V reprezentaci díky herní konzoli a tátovi z Guiney

SE LVEM U18 PATRICKEM SAMOUROU  Pro české mládežnické reprezentace to bylo docela požehnání, že se pan Samoura, pocházející z hlavního města západoafrické Guiney, v polovině 80. letech zmohl natolik, aby měl prostředky na studium na pražské ČVUT. Další klikou bylo, že si zde během studií našel i svou budoucí ženu, tehdy studentku architektury. A jako příznivá okolnost se přidalo i to, že oba partneři na amatérské úrovni hrávali basketbal. Pak už jen stačilo, aby jejich třem synům dal český strýček k Vánocům herní konzoli a zrod nového reprezentanta, nyní 17letého Patricka Samoury, byl dokonán. Na nedávném B-divizním ME U18, kde dvěma jiným lvům kolovala v žilách pro změnu řecká a bosensko-chorvatská krev, byl zjevně nejkomplexnějším borcem českého výběru. Jako bezmála dvoumetrový rozehrávač stíhal prakticky všechno. A při jeho výšce snad ani nepřekvapí, že aktuálně zařezává v pražském USK, kde jiný podobně vysoký playmaker před časem zahájil svou cestu až do NBA. Patricka nejspíš už na podzim čeká i premiéra v Kooperativa NBL. Stejně tak tento majitel pouze českého občanství stále čeká na první výpravu do své druhé domoviny. I když neovládá otcův místní jazyk susu (oficiální guinejskou řečí je francouzština), je na to po lingvistické stránce vybaven víc než dobře – vedle češtiny hovoří i anglicky, španělsky a ve volném čase se učí také francouzštinu. Hlavní ale je, že mu to jde od ruky pod košem, stále i pod dozorem staršího bratra. Nyní už ovšem předejme slovo jemu samotnému…  

SE LVEM U18 PATRICKEM SAMOUROU  Pro české mládežnické reprezentace to bylo docela požehnání, že se pan Samoura, pocházející z hlavního města západoafrické Guiney, v polovině 80. letech zmohl natolik, aby měl prostředky na studium na pražské ČVUT. Další klikou bylo, že si zde během studií našel i svou budoucí ženu, tehdy studentku architektury. A jako příznivá okolnost se přidalo i to, že oba partneři na amatérské úrovni hrávali basketbal. Pak už jen stačilo, aby jejich třem synům dal český strýček k Vánocům herní konzoli a zrod nového reprezentanta, nyní 17letého Patricka Samoury, byl dokonán. Na nedávném B-divizním ME U18, kde dvěma jiným lvům kolovala v žilách pro změnu řecká a bosensko-chorvatská krev, byl zjevně nejkomplexnějším borcem českého výběru. Jako bezmála dvoumetrový rozehrávač stíhal prakticky všechno. A při jeho výšce snad ani nepřekvapí, že aktuálně zařezává v pražském USK, kde jiný podobně vysoký playmaker před časem zahájil svou cestu až do NBA. Patricka nejspíš už na podzim čeká i premiéra v Kooperativa NBL. Stejně tak tento majitel pouze českého občanství stále čeká na první výpravu do své druhé domoviny. I když neovládá otcův místní jazyk susu (oficiální guinejskou řečí je francouzština), je na to po lingvistické stránce vybaven víc než dobře – vedle češtiny hovoří i anglicky, španělsky a ve volném čase se učí také francouzštinu. Hlavní ale je, že mu to jde od ruky pod košem, stále i pod dozorem staršího bratra. Nyní už ovšem předejme slovo jemu samotnému…  

Patricku, v Česku žijete odmala?
Jo, narodil jsem se v Praze, kde jsme bydleli asi dva roky, a pak jsme se odstěhovali do Berouna, kde jsem začal s basketem.  

Pod koši jste začal v rodině jako první, nebo máte nějaké vzory?
Rodiče oba hráli jako malí, ale pak nějak přestali. Já se dostal k basketu díky strejdovi z máminy strany, který nám jednou k Vánocům daroval herní konzoli a my si k tomu koupili i hru NBA LIVE 2005. Můj nejstarší brácha pak začal hrát i skutečný basketbal, potom se přidal i prostřední bratr a nakonec i já, asi v pěti nebo šesti letech.



Zdá se, že dnes už se se sportem nezačíná na ulici, ale u počítače.
(smích) No, někdo to tak má…

Za koho jste na konzoli hrával nejčastěji?
Před těmi asi dvanácti lety to bylo nejvíc za Denver Nuggets, kvůli tomu, že byl tehdy dobrý Carmelo Anthony. Ale nebyl můj vyloženě oblíbený hráč, na to nejsem. Spíš mám rád od každého něco.  

Kudy vedla vaše cesta z Berouna zpět do Prahy?
Beroun začal nějak spolupracovat se Spartou, tak jsem asi rok hrál za ni, a když jsme jednou nastoupili proti USK, všimli si mě a dostal jsem se na Folimanku, což byl rok, tuším, 2013.

Už jste se byl podívat i ve své druhé domovině, tedy ve dvanáctimilionové Guineji?
Ještě ne, ale v budoucnu chci určitě, protože bráchové tam už byli několikrát. Znalosti mám hlavně o té části země, odkud pochází táta. Říká, že to je o hodně jiné než tady. Musel hodně tvrdě pracovat, aby se mohl dostat na studia sem do Prahy. Vycestovat takhle do zahraničí bylo dost složité, on pochází z velké rodiny, má hodně bratrů a sester a vždycky se prali vlastně o všechno.   



Mimochodem, čím se teď váš otec pracovně zabývá?
Pracuje jako konzultant pro vysoké školy, zabývá se transferem technologií a mimo jiné taky zprostředkovává výměnné studijní pobyty studentů mezi Českou republikou a Guineou i dalšími frankofonními zeměmi v Africe.

Nový kouč reprezentace U18 Luboš Bartoň ve vás viděl nejkomplexnějšího hráče letošního výběru. Chtěl od vás právě on, abyste měl tolik bodů, doskoků i asistencí, nebo takhle hráváte odjakživa?
Dalo by se říct, že jsem měl být lídrem a pomáhat ostatním, aby se dostávali do co nejsnadnějších pozic, které jim při zakončení vyhovují. Můj styl hry je právě zapojovat všechny ostatní, aby hráli dobře a s nimi i já. Jako malý jsem to hrával hodně na sílu, i když jsem nebyl nějak vyšší, spíš „hmotnější“. Po příchodu na USK jsem jenom bránil a moc neútočil, ale pak jsem začal pořádně trénovat, jak s trenéry v klubu, tak s bráchou, který mě trénuje dosud. A z těchto tréninků vyplynulo, že jsem už byl schopný rozdávat i asistence, doskakovat i dávat body a vázat na sebe obranu, abych mohl ostatní dostávat do těch lepších pozic.

Chtěl po vás Luboš Bartoň něco, na co ještě nejste zvyklý?
Rozhodně mi říkal, abych se nebál vystřelit a abych své střelbě věřil. Já totiž, nevím proč, moc nestřílím z dálky, což rozhodně ještě musím zlepšit. A už na tom pracuju.

Právě na zlepšení střelby podle trenéra závisí vaše budoucnost, včetně té reprezentační. Třeba na ME jste měl trojkovou bilanci 14/1. Čeká vás tady největší šichta?
Je to tak. Pracuju na tom každý den a doufám, že se to bude stále lepšit. Já prostě radši přihrávám někomu jinému do lepší pozice a taky někdy místo střelby moc najíždím. Je mi ale jasné, že rozehrávač dnes bez střelby může těžko fungovat, musí si umět vytvořit na ni prostor a hlavně musí umět vystřelit.



Až teď na ME jste byl tolik tlačen do hry zády pod košem, nebo to je váš denní chleba už dlouho?
Na to jsem zvyklý, protože pan Jachan na USK chce, aby rozehrávači, pokud nemůžou sami najet do koše, už během přechodové fáze útoku hráli do dolního postavení, kde někteří můžou mít výškovou i váhovou výhodu. Pan Bartoň to chtěl taky, protože tak jde dát lehký koš, nebo můžeme ze zdvojení obrany, která musejí přijít, vyhodit na volné střelce.     

Platí vaše výška 198, kterou vám teď uvádějí?
V botách jo, ale bez nich mám 195. Doufám, že ještě o něco povyrostu. Dva metry mít už asi nebudu, ale 198 bych si přál.

To byste to dotáhl skoro tak vysoko jako klubový předchůdce a rovněž dvoumetrový reprezentační rozehrávač Tomáš Satoranský. Je pro vás tak trochu vzorem?
Dalo by se to tak říct. I on je vysoký a navíc taky z USK.

Tři otázky zpátky jste řekl „pan Bartoň“. Takhle jste o trenérovi mluvili běžně a vykali jste mu všichni?
Já jsem na to takhle zvyklý i z rodiny, kde mě vždycky učili respektu, takže to tak říkám. A jinak jsme, myslím, všichni vykali.



Jen šest hráčů z letošního národního týmu, složeného ze sedmnáctiletých a osmnáctiletých, mělo za sebou v minulé sezoně zkušenost s aspoň 10 zápasy v první lize mužů. Kouč lvů U20 Ladislav Sokolovský zdůraznil, že hrát solidní minuty právě v první mužské lize musí být pro reprezentanty z U20 povinností. Za jak zásadní považujete mít tuhle zkušenost jako hráč národního týmu U18? Anebo je to tak, že povinnosti v extraligách dorostu vám toho moc nedovolí?
Tohle záleží hlavně na trenérovi kategorie U19, jak toho hráče vidí, jestli tam už může hrát a jestli tam dostane prostor za hráči, co pendlují z áčka v NBL. Sám bych řekl, že první liga určitě pomůže i nám, abychom si zvyknuli na ten fyzický basketbal. Je to tam mnohem rychlejší, s větším tlakem na míč, takže by pak měl být hráč lepší v péči o něj a nebude tolik ztrácet.

Byla to pro vás na ME velká rána, když jste už před posledním zápasem ve skupině přišli o dvě křídla základu Krejčího s Těleckým? A byl to hlavní důvod uvíznutí už ve čtvrtfinále?
Ztráta to byla velká, ale i přesto jsme přes Slovince mohli přejít rozdílem deseti patnácti bodů. Bohužel nám selhala obrana, což rozhodlo.

V A-týmu USK v NBL byla loni vložena rozehra do rukou 20letého Ondřeje Sehnala a 19letého Jakuba Tůmy. Vám na začátku nastávající sezony bude stále ještě 17, přesto - přijde už řada na první šanci i pro vás?
Pro letní přípravu jsem byl zařazen do A-týmu a měl bych i odehrát některé zápasy v NBL. Kdyby se ale hrálo proti těžším soupeřům a bylo by zjevné, že by na mě minuty nevyšly, tak bych ten víkend pokračoval v extralize U19. V áčku bych měl být co nejflexibilnější a měl bych hrát všechny perimetrové pozice.