Už si věří na žluté peklo i hlasatele Kolína

SE ŠIMONEM PURŠLEM A VIDEEM Je to už jen teoretická otázka. Jelikož ale ten moment rozhodl celé utkání, skoro se sama nabízí. Dokázal by do letošní sezony ani ne šedesátiprocentní exekutor Šimon Puršl sesměrovat do obruče své tři trestné hody z koncovky prodloužení v Opavě, i kdyby bylo na značkách tamní aktivní publikum a spustilo nepřátelský bengál?

„Těžko říct. Možná by to dopadlo jinak, ale už je to dlouho, co se hrálo naposledy s fanoušky, že jsem skoro zapomněl, jaké to je,“ usměje se reprezentant, jehož letošní šestková úspěšnost činí už 70 procent.

„Třeba by mě to s diváky rozhodilo, ale třeba ne a měl bych letos ještě lepší procento. Je pravda, že právě v Opavě chodí hodně lidí a občas je to z jejich strany nátlak na toho střelce. Věřím ale, že bych si to současné procento udržel,“ hlásí sebevědomě 24letý pivot Brna, který kariérním výkonem dovedl v sobotu svůj tým k veledůležitému vítězství v prodloužení v Opavě (99-101).

Sám už nejednu zkušenost s publikem rušícím jej na trestné linii má. A dokonce i s obsluhou zápasu. „Občas nějaký pokřik vyvést z míry může. Nebo když jsem jednou v Kolíně šel na šestky a hlasatel na celou halu oznamoval, kolik mám procent, a že jsem špatný střelec. Tak to nebylo příjemné. Jinak je to ale spíš o mně než o okolních vlivech,“ vypráví 206 centimetrů vysoký Puršl, který Opavu zničil 30 body, 20 doskoky a 12 získanými fauly.

V dějinách české ligy se zrodilo podobných výkonů jako šafránu. A není tak divu, že pivot národního týmu píše právě letos své nej průměry v Kooperativa NBL: 15 bodů a 10 doskoků za 28 minut, když dosud nejvýš byl v minulém ročníku s 12 body a 6 doskoky. Tehdy ještě v dresu svitavských Turů.

Šimone, měl jste v sobotu po výkonu ala NBA napěchovaný mobil?
To úplně ne. Jasně, pár lidí mi popřálo, ale nebylo to nic extrémního.

Byl jste ještě rozpumpovaný z Litvy, kde jste v kvalifikaci EuroBasketu nasypal domácímu týmu 12 bodů?
Ne, ne, „repre“ v tom, myslím, nehrála roli. I když i to je možné. Cítil jsem se dobře, chytil jsem se pár koši na začátku a pak už jsem se snažil soustředit jen na naši hru a na to, abychom vyhráli. Hlavní bylo, že mě spoluhráči často dobře nacházeli pod košem, když jsme si to dokázali „vyťukat“. A statistiky jsem viděl až po zápase.


Z vašich slov se nezdá, že byste v sobotu zažil ten některými reprezentanty popisovaný pocit, kdy jim po návratu z národního týmu hra v běžném ligovém zápase připadá, jako by běžela ve zpomalené opakovačce, a najednou mají na vše o dost víc času.
Je pravda, že občas to tak bývá a i mně někdy po návratu z „repre“ přišlo, že to je o něčem jiném a basket je o něco pomalejší. Tady jsem ten pocit ale nějak neměl. Opava hraje kvalitně a my měli o něco větší šanci spíš díky jejím absencím, což se týkalo zejména Filipa Zbránka.

Vrátíme-li se do litevské reprezentační „bubliny“, vy jste 12 body proti domácím zaznamenal svůj národní osobák. Byl to výkon, který do těch těžších zápasů v NBL pomůže?
Nějaké sebevědomí to určitě přidá. Sice to bylo v době, kdy už jsme prohrávali, ale dařilo se mi, a když se to povede v zápase kvalifikace na EuroBasket, je to slušná vzpruha. Na druhou stranu, vzápětí s Belgií už jsem tak dobrý zápas nehrál a týmu jsem úplně nepomohl. Z „okna“ jsem tak odjížděl s pocity 50 na 50.

Národní trenér Ginzburg hráče stále tlačí ke zlepšování. Co je jeho trvající výtkou ve vašem případě?
Měl bych být důraznější na doskoku a v obraně. Plus zlepšit střelbu. Trenér to tak přímo neříká, ale nějak to tak cítím.

Když mluvíte o střelbě, je 29 vypuštěných trojek s 6 trefami už během základní části ligy indicií budoucího vývoje? Zatím jste ve svých třech sezonách měl za celý ročník 40, 36 a 21 pokusů.
Neříkám, jak to jednou bude, ale chci zlepšovat svou hru i tímhle směrem, abych byl v trojkách přesnější.

Při absenci Zbránka a častých faulových potížích Gniadka jste měl před utkáním v Opavě ložené, že budete ve hře hodně?
Nebylo to tak přímo dané, ale chtěli jsme útočit pod koš. To ale není jen případ Opavy, protože máme dobré pivoty a měli bychom je využívat. Napomohlo nám i to, že naším důrazem se několik domácích hráčů dostalo brzy do faulů (Gniadek v poločase 4, Kvapil se Slavíkem po 3), část zápasu pak hrál soupeř v nízké sestavě a to byl i bod zlomu. Na konci jsme ho dost přeskákali na doskoku.

Chcete zřejmě naznačit, že jste měl úlohu o něco lehčí, přesto mít 30 bodů s 20 doskoky a 12 získanými fauly v evropském zápase není jen tak, navíc proti jednomu z nejlépe doskakujících týmů ligy. Když jste tedy po zápase viděl statistiky, co vás napadlo?
Já se přímo nekoukal, bylo mi to oznámeno. (směje se) Těch 30 bodů jsem viděl už na tabuli v hale, ale 20 doskoků ne. Nejdřív jsem to moc neprožíval a nebral to jako něco extra, protože v sezoně už měl větší počet doskoků třeba Petr Bohačík z Ostravy. Když se ke mně ale dostalo, že 30+20 měl někdo v lize snad teprve počtvrté (od roku 1998), cenil jsem si toho o trochu víc. Samozřejmě v šatně si kluci dělali srandu, jako že MVP a podobně… (úsměv)

Jako byste ale k takovému výkonu směřoval. V této sezoně máte už 10 double doublů, aktuálně ho držíte i v průměru a třeba s Pardubicemi jste natočil 27+14. Čím to, že taková čísla přicházejí „až“ ve vaší čtvrté sezoně v lize?
Je to dané zkušenostmi a časem na hřišti (aktuálně 28 minut). Čím víc ho mám, tím větší je šance na takové statistiky.

Ani vaše obr čísla ale nemusela stačit, protože 40 sekund do konce základní hrací doby jste byli v Opavě za stavu 87-83 už na hraně porážky. Pak ale povstal váš 18letý spoluhráč Richard Bálint, který těsně před tím trefil trojku a měl útočný doskok před vaší dvojkou, a v poslední půlminutě proměnil dvě šestky ze tří za faul na trojce a vzápětí se postavil do cesty Jakubu Šiřinovi a z brejku poslal zápas do prodloužení.
Ríša hrál dobře, uvolněně, a pokaždé když tak hraje, hrou se baví a není ve stresu, tak předvádí skvělé výkony. To jsme mohli vidět i v Svitavách, kde mu tam padalo všechno. V tomhle stavu byl i v Opavě a moc nám pomohl.

Když v první sezoně v lize v tomhle věku ukazuje takové výkony, jak velká věc to je?
I vzhledem k nominaci do reprezentace a tomu, že předvádí dobré stabilní výkony, už všichni vědí, že má potenciál a že je to skvělý hráč. Pro něj je teď nejlepší jít krok po kroku a jedině tak to pak může dotáhnout opravdu daleko.

Od loňského léta to o něm známé už je, ale do té doby o něm věděli jen zasvěcení, ne?
Pravda, i já ho potkal až před létem a do té doby se o něm moc nevědělo. Teď udělal velký skok, hodně se zlepšil a už se to tedy ví.

Svými posledními čtyřmi body reagoval na vlastní chybu v obraně, kdy při úspěšné trojce fauloval snajpra Luďka Jurečku a ten čtyřbodovou akcí udělal málem už nedohnatelný rozdíl. Čím to, že v tomhle věku ihned po takové chybě dokázal Richard vzít zodpovědnost do svých rukou a selhání odčinit?
Nemluvil jsem s ním o tom, ale trenéři po něm chtějí, aby střílel, jakmile je jen trochu volný, protože má opravdu dobrou ruku. Proto se nebál si to vzít ani v tak vyrovnané koncovce, což je v pořádku. Takové trojky si brát chceme. A když byl volný on, tak prostě pálil a nebylo co řešit.

Koncovka prodloužení patřila pro změnu vám, když jste nasázel posledních 7 bodů týmu. A proměnil jste i rozhodné šestky v situaci, v níž jste v minulosti takovou jistotou neoplýval. Co bylo v Opavě, kde jste proměnil 10 z 15 šestek, jinak?
Víc si teď na čáře věřím a šestky jsem docela dost zlepšil. Od minulé sezony jsem vypiloval i střelecký styl, i když to ještě není tam, kde bych chtěl.

Dá se říct, že bylo na čase? Dlouhodobě házíte kvanta trestných hodů, ale první tři sezony v lize jste byl pod 60 procenty, zatímco nyní jste na sedmdesáti. Přicházel jste tak o spousty bodů.
Je to pravda, na to už jsem myslel hodněkrát. I když jsem měl docela dost bodů, tak pak jsem si spočítal, kolik jsem jich ještě mohl mít, dávat víc šestek, a to není příjemné. Je to další motivace se dál zlepšovat.