledem i mediální rozhovory. Někdy bývá nebezpečné, co se do novin řekne, a právě proto to tam máme. Musí se na to prostě dávat bacha.



„K našemu seznamu poplatků můžu říct hlavně to, že je opravdu dlouhý, skoro na tři A-pětky - odhadem to bude něco kolem 40 položek. Tvoří se obvykle tak, že zasedne „rada starších“, nebo spíš celý tým a hlasuje se o tom, co tam bude a za kolik peněz. Nakonec každý musí podepsat, že s pokutovníkem souhlasí.

„Věci jako pozdní příchody, nedané obě šestky a další bývaly standardem už před mým příchodem do Děčína, ale za mého působení se přidávaly i různé specifické poplatky. A některé se naopak vyhodily, protože se vztahovaly ke konkrétní osobě, nedávaly velký smysl, nebo ta situace nikdy nenastala.

„Kolik se může běžně vybrat za sezonu, se těžko odhaduje, protože třeba zápisným od pěti šesti hráčů, kteří přijdou do týmu naráz, to hodně narůstá. Celkově jde ale o desítky tisíc. Vybíráme jednou za měsíc až dva, kdy se na to vyhlásí povinná výplatní schůze.

„Já si všechny prohřešky detailně zapisuju do mobilu i do notýsku a jsem kdykoli připraven to dát spoluhráčům k nahlédnutí. Nesmí se tak stát, že bych záznamy ztratil. O většinu se starám sám, ale vždycky se najde někdo, kdo mě na různá provinění upozorní.

„Hlavně pro mladší hráče máme sazby odstupňované podle příjmů. Nejde totiž, aby ta částka byla vždy pro všechny stejná, protože jsou tu kluci, kteří pokud by platili plné částky, byli rádi, „kdyby pak měli na chleba“. Obvykle tak platí třeba polovinu.

„Největší část banku padne na závěrečnou akci po sezoně, což je večeře s občerstvením. Máme ale i nějaké menší příležitosti v průběhu roku, z pokladny navíc hradíme i různé dárky na dobročinné akce pro děti.

„A co když dojde na spory? To pak rozhoduje rada starších, která se na rozhodnutí musí shodnout. Pokud usoudí, že třeba někdo měl přijít včas, tak to tak je a není proti tomu odvolání.

„Je fajn, že v letošní sezoně s poplatky neměli problém ani tři naši zahraniční hráči. Ono taky když člověk ví, co má, nebo nemá dělat a funguje v týmu déle, nenaplatí toho zase tolik. Pokud tedy hráči nejsou v týmu noví a netýká se jich zápisné, a když chodí všude včas a ve správném oblečení, většině plateb se tím dokážou vyhnout.

„Pokud bych si měl tipnout, tak letos možná nejvíc přispěl do kasy Lamb Autrey, ale těch adeptů by spíš bylo víc. Záleželo, kdo měl narozeniny, mladým to naskákalo díky zápisnému, takže hodně toho měli i Martin Mach a Lukáš Bobek.

„A když jsme u jmen, tak i s rizikem, že budu ztlučenej (smích), snad můžu zmínit, že nejsložitěji se poplatky vymáhaly z Lukáše Feštra (nyní již hráče Olomoucka). Ten byl specialistou i na příchody na poslední chvíli. Když trénink začínal v deset ráno, do haly obvykle přicházel přesně na čas, tedy v 10:00, takže se leckdy dohadovalo, jestli dobíhal ještě v 10:00, nebo už v 10:01. (smích)

„Právě pozdní příchody, které bez ohledu na počet minut řešíme paušální částkou, jsou největším zdrojem diskusí. Třeba Filip Vukosavljevič k nám dojížděl z Prahy, takže na cestě se mu mohlo stát leccos. Omluva ale určitě nemůže být to, že někdo zaspal. I když pozdní příchody nejsou tím nejdražším, tak u nás se určitě řeší nejčastěji..."