Už jste slyšeli o combatballu? Je to basketbalový nářez!
Je to taky basketbal, ale „tak trochu” jiný. S prvky ragby i zápasu, prostě takový akční sportovní kotlík, který tvoří hodně přitažlivý divácký spektákl. Jeden exhibiční mač téhle nevšední podívané budou dávat tento pátek od 17:30 v podle všeho po střechu napěchovaném děčínském ARMEX Sportcentru, kde své ligové zápasy hrávají Válečníci.
Při Combatballu 3: Houška versus Němeček, který má i zásadní dobročinný rozměr, a který ozdobí jako trenéři i Válečníci Anthony Walton a Tomáš Pomikálek, ale celou palubovku pokryjí žíněnky a mnoho driblování tak nebude k vidění.
Zato si užijete zápolení, které mají už dlouho jako součást standardní rozcvičky zápasníci všeho druhu po celém světě. Ano, až takový dosah má basketbal, jen v této podobě je o poznání drsnější. A že jde o nemalou atrakci, ukázaly už loni tuzemské průkopnické akce v Chomutově. Tam se už na druhý pokus podařilo zcela naplnit hlediště patnácti stovkami návštěvníků, což překvapilo i samotné organizátory. Jedním z těch hlavních byl i Daniel Borisov (na snímku v bílém tričku), který celý sport i páteční akci v Děčíně představil pro NBL.Basketball.
Dane, jakou historii vlastně combatball má?
Existuje strašně dlouho. Někde se to nazývá wrestball, někde rugball a hraje se to minimálně padesát let. Na východě, v Rusku, s tím přišli asi poprvé, ale jinak se to hrává od nepaměti. Vím, že chomutovští zápasníci v osmdesátých nebo devadesátých letech minulého století vyrazili do Ruska vyloženě na turnaj, a to se hrálo ještě na parketách bez žíněnek. V Česku se ale zatím žádné oficiální turnaje nekonaly a neexistuje ani žádná oficiální reprezentace.
Jak to tedy zatím u nás vypadá?
Combatball se tu chodí hrát něco přes deset let, v rámci zahřátí pro zápasnické sporty. Hraje se to na žíněnkách, prakticky bez pravidel, takový basketbal, ve kterém se může tak nějak všechno. A loni mého kolegu poprvé napadlo, že by se u nás mohla udělat i oficiální akce. A po vydařené premiéře v městské hale v Chomutově jsme si řekli, že zájem lidí byl solidní a bylo by dobré v tom pokračovat. Navíc to bylo nastavené jako benefiční akce a veškerý výtěžek z prvních dvou jsme věnovali dětem. 
Zápasníci standardně trénují v tělocvičnách s basketbalovými koši?
Ano, na řecko-římský zápas mají po celé ploše žíněnky, ale také jsou na obou koncích přidělané koše ve standardní výšce, které jsou tam vyloženě pro hraní combatballu. A takhle je to skoro v každém „gymu”, kde se úpolové sporty trénují.
Jak vypadala vaše premiéra v Chomutově?
Bylo to loni na konci dubna a do městské sportovní haly tehdy přišlo 650 lidí. Poprvé jsme to ještě nijak extra nepromovali, žádná placená reklama. Postavili jsme to na lokálních zápasnících a přišli tam jejich přátelé a známí z města. Takové množství ale nikdo nečekal. Čekali jsme nějakých dvě stě lidí. Za této situace jsme se ale rozhodli to pojmout profesionálněji, já se z hráče stal organizátorem s pomáhal jsem kolegovi Denisi Mertlovi, který měl nápad s tou první akcí. Posnažili jsme se tedy víc a tentokrát přišlo na konci října už přes 1500 lidí. To už se sedělo i na všech schodech a nahoře za sebou stály dvě řady.
Čím si takovou návštěvu na vlastně úplně novém sportu vysvětlujete? Už přišli i basketbaloví a další fanoušci?
Stoprocentně. Už přijeli i z větší dálky a podle mě za tím byla kvalitní propagace. Najali jsme si kameramana, který točí pro fotbalový Ajax Amsterdam a nizozemskou reprezentaci, a který má odsud manželku a napůl žije tady a v Nizozemsku. Taky těsně před druhou akcí se podařil významný úspěch Arturu Omarovovi (původem dagestánský řecko-římský zápasník, který vyrůstal v Chomutově a nyní reprezentuje Česko), který se dokázal kvalifikovat na olympiádu do Paříže. Byl kapitánem jednoho týmu na Combatballu 2 a i jeho úspěch a medailonek, který jsme natočili o tom, jak vybojoval bronz na mistrovství světa, byly dalším důvodem úspěchu, protože hodně lidí na něj přišlo. A mimochodem, druhým kapitánem byl rekordman hokejové extraligy a nyní hráč Chomutova Viktor Hübl. Jeho tým nakonec prohrál 34-36.
Co combatball přináší nového do světa sportu?
Jde o spojení zápasu, basketu a v podstatě i ragby. Nemusí se tam vůbec driblovat, i když na těch žíněnkách to trochu jde, ale nevídám to. A pro spoustu diváků je to atraktivnější tím, že je tam ten plný fyzický kontakt a to je baví. Hlavně se tam pořád něco děje, protože se hodně hraje i mimo balon. Hráč s balonem určitě není jediným terčem obránců a hodit s vámi může kdokoli kdekoli.
Pískají se vůbec za něco fauly?
Ano, ale celkově je to hodně benevolentní.
Co další zajímavá pravidla?
Jednou za každou čtvrtinu se smí použít takzvaný „thrower”, kdy jeden z hráčů týmu, předem určený trenérem, má právo si v nestřežený moment sundat tričko a pak do deseti vteřin zápasnickým chvatem strhnout soupeře na zem. A pokud to stihne, jeho družstvo získává 2 body. Fígl je v tom, že druhý tým neví, kdo je tím throwerem, a kdy tato akce může přijít. Často se to tak děje mimo balon.
Hráči se rekrutují přednostně ze zápasnického, případně ragbyového světa?
Chystaná děčínská akce tento pátek v tomhle bude dost specifická, protože jsme tam nasekali i hodně baskeťáků, tak snad se s tím nějak vyrovnají. (usmívá se)
A ti budou v utkání hrát kvůli bezpečí hlavně proti sobě, ne?
To tedy ne, budou hrát i proti zápasníkům. Uvidíme, jaké to bude, ale zase ti zápasníci vědí, s kým budou moct prásknout, a koho spíš jen shodit.
Nakolik se základní herní prvky a pravidla shodují s běžným basketbalem?
V jednom týmu teď bude celkem 14 hráčů a hraje se pět na pět s rychlým hokejovým střídáním (kvůli střídání se tak nepřerušuje hra), protože hra má velký spád, a na hřišti jde vydržet jen krátké časové úseky. Když vás někdo hodí na zem, trochu vás tam podrží, to se pak vstává těžko. Hraje se na 4krát 10 nebo 12 minut, v Děčíne to bude 12. Je to čistý čas, ale hra se zastavuje málo. Balon je basketbalový, ale gumový a limit na útok je klasických 24 sekund, aby se zbytečně nezdržovalo. Každý koš ze hry je jen za jeden bod a nehází se trestné hody, ale jsou vyloučení na jednu minutu, která se neruší po vstřelení koše. K tomu může dojít za zákroky nohou nebo údery do soupeře, protože se smí používat jen chvaty. A taky je vyloučení za příliš mnoho hráčů ve hře. A pískají to dva rozhodčí, se kterými se jako v ragby prakticky nediskutuje.
Dojde i na nějakou smeč?
Od kluků, co nejsou baskeťáci, to nemůžeme čekat. Nemají na to výšku ani trénink, ale od baskeťáků to na té druhé akci bylo několikrát k vidění. A ještě tam bude jedna zajímavost - my vždy na každou akci vymyslíme nějaké extra pravidlo. V Chomutově třeba byl souboj maskotů, kdy ten s větším ohlasem fanoušků přinesl svému týmu jeden bod.
Jací basketbalisté jsou obecně zápasníci? Rozumí si s míčem?
Jsou šikovní. Tím, že to hrají na tréninku každý den, to mají zažité, ale většinou jsou menší. Teď v pátek tak budou mít úplně jiné úkoly než dávat koše. Budou tomu dodávat spád a rychlost, nebo budou uvolňovat ty baskeťáky, aby mohli střílet. Často tak vyklízejí prostor pro střelce.
Na co všechno se fanoušci v pátek mohou v děčínském Sportcentru při Combatballu 3 těšit?
Začínáme v 17:30 a utkají se týmy Houšky a Němečka, což je známý děčínský boxer. Výtěžek této benefice bude pro dvě místní děti zápasící s nepřízní osudu. Prvním je 16letý Viky, který byl před rokem a půl venčit v lese psa a vyběhl s ním na hromadu klád, které se daly do pohybu a zavalily ho. Naštěstí si sám mobilem dokázal přivolat pomoc. Bohužel od pasu dolů nic necítí a je upoután na vozík, ale existuje naděje, kterou by mohl být takzvaný exoskelet, který by mu významně měl pomoct s pohybem. A druhým příjemcem bude dívka Věruška, která má od narození Downův syndrom a další přidružené diagnózy, takže nemá snadný život.
Kouči obou týmů mají být děčínští Válečníci Anthony Walton a Tomáš Pomikálek. Jak bude vypadat jejich role v utkání?
Hrát nebudou, ale je pro ně připraveno jedno překvapení. (usmívá se) Budou tam ovšem i další trenéři, třeba mistryně světa v boxu Lucie Sedláčková, rovněž boxer Rudolf Kraj, který byl druhý na olympiádě, zápasník MMA z Oktagonu Alexander Cverna, což je hlavní sparingpartner Karlose Vémoly, a jako další kouč fotbalový vicemistr Evropy a vítěz Ligy mistrů Vladimír Šmicer.
Teď to hlavní - kdo bude hrát?
V týmu bývalého hráče Válečníků Jakuba Houšky bude nejlepší český zápasník a účastník olympiády v Tokiu Artur Omarov, bývalý hráč NBL a Děčína Luboš Stria, dlouholetý kapitán hokejistů Michal Trávníček, dále dvacetiletý Tagir Machmudov, který má zlato a stříbro ze světového šampionátu MMA, a věřím, že jednou bude i hvězdou v UFC. A v týmu Václava Němečka budou bývalý hráč Ústí a Děčína v NBL Jan Jiřiček, šéftrenér mládeže BK Děčín Robert Landa, děčínský boxer Miguel Velozo a Jiří Stariat, což je bývalý basketbalista USK a mládežnický reprezentant, kterého pak začaly víc bavit bojové sporty a stal se zápasníkem organizace I Am Fighter. Je zajímavý svými tělesnými proporcemi, kdy při 207 centimetrech váží bezmála 150 kilo a stihl už dvacet profesionálních zápasů v K1.
A jaké máte s vaším projektem plány do budoucna?
