Válečníci s rukama v kapsách. Co je tíží?
S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Velmi zklamaně vypadali po „retro zápase“ druhého kola Kooperativa NBL děčínští Válečníci. Ve Svitavách dřeli, snad nejvíc na útočném doskoku, ale příliš propustná obrana a málo přesná střelba je nepustila dál než k výsledku 84-69 v jejich neprospěch. O důvodech jednoznačné porážky s omlazeným celkem Turů i o speciálních modrých dresech, jež Severočeši oblékli jen a pouze na tohle utkání, NBL.cz hovořil s dvoumetrovým křídelníkem Tomášem Pomikálkem.
S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Velmi zklamaně vypadali po „retro zápase“ druhého kola Kooperativa NBL děčínští Válečníci. Ve Svitavách dřeli, snad nejvíc na útočném doskoku, ale příliš propustná obrana a málo přesná střelba je nepustila dál než k výsledku 84-69 v jejich neprospěch. O důvodech jednoznačné porážky s omlazeným celkem Turů i o speciálních modrých dresech, jež Severočeši oblékli jen a pouze na tohle utkání, NBL.cz hovořil s dvoumetrovým křídelníkem Tomášem Pomikálkem.
Tomáši, kýžená odveta za poslední ligové čtvrtinále se vám moc nepovedla. Proč hlavně?
Bohužel se nepovedla. Sice jsme ve druhém poločase zlepšili obranu, ale v prvním si domácí udělali takový náskok, že už jim to stačilo držet celý zápas. A když jsme se na konci přiblížili na dostřel šesti bodů, Pavel Slezák bohužel trefil dlouhou trojku. Nějak necháváme střelce otevřené v pozicích, kde by, myslím, bylo lepší spíš nechat někoho najet. Tohle nás už zalomilo a pak se jen dohrávalo.
Na minus 18 jste se propadli spíš obranou, nebo tím, že to dlouho moc nepadalo?
Byla to kombinace obojího. Svitavy měly dvojtaktové cvičení, kdy jim stačila jedna clona, dlouhý sbíhal ke koši, dostak přihrávku a snadno zakončoval. A na druhé straně, přestože jsme byli schopní mít i tři útočné doskoky v jednom útoku, jsme z toho nedokázali vytěžit žádné body. Takhle jsme soupeře jednou drželi nevím, jak dlouho, oni pak předriblovali na druhou stranu hřiště a po jedné přihrávce následovala střela a dostali jsme trojku. To je pro tým vždycky něco strašného.
Do jaké míry rozhodovaly individuality? Na domácí straně se hodně činili Marko s O´Brienem, u vás se k Autreymu nikdo další výrazněji nepřidal.
No jistě, i já toho spoustu zahodil. Nepadalo nám to celkově, v útoku jsme se trápili, což se táhlo celým zápasem. Jim bohužel některé ty idndividuální výkony stačily.
A jakou čáru přes rozpočet vám udělalo 31 bodů svitavských mladíků, zejména 12 Svobody a 10 Puršla?
O nás se ví, že nás trápí útočný doskok, kdy nejsme schopní brát na záda, na což trochu trpíme. Soupeř má pak druhé šance z dopichů, třeba O´Brien najel, vystřelil, nedal, ale sám si dokočil a vrátil to do koše. Takových jednoduchých zakončení bylo tolik, že nás to hodně sráželo.
Je tam znát, že pokud nejste na křídle vy, máte teď perimetr hodně malý?
Nemyslím, že tam je nějaká nevýhoda. To je spíš o hlavě, abychom si uvědomovali, že musíme brát na záda. Bohužel hned v první čtvrtce měli dva naši nejvyšší pivoti, tuším, dva a tři fauly, nemohli bránit tak tvrdě, museli jsme tam dát menší hráče a vznikl ten problém.
Byl rozdíl hrát v replikách retro dresů?
V zápase už si to člověk neuvědomoval. Jediné místo, kdy se to dalo cítit, bylo na lavičce, protože ty dresy se hrozně potily. Ta bavlna do sebe pot nasála a už nepustila, takže se to lepilo na tělo a člověk tím na lavičce prochladl, protože ten dres prostě studil.
A také byl až nečekaně volný, nebo ne?
O tílku člověk ani nevěděl. Trenky byly takové pevné, a ani se nehnuly. Ani nevím, co to bylo za materiál. A kapsa vzadu? No, bohužel, mně připadalo, že většina z nás včetně mě jsme v nich měli při zápase zastrčené obě ruce. (ironicky)
Mimochodem, jako tým se na film vypravíte hromadně?
Bavili jsme se o tom zrovna v den zápasu a asi se nějak domluvíme.
