Útok na triple? Netušil jsem. Nemáme statistiky

S ROMANEM MARKEM Mít svitavští hráči o poločasech k dispozici statistiky, možná by ho ta dvě čísla vyhecovala. Rozehrávač Roman Marko se v domácím duelu čtvrtého nadstavbového kola už po dvou čtvrtinách prezentoval skvělým double doublem za 12 bodů a 10 asistencí a chybělo tak doplnit „jen“ doskoky k premiérovému triple doublu 13leté ligové kariéry. Jenže svá asistenční čísla v tu dobu neznal a tak velký osobní milník opět zůstal nepokořen.

S ROMANEM MARKEM Mít svitavští hráči o poločasech k dispozici statistiky, možná by ho ta dvě čísla vyhecovala. Rozehrávač Roman Marko se v domácím duelu čtvrtého nadstavbového kola už po dvou čtvrtinách prezentoval skvělým double doublem za 12 bodů a 10 asistencí a chybělo tak doplnit „jen“ doskoky k premiérovému triple doublu 13leté ligové kariéry. Jenže svá asistenční čísla v tu dobu neznal a tak velký osobní milník opět zůstal nepokořen.

„Možná ale bylo lepší to nevědět. Čím míň nad tím člověk přemýšlí, tím je to pak lepší,“ nechtěl by přepisovat dějiny 31letý dirigent, který se o svém poločasovém double doublu a tedy „nabitých metách“ dozvěděl až dnes.   

Za svých 13 sezon už vícekrát nebyl k triple doublu vůbec daleko. V ročnících 2009/10 a 2012/13 mu vždy v jednom zápase chybělo 5 doskoků, v sezonách 2014/15 a 2015/16 to byly pro změnu dva doskoky a tři asistence a v minulé sezoně byl nejblíž – v jednom duelu potřeboval 3 doskoky a v dalším pouhé dvě asistence. A v letošním ročníku? Zrovna dvě kola nazpátek proti Pardubicím by musel mít ještě 3 asistence a 2 doskoky.



Ve středu s Olomouckem nakonec vedle 26 bodů a 12 asistencí posbíral 4 doskoky. Chybělo mu jich tak ještě šest. „Já právě doskoky spíš nemívám, takže to u mě moc nehrozí,“ lehce se i přes několik nadějných zápasů podceňuje jeden z nejzkušenějších rozehrávačů Kooperativa NBL.   

Dnes lze analyzovat alespoň jeho poločasový double double, což je pro většinu hráčů rovněž kousek z říše nadpřirozena. „Když jsem se o tom dnes dočetl, zarazilo mě to, protože jsem to vůbec nevěděl,“ přiznává Marko. „Asi to ale bylo umožněné tím, že Olomoucko nebránilo dobře náš pick and roll a já se snažil hrát jednoduché „sety“, kde to jde využít, a soupeř s tím měl problémy. Mně se pak otevírala cesta do koše nebo volná střela, anebo jsem přihrával volným spoluhráčům.“

Tuři poločas završili na 54 bodech a to pak i asistence naskakují rychleji než obvykle. „My měli docela vysoké procento díky spoustě zakončení zpod koše. Tím, že soupeř bránil pick and roll odstoupením dlouhého hráče, který zůstával hodně hluboko ve vymezeném území, v podstatě neustále to byly situace dva na jednoho a díky tomu přicházela i snadná zakončení,“ odhaluje Marko kuchyni utkání.

Pro DEKSTONE šlo i o jinak sváteční duel. Málokdy se vzedme na 90 bodů, poslední tři utkání zvládal jen 69, 74 a dokonce jen 50 bodů a stovku zaznamenal teprve podruhé za 26 zápasů sezony. Útočně zaměření Hanáci ovšem u duelů s vysokým skore asistují poměrně frekventovaně.  

„Takový je basket, jednou je dobrý den jako včera a jindy zase blbý jako v Děčíně, kde otevřené střely taky byly, ale my je nedávali. Možná je to dané i domácím prostředím, ve Svitavách máme přece jen víc nastříleno. Spíš je to ale o náhodě a nejde přesně určit, proč se někdy dá 50, a hned vzápětí 111,“ usměje se slovenská opora DEKSTONU.
 

U jen 50bodového nástřelu z Děčína se ale ještě na chvilku zastavme. Přece jen šlo o čtvrtý nejhorší ofenzivní výkon ze všech týmů v této sezoně. A jen malou omluvou pro Tury byla absence lídra Garreta Kerra.

„My tam docela dobře začali, první čtvrtka byla dobrá v útoku i v obraně a i druhá probíhala ještě jakž takž, ale ve druhém poločase už jsme byli vyloženě trapní. Nešlo nám vůbec nic. Děčín nás ani nějak moc přehrával, protože my se poráželi sami. Házeli jsme si míče do autu nebo soupeřům do ruky, a v obraně se děly chyby, ze kterých bolely oči. Jen věřím, že jsme si takový zápas vybrali už tam a nebude se to opakovat,“ doufá playmaker.

A ještě jedna zajímavost k 111bodovému duelu s Olomouckem. Tuři v něm měli trojkovou bilanci 36/15 a dvojkovou 33/22. Zpoza oblouku tedy pálili častěji než z jeho vnitřku.

„Tohle vyplývá z obrany soupeře. Některé týmy mají taktiku postavenou na ucpání šestky a zamezení jednoduchým kombinacím a radši riskují střely zvenku a pak to člověk z trojky zvednout musí, když je volný. Ale že bychom si teď říkali, že budeme střílet za tři, protože nám to jeden zápas šlo, to určitě ne. Je potřeba mít hru vyváženou,“ podotýká její režisér.

A o větším upřednostňování trojek ho nepřesvědčí ani následující čísla: pokud by jeho tým místo svých běžných 25 trojkových pokusů (v průměru proměňuje 9,5) na utkání vystřelil 45, při aktuální úspěšnosti 37,5 procenta by pak vytěžil 17 tref a tedy 51 bodů. A i pokud by mu ubylo 20 dvojkových pokusů (z aktuálních 38), ze zbylých 18 střel by při své 52procentní úspěšnosti stále získával 18 bodů, což by při udržení 13 trestných tref hodilo 82 bodů, tedy o bod víc, než Svitavy v této sezoně sázely dosud.   

„Je to sice zajímavá teorie, ale kalkulovat takhle nebudeme. Máme v týmu výborné střelce, a pokud jsou volní, musí to na koš letět, nicméně nemůžeme to ostřelovat z trojek jako blázni každý útok.“



Je tedy tým Houston Rockets plný šílenců, když má v této sezoně náběh na to stát se prvním mužstvem dějin NBA, které bude počítat víc trojkových pokusů než dvojkových, a navíc nyní vede s takhle strukturovanou střelbou celou ligu s bilancí 53-14?

„Nechtěl bych říct, že jsou kvůli tomu šílenci, ale podle mě je statistický nesmysl postavit hru na trojkové střelbě. Samozřejmě si tím tým může pomoct a vyhrát nějaké zápasy, ale nejde si říct, že teď chceme mít úspěšnou sezonu díky tomu, že budeme pořád střílet za tři a budeme doufat, že nám to bude padat. Je to trochu „gambling“ a v play-off by se s tím mohlo narazit. Neznám tým, který by si tohle řekl, a byl s tím úspěšný. Pak by se sice mohl chytat za hlavu a litovat, že zrovna neměl den, ale mohla by na tom ztroskotat celá sezona.“

Nyní však už pryč od hokusů pokusů ofenzivního vizionáře z Texasu Mikea D´Antoniho zpět ke všedním starostem Východočechů. Ti se vítězstvím nad Olomouckem oddělili právě od Hanáků na pátém místě na rozdíl jedné výhry. Je pro ně z hlediska možných soupeřů pro čtvrtfinále důležité, zda po nadstavbě obsadí pátou, či šestou pozici?

„O tomhle jsme se vůbec nebavili. Určitě je ale hezčí skončit pátí než šestí,“ nezapomíná Marko ani na další vylepšování historického umístění klubu (dosud je maximem loňské 7. místo).

„Mně osobně je ale jinak jedno, jestli půjdeme na Děčín, nebo na Opavu. Jsou to týmy na stejné úrovni a bude rozhodovat momentální forma. Vyhnout bych se chtěl jen Pardubicím, které jsou v kvalitě ještě o kousek výš,“ neskrývá zkušený Tur.