22. 11. 2018

Videoreport: Když fandí celá hala

VIDEOECHO REKORDU Byl to výjev jako z dvacet let staré olympiády v Naganu, kde natěšení japonští fanoušci všeho sportu při hokejových zápasech šíleli, sotva útočník přejel půlicí čáru. Přesně tak to dnes kolem desáté ráno vypadalo v nymburské hale, kde se fandilo při jakémkoli rychlejším pohybu hráčů jako o život a zejména v prvním poločase nebylo slyšet vlastního slova. Skore při tom všem hrálo podružnou roli. Celé to vypadalo jako ohromný exhibičně-sportovní happening, kde jen zakaboněné tváře dvou chlapíků stojících u postranní čáry naznačovaly, že tu jde i o cosi seriózního.

Trenérům i jejich svěřencům také v duelu 11. kola Kooperativa NBL o výhru šlo, ale všichni ostatní, kterým bylo z většiny mezi devíti a jedenácti roky, se chtěli hlavně bavit a užít si dopoledne mimo školní lavice. Tentokrát u něčeho docela jiného, než je poměrně neakční návštěva kina nebo divadla. A když se všichni přítomní ještě zapsali do historie jako aktivní účastníci tuzemského rekordu, co víc si mohli tihle kluci a holky přát…

Už při příchodu do haly to byl pořádný rachot. Ten ještě notně živil zkušený DJ ze zápasů reprezentací Aleš Matoušek, který byl ve svém živlu, neboť publikum mu šlo při výzvě k čemukoli na ruku jako jeden muž, včetně padesátky mladých čínských fotbalistů, toho času v Nymburce na soustředění. Takhle to třeba vypadalo, když „dmýchač atmosféry“ udělil pokyn roztleskat halu na motivy věčného (aktuálně už 41letého) hitu „We Will Rock You“, proslaveného nebožtíkem Mercurym.

A pak už přišlo na řadu představení týmu hostů a především „intro“ domácího Nymburka. Nad hlavy se vznesly desítky transparentů, vyráběných dlouhé dny před zápasem s obzvláštní péčí, neboť po zápase se měly stát předmětem soutěže na klubovém facebooku mistra.

Výzev k představení transparentů, jež po zápase všechny zůstaly jako památka ležet kolem středového kruhu, bylo během utkání hned několik. A nutno uznat, že nymburské žactvo při jejich výrobě projevilo nebývalou kreativitu.

Holky a kluci do toho i během zápasu šlapali o sto šest. Aby skandovala prakticky celá hala, to se v Nymburce jen tak nevidí. A hráči si to náležitě užívali. Do jednoho přiznávali, že jim tahle energie pomáhala překonat brzký start zápasu.

A dostalo se i na další fanouškovské hity, jako například na „Pojďme hoši, pojďme do toho!“.

Ovšem v hledišti se jen nezpívalo. Odvážnější nové fanynky se několikrát i roztančily.

Neuvěřitelně přesní domácí se brzy dostali do dvacetibodového vedení a pak už mohli jen bavit své nejmenší fanoušky. Ti většinou po svých dorazili především ze tří nymburských základních škol – Tyršovy, Komenského a Letců RAF. Hlediště zaplnili na pozvání šéfa místní basketbalové akademie Ladislava Sokolovského, který chtěl dát touto formou nadstavbu dlouhodobé spolupráci se všemi ústavy. A i podle vyjádření ředitelů škol trefil do černého. Více už v poločasové přestávce pověděl jeden z nich, Tomáš Danzer, který má pod palcem ZŠ Komenského.

Ještě než se hráči obou týmů vrátili na druhou půli, v itineráři programu přišel čas speciální soutěže v botách po obru Kolodějovi.

Ve druhém poločase se postupně blížilo dosažení magické trojciferné mety ve skore v podání domácího týmu. A protože svou šanci vycítil i Aleš Matoušek, hned vyvolal skandování, jaké byste v běžném zápase nikdy neslyšeli, byť například fotbaloví tifosi mají své okřídlené „My-chce-me-gól!“

A i když malí fanoušci zabouřili už po šestce Davise, která posunula skore domácích teprve na 99 bodů, už za chvíli se dočkali. A takovéhle rodeo pak spustili.

Po zápase všechny domácí hráče obestoupily nekonečné houfy žadatelů o autogramy. Jedním z těch, kteří se dlouho nemohli propracovat ke svému poslednímu podpisu, byl reprezentační křídelník a také otec Vojtěch Hruban, který mimo jiné litoval, že nemohl svým nejmenším příznivcům předvést aspoň jeden dunk. Kvůli u něj nepoznané smůle.

Neméně obstoupený žadateli byl i rodák z newyorského Brooklynu Eugene Lawrence, který přiznal, že by se takovým zápasům nebránil častěji, jen kdyby začínaly později. „Pro mě jako staršího chlapa je deset moc brzo a bylo těžké v tomhle čase hrát, ale ty děti nám daly spoustu energie a my jsme už od začátku hráli velmi slušně. Osobně jsem tak brzy ještě zápas nehrál, je potřeba si dobře nastavit hlavu a v tom odvedl dobrou práci trenér. Jsem pro, aby se takové zápasy hrály častěji, ale o trochu později,“ usmíval se.

Druhou oslovenou šéfkou školy byla ředitelka ZŠ Tyršova Soňa Obická. Ta sice přiznala, že ne všichni rodiče byli čtvrteční „zážitkové turistice“ na území města nakloněni, přesto většinově převažovalo nadšení. A jen výroba transparentů zabrala dětem dva týdny.

Paní ředitelka pak jako zástupce ke zpovědi vybrala i dva své „svěřence“, Adélu a Davida, kteří mimo jiné sdíleli své obavy se zapletením se s basketbalem kvůli jeho náročnosti či potřebě výšky. Ještě tak zbývá spousta vysvětlování, aby i tyto poslední překážky nejen v jejich cestě pod bezedné koše mohly být odstraněny.

Celý zápas pobíhal kolem hřiště hlavní strůjce akce „Mistři školám“ Ladislav Sokolovský, který přiznal florbalovou inspiraci, už nyní přemýšlí o dalších vylepšeních pro příští sezonu a především věří, že klub bude mít po zprostředkování nevšedního čtvrtečního zážitku usnadněnou cestu k novým adeptům hry s oranžovým míčem.

Jako sdílený rekordman v počtu ligových titulů se 22. 11. 2018 svou aktivitou zasloužil i o další tuzemský rekord – tentokrát o nejmladší publikum na zápase nejvyšší české soutěže v basketbalu. Průměrný věk 1055 diváků byl díky 936 přítomným dětem 10,6 roku, přičemž průměr dětí činil dokonce jen 9 let.