V show Finále 1 se Děčín vrátil o 4 roky zpět
Jakoby se čas vrátil o čtyři roky zpátky. Na start semifinálové série mezi stejnými týmy. Děčín tehdy mohl způsobit na nymburské palubovce prvotřídní senzaci. Jenže Hatcher s Pavlem Houškou minuli v samém závěru čtvrté čtvrtiny Střelu slávy, jež by hostům přinesla šokující triumf a nedala obhájcům šanci ukořistit zápas v prodloužení. Rok se sešel s rokem a Válečníci stáli před malým deja vu!
Jakoby se čas vrátil o čtyři roky zpátky. Na start semifinálové série mezi stejnými týmy. Děčín tehdy mohl způsobit na nymburské palubovce prvotřídní senzaci. Jenže Hatcher s Pavlem Houškou minuli v samém závěru čtvrté čtvrtiny Střelu slávy, jež by hostům přinesla šokující triumf a nedala obhájcům šanci ukořistit zápas v prodloužení. Rok se sešel s rokem a Válečníci stáli před malým deja vu!
Jenže tentokrát už o patro výš, ve vstupní show velkého Finále NBL 2015. Prvního v dějinách severočeského klubu, přesto hraného tak, jako by šlo o denní rutinu. Když se vraceli po timeoutu na hřiště, světelná tabule ukazovala ohromujícně těsné skore 67-64 a Válečníci měli 25 vteřin na vyrovnávací trojku. Tu, kterou mnozí z 1110 diváků v hledišti očekávali. Jejich plán však byl jiný…
Děčín zahrál akci na snadné zakončení zpod koše kapitána Houšky. Jenže vtom se odkudsi vzal domácí křídelník Hruban a euforického muže hostů obranným zákrokem ve vzduchu zastavil. Nymburk získal míč, Severočeši už museli faulovat a Simmons šestkami chladnokrevně první finále zavřel.
Byl to duel, který byl víc než jen ozdobou letošního ročníku Kooperativa NBL. Duel, v němž favorit nevedl o víc než deset, a když se tak několik minut před koncem stalo (65-55), famózní Bosák 7 body v řadě přitáhl druhý tým základní části na 65-62. 78 vteřin před koncem to byl pro Válečníky snový stav. Ač si málokdo myslel, že by v Nymburce mohli mít šanci, oni sami tomu věřili. A v ukrutně taktické a defenzivní bitvě všem znovu dokázali, že jejich letošní sezona je nad jiné výjimečná.
Lepší pozvánkou na pondělní "Zápas sedmdesátiletí", než konečná porážka o 5 bodů, by už byl jen šok v podobě dobytí Nymburka, jež za posledních 12 let docílila v play-off jen a pouze pardubická Beksa v Semifinále 2010.
A do bílého odění fanoušci ze severu, kterých do Nymburka dorazila více než stovka, to podle všeho cítili stejně. Zatímco jejich hrdinové se trousili ze hřiště na lavičku zklamaní ze ztracené koncovky, v sektoru hostů - tak jako by se to dělo v domácím stánku - stále znělo hromové "Dě-čín".
A ze svého tradičního rituálu neustoupili děčínští tifosi ani v samém začátku, kdy se opět zvedli ze sedaček, aby vestoje čekali na první koš svého týmu, který se při zahajovací hymně držel jako jedno tělo kolem ramen. Robert Landa, který hosty podepřel 8 body do poločasu, usadil fanoušky už po 45 vteřinách trefou zpod koše po útočném doskoku.
Byl to symbolický moment první půle. Válečníci se nájezdy pod koš dostávali až nečekaně snadno a po přistoupení výpomoci několikrát šikovně míč odložili k bezpečnému zakončení spoluhráče přímo zpod obruče. A na útočném doskoku řádili neméně: v půli vedli 2-7 a na konci 9-13. Na body z druhých šancí vyhráli 8-18 (do půle 2-12), méně než obhájci ztráceli (16-14) a produkce zpod koše skončila remízou 26-26 (do půle 14-18).
Jen v jednom momentu na začátku se zdálo, že zápasu možná bude chybět náboj. To když rozehrávač Washington v úvodu drtil Vyorala, bral mu míče a semifinálová hvězda Děčína jen marně reklamovala faul. Z hlediště opět sledována otcem Vladimírem se alespoň revanšovala zisky v obraně. Domácí nicméně díky krádežím míčů vystoupali po trojce Simmonse až k vedení 16-8 (z deficitu 4-7).
Po timeoutu však hosté poprvé přistoupili k účinné zóně, jež nepropouštěla žádné útočné doskoky pro málo aktivní domácí, a ve druhé čtvrtině byla dokonce vyladěna třetím dlouhým hráčem Kašou, který byl postaven na její vrchol. Byl to jeden z mnoha taktických prvků, jež hosté v prvním finále na favorita vypustili.
V obraně například zdvojovali Simmonse s míčem a v útoku se snažili využívat každé sebemenší výhody, jakou měl Jelínek na pozici 4 proti Bartoňovi nebo Bosák proti subtilnímu Raiviovi. Právě shooting guard Děčína byl spolu s Jelínkem a Landou hlavní útočnou silou hostů v první půli, kdy byli přísně střeženi Houška s Vyoralem.
Toho při absenci Tuckera čekala přetežká 37minutová šichta. Kromě dvou úvodních ztrát už ale žádné další nepřidal a od třetí čtvrtiny začal množit i své 2 prvopoločasové body, až na konečných 10. V závěru své 20minutové druhé půle měl navíc jednu z hlavních úloh.
Necelé dvě minuty do konce šel při brejku sám do koše, ale za stavu 65-60 jej na poslední chvíli zblokoval Washington. Po snížení Bosáka z divokého zakončení z nájezdu pak z posledních sil pronikl ke koši, získal faul a z šestek snížil na 65-64. Byly to 2 z pouhých 7 trestných hodů týmu v zápase. Jenže ani Nymburk na tom nebyl lépe (8/7).
25 vteřin do konce ovšem podnikl nesnadný vnik se zakončením ala Navarro Simmons a získal domácím nakonec kritické vedení 67-64.
Nymburský kouč Kemzura od samého začátku posílal na hřiště co nejpohyblivější pětice, od kterých potřeboval především dobrou obranu. To se týkalo hlavně podkošového prostoru, který je celou sezonu pro tým (na mezinárodním fóru) zranitelným územím. I proto byl jen na pět minut využit málo pohyblivý centr Stutz a stejně skromný čas v utkání dostal i v útoku obvykle aktivní power forward Burns. Naopak největší penzum minut leželo na triu Benda (Hráč utkání), Pavel Houška a Bartoň. Ten v útoku čekal především na volné trojky (trefil 2) a nejvíc platný byl na doskoku, kde posíbíral 10 míčů (3 v útoku) z 35 celého týmu.
I Nymburk uplatňoval různé taktické prvky. Tu přišel se zdvojením na Vyorala, kterého tak donutil zbavit se míče. Tu se do ústředního playmakera soupeře snažil hrát v útoku zády Jiří Welsch, který kdysi jako zelenáč ve Spartě ještě zažil jako spoluhráče Vyoralova otce. Welsch už do půle stihl k 6 bodům přidat i 5 asistencí. Ještě o dva body lepší bylo nejúdernější trio Benda (na konci 12), Simmons (na konci 16) a nárazově agresivní Washington (na konci 12). Poslední dva se postarali i o další obrat z 20-25 na 29-25.
Když se ale nadechl k nečekanému nájezdu přes Simmonse power forward Jelínek, nabila děčínskou lavičku nová vlna energie. To byl těsně před poločasem stav 31-32.
Třetí čtvrtinu hosté naplnili útočnými doskoky i několika bloky a s rozjíždějícím se Vyoralem stále drželi s mistrem krok. A když ex-děčínský Pomikálek zakončil parádní alley-oop do zóny hostů, kouč Budínský si okamžitě vzal timeout, ač skore bylo jen 43-42. Za žádnou cenu nechtěl Nymburk pustit na větší bodovou vlnu.
Do poslední čtvrtiny se v souboji dvou (ponejvíce) sedmičlenných rotací šlo za stavu 48-46. Faulové výroky se stávaly stále ostřeji sledované oběma lavičkami a hluk v hale se stupňoval. Jedna bubenická sekce svými rytmy přebíjela druhou a děčínský stohlavý sektor svým skandováním často získával navrch.
Jenže to už si bral svými trojkami ve čtvrté čtvrtině slovo Bartoň a hosté, v jejichž středu už od konce třetí čtvrtky měl 4 fauly úderný Bosák (se 14 body za 17 minut top skórer týmu), jako by začínali odpadávat. Včas se ale díky Bosákovi nadechli, aby závěr patřil domácímu Simmonsovi.
"Předvedli jsme hodnotný výkon, hodný finále, možná pro někoho až překvapivý," ocenil kouč hostů Pavel Budínský. "Nelehkou situaci s absencí rozehrávače Tuckera jsme zvládnuli bravurně. Udrželi jsme těsné skore po 39 minut a je jen škoda, že jsme koncovku nezvládli lépe. Mohla být ještě mnohem dramatičtější."
I když nechtěl přechvalovat, palec nahoru musel ukázat i Tomáši Vyoralovi, který jako jediný rozehrávač odjezdil zápas na pouhé 2 ztráty z úvodu.
"Zvládl to výborně. Zkuste se vžít do situace 22letého kluka, který jde hrát proti Nymburku, a ví, jak dobrým obráncům bude čelit. Především proti Vojtovi Hrubanovi je to víc než basketbalová maturita a hrát takový zápas 37 minut je to nejvyšší možné vzdělání v Česku. Proměnit víc střel, byl by ten výkon ještě znamenitější, ale to mu nejde vyčítat. Za to, že zvládl utkání hrané v takové intenzitě a s takovým nasazením, jsme moc rádi. Ve druhém zápase to bude ještě těžší, zároveň ale doufám, že doma bude Tomáš ještě výraznější."
Podle severního kormidelníka tým pro Duel 2 potřebuje udělat určité korektury v útoku i obraně a také musí zvýšit jistotu zakončení zpod koše. "Tam někteří mladší hráči panikařili a nechávali se zablokovat. Právě ty zablokované střely zpod koše mě mrzí. Rozdíl v kvalitě a úrovni mezi některými týmy v NBL je obrovský a my s tímhle měli problémy už v semifinále s Prostějovem. Do té doby jsme nehráli se soupeři s takovými defenzivními schopnostmi. Třeba i rozehrávač Washington na konci vyletěl za Tomášem Vyoralem a zezadu ho zblokoval ve dvojtaktu. Tomáš je taky rychlý hráč, ale tohle prostě nečekal. Hráči si tím musí projít, musí být obezřetní a ještě líp číst hru, víc fintovat a snažit se zakončovat tak, aby se bloku vyhnuli."
Děčín se doma chce pokusit o výhru a srovnání série. "Musíme věřit, že vítězství dosáhneme. Hrát s Nymburkem je pro nás odměna a obrovská výzva. Kluci ale ukázali, že si finále zasloužili a že se s nimi musí počítat. Jen by potřebovali takové zápasy hrát každý týden."
Nymburský lodivod Kestutis Kemzura vyzdvihl hru protivníka. "Děčín v tomhle dobrém zápase hrál úporně i chytře. Možná si někdo myslel, že vyhrajeme o dvacet třicet bodů, ale tohle je finále."
Za hlavní problém svého týmu litevský trenér označil doskok v první půli. "Tam nás soupeř ničil 12 body z druhých šancí. A i přes zlepšení po změně stran nás tohle provázelo celý zápas. Zaspávali jsme při obranném doskoku na slabé straně. Děčín v těch situacích předváděl velkého bojového ducha. Je to jeho styl, my na to ale hlavně v první půli zapomínali a neodstavovali soupeře od doskoku. Rozdíl je vidět i na týmových doskocích, kdy Děčín měl 5, a my 1. Hlavně v první půlce chtěl soupeř ty volné míče víc," přiznal Kemzura, podle nějž jeho tým měl problémy i při průnicích hostů pod koš, kde stejně jako na doskoku jeho svěřenci ztráceli své hráče.
Kemzurovi se nelíbilo ani to, že když tým díky stopkám v obraně získal náskok 8 až 10 bodů, po hluchých minutách v útoku o něj zase přišel. "Máme sice zkušenější hráče, kteří vědí, jak se s tímhle vyrovnat, ale jako na domácí na nás byl při vyrovnaném skore větší tlak, protože pak už se může stát ledacos."
Podle kouče mistra tým obecně odvedl dobrou práci na Vyoralovi, který sice nakonec dal 10 bodů, ale při střelbě 13/3. Navíc na 4 bodech domácí zastavili Houšku a na pěti další děčínskou oporu Striu. "Těžkosti nám ale dělali Landa s Bosákem. Navíc jsme měli velký počet ztrát a to nejde akceptovat."
Už v pondělí nadejde pro Děčín první finálový duel na domácí půdě v jeho 70leté historii. A vzhledem k tomu, jak rychle se začala plnit kapacita hokejového stadionu, může se dostat do ohrožení i dosavadní návštěvnický rekord NBL, jejž utvořilo utkání základní části Pardubice - Nymburk z ledna 2007.
"To, že se bude hrát v hokejové hale, je dobré pro český basketbal a ze strany Děčína jde o dobrou myšlenku. Zvýší to zájem diváků. My jsme ale na velké arény včetně hokejových zvyklí a určitě se na to nebudeme vymlouvat. Víme, že v Děčíně bude plno a hlučno. Musíme se na to připravit a ještě zlepšit svou obranu," předesílá Kestutis Kemzura.
Děčínský protějšek k tématu možného rekordu dodal:
"Nevím, jestli padne, ale hlavně budeme rádi, když se vytvoří skvělá atmosféra. Tenhle první výsledek je velkou pozvánkou na Utkání 2. Pro nás to teď je "Moment 70leté historie". Považuju za neuvěřitelné, jak obrovský ohlas ve městě náš postup do finále vyvolal. A i když se zdá, že přesunem na hokejový stadion ztrácíme výhodu pekelného domácího prostředí, je rozhodnutí jít do větší haly správné."
"Jednou na to budeme všichni vzpomnat, že finále ligy se hrálo v hokejové hale. Doufám, že atmosféra u nás přispěje k celkovému obrazu hry. Už první zápas byl krásný a já věřím, že to tak bude pokračovat. Přeju si, aby lidi přišli a tímto je na děčínský hokejový stadion i zvu."
