V takové situaci už příště nemůžeme být!
S LEVELLEM SANDERSEM Je to medaile, ale je jen bronzová. Tak by šla ve stručnosti shrnout letošní pardubická sezona, která díky bravurně zvládnutému rozhodujícímu duelu o třetí místo měla pro Beksu vítězné, přesto celkově hořkosladké vyústění. „Tohle pojmenování sedí. Jistě jsme cítili, že šance na finále letos byla, ale nehráli jsme dost dobře na to, abychom se do něj probojovali. Opava hrála v semifinále mnohem líp a finále si zasloužila,“ uznal vládce lavičky Východočechů Levell Sanders.
S LEVELLEM SANDERSEM Je to medaile, ale je jen bronzová. Tak by šla ve stručnosti shrnout letošní pardubická sezona, která díky bravurně zvládnutému rozhodujícímu duelu o třetí místo měla pro Beksu vítězné, přesto celkově hořkosladké vyústění. „Tohle pojmenování sedí. Jistě jsme cítili, že šance na finále letos byla, ale nehráli jsme dost dobře na to, abychom se do něj probojovali. Opava hrála v semifinále mnohem líp a finále si zasloužila,“ uznal vládce lavičky Východočechů Levell Sanders.
Ten prý před sérií o bronz s hladovými vlčáky ze Svitav dostával otázky, zda bude po zklamání ze semifinálového vyřazení těžké hráče nachystat na další zápasy. „Na to jsem ale měl jasnou odpověď - jsme profesionálové a kluci i do rozhodujícího zápasu dali všechno. Je dobré mít medaili a je určitě lepší být třetí než čtvrtý,“ podotkl.
Jeho tým dva roky po sobě dosáhl na strategicky důležité druhé místo po dlouhodobé části, jenže v play-off mu domácí výhoda ve čtvrtfinále, ani v semifinále moc nepomáhala, neboť pokaždé ztratil první utkání na svém kurtu, s Opavou dokonce první dvě a v sérii všechna tři, aby se druhý rok v řadě poroučel ze semifinále po vyřazení od tabulkově hůře postaveného soupeře. Navíc pokaždé po výsledku 1-4 v sérii.
„Celé letošní play-off bylo zrcadlem pro nás jako klub, pro tým, pro hráče i trenéry, abychom viděli, kde se musíme zlepšit. Máme před sebou hodně práce. Hráči se musí zlepšovat individuálně, totéž platí o trenérech i celém klubu. Všichni své nedostatky známe a musíme důrazně zapracovat na jejich odstranění,“ začal Sanders nejdřív trochu abstraktně s odkrytím hlavních příčin opakujících se selhání.
Až pak přešel k té hlavní a konkrétní. Týmu chyběli střelci, nebo přesněji sebevědomí střelci, a právě zlepšení této oblasti bude zřejmě věnována největší pozornost při skládání nové sestavy.
„V play-off nás soupeři stále tlačili do našich slabých stránek a to se týkalo především střelby z dálky. Protivníci proti nám stáli ve dvou ve třech ve vymezeném území, nechávali další naše hráče úplně volné a my z toho nedokázali těžit. V takové situaci už příští sezonu nemůžeme být,“ zdůraznil Sanders.
Pro bližší ilustraci – pětice se třemi guardy Welsch (12/3), Půlpán (29/4) Potoček (28/8), Švrdlík (1/0), Nečas (2/1) se v play-off složila na trojkovou bilanci 72/16 (22 procent), což znamená, že jen každá pátá střela z jejích rukou skončila v obruči. Pokud by se přidal častý trojkový poušitel, křídelník Pandula (65/16, 24 procent), byla by bilance šesti z 9 hlavních hráčů 137/32, tedy 23 procent. Střeleckou čest týmu tak zachraňovali pouze Spearman (89/38, 43 procent), Kent (61/25, 41 procent) a Kohout (39/14, 36 procent).
Nedostatek úderných střelců vedl v mnoha důležitých zápasových sekvencích k velké závislosti na produkci právě Spearmana s Kentem.
„To s tím, jak jsme dopadli, souvisí. Pokud strategie soupeřů je nechávat některé naše hráče úplně volné a my to pak nevyužijeme, má to na nás vliv. Nemáme pak v útoku žádný spacing, a když vidíte týmy Opavy nebo Svitav, my byli v podstatě jediní, kde řadu našich hráčů soupeři nebránili, a proti takovými obranám se hraje těžko. S Ústím jsme to ještě různě vykrývali nájezdy a seběhy ke koši, ale bylo to složité,“ ví Sanders.
A dodal, že hráče čeká hodně práce, aby do budoucna byli schopní otevřené střely proměňovat. A nejde jen o samotné nadrcení střelby v tréninku, ale hodně i o dostatečné sebevědomí v takových situacích. „V posledním utkání o bronz třeba Viktor Půlpán začal agresivně, a i když minul prvních pár trojek, nepřestal střílet. Nejde prostě přestat střílet, když vám to zrovna nejde, a nesmíte kvůli tomu ztrácet sebevědomí.“
Na pohled by se mohlo zdát, že týmu od poloviny sezony citelně chyběl jeden z nejlepších střelců ligy Dominez Burnett, který nabral směr Ventspils. Sanders měl ale na jeho odchod výrazně jiný pohled.
„Jeho absence nás ranila jen v prvním zápase doma s Děčínem. Tam jsme se hledali a nevěděli, kdo to za něj pozvedne. Myslím, že během pár zápasů nám absence Domineze i pomohla, další kluci se museli zlepšit a převzít zodpovědnost a to v tu dobu bylo přínosné. Samozřejmě to bylo úplně jiné, než když jsme sezonu začali, s rozehrávačem Parksem, který musel odejít před začátkem ligy kvůli vážnému zranění kolena. V závěru sezony nám chyběl i power forward Martin (v základní části třetí střelec týmu z hráčů s většinou zápasů – pozn.), takže to dopadlo jinak, než jsme předpokládali a souvisely s tím i naše výsledky,“ bilancoval Sanders.
Těsně po posledním utkání se Svitavami předvídal, že spolu s kolegou Tomášem Bartoškem bude u týmu pokračovat i v příštím ligovém ročníku.
