Už nesmím dopustit takovou ostudu!

INTERVIEW S NOVÝM VÁLEČNÍKEM LUKÁŠEM PALYZOU Jsou výzvy a výzvy. Jednou z nich pro něj bylo posunutí se do opět ambicióznějšího týmu. Další pak etablování se v novém prostředí u vicemistra. A ještě jinou je převtělení se dokonce do role zápasového dunkera. Ta úplně nejspeciálnější výzva ale zřejmě přijde na řadu po Vánocích. Pokud bude nominován, měl by pro Lukáše Palyzu při ligovém All-Star nastat čas velké odvety se zástupkyněmi ŽBL. Jedna mu naposledy v Ústí nad Labem sebrala trofej pro nejlepšího trojkaře exhibice, a proto je tenhle rozhovor i hozenou rukavicí pro jistou hráčku pražského USK…

INTERVIEW S NOVÝM VÁLEČNÍKEM LUKÁŠEM PALYZOU Jsou výzvy a výzvy. Jednou z nich pro něj bylo posunutí se do opět ambicióznějšího týmu. Další pak etablování se v novém prostředí u vicemistra. A ještě jinou je převtělení se dokonce do role zápasového dunkera. Ta úplně nejspeciálnější výzva ale zřejmě přijde na řadu po Vánocích. Pokud bude nominován, měl by pro Lukáše Palyzu při ligovém All-Star nastat čas velké odvety se zástupkyněmi ŽBL. Jedna mu naposledy v Ústí nad Labem sebrala trofej pro nejlepšího trojkaře exhibice, a proto je tenhle rozhovor i hozenou rukavicí pro jistou hráčku pražského USK…

Lukáši, hned první dva zápasy v děčínském dresu jste se s novými spoluhráči řádně zapotil. V Jindřichově Hradci jste zápas obraceli až druhou půlí a doma s Tury rozhodlo posledních pár míčů…
Určitě to nebyly lehké zápasy. V Jindřichově Hradci se tuhle sezonu nehraje jednoduše. Mají tam pár individuálně schopných hráčů, kteří se umějí bodově utrhnout, a pak se to těžko zastavuje. A Svitavy se pod asistentem „nároďáku“ Lubošem Růžičkou jednoznačně zlepšily. Připadaly mi mnohem tvrdší, rychlejší a také hrají chytřeji, než kdy předtím. Náš největší problém ale momentálně je s přechodovou fází a plynulostí hry, ať už v primárním brejku, nebo v tom sekundárním, kdy se nehlásí signály, a je třeba, aby hráči sami zvolili dobré řešení a vyhledávali rychlé zakončení, abychom si pomohli lehkými koši. Se Svitavami jsme dali z protiútoků asi jen dva body a to nejde. Ty nejlepší týmy, které jsou schopné dominovat v jakýchkoli ligách na světě, dávají z brejků a poloprotiútoků dvacet, třicet i víc bodů na zápas, a tohle nám vázne. Proto byl jednoznačný pokyn k rozehrávačům i nám křídlům, abychom brali balon i nohy na ramena a skórovali z jednoduchých situací. Nejde pořád hrát 5 na 5 a do plných, to je pak strašně těžké.     
V prvním zápase jste byl nejlepším střelcem týmu, se Svitavami pak druhým a na hřišti jste strávil spoustu času. Zapracoval jste se líp, než jste čekal?
Nečekal jsem, jestli to bude takové, nebo makové. Vzal jsem to profesionálně, navíc trenér Budínský má hodně propracovanou hru a umí hráčům vysvětlit, co přesně po nich chce. V týmu také hrají tři mí bývalí spoluhráči z Nymburka - Tomášové Pomikálek a Vyoral a Pavel Houška, takže je na co navazovat. I ostatní čeští kluci v týmu rozumí týmovému basketu a vzájemnému respektování rolí. A jestli někdo čekal, že něco bude váznout, tak já ani ne. Spíš váznou některé herní situace, na nichž musíme zapracovat. To ale není ani o tréninku, spíš si to musíme uvědomit my, hráči, a k těm situacím musíme přistoupit agresivněji a s větším chtíčem dát okamžitě koš.



Jaké jste měl u Vajgaru při premiéře úkoly kromě „valení“ dopředu?
Do Děčína jsem byl přiveden s tím, že tu trochu chyběl skórer z křídla. Tým dosud hrál plus minus, co potřeboval, držel se ve vrchní trojce a byl v pohodě. Vedení ale uvažovalo o nějakém doplnění a můj úkol byl zapadnout co nejdřív do obranného konceptu, tvrdého pojetí basketu a přidání toho, co mě zdobilo poslední rok a půl v Prostějově – tedy skórování, sebevědomí a nějaká pomoc z trojek, aby si některé týmy nemohly dovolit, co na Děčín dosud zkoušely, a to, že zacpaly „bednu“ a čekaly, jestli Děčín bude míjet z trojek. Teď tam bude víc respektu. Ke mně je v zápasech přilepený obránce a nesmí se ode mě hnout, což by mohlo vyhovovat Tomáši Vyoralovi, Ondrovi Šiškovi, Tomáši Pomikálkovi i dalším, kterým se uvolní ruce a prostor. Takže bych neměl všechno jen pálit, ale taky vázat obranu.

U Vajgaru jste hned napoprvé přidal i dunk z úniku 1 na 1 do postavené obrany, což si z vašeho působení v Prostějově nevybavuju…
No, když bude prostor, budu smečovat pořád (směje se). Pravda je taková, že systémy a zákonitosti hry jsou tu úplně jiné než v Prostějově. Mně se nabízejí nové varianty zakončení a tohle byla jedna z nich. Byla to ale spíš náhoda, nikdo tam nevypomohl, tak jsem to dal svrchu. Nejsem ale takový smečař jako Tomáš Pomikálek a necvičím to ani na tréninku.

Právě v Hradci jste začal prvním poločasem 7/2 z pole a jako tým jste ztráceli o sedm. Žádné obavy ze špatného startu tam v tu chvíli nebyly?  
To jsem neřešil. Řeknu to takhle – v Prostějově jsem rozehrál sezonu a snažil se týmu dát vše. Dospělo to do situace, kdy do zápasu, po kterém jsem se rozhodl odejít, jsem byl nejlepší střelec ligy a mohl si říct – dobře, jsem nejlepší střelec a stačí mi, že hrajeme na hranici A1 a A2, neřeším týmové úspěchy a je pro mě důležité být nejlepším střelcem ligy. To mě ale nenaplňovalo. Radši budu druhý, třetí, sedmý, nebo desátý střelec, ale chci vyhrávat. Baví mě týmová mentalita, když mužstvo sbírá výhry, mnohem líp se pak vstřebává únava a nálada je o moc lepší. Já jsem proto vedení Prostějova řekl, co jsem řekl - že slib byl, že tým bude posílen, aby se zase hrálo ve vrchním patře, ale k tomu to bohužel nesměřovalo. Snaha posílit se nebyla znát a vedení spíš avizovalo, že chce dávat šanci mladým klukům. Proto jsem se rozhodl jít jinam, abych si udržel vítěznou mentalitu. Chtěl bych být součástí týmu, který míří, co nejvýš to jde. A mně se naskytla šance jít do Děčína.       



Ale ještě k tomu poločasu s Lions. Nepřemýšlel jsem o tom, že musím dát dvojciferný počet bodů. Zajímalo mě jen to, abychom vyhrávali a tým fungoval. Pokud to bude fungovat, ty body i lehké střely přijdou samy. Něketeré úspěšné střely vyplývají jen z toho, že se nějaký systém zahraje dobře. To beru jako basketbalovou zákonitost. Uvidíme, jak to půjde dál. Za týden nás čeká Nymburk, což bude šance porovnat se s tím nejlepším u nás, a zjistit, na čem ještě musíme zapracovat směrem k A1 a play-off.    

V koncovce se Svitavami se zdálo, že jste se upozadil a vedení týmu zcela vzal do svých rukou Tomáš Vyoral. Bral jste to i vy tak, že Děčín je teď „jeho“ tým?
Tady to není nějak určené, kdo by tyhle situace měl zakončovat. Tomáš je ale primárně tím, kdo hraje s míčem, a když se rozhodne hrát nějaký pick-and-roll, a vyloženě mi neřekne „vem si to a hraj“, tak hraje on. Já jsem až další varianta, kdy můžu hrát z křídla, nebo si hledat střelu. Nebyl tam ale žádný pokyn z lavičky, na koho se má hrát. Spíš máme připravené systémy, které většinou začínají u Tomáše, a on to tam na sebe vzal. A když to pak bylo nutné došestkovat, zase jsem to vzal na sebe já.

Poskočme k All-Star Game na vaší nyní už domácí půdě. Jste připraven k odvetě s opačným pohlavím v klání trojkařů a trojkařek?
Jsem. Už nesmím dopustit takovu ostudu jako minulou sezonu, kdy jsem to nezvlád, a byl poražen ženou (usmívá se). I tak ale Karolíně Elhotové ještě jednou gratuluju.

V éře zostřené emancipace by si to ženy mohly vzít osobně, jako že prohrát s nimi už žádná ostuda není…
Pro mě je ostuda prohrát s každým (směje se), ale je mi jasné, že se tenhle souboj pořádá, aby se pak všude mohlo psát, že ve finále porazila žena muže. Je vidět, že rozdíl mezi ženským a mužským basketbalem není až takový a že tam jsou ještě lepší střelkyně než v mužské lize. Prostě jsem prohrál, přijal to, pogratuloval, a pokud budu nominován, udělám vše pro to, aby se to už neopakovalo.   

Mimochodem, jak vám zpoza oblouku sedí děčínské koše?
Nad tím vůbec nepřemýšlím. To není o tom, jestli sedí, nebo ne, ale jen o tom, jestli máš nastříleno, nebo nemáš. Musíš v té hale strávit hodiny a hodiny a střílet a střílet. Myšlenky, že mi to nesedí, nebo že je moc tvrdá obroučka, se musí vytěsnit z hlavy. Jediná obroučka, kterou fakt nemám rád, je v Ostravě (kde v lize v dresu NH začínal). Je tam šero, obroučka je strašně měkká a navíc je na ní krátká síťka. A jen se směrem ke koši podívám, ani se mi nechce vystřelit (smích).