V lize začínal na stavbách, teď útočí na medaili!

S TOMÁŠEM TEPLÝM V klubu mu prý říkají „fosílie“, protože pamatuje příliš mnoho. I když má ale k pravěké zkamenělině ve třiceti letech hodně daleko, jedno většinu téhle sezony určitě platí – forward Tomáš Teplý je jediným z aktuálního kádru, kdo byl v roce 2010 u posunu do NBL z druhé ligy – díky odkupu licence od Poděbrad -, a kdo v týmu svitavských Turů vytrval až do dnešních slavných dnů. Dnů bojů o první ligovou medaili v podání skromného východočeského klubu, který šel za osm sezon v Kooperativa NBL od píky až k letošní premiérové účasti v semifinále. Po jeho třetím duelu s mistrem z Nymburka se svitavský snajpr na domácí půdě rozpovídal o tomhle všem pro server NBL.cz.

S TOMÁŠEM TEPLÝM V klubu mu prý říkají „fosílie“, protože pamatuje příliš mnoho. I když má ale k pravěké zkamenělině ve třiceti letech hodně daleko, jedno většinu téhle sezony určitě platí – forward Tomáš Teplý je jediným z aktuálního kádru, kdo byl v roce 2010 u posunu do NBL z druhé ligy – díky odkupu licence od Poděbrad -, a kdo v týmu svitavských Turů vytrval až do dnešních slavných dnů. Dnů bojů o první ligovou medaili v podání skromného východočeského klubu, který šel za osm sezon v Kooperativa NBL od píky až k letošní premiérové účasti v semifinále. Po jeho třetím duelu s mistrem z Nymburka se svitavský snajpr na domácí půdě rozpovídal o tomhle všem pro server NBL.cz.

Tomáši, co pro vás, který tu zažil celou cestu ligou už od složitých začátků, znamená to, že jste - mimochodem jako druhý střelec týmu s 10 body - mohl nastoupit do historicky prvního domácího utkání semifinále NBL?
Je to určitě super. Úspěch pro nás byl už to, že jsme ve čtvrtfinále přešli přes trojnásobné vicemistry z Děčína a poprvé v historii klubu se dostali do semifinále. Na druhou stranu je to o to náročnější, že jsme narazili na Nymburk, tedy nejtěžšího soupeře. Myslím, že jsme vzdorovali už v Nymburce, kde nám první zápas vyšel celkem slušně. Doma nám utekl hned začátek, soupeř trefil prakticky všechno z dálky, kdy my jsme špatně bránili. Agresivita tam nebyla skoro žádná, prohrávali jsme jednoduché situace jeden na jednoho. Z tohohle hlediska je škoda, že to skončilo o 26, lidi ale snad byli spokojení, že jsme odvedli slušnou práci a nedostali o 50.

Hned první čtvrtinu zřejmě ovlivnilo i odstoupení prvního rozehrávače Marka, že?
Asi jo, je to náš stěžejní rozehrávač. Ale Bryan Smithson je na téhle pozici taky slušný hráč. My jsme měli v Nymburce trochu štěstí, že soupeř neměl tak dobré procento z pole. U nás už nechtěl dovolit, abychom s ním drželi krok, vlítl na nás a my si asi mysleli, že doma to půjde nějak samo. Jenže už první čtvrtina skončila o 17 bodů.



Paradoxně to vypadalo, že venku vám první zápasy vyšly líp.
Těžko říct, myslím, že to bylo stejné, jen úspěšnost střelby neměl Nymburk doma tak vysokou.

Je vše nyní o řád těžší, když hned na začátku třetího zápasu jste přišli o Marka a pak ve druhé půli i o Petwaye?
I kdyby nemohli hrát ve čtvrtém utkání, pořád musíme makat na sto procent. Ještě při absenci Luboše Kováře (byl uvolněn na Final-4 extraligy U19, kde hraje za Nymburk – pozn.) by nás bylo pořád devět, a pokud tam všichni nechají vše, co v nich je, doufám, že ve čtvrtém zápase uhrajeme slušný výsledek. Slibuju, že do toho dáme všechno.

Na historické domácí utkání nebylo vyloženě plné hlediště, chtějí tu fanoušci od zápasu větší drama?
Těžko říct, taky jsem čekal o něco větší návštěvu. Doufám, že v sobotu to bude lepší, a že to třeba nebude poslední zápas v sérii. I kdyby to ale nevyšlo, věřím, že na utkání o bronz lidi dorazí ve větších houfech a bude narvaná hala. Pořád jedeme historickou jízdu, jaká tu ještě nebyla.   

Byla by jakákoli medaile něčím jako splněným snem, vzhledem k velikosti klubu i města, v němž působíte…?
Já osobně, když jsem ve Svitavách začínal, jsem během těch let v lize v tohle asi nikdy nevěřil, ale teď máme kádr, který by to mohl dokázat, a byl by to pro nás ohromný úspěch. Město sice velké není, ale lidi tu sportem žijou a medaile by pro ně byla moc fajn.   

Jste mezi hráči jediným pamětníkem, který může promluvit o tom, co všechno během tech osmi let vedlo až ke dnešním přelomovým dnům. Tedy?
Celkově byla hlavní postupná profesionalizace týmu. Zpočátku to bylo tak, že generální manažer Pavel Špaček se rozhodl, že koupí licenci na NBL a šli jsme z bodu nula. Začátky byly dost těžké, dělalo se to ve složitých podmínkách, finančních i jiných. Šlo třeba jen o to skloubit všechny sporty do jedné haly. Ta funguje i pro veškeré další sporty, pro školy, ale i tohle se rok od roku zlepšovalo a teď jsme v rámci české ligy na top úrovni.  
 

Vzpomenete si na detaily úplných začátků v lize, tedy sezonu 2010/11?    
Pamatuju si třeba ranní časy tréninků. První sezonu jsme na ně museli chodit v sedm ráno, protože celý den tu bylo plno. My jsme tak museli jít už před školami a večer jsme měli druhý trénink zase hodně pozdě. Asi tři jsme vedle basketu chodili i do další práce, já tehdy pomáhal na stavbách a někdy jsem šel rovnou z práce na trénink. Jiná možnost ale nebyla a my ten basket dělat chtěli. Takhle jsem fungoval asi první tři čtvrtiny sezony, dál už to ale nešlo a naplno jsem se začal věnovat jen basketu. A pak šlo i o klubové zázemí. Teď máme svého maséra, což tehdy neexistovalo, aby se o nás někdo staral. Jen jsme chodili k paní Špačkové do rehabilitačního centra. Teď už máme všechno v hale, což je největší pokrok, jakého jsme tu dosáhli. A další důležitá věc je, že klub je teď finančně stabilní.     

Když jsem nedávno viděl vaši „hodobóžovou“ šatnu s pohodlnými křesílky jako v kině, kuchyňkou a lecčím dalším, tu asi taky nemáte dlouho, že?
Trvalo to k ní sedm a půl roku. Ta místnost byla využívaná na úplně jiné účely, kdy tam byla sauna, kterou měl někdo v pronájmu, takže to nešlo. Teď se situace změnila a můžeme tam být my, máme tam všechno, což je úplně super, a myslím, že málokterý klub něco takového má.

Jedním z těch lidí v zákulisí, kteří stáli za zdejším vzestupem, byl při svých působeních ve Svitavách i kouč Lubomír Růžička, který při svém prvním angažmá byl vůbec nejmladším mezi ligovými kormidelníky. Jak jste jeho úlohu vnímal vy?
Má určitě velký podíl na našem vzestupu. Ať po stránce hráčské kvality, nebo i zázemí klubu. Dřív nedělal jen trenéra, ale i všelijakého manažera. Staral se o různé věci, obtelefonovával všechno možné, sháněl různé pomůcky na trénink, domlouval posilování týmu s agenty. Teď už je v situaci, kdy tohle všechno dělat nemusí, navíc má i asistenta.       

Hned první sezonu se v kádru prostřídalo pět cizinců (Meno, Bledsoe, Eqwuatu, George, Petrovič), jak různé sorty zahraničních borců jste tu za těch osm sezon potkal?
Byla jich spousta a už bych si ani všechna jména nepamatoval (celkem jich bylo včetně aktuálních hráčů 29). Objevila se tu řada Američanů, z nichž někteří si sem přišli jen udělat statistiky a hráli sebe, další naopak zapadli do šatny v pohodě. I kvůli tomuhle ten úspěch dlouho chyběl, že se tu hráči dost střídali, každý rok bylo několik nových hráčů a bylo složité se znovu sehrávat. Teď jsme nějaký rok spolu a i to je znát, že o sobě líp víme.  

Byla by ta případná medaile pro vás absolutní strop, když titul momentálně pro většinu týmů v lize leží hodně vysoko?
Určitě bych před těmi osmi lety nečekal, že se můžeme vypracovat až sem, že se klub posune tak daleko a my budeme bojovat s týmy jako Nymburk, Děčín nebo Pardubice o ty nejvyšší pozice. Poprvé jsme to ukázali už v letošním FINAL 4 Českého poháru, kde jsme získali první klubovou medaili. Mít ji z ligy, vládla by tu určitě ohromná spokojenost.