V play-off nás to všechno doběhlo

S MIROSLAVEM SODOMOU Za dva roky toho u trenérského kormidla stihl klubu doručit tolik jako nikdo další za 15 let Medvědů v NBL. První stříbro v Českém poháru a loňský bronz i letošní páté místo v lize, což je sdílený nejlepší a druhý top výsledek Kolína.

Namísto vršení dalších úspěchů se zřejmě ještě silnější sestavou dal nyní Miroslav Sodoma přednost zdraví, které, jak zdůrazňuje, má vyšší prioritu. Uskromní se tak na svou roky tradičnější manažerskou pozici. O tom všem i o lecčem dalším z dění kolem týmu nyní promluví pro NBL.Basketball.

Trenére, po dvou letech jste ze zdravotních důvodů odstoupil z trenérského postu. Bylo to spíš náhlé rozhodnutí, nebo déle plánovaný krok?
Už někdy od ledna jsem věděl, že další rok tým určitě trénovat nebudu moct, a to ze zdravotních důvodů, s tím, že kdyby se něco přihodilo, býval bych skončil už před koncem sezony. Měl jsem asi skončit hned v tom lednu, ale přece jen jsem chtěl sezonu dovršit. Neměli bychom náhradu a já jsem i po dohodě s prezidentem klubu Martinem Buřičem řekl, že to zvládnu.

Kdy budete vědět, kdo bude vaším nástupcem?
Intenzivně to řešíme. Před koncem sezony jsme ještě s nikým nejednali, protože jsme věděli, že by se to hned provalilo, což jsme v žádném případě nechtěli. Hráčům jsme to tak oznámili jako prvním až po vypadnutí z play-off. A až pak jsme začali jednat. Kandidátů je více a konečné rozhodnutí by mohlo padnout do konce tohoto týdne.

Jaký pro vás ten druhý kompletní rok u kormidla týmu byl, když už jste nemohli překvapovat jako loni, ale museli jste potvrzovat dobyté pozice?
Vždycky se říká, že potvrzovat je těžší, což tak skutečně bylo. Těžší to bylo i v tom, že od nás každý něco očekával. Na druhou stranu si ale nikdo moc neuvědomoval, že nám oproti závěru minulé sezony skončili čtyři důležití hráči. Kariéru ukončil David Machač, do Pardubic odešel David Pekárek, opustili nás i Lee Skinner a Devante Wallace. Kdo nás sledoval, musel vidět, že ti tři, kteří tu odehráli většinu sezony (Skinner, Wallace a Machač), byli stěžejní a David Pekárek nám dost pomohl v play-off. Čtyři hráči, to je strašlivě velká změna. Začátek sezony tomu odpovídal, postupem času jsme se ale i k mému překvapení poměrně rychle zlepšovali a před tím, než nás postihl covid, jsme v prosinci měli top formu a hráli velice dobře. S covidem ale přišly velké problémy, i proto, že nám od vedení soutěže bylo nařízeno hrát velice brzy po velmi dlouhé týmové karanténě. Zraněním to odnesl Michal Mareš a v nějaké podobě i Adam Číž. Tohle pro nás byly zásadní věci, ale i z toho jsme se vyhrabali. A ve skupině A1 se mám až neuvěřitelně povedlo vyšplhat až na čtvrté místo. Vše nás ale trochu dohnalo ve čtvrtfinále s Ústím.

V jakém smyslu?
První utkání doma jsme ještě s vypětím všech sil dotáhli k vítězství a ještě ve druhém vše nahrávalo k vedení 2-0, ale bohužel se to dostalo do prodloužení a v něm už nás soupeř přehrál. Tenhle zápas byl jazýčkem na vahách, který nás už dolomil. Nemyslím, že by to pak kluci vzdali, ale to sportovní štěstí už se k nám nepřiklonilo. Ať už to bylo únavou, nebo velkým vytížením hráčů. Všude se pak hovořilo o tom, jak nás Ústí zaskočilo, já jsem ale přesvědčen, že to tak úplně nebylo. Možná ve druhém utkání to tak bylo díky pravidelným přebíráním SLUNETY v obraně. V dalších zápasech jsme ale ty pozice v útoku měli, jenže jsme nedokázali skórovat, jak zpod koše, tak hlavně z dálky, kde nás opustila střelecká přesnost. Střelba z větších distancí nám odešla a nedokázali jsme si s tím poradit. A pak už na nás dopadla nějaká střelecká deka a dopadlo to, jak to dopadlo. Přitom v předchozím průběhu sezony nás právě útočná produktivita držela. Postoupit jsme samozřejmě moc chtěli a pro mě osobně ta motivace zopakovat semifinále byla ještě větší, když jsem věděl, že budu končit. Přesto s odstupem času můžu říct, že konečné páté místo je po dvou bronzech náš nejlepší výsledek za 15 let. A to i přes tu touhu dojít znovu do semifinále považuju za úspěch.

Jak velkou roli při nevýkonnosti útoku sehrálo to, že se ústecký soupeř enormně soustředil na rozehrávače Číže, který kromě prvního utkání na své poměry střelecky strádal?
Určitě to roli sehrálo, bez diskuse. Každý ví, že Adam je hlavou našeho útoku a že ty míče rozdává hlavně on. Nicméně i z odstupu viděno - my jsme ty střely měli, ale z trojek, které máme dlouhodobě 36 nebo 37 procent, jsme najednou měli dvacet, a to všechno nemůže být jen obranou. My se prostě nemohli trefit, a když vám o 17 procent jdou dolů trojky a nedáte ani zpod koše, kde jsme ty šance taky měli, tak co za tím hledat?

Už jste naznačil, že za dané situace bylo čtvrté místo po nadstavbě pro vás velmi dobré. To třetí už viselo i při zlepšení Brna příliš vysoko?
Kdybyste se mě zeptal v září, tak bych nevěřil ani čtvrtému místu. A nevěřil bych ani před vstupem do nadstavby. Do skupiny A1 jsme proklouzli vydřenou výhrou v Ostravě, což bylo těsně po naší covidové pauze. A na to čtvrté místo jsme se posunuli až v závěru nadstavby, takže za mě to bylo skutečně příjemné překvapení. A jen škoda, že jsme na to v play-off nenavázali.

Opticky to vypadalo, že oproti minulé sezoně jste vaši hru od trojkových přestřelek víc překlápěli pod koš. Bylo to chtěné, nebo spíš vynucené obranami soupeřů?
Určitě to nebylo tak, že bychom chtěli hrát víc pod koš. Vyplynulo to z útoku, který byl nějak připraven, a potom bylo na hráčích, jejich herní inteligenci a vidění, kde ty střelecké prostory vzniknou. Jestliže nás soupeř bránil na trojkovém oblouku, dávali jsme to dolů a (pivoti) Kuba Petráš nebo Pavol Lošonský to proměňovali a měli vynikající čísla. Pokud byl ve hře (další podkošový hráč) Jirka Jelínek, za ním soupeři chodili na trojku, takže on se ke střelám nedostával, ale dole v obranách vznikala díra a ukázkou toho bylo domácí utkání s Ústím v nadstavbě (výhra o 25), kde jsme jeho obranu trestali. To samé se nám povedlo v nadstavbovém dvojzápase s USK, kdy v každém utkání jsme skórovali z jiných pozic, a s různými obranami jsme si skvěle poradili.

Ekonomicky vyšla letošní sezona podobně jako ta minulá?
Přesná čísla v hlavě nemám, ale pohybovali jsme se v podobných částkách. Pokud bychom sečetli všechny náklady, kdy si platíme skutečně vše včetně nejmenších drobností, byli jsme někde nad deseti miliony.

A o kom z kádru už jistě víte, že zůstane, a kdo naopak má namířeno jinam?
S úplnou jistotou to ještě nedokážu říct, ale situace je taková, že všichni hráči mají buď smlouvu na další sezonu, nebo měli nastavené opce. Všechny byly uplatněny a jednání probíhají. Záležet bude i na hráčích, zda někteří budou, nebo nebudou z opcí vykoupeni jinými týmy. Kádr by ale měl zůstat z 90 procent shodný. Kromě Krise Martina, který pokračovat nebude, zatím nikdo další neodchází. Jinak my jsme i v této sezoně byli připraveni ještě nějakou platnou posilu přivést, proto se tu objevilo několik hráčů na zkouškách. Finance jsme měli ještě na dva hráče, ale hledali jsme skutečné posily. A na samém konci sezony jsme i pod nějakými obavami byli nuceni přivést Krise Martina. A i nyní chceme dvěma hráči stávající základní rotaci rozšířit. Jinak zůstávají v týmu i mladíci Tomáš Merta a Pavel Novák.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai i30