Věřím, že dokážeme vyhrát i venku!

PŘED SEMIFINÁLE PLAY-OFF S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Čtrnáctkrát v řadě - včetně letošní sezony - skončili děčínští Válečníci nejhůř pátí v lize. Stabilita nadprůměrné výkonnosti severočeského klubu, který je v semifinále popáté za sedm let, tak tým ARMEXu přímo předurčuje k pravidelnému boji o medaile. A nejinak tomu bude i letos.   

PŘED SEMIFINÁLE PLAY-OFF S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Čtrnáctkrát v řadě - včetně letošní sezony - skončili děčínští Válečníci nejhůř pátí v lize. Stabilita nadprůměrné výkonnosti severočeského klubu, který je v semifinále popáté za sedm let, tak tým ARMEXu přímo předurčuje k pravidelnému boji o medaile. A nejinak tomu bude i letos.         

„Jsem samozřejmě rád, že můžu být součástí takového týmu, jehož výsledky mluví za vše. Děčín dlouhodobě patří mezi špičku ligy, a pokud to tak bude pokračovat, budu jedině rád,“ říká křídelník dvojnásobných vicemistrů z posledních dvou let Tomáš Pomikálek, jehož celek však do semifinálového souboje s Pardubicemi nevstoupí v úterý v roli favorita.   

„Asi za něj nejsme považováni, ale zase bych nás nechtěl stavět do role outsiderů. Ke konci nadstavby jsme měli určité výkyvy, ale ve čtvrtfinále s Kolínem jsme si už zase dokázali, že pokud hrajeme to, co chceme, a jak chceme, jsme schopní hodně potrápit i Pardubice,“ vyhlašuje forward reprezentačního ranku.



Je si však také vědom toho, že Děčín jednoznačně padl v obou duelech této sezony v Pardubicích a doma jim podlehl jednou v nadstavbě a jednou v poháru.  

„Doma jsme je ale taky porazili a víme, že na svém hřišti je zdolat umíme. Jde ale i o to, že soupeř začíná dvěma zápasy doma, což v soubojích takových týmů už je určitá výhoda. Sami víme, že doma jsme daleko silnější a jistější. Na druhé straně jednou se někomu nemusí tolik zadařit, vše může být jinak a myslím, že výhoda domácího prostředí nebude tím rozhodujícím faktorem. Nechci moc předbíhat, ale věřím, že jsme schopní porazit Pardubice i venku.“

Tomáš Pomikálek není z těch, kdo by si příliš lámali hlavu s letošní vzájemnou bilancí 1-4. I on totiž vyznává známou teorii, že play-off je něco úplně jiného a zápasy v něm jsou daleko náročnější. „Jistě pro některé hlava může pracovat, protože už jde o všechno a každá prohra může být zásadní, já ale věřím, že to pro nás může dopadnout dobře,“ ladí dál na vlně optimismu.

Tu pro něj i jeho tým podpořilo čtvrtfinálové vyřazení Kolína 4-1, s průměrným skore 76-62. Prověřili však Medvědi Severočechy dostatečně?

„Pardubice hrají daleko rychleji a rozdíl tam je. Kolín ale nehrál špatně, má šikovné hráče, kteří si dokázali vyhovět. Zásadní rozdíl mezi oběma týmy ovšem je především v obraně, kdy Pardubice jsou trochu jinde. Každý ví, že Kolín je spíš útočněji založený tým, kdežto Pardubice také velice dobře brání. Jsou i silovější a po této stránce to bude mnohem těžší,“ tuší Pomikálek.
 

Jeden z hlavních statistických rozdílů mezi Děčínem (38/19,2) a Pardubicemi (47,5/24,6), je počet vystřelených a daných dvojek na jedno utkání. Válečníci naopak odpalují více trojek (25,7 ku 21,5, proměněné 8,4 ku 7,2), po stránce trestných hodů jsou pak čísla vyrovnaná (oba týmy jich házejí 18 na utkání).

„Oni mají hlavy nastavené tak, že všechny volné střely musejí vystřelit, což je vidět i v těchto statistikách. Taky mají rychlý přechod, ze kterého těch dvojek vytěží o dost víc. Naopak nám se letos přechodová hra moc nedařila,“ přiznává dvoumetrové křídlo.

Velkou konstantou Východočechů byl ve vzájemných duelech i top skórer soutěže Burnett, který zajišťoval přes 20 bodů. Ve zlomových chvílích se k němu výrazně přidávají i krajané Autrey s Wallem, který ve čtvrtfinále s Tury sázel v průměru 15 bodů.

„Burnett je celou sezonu největší zbraní Pardubic a na něj i oba další Američany si musíme dát větší pozor. Bude třeba si na ně víc vypomáhat při nájezdech a hře 1 na 1. I když jsou ale hlavními tahouny, může se k nim přidat kdykoli prakticky kdokoli a nedá se tak soutředit jenom na ně,“ upozorňuje Pomikálek.  

Na druhé straně kurtu budou Válečníci také narážet na jednu podstatnou potíž, a to na Obránce sezony Radka Nečase. „Všichni vědí, že on je v obraně chytrý. Umí číst hru, ví, kam si stoupnout a kde překážet. My musíme hrát buď tak, abychom ho přes nasbírané fauly vyřadili ze zápasu anebo ho dostávali mimo „bednu“ a centrum hry,“ varuje pachatele 2,7 faulu na utkání jeho bývalý spoluhráč z Nymburka.
 

Děčín ve vzájemných bitvách této sezony pokaždé zaostal v produkci dvojek a čtyřikrát z pěti případů i na doskoku. „Nějakou část sezony jsme se s doskokem trochu prali, ale všichni už si začínají uvedomovat, že tu práci tu musejí odvést, začínáme ji dělat a už s Kolínem proti jeho dobře doskakujícím hráčům jsme si na to museli dát pozor a nedávat jim druhé pokusy. Teď to bude úplně stejné. Nejde myslet jen na sebrání míče, ale nejdřív na odstavení svého hráče.“

Děčín ve čtvrtfinále významně navýšil svůj sezonní průměr (35), a to až na 40 doskoků. Beksa s pod košem silnými Svitavami zůstala na svých čtyřiceti. „Věřím, že jsme schopní Pardubice přeskákat. Máme tým, který je na doskoku dobrý, a po čtvrtfinále můžu říct, že umíme i dobře bránit a obranný doskok si pohlídat,“ podotýká 27letý univerzální forward, který je s průměrem 5,6 nejlepším doskakovačem Severočechů.

V bodové produkci je čtvrtou největší zbraní celku s průměrem 9,8, přičemž s Pavlem Houškou se dělí o pozici nejlepšího trojakře týmu, a to s naprosto identickou bilancí 113/43, dávající úspěšnost 38,1. Pomikálek však stihne vypálit jen 3 pokusy zpoza oblouku na utkání. Nebude se po něm při jeho přesnosti žádat v semifinále vyšší „kadence“?   

„Tohle se nedá naplánovat. My musíme hrát týmově, nejde, aby jeden spasil svět. Všechno musí vyplynout ze hry a nemůžu vystřelit vše, co dostanu do ruky. Taky uvidíme, k čemu nás soupeř pustí. Hlavně ale musí střílet každý. Nesmíme ve volné pozici přemýšlet, jestli to ještě někam nepřihrajeme, kdyby to tam náhodou bylo lepší. A nejde myslet na to, kdo má jaké procento, ale musí se vystřelit a pak jít na doskok,“ nepředpokládá převzetí výraznější role Tomáš Pomikálek.