V bitvě do dějin čelí nekonečnému talentu
PŘED ČTVRTFINÁLE LIGY MISTRŮ Už jen necelých 24 hodin zbývá týmu Nymburka do zápasu, kterým může přepsat klubové dějiny. Ve čtvrtek od 17:30 (vysílá Nova Sport 1) se ve čtvrtfinálovém duelu dohrávané Ligy mistrů 2019/20 utká ve vyprázdněné mega aréně OAKA s domácím AEK Atény. Ten je papírovým favoritem, plným hvězdných veteránů „euroballu“, kteří si nepřipouštějí nic jiného než postup do semifinále.
Jenže proti nim bude stát česká senzace a nejlepší tým základní části, který je připraven hrát klubový zápas všech dob do posledního dechu. Závěrečného turnaje jakéhokoli evropského poháru se – vyjma kvalifikací o Euroligu – účastní vůbec poprvé. Navíc formát Final-8 Ligy mistrů FIBA tu je nejspíš poprvé a naposledy, neboť si jej vynutila až letošní koronakrize.
„Věříme své práci. Respektujeme všechny ostatní soupeře a myslím, že my jsme v této sezoně ukázali dost pro to, aby i ostatní respektovali nás. Budeme čelit týmu s nekonečným talentem, ale hraje se pět proti pěti, všichni mají jen dvě ruce a dvě nohy, takže stát se může všechno. My k tomu přistupujeme tak, že ať už zápas skončí jakýmkoli výsledkem, chceme se pak podívat do zrcadla s vědomím, že jsme odvedli to nejlepší,“ nebál se na dnešní tiskové konferenci velkých slov kormidelník Polabanů Oren Amiel, který byl včera vyhlášen Koučem roku celé soutěže.
„Tato cena je především oceněním toho, co děláme jako tým. Je to odměna za hodiny v kanceláři a na hřišti a za čas strávený bez rodin. Toto uznání nepatří jen mně, je za tím mnohem víc lidí. Především moji asistenti, naše rodiny a hráči. Samozřejmě také celý klub, který za námi stojí. Cením si také toho, že o tom spolurozhodují ostatní trenéři, takže bych chtěl poděkovat i ostatním kolegům, kteří pro mě hlasovali. Teď je na nás, abychom pokračovali v tvrdé práci.“
Amiel si je vědom toho, že předchozí zápasy právě dokončované sezony nemá smysl brát příliš v potaz, neboť jej dosáhly týmy v namnoze jiném složení a ve zcela jiném stavu rozehranosti. Nymburští tak nemohou myslet na to, že jim v létě odešlo kolem 50 bodů v útoku, do nichž ani nejsou započítáni takoví skóreři jako Dixon či Almeida, kteří naskočili jen do několika utkání.
Nymburku po osmifinále soutěže patřilo deváté místo ze všech 32 celků v útoku (průměr 82,8 bodu, AEK 17. se 79,7), také byl před AEK o jednotky procent v úspěšnosti trojek i dvojek a rovněž kraloval celé Lize mistrů na doskoku (42,3, AEK až 29. s 33,2). Na druhé straně mu patřilo druhé nejvyšší číslo ztrát (14,8), v nichž AEK byl jedním z nejlepších (11,8). Z jeho sezonních střelců jasně vyniká super snajpr Keith Langford, který v 37 letech dosud doručoval téměř 20 bodů na zápas. Všechna tahle čísla se ale po velkých kádrových turbulencích dostala do úplně jiného světla.
„V létě jsme se snažili vybrat hráče, kteří sedí našemu stylu, a pak se snažíme poznat, jak je využít tím správným způsobem, aby nám byli co nejplatnější. Není to o tom, že ke každé sezoně přistupujeme stejně. Je třeba se neustále rozvíjet a hledat nové možnosti, jak se ještě zlepšit. Vše ale vychází z kořenů a principů, kterým věříme,“ zdůraznil kouč Amiel zejména ke svým akvizicím Rupnikovi, Hardingovi, Zimmermanovi a Prewittovi.
Jeho protějšek Ilias Papatheodorou označil Nymburk za jeden z nejlepších týmů v soutěži. „Hraje opravdu skvěle, má velmi dobrého trenéra. Mají velmi dobré nápady a vědí, jak tuhle hru hrát, v obraně i v útoku. My se musíme držet svého plánu a být psychicky odolní.“
Velezkušený 37letý rozehrávač AEK Nikos Zisis, který má v torně úspěchů například euroligový titul z roku 2008, doplnil: „Na těchto turnajích je nejdůležitější zápas vždy ten první. My známe Nymburk dobře, má už déle stejného trenéra, takže víme, že nás nečeká nic snadného. Je to velmi dobrý tým se skvělými hráči, jako je Vojtěch Hruban. Také český národní tým ukázal svou sílu na posledním mistrovství světa.“
